Úvod > ENDEMITNÍ KULTIVAR aneb výstava o tom, že je stejně obtížné věci sdílet jako je nesdílet a izolovat se od nich

ENDEMITNÍ KULTIVAR aneb výstava o tom, že je stejně obtížné věci sdílet jako je nesdílet a izolovat se od nich

30.03.2026 16:55

ENDEMITNÍ KULTIVAR

Kateřina Adamová Linhartová + Mai

23. 1. – 30. 4. 2026

Kurátor: Petr Vaňous

Pragovka Gallery

„Výstavní projekt ENDEMITNÍ KULTIVAR

propojuje tvorbu dvou autorek různých generací,

Kateřiny Adamové Linhartové a Mai.

Prostřednictvím kresby a objektové instalace zkoumají

mechanismy společenského maskování, identity a proměny mezilidských vztahů v digitálním prostředí.

Endemitní kultivar je

sociální svár uvnitř každé citlivé bytosti, která

k životu potřebuje sebereflexi.

Jinými slovy,

je stejně obtížné věci sdílet jako nesdílet a izolovat se.

Ke smysluplnému vitálnímu pohybu reflexe dochází ve

vztahovém poli právě těchto polarit.“

Petr Vaňous, kurátor

Dvě autorky, dvě vyjádření, jedna myšlenka

Obě autorky zjevně cítí stejně, byť je dělí jedna věková generace, jiný vývoj, v jiném prostředí a společenském řádu a rozdílný způsob tvůrčího vyjadřování.

Jedna je malířka a druhá moderní sochařka.

A přece si našly společnou cestu a vytvořily poutavou a sdílnou prostorovou instalaci.

Ve výstavním prostoru přiděleném Pragovka Gallery, obecenstvo v první řadě osloví celek. To se neděje často. Výstava obou autorek totiž není jen pouhá přehlídka artefaktů, ale působí i jako výtvarné dílo samo.

Upozornil na to ostatně i kurátor výstavy, Petr Vaňous, čímž potvrdil, že pocit, který jsme měli, nebyl náhodný a jen v naší okamžité představě.

Teprve pak divák vstupuje mezi vystavená díla.

Po stěnách jsou obrazy Kateřiny Adamové Linhartové a výstavní plochu zaplňují práce sochařky, která si říká Mai.

Divák prochází jakousi obrazovou galerií u svých nohou obklopen svébytnými artefakty. Je tak vtažen do děje, do výstavy, do myšlenky spojující obě autorky. Dva způsoby vyjádření, dvou autorek, vlákají návštěvnictvo, aby spolu s nimi spoluprožívalo jejich výstavu, jejich sdělení, jejich site-specific art. S každým krokem výstavou má další důvod přemýšlet.

Petr Vaňous o projektu

„Výstavní projekt dvou autorek různých generací – Kateřiny Adamové Linhartové (1977) a Mai (2000) – se prostřednictvím kresby a objektové instalace herním i kritickým způsobem vyrovnává s významovou mnohoznačností zdánlivě samozřejmých společenských daností, standardů a normalit.

V základním půdorysu výstava naplňuje formát mezigenerační sociální sondy.

Tematizuje afirmační realitu společenského maskování; mimikry, do kterých jsou jedinci vtahováni mnoha způsoby a mechanismy, nebo které si sami vytvářejí jako svého druhu sebeobranu.

Jedním z nich je sdílený status reprezentace v on-line prostředí sociálních sítí, kde vznikající „pospolitost“ má nepevné, tekuté digitální základy. To podstatné, esenciální, co zakládá a vytváří každou bytost v její kořenové jedinečnosti, je přemazáváno formální redukcí binárně skládaného, zcizovaného a rychle distribuovaného povrchu. Sdílení se anonymizuje, formalizuje a tím ve zpětné vazbě mění i samotnou kvalitu vztahů a tedy i života.“

O obrazech Kateřiny Adamové Linhartové

Základ výstavy tvoří autorčiny obrazy vzniklé v posledních čtyřech letech poznamenaných mnoha nedobrými společenskými událostmi. Jde o výběr obrazů z cyklu kreseb věnovaných mezilidským vztahům. Kultivar spatřuje autorka v tom, že člověk není solitér, že se nachází v určité společnosti, která na něj působí a do jisté míry, kterou si ale musí určit sám, jej i přetváří. Kultivuje. Chtě nechtě se stává kultivarem, jejž společnost mění a pěstuje.

Autorčiny obrazy vycházejí tematicky z vlivu její rodiny, z životních peripetií. Proto v nich nacházíme zakódovaný odkaz na pandemii covidu, odloučení od světa a uzavření se doma, ale samozřejmě i následné tragické události ve světě, které k autorce doléhají všemi způsoby vzdor její vůli a tím také pronikají do její tvorby. A nejen do tvorby jako takové, ale i do její mysli a duše čímž, usměrňují její reakce, postoje, pohledy na vše, co se jí týká přímo i nepřímo a co ji kultivuje. Často i proti její mysli.

Petr Vaňous o autorkách a jejich vnímání

„Obě autorky se proti této většinové tendenci svým dílem vymezují. Svou citlivost staví na křehkosti jakékoliv přítomnosti uvnitř nepřeberného množství situací.

Kateřina Adamová Linhartová má blízko k odlehčující, i když často kruté a bolestné sebeironii.

Mai kontroluje brutalitu výrazu poetizujícím a do jisté míry aktivistickým kontextem.

Proti mechanismům vnější manipulace staví obě autorky vnitřní pravdivost prožívajícího subjektu.

Proti designování a formalizaci mezilidských vztahů staví méně efektní, zato celostní a smysluplnou rozpornost lidské existence, která se netají tříštivou povahou nevyzpytatelných emocí ani nutností poznat odvrácenou stranu jevů a zkušenosti, jež jsou součástí lidské interakce.“

O dílech Mai

Výtvory umělkyně s pseudonymem Mai pocházejí z předchozího roku. V cyklu pracuje prioritně s hmotou, což ovšem nevylučuje souběžné použití fotografií, které vkládá do sádrových odlitků – obalů, čímž chce naznačit, odvěkou touhu člověka opustit schránku, do níž je po narození bez vlastního přičinění vřazen, vložen. Schránka mu vnucená ho poutá, svazuje, svírá a omezuje v možnosti rozletu. Touží se tedy ze schránky vymanit, opustit ji, vyvinout se jiným směrem než mu byl předurčen. Proto sám, z vlastní vůle, na svou odpovědnost, bez ohledu na rizika s tím spojená - svou schránku opouští.

Petr Vaňous o pojmu Endemitní kultivar

„Název výstavy ENDEMITNÍ KULTIVAR odkazuje na paradox a absurditu retušovaného odosobněného světa, který nově kóduje nejobecnější zkušenost tím, že nás prostřednictvím vyvíjeného tlaku a za daných vnějších pravidel nutí hrát různé role a tím participovat na proměně vlastní identity.

Aktivní umělecký přístup k tomuto statu quo, který už dávno není jen havlovským „pokoušením“, vytváří nutné alternativy, v nichž se obnovují a zachovávají přirozené instinkty lidství, jež jako stabilní principy prostupují časem od nepaměti. To, co je „endemitní“, vnímejme v rámci projektu jako přirozený pud kompromisního přizpůsobení se daným podmínkám, zatímco „kultivar“ reprezentuje způsoby rezistence, které znovu kriticky nastolují – byť v polohách osobních, intimních a nejintimnějších – úsilí každého subjektu o maximálně svobodný život, jehož základem je možnost sám za sebe rozhodovat a volit si vlastní cestu.

Endemitní kultivar je sociální svár uvnitř každé citlivé bytosti, která k životu potřebuje sebereflexi. Jinými slovy, je stejně obtížné věci sdílet jako nesdílet a izolovat se. Ke smysluplnému vitálnímu pohybu reflexe dochází ve vztahovém poli právě těchto polarit.“

Kateřina Adamová Linhartová (*1977)

· absolventka Ateliéru Kresby (prof. Jitka Svobodová) na pražské AVU

· řadí se mezi autory, kteří pro současnou uměleckou scénu rehabilitovali a aktualizovali médium kresby jako svébytné výrazové médium.

· Její práce se odvíjejí v tematických cyklech.

· Autorka se introvertně a introspektivně vyrovnává s životními traumaty, s překonáváním životních překážek i s rolí ženy a matky, včetně rodinných rituálů.

· Signifikatní je její křehká kresba pastelkami, které kombinuje s výrazně barevnými akcenty akrylu nebo s vyšíváním.

· Často se v jejím díle objevuje motiv sebekriticky nahlíženého autoportrétu situovaného do absurdních situací.

· Práce s kontextem a dekontextem významových souvislostí odkazuje na průzkum sociálního prostoru a jeho intenzitního prožívání.

· Na české umělecké scéně se etablovala dvěma důležitými samostatnými výstavami – projektem Tvor (v rámci výstavního cyklu Start-Up, Galerie hlavního města Prahy, 2013) a výstavou Simulace (Galerie Václava Špály, Praha, 2019).

· Výrazná byla její účast na trilogii výstav pOSTKONCEpTUÁLNÍ ANTIKONCEpCE (OGV, Jihlava, 2017; GKK – Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy, 2019; Galerie 1, Praha, 2020), samostatná výstava V ticho-sti (Galerie Caesar, Olomouc, 2022) a projekt se sochařem Pavlem Šimíčkem (Mimořádně, GASK, Kutná Hora, 2022–23).

(MAI a Kateřina Adamová Linhartová)

MAI (* 2000)

„Jsem vizuální umělec, který nevěří, že umění patří jen do galerií, a tak hledám příležitosti, jak svoje dovednosti uplatnit i jinak a nechat obrazy mluvit v různorodém kontextu.

Baví mě práce v dialogu s jinými autory a s tím spojené nacházení nových technik, přístupů a možností.

Přizpůsobení stylu pro mě není problém, spíše milá změna.“

Mai

· Ilustrátor, grafik

· Tvorba propagačních materiálů, inzerátů a upoutávek pro sociální sítě, web i tištěná média

· Tvorba edukačních ilustrací pro geologickou publikaci

· Ilustrátor terapeutických karet

· Ilustrace pro obálku básnické sbírky Prasklé bubliny

· Tvorba grafiky na přebal desky

· Magistr umění

· Studovala v ateliéru kresby a následně intermediální tvorby.

· Pracuje s klasickými médii a pro digitální ilustrace používá Procreate