Eliška Rožátová na Kampě aneb VIDĚT JINAK, chce talent, fantazii, odvahu pro experiment a nové techniky, čili - tvořit JINAK
Eliška Rožátová
VIDĚT JINAK
14. 6. – 10. 8. 2025
Kurátorka: Helena Musilová
Museum Kampa
Hlavní budova
(zleva: Helena Musilová a Eliška Rožátová)
„Při mojí tvorbě jsou důležití lidé, kteří na tom se mnou spolupracují.
Kolektiv.
Lidé, kteří mají zájem a zápal pro realizaci.
Proces vzniku je značně logisticky náročný.
Každý člen týmu vytvářejícího danou skulpturu či mozaiku, musí být odborník,
ale až teprve celek, celý tým, je cesta k úspěchu.“
Eliška Rožátová
Eliška Rožátová, malířka, kreslířka, sklářka, autorka realizací do architektury i volných sochařských objektů, patří mezi výrazné a autentické autorky, které vstoupily na výtvarnou scénu počátkem šedesátých let 20. století.
Skromnost a rozhodnost
Těžko - na první pohled, při prvním osobním setkání - charakterizovat první dámu dvou výtvarných oborů jinak než dvěma slovy: Skromnost a rozhodnost.
Na jedné straně neustále označuje svoji klíčovou roli při vzniku díla za pouhou součást celého procesu, a tým – jehož se cítí být pouhou součástí – považuje za realizátora vzniklé skulptury. Na straně druhé, zcela vehementně trvá na faktech, formulacích a klidně okamžitě doplní při jejím znalém projevu i samotnou kurátorku své výstavy, paní Helenu Musilovou. Zkrátka skromnost, ale i rozhodnost. Úcta k práci ostatních, ale také nekompromisní já, umožňující to, co je zcela právem vetknuto i do názvu retrospektivní výstavy, tedy schopnost - Vidět jinak.
Dvě Elišky?
Jak připomněla paní Helena Musilová, tak Eliška Rožátová je nejčastěji zmiňována v souvislosti s okruhem sklářských výtvarníků, nicméně je také excelentní malířkou s jedinečným citem pro barvu a s osobitým malířským rukopisem.
Eliška Rožátová je autorkou nadanou odvahou experimentovat, což se bezpočtukrát projevilo v jejím neúnavném a často až odváženém hledání nových technik při tvorbě mozaik, stejně jako v jejím novátorském pohledu na skleněnou plastiku. Ne tak moc se ale ví, že totéž platí i v její současné – více méně osobní, nezakázkové - malbě, při níž klasickými malířskými technikami, jež bravurně ovládá, v pohodě zachází stejně tak svobodně jako při tvorbě se sklem.
V případě Elišky Rožátové, ale nejde o žádný dualismus, rozpolcenost, ale o dva nezbytné a plně odpovědné přístupy. Realistický, mantinely respektující, ale jejich hranice s oblibou obhajitelně a uznatelně překračující, na straně jedné a na straně druhé, o zcela nevázané, svobodomyslné, nic nemusející respektovat, nic dodržovat, tvoření z duše a reflexe na vnější popudy, které ji nenechávají nevšímavou a které ji provokují k vyjádření se čistě za sebe sama. Takže u Elišky Rožátové jde jen dvě strany jedné a téže Elišky Rožátové.
Retrospektivní výstava významné české výtvarnice
Výstava seznamující veřejnost s oběma stránkami tvorby Elišky Rožátové realizovaná v Museu Kampa, s názvem víc než výmluvným, „Vidět jinak“, navazuje na monografii vydanou v roce 2024 progresivním nakladatelstvím Studio JB. Monografie nabízí plně reprezentativní výběr z autorčiny celoživotní tvorby. A stejně tak i stejnojmenná výstava „Vidět jinak“ se zaměřuje na autorčinu inovativní práci se sklem, odkazující k vlně neoexpresionismu osmdesátých let a nepřehlíží ani současnou autorčinu tvorbu malířskou. Výstava nám představí i dvě skulptury vytvořené Eliškou Rožátovou přímo pro prostor na terase Musea Kampa. Ano, Eliška Rožátová vytvořila svou site specific instalaci pro výstavní prostor galerijní terasy. Vznikly tak dva skleněné stoly a navíc je v rámci výstavy nainstalováno také významné autorčino dílo nazvané Narušená struktura, vytvořené v roce 1989.
