Festival současného umění 4+4 dny v pohybu 2021 aneb 26. ročník mezinárodního festivalu aneb opět v Nové strašnické škole
Festival současného umění 4+4 dny v pohybu 2021
9. 9. až 26. 9. 2021
Nová strašnická škola
Šestadvacátý ročník Mezinárodního festivalu současného umění 4+4 dny v pohybu odstartoval 9. 9 vernisáží současného umění, performancemi, hudbou a programem pro děti. Opět jako před rokem v budově Nové strašnické školy v Praze 10. A i když se jmenuje 4 + 4 dny, trvá – naštěstí - dnů 15. A to je dobře. Už proto, že letošní festivalové téma zní Reality do you need me? a je o zkoumání reality, jejích podob a způsobů uchopení. A stalo se inspirací pro plné dvě desítky kurátorů této výstavy.
Reality do you need me? neboli Realita? A potřebuješ mne? Motto festivalu 4+4 dny, ale hlavně - otázka. Otázka, jež se čas od času vloudí i do myslí ročníků podmileniálových i starších a která, jak se zdá, plně ovládá mysl většiny mileniálů a mladších. Ti, vzrostlí v době sociálních sítí, už neodkládají mobil a jejich cesty se ubírají cestami nalinkovanými sociálními sítěmi, takže realitu vlastně ani nepotřebují. A ti, co si své jaro a léto života odžili ještě v době před sociálněsíťové, sice realitu ještě vnímají, ale raději, díky ní, by ji už skoro ani nepotřebovali a ulétli od ní také do virtuálního světa. Jenže jim to tak moc nejde…
Názorů ač jsme různých, téma máme všichni stejné
Začněme výčtem řady kurátorů, kteří se na téma - Reality do you need me? - zatoužili podívat a po svém. Už jen jejich výčet napoví, že opravdu je mnoho možných setkání s realitou. Od té virtuální až po tu hmatatelnou, od filozofující, až po úletovou, od politické až k apolitické.
Takže tu jest výčet těch, co šly se svou kůží a představou na trh, jak ho zveřejnili pořadatelé:
„Eva Jiřička, Lenka Sýkorová, Tomáš Svoboda, Vasil Artamonov, Otto M. Urban, Radek Wohlmuth, Gabriela Kotíková, Jakub Hošek, Milan Mikuláštík, Ondřej Horák, Dagmar Šubrtová, Zbyněk Baladrán, Marie Foltýnová, Tereza Severová, Marek Meduna, Dita Lamačová, Lucie Drdová, Galerie VI PER, Nela Klajbanová, Martin Mazanec, Jiří Ptáček, Vít Havránek, Jedinečné svatopěstitelské družstvo, Wariot Ideal, Jan Zdvořák, Kolektiv Nesladim, B.K.S. a third space & Michal Hor Horáček, Karolína Beranová, Máš umělecké střevo?, Cesta hrdinů – Lucie Štůlová Vobořilová a Michaela Matysová, Tomáš Janypka a kol., Kakalík, Xafika, Julian Hetzel.“
Škola základ pohledů
Každá normální a klasická škola disponuje chodbami, schodišti, třídami, kabinety, sborovnou, ředitelnou, kancelářemi, toaletami, jídelnou, kuchyní, šatnami a tělocvičnou. A Nová strašnická škola byla normální a klasická, celá léta. Teď je z ní zubožená budova s chátrající perspektivou, pokud se nestane zázrak jejího drahého, neboť pozdního, znovuzrození, o němž se mluví a mluví a mluví…
Zkusme hádat, co nastane dřív. Zánik či znovuzrození. Jen, aby to - jako v případě mnohých objektů, po nichž se v skrytu sápe neviditelná ruka developerova - nekončilo obligátním požárem s neznámým pachatelem – asi bezďákem…
No nic. Vraťme se k okamžiku teď a tady, od reality či virtuality. Jak to kdo vidí.
Každá škola tedy nabízí řadu nejrůznějších prostor, oddělených a různě situovaných. A tahle členitost výstavního prostoru, protože škola se na těch 15 dní stala výstavní síní neotřelého vzhledu i pojetí, umožňuje, oněm statečným, zvolit místo, prostor, kutloch, sál, cokoli, tak, aby to plně odpovídalo představám o jimi inscenované výstavě. Což nabízí - už jen tímto faktem - inscenační možnosti a koncepci rovnou duchu odpovědi na festivalovou otázku: Reality do you need me?
