Úvod > Eva Švankmajerová: Běda obrazu... aneb škoda obrazu, který potřebuje výklad

Eva Švankmajerová: Běda obrazu... aneb škoda obrazu, který potřebuje výklad

21.01.2026 18:28

Eva Švankmajerová

Běda obrazu...

14. 11. 2025 – 15. 2. 2026

Centrum DOX

„Výstava Eva Švankmajerová: Běda obrazu… zve

k objevení děl přední výtvarnice českého surrealistického hnutí.

Vedle volné tvorby ukáže

originální keramiku, malovaný nábytek a

dekorace k filmům Jana Švankmajera i

návrhy filmových plakátů.

Ženské tělo a ženský úděl ve společnosti ovládané muži

pojímané s nelítostnou ironií a emancipačním úsilím.

Výstava představí dílo malířky, básnířky, scénografky, spisovatelky a

přední výtvarnice českého surrealistického hnutí

Evy Švankmajerové

v celé jeho šíři.“

Kurátorka: Anna Pravdová

Příběhy v obrazech

Eva Švankmajerová rozhodně netvořila jenom proto, že dokonale ovládala řemeslo, přesněji řemesla, jimiž se vyjadřovala, ani jenom proto, že jí to neskonale bavilo, což ze všeho, co na výstavě spatříme, vplývá a dýchá na nás, ale tvořila proto – a to především – že nám sdělovala. Ano, sdělovala nám příběhy, postřehy, názory, myšlenky, pocity z životních proher i dojmy z životních výher. Sdělovala nám všem.

Pravda, ne vše, všichni plně chápeme, ne vše, také chápeme tak, jak nám to autorkou bylo sdělováno. Možná se v pochopení jejích sdělení, v pochopení autorčiných příběhů, od autorky lišíme, ale záleží na tom? Důležité je, že nás její příběhy, sdělované jejími díly, oslovují, že v nás vůbec nějaké příběhy evokují a že nás výstava zaujme. Hlavně mnohočetností sdělení.

Jsou tvůrci, kteří sdělují stále tutéž fundamentální skutečnost, tutéž životní zkušenost, či dokonce jednu jedinou, na vlastní kůži ověřenou, pravdu, a sdělují ji, v podstatě, stejně.

Eva Švankmajerová svá sdělení dokázala pokaždé modifikovat do jiného média, vyjádřit je jinak a vyjadřuje stále něco nového.

Tím, jak se posouvala ve svém životě, ve své mysli, ve svých poznáních a zkušenostech, tím se posouvaly i její příběhy, zakleté do jednotlivých forem uměleckého vyjádření.

A potřebuje dílo příběh?

Pokud má dílo působit na diváka, navázat s ním krátké spojení, případně dlouhý rozhovor, musí mít v sobě příběh. Jinak je to jen výtvarná dekorace, střípek z kalidoskopu, umělecká náhoda.

Díla Evy Švankmajerové nejsou v drtivé většině vizuálně líbivé. Jsou mnohdy značně nehezké, ale jsou pravdivé. A o to jde.

Otec autora těchto řádek jednou na výstavě surrealistických obrazů, prohlásil, že ten a ten obraz je tak ošklivý, až je krásný. Autorovy těchto řádek, bylo tehdy asi tak deset let a považoval to za protimluv, použitý otcem záměrně jen jako zábavnou slovní hříčku. Až později, až - bohužel - pozdě, tu moudrost a hloubku pochopení daného obrazu a otcova výroku, pochopil. Už mu ale nemohl poděkovat za tu jeho lekci z výtvarného umění.

Líbivost totiž není u výtvarného díla to podstatné, podstatný je příběh do díla vložený. A o tom je i výstava Evy Švankmajerové – Běda obrazu…

Výstava konečně správně koncipovaná

Výstav Evy Švankmajerové už bylo mnoho. Různých úrovní. Koncepce výstavy připravená přední kurátorkou Národní galerie, PhDr., Ph.D. Annou Pravdovou, historičkou umění, překladatelkou, autorkou celé řady přínosných katalogů k výstavám, má tentokrát především vysokou vypovídací hodnotu.

Anna Pravdová si moudře přizvala ke spolupráci Jana Švankmajera a tím výstava dostala nejen didaktický rozměr, ale i rozměr až intimně citový. Vypovídá totiž o Evě Švankmajerové nejen jako legendární výtvarnici, ale také jako o ženě uprostřed tvůrčího klanu, oplývajícího nezměrným bohatstvím vlastních uměleckých výbojů reflektujících ženské vnímání světa kolem nás formou s námi sdílených příběhů.

Slovo kurátorky Anny Pravdové

Po studiích na DAMU (obor scénografie pro loutkové divadlo) se věnovala volné tvorbě a výtvarně se podílela na filmech Jana Švankmajera, Jiřího Brdečky a Juraje Herze. Spolupracovala také s Laternou magikou. V letech 1964–1968 byla členkou Skupiny Máj a od roku 1970 až do konce života surrealistické skupiny. Ve výtvarném díle Evy Švankmajerové se zcela originálním způsobem protíná obdiv k naivní tvorbě Celníka Rousseaua se surrealistickou imaginací a sarkastickým humorem. K základním tématům její tvorby patřilo ženské tělo a ženský úděl ve společnosti ovládané muži. Přistupuje k němu ale se sobě vlastní nelítostnou ironií a sebeironií, jimž podrobuje i emancipační úsilí. Různými postupy zkoumá imaginativní možnosti obrazu a celým jejím dílem prostupují témata jako erotika, humor, alchymie, příroda, ale i domácnost, rodina či ženské role. Zásadní pro ni byla ovšem poezie, ať už ji vyjadřovala obrazem, kresbou, sochou, básní, či textem, a samotný tvůrčí proces byl pro ni důležitější než výsledný artefakt.

O Evě Švankmajerové

Eva Švankmajerová, malířka, básnířka, scénografka, spisovatelka a přední výtvarnice českého surrealistického hnutí, je představena na výstavě v pražském Centru DOX, kde je k vidění její volná tvorba, keramika, malovaný nábytek a dekorace k filmům.

Ve své tvorbě se zabývá tématy jako ženské tělo a ženský úděl ve společnosti ovládané muži, přičemž k těmto tématům přistupuje se sobě vlastní nelítostnou ironií a sebeironií.

Její dílo je charakterizováno originálním protínáním obdivu k naivní tvorbě Celníka Rousseaua se surrealistickou imaginací a sarkastickým humorem.

Výstava představuje také její návrhy plakátů a filmových dekorací, které vytvořila pro svého manžela, výtvarníka a filmaře Jana Švankmajera.

Eva Švankmajerová se podílela i na filmové tvorbě svého manžela, například na kulise z animovaného triptychu Kyvadlo, jáma a naděje nebo na návrhu plakátu k filmu Něco z Alenky.

(Převzato z webu Centra DOX)

Text a foto: Richard Koníček