Podrobnosti o výstavě
Samozřejmě, že se jako vždy u takto specifické výstavy vyzbrojíme tiskovou zprávou kurátorky Hleny Musilové. A citujeme ji v plné šíři, neboť je jasná a sdělná..
Museum Kampa uvádí od 13. června retrospektivní výstavu významné české výtvarnice Elišky Rožátové (*1940), jejíž dílo osciluje mezi radikálním prožitkem hmoty a svobodou malířského gesta.
Retrospektiva Elišky Rožátové je nejen poctou výjimečné autorce, ale i příležitostí znovu promyslet roli žen v českém umění druhé poloviny 20. století.
Výstava mapuje tvorbu Elišky Rožákové od 60. let až po současnost, s důrazem na expresivní skleněné objekty ze 70. a 80. let i nejnovější malby.
Rožátová vstoupila na uměleckou scénu v šedesátých letech a nejvýrazněji se zapsala do českého umění svou radikální prací se sklem. Zejména v osmdesátých letech vytvořila řadu expresivních skleněných objektů, v nichž propojila smyslovou práci s materiálem s introspektivní výpovědí. Její přístup se vzpírá tradiční představě o skle jako médiu dekorativním nebo designérském – namísto estetické uhlazenosti volí syrový výraz, hmotu, a gesto. Tato fáze její tvorby nachází paralely v expresivních výtvarných projevech světového umění osmdesátých let – tyto skleněné objekty mají pandán i v ostatních pracích té doby.
Zásadní je i kontinuita malby, která Rožátovou provází po celou její tvorbu – mj. vystavovala na významné shrnující přehlídce Obraz 69. Celostátní výstava současné malířské tvorby. Od počátku nového tisíciletí se malování stalo její hlavní činností a vzniká tak obsáhlý soubor děl, který je zároveň osobní vizuální kronikou i formou vnitřního dialogu.
Vystavený výběr představuje Rožátovou jako umělkyni, která zůstává věrná potřebě svobodného výrazu. Její díla propojuje smysl pro materiál, intenzitu gesta a hluboký zájem o to, jak vizuální forma může zprostředkovat lidskou zkušenost. Bez ohledu na médium – sklo, kresbu, malbu – vždy pracuje s vědomím těla, času a prostoru. Výstava v Museu Kampa poprvé propojuje různé fáze jejího díla do komplexního celku. Ukazuje Rožátovou jako autorku, která se nenechává svazovat kategoriemi ani očekáváním. Kurátorka výstavy zdůrazňuje, že Rožátová je ojedinělým zjevem v českém umění – nejen svou houževnatostí a nekompromisností, ale i způsobem, jakým dokázala propojit média, která bývají vnímána jako protikladná: těžkou sochařskou matérii skla a subtilní, živý prostor malby.
Ozvěny z TK
Tiskovou konferenci zahájil za Museum Kampa jako vždy manažer PR a komunikace Daniel Hrdlička, uvítáním přítomných. Pak předal slovo šéfkurátorovi Musea Kampa, Janu Skřivánkovi, který především poděkoval Elišce Rožátové, že svolila k uspořádání téhle své retrospektivní výstavy. A mimo jiné, projevil i upřímnou radost z návratu Heleny Musilové na Kampu. Stalo se tak totiž po tříleté odmlce. A když se paní Musilová ozvala, že na Kampu chodí stále, tak doplnil, že nemá na mysli její roli diváckou, ale kurátorskou. A s tím jsme s potěšením souhlasili všichni přítomní.
Helena Musilová nás pak ve svém vstupu nejprve průřezově seznámila s pracovní dráhou Elišky Rožátové, připomněla její významné projekty a zvýraznila i zatím nepříliš známou druhou stránku tvůrčí činnosti Elišky Rožátové, malbu. Jejíž kvality a nekonvenčnost nadšeně přivítala. Upozornila nás také, na fakt, že malířská část tvorby Elišky Rožátové, je na špičkové úrovni řemeslné i myšlenkové a přitom slouží autorce „jen“ jako způsob jejího sebevyjádření, jako jeji svobodný odraz vlastních pocitů, nálad a duše vůbec.
Ale o tom a o všech faktech ze života a tvorby Elišky Rožátové, dáme prostor v precizně zpracovaném tiskovému materiálu, který jsme při rešerších pro tento článek objevili v archivu Vysoké školy chemicko-technologické v Praze pod názvem „Topografický výzkum exteriérových skleněných mozaik v ČR - odborná mapa se zaměřením na jejich výskyt a poškození.“, který zde rádi sdílíme.