Divák se tak potácí od jedné odpovědi ke druhé, tažen jak chrt řítící se za ubíhající návnadou. Tou návnadou je mu jeho zvědavost. A každé zastavení v jiném inscenačním světě, v jiném ztvárnění odpovědi, se stává zlomkem mozaiky, zlomkem výstavy, zlomkem, ze kterého se mu nakonec poskládá celkový obraz. Ale až venku. A obraz to je mnohotvárný, myšlenkově bohatý, občas i k nepochopení (což není vinou autorů, ale nedostatkem empatie diváka) a občas k uvytržení.
Dokonalá přehlídka směrů současného výtvarného (a myšlenkového) světa moderního umění - tady a teď. A veskrze poučná. Ve všech směrech. A pro všechny generace.
A nyní slovo pořadatelů
„Milí festivaloví návštěvníci,
vítáme vás v Nové strašnické škole na dalším ročníku festivalu 4+4 dny v pohybu a doufáme, že oproti minulému roku budete mít tentokrát možnost si naše „místo činu“ opravdu zažít.
Za poslední téměř dva roky se naše životní zkušenosti proměnily. To, co patřilo do sféry sci-fi příběhů, se stalo skutečností a my se s novými podmínkami budeme ještě dlouho vyrovnávat. Člověk je v tomto ohledu neskutečně adaptabilní a progresivní, vždy hledá cesty, možnosti řešení a východiska. Největší chybou by asi bylo držet se starých „realit“, zvláště ve světě, kde je „všechno jinak“.
Pořádat festival současného umění právě v opuštěné škole, v místě původně určeném ke zkoumání světa, a tedy i reality, je příležitost vytvořit unikátní, téměř laboratorní prostor, kde bychom se nemuseli obávat vlastních chyb a omylů, kde je možné zakoušet, zkoumat, ptát se a dozvídat, v jakých světech se navzájem nacházíme. Co je pro nás skutečnost? A lze ji sdílet, předávat nebo společně zažívat?
Otázka, kterou jsme zvolili jako letošní festivalové heslo – Realito, potřebuješ mě? – může být vnímána jako radikální, až nepříjemné dotazování se, zda o nás svět stojí. Anebo zda člověk lpí na světě, ve kterém žije. Na druhou stranu lze samotnou otázku chápat i jako úlevné nebo osvobozující gesto – svět a celý vesmír je tady a odehrává se pravděpodobně i beze mne, i bez mé snahy nebo vůle.
Nakonec, čím více se pokládáme do virtuálních světů, tím více okrádáme samotný svět o sebe sama, o svou přítomnost. Přemírou využívání všech lákavých možností úniku – anebo když se tolik snažíme mít nepřetržitý přehled o veškerém dění.
Škola by mohla být skvělé místo, takový trenažér života, malý i větší člověk v ní může zakoušet různé možnosti reality, přemýšlet, jakého jej svět chce a jaký by v něm mohl být, co může světu přidat, odebrat nebo nabídnout.
Ideální škola by měla podporovat rozdílnosti, hledání i vytvářet svobodný prostor, v němž bychom se mohli navzájem uzdravovat. Protože strach vždy realitu přetvoří a neumožní pohnout se z místa.
Přejeme návštěvníkům festivalu být s námi „tady a teď“ a v pohybu!
Těšíme se na vaše světy!“
VÁŠ FESTIVAL SOUČASNÉHO UMĚNÍ 4+4 DNY V POHYBU 2021
Text a foto: Richard Koníček
Festival současného umění 4+4 dny v pohybu 2021
9. 9. až 26. 9. 2021
Nová strašnická škola
vedle stanice metra Strašnická, V Olšinách 69, Praha 10
Koncept výstavy: Denisa Václavová
Podrobnosti o programu a průběhu na:
FB stránka: fb.com/festival4dny/
FB event celý festival: https://fb.me/e/2lo7xR4v0
IG profil: instagram.com/ctyridny/
Web: www.ctyridny.cz
UPOZORNĚNÍ PRO NÁVŠTĚVNÍKY AKCE
Návštěvníci jsou povinni mít ve vnitřních prostorách po celou dobu zakryté dýchací cesty respirátorem FFP2/KN95/N95, nebo nanorouškou. Vstup bude umožněn jen na základě QR kódu z Certifikátu EU COVID-19 (v aplikaci Tečka nebo vytištěný). Certifikát EU COVID-19 získáte po splnění jedné z následujících podmínek:
Dva týdny po ukončeném očkování.
Potvrzením o prodělání nemoci COVID-19 před méně než 180 dny vydaným certifikovaným pracovištěm.
Potvrzení o platném PCR nebo antigenním testu provedeném certifikovaným pracovištěm.
Více: