Úvod > Emília Hodasová: Zahodit všední den aneb obrazy zdobené paličkovanou krajkou jsou plné pohádkových snů

Emília Hodasová: Zahodit všední den aneb obrazy zdobené paličkovanou krajkou jsou plné pohádkových snů

03.03.2026 19:45

Emília Hodasová

Zahodit všední den

17. 2. – 6. 3. 2026

Slovenský dům

„Zvláštní kombinace malby a paličkované krajky představuje na své autorské výstavě

ve Slovenském domě Emília Hodasová .

I když se v jejích obrazech objevují zasněné krajiny stejně jako křehké portréty,

stmelujícím prvkem jsou průniky paličkované krajky, které

dodávají autorčiným obrazům jakýsi druhý plán.

Ružinovská výtvarnice Emília Hodasová se věnuje

malbě, artprotisu i textilní koláži, ale

autorská paličkovaná krajka zůstává v její tvorbě trvale přítomna.

Autorka totiž do svých textilií i obrazů vkládá i vlepuje fragmenty či

souvislejší kompozice z krajky, a tím

vnáší do svých děl poetiku a křehkost.“

Marie Horváthová, kurátorka výstavy

Takový milý návrat k tradicím

Pro svoji autorskou pražskou výstavu připravila Emília Hodasová opravdu bohatou kolekci svých obrazů. Při jejich prohlížení si publikum nemůže nevšimnout dvou dominantních charakteristik autorčiny tvorby. V první řadě to jsou abstrakce kombinované paličkovanou krajkou, která v obraze není jen nějakým doplňkem či snahou o ozvláštnění obrazu. Krajka v obraze není vůbec samoúčelná, ale právě ona obraz buďto dotváří, nebo přímo přetváří do vyššího lewelu.

Druhou charakteristikou tvorby Emílie Hodasové, je cit pro barevnou kompozici. Není bez nápadu, není bezvýrazná, je poutavá, ale není přehnaně křiklavá. Je vyvážená. A působí příjemně folklórně, aniž by nutně „opisovala“. Autorka si zjevně užívá ohlasů přírody, jejích motivů, ať už reálně, nebo symbolicky. V každém obraze je zakomponován nějaký detail, jako určité poselství divákům. Vždy je výsledek hravý, probouzející dobrou mysl i v dnešní době, minimálně po dobu setkávání s obrazy. Dozvuk nás pak provází ještě i po odchodu z výstavy. A optimismu z hravé krásy je nám všem dnes třeba víc, než kdykoli jindy…

Kurátorka Marie Horváthová o výstavě

„Těžištěm tvorby Emílie Hodasové je komorní malba, která jí umožňuje plně uplatnit svou kreativitu i naturel. Maluje snivé krajiny s hejny ptáků a rozevlátými větvemi stromů, křehké portréty s jemnými profily žen v tajemných kloboucích, těkavé okamžiky života, kouzelný svět dětí, hudební motivy, éterické tanečnice i humorné příběhy z ulice.

Svůj poeticko-realistický pohled na okolní svět protkává prvky fantazie, představ a vzpomínek. Kontrast jemných barevných tónů, ale i tlumené zemité palety a bílé křehké krajky, kterou autorka vkládá a vrství ve formě detailů či centrálního motivu, umocňuje poeticko-lyrickou atmosféru jejích děl a vtiskuje jim pečeť tajemnosti.“

Krajka jako obrazotvorná substance

Pojem krajka, je pro dnešní publikum asociací lidovosti, starých dávných časů, pohádkových dob dávno zapomenutých. V případě Emílie Hodasové, to ale neplatí. Autorka svá díla nestaví na krajce, ale umně ji zapracovává do obrazu. Tím dává použité krajce novou a významnou roli, neboť ji povyšuje na rovnocenný a mnohdy dokonce hlavní prvek obrazu. Ale pořád jde o obraz ne čistě o tu krajku. Ta kombinace je citlivá a nepreferuje ani jednu z výtvarných cest na úkor té druhé.

Paličkovaná krajka se v dílech Emílie Holasové transformuje bez jakýchkoli problémů do současného, moderního výtvarného umění. Kdo chce a dovede vnímat i samu krajku jako takovou, má možnost, kdo není tak zaměřen, vnímá ji sice ale jako čistě specifický prvek v rámci celého obrazu. V takovém případě není na škodu přečíst si název obrazu. Mnohé nám napoví…

Kurátorka Marie Horváthová o autorčině tvorbě

„Podobným způsobem jako u vystavených obrazů postupuje Emília Hodasová i při svých textilních dílech. I její artprotisy jsou barevně vyvážené, téměř monochromní a většinou abstraktní kompozice, do kterých vnáší napětí a život vkládáním krajky a jejích fragmentů. Tradičně bílou či okrovou barevnost příze občas vystřídá barevným akcentem, který má symbolický význam. Vzory svých jemných solitérů odvozuje z lidového ornamentu, z tradičních paličkovaných dekorů, ale čerpá i z vlastní představivosti a fantazie, a tak posouvá tradiční techniku do nových současných poloh.“