Rožátová, Eliška (* 1940 Praha)
· Výtvarnice Eliška Rožátová vystudovala střední sklářskou školu v Železném Brodě a pokračovala ve studium na VŠUP v ateliérech J. Kaplického a S. Libenského.
· Po studiích se v letech 1966-1970 vrátila do podniku Železnobrodské sklo jako výtvarník do oddělení stavebního skla a mozaiky.
· V 70. letech pracovala hlavně na monumentálních realizacích pro architekturu – na tvorbě vitráží a skleněných mozaik, ve kterých jsou, stejně jako v jejích malbách, patrné konstruktivní tendence.
· Ačkoliv se na mozaiku původně nechtěla specializovat, ve zmíněném oddělení pracovala dlouhodobě a s manželem vymyslela inovaci, kdy bylo možné celou mozaiku sestavit v ateliéru a hotovou instalovat na zeď.
· Vyráběla se z mačkaných kamínků, které byly z probarveného transparentního skla a byly pomocí PVB folie přitaveny na hliníkové desky.
· Později se podobně přitavovaly i na zrcadla nebo na sklo a vznikaly z nich mozaikové vitráže, resp. "transparentní mozaiky".
· Rožátové monumentální mozaikové realizace byly určeny pro budovy v celém Československu.
· Obchodní dům Šíravan v Michalovcích v roce 1973 ozdobila skleněná mozaika, na které autorka spolupracovala se sochařem Janem Fišarem.
· V roce 1976 zhotovila vitráž pro kino v Levoči.
· Exteriérová skleněná mozaika z mačkaných skleněných kostiček zdobí celoplošně boční průčelí (původně telekomunikační) budovy v Jablonci nad Nisou.
· Kompozice vznikla v roce 1978 a stejně jako ostatní autorčiny práce představuje lyrickou abstraktní kompozici jemné pastelové barevnosti. Kontrast nejasných organických tvarů a přesně vymezených a linkou oddělených geometrických útvarů je mistrně převeden do média skleněné mozaiky.
· Za své sklářské dílo byla i několikrát oceněna – kompozice ve vstupní hale školy pro děti s chybami zraku v Levoči získala v roce 1976 čestné uznání a čestnou cenu získala i na EXPO 67 v Montrealu.
· S tvorbou Elišky Rožátové jsou spojeny dva zajímavé příklady záchrany mozaikových děl.
· V nedávné době byla transferována kruhová stropní mozaika umístěná v roce 1980 nad bazénem v hotelu Praha v Praze Dejvicích.
· A podobně byla přenesena i část mozaiky z roku 1982 z kostela Povýšení sv. Kříže na Žižkově ("koncertní síně Atrium"). Její původní rozměry byly 7 x 5 m, autorka vybrala část z kompozice 2 x 3 m a ta je v současnosti osazena v muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.
Zdroj:
Vysoká škola chemicko-technologická v Praze - „Topografický výzkum exteriérových skleněných mozaik v ČR - odborná mapa se zaměřením na jejich výskyt a poškození.“
Co dodat?
Za www.www-kulturaok-eu.cz snad už jen to, že po absolvování výstavy Elišky Rožátové nazvané Vidět jinak, uvidíme mozaiku a její ojedinělou autorku také jinak. Mnohé pochopíme, objevíme a uvědomíme si. Mimo jiné i to, že fenomén mozaiky nás provází, aniž bychom si to však plně uvědomovali, již od středověku. Vždyť vůbec první doložená skleněná mozaika na našem území je mozaika „Poslední soud“ na Zlaté bráně katedrály svatého Víta v Praze. A ty zatím poslední mozaiky můžeme vidět na výstavě Elišky Rožánkové taktéž v Praze, až do 18. 8. 2025, ve výstavních sálech Musea Kampa.
Text připravil: Richard Koníček
Foto: Wenca Nikoníček
Eliška Rožátová
VIDĚT JINAK
14. 6. – 10. 8. 2025
Kurátorka: Helena Musilová
Museum Kampa
Hlavní budova
Doprovodný program: www.museumkampa.cz/udalosti/:
17. 7. 2025 od 18:00
Komentovaná prohlídka výstavy s kurátorkou Helenou Musilovou
10. 8. 2025 od 17:00
Komentovaná prohlídka výstavy s kurátorkou Helenou Musilovou
