Dvě výstavy na zámku Troja zahájily jarní sezónu aneb když odhalíme tajemství výroby čínského porcelánu
Zámek Troja – Praha (4 . – 2. 11. 2014)
Byli jsme pozváni 1. dubna 2014 (sice byl apríl, ale naštěstí se zde nekonal) na zahájení dvou výstav, kde promluvila nejdříve Magdalena Juříková, ředitelka Galerie hl. m. Prahy. Poté jsme přivítali Zuzanu Strnadovou, ředitelku Muzea hl. m. Prahy, jež zapůjčilo (prý jen jednu desetinu) exponáty ze svých sbírek porcelánu pro instalaci první a zcela unikátní výstavy ´Pražský figurální porcelán a jeho modelér Ernst Popp´. Kurátorka Martina Lehmannová nám popřála příjemný zážitek při prohlídce porcelánových figurek. Poté o doplněné koncepci již dřív instalované expozice ´Vášeň, sen a ideál´ promluvila kurátorka Sandra Baborovská.
Výstava č. 1
Pražský figurální porcelán a jeho modelér Ernst Popp ze sbírek Muzea hlavního města Prahy/Prague figural porcelain by Ernst Popp
Muzeum hlavního města Prahy ve svých sbírkách uchovává jedinečnou kolekci pražského porcelánu. Velkou část tvoří figurální sošky, jejichž výběr je představen na výstavě na zámku v Troji v Galerii hlavního města Prahy.
Poznat tajemství výroby čínského porcelánu bylo po staletí touhou řady Evropanů. První evropský porcelán se začal vyrábět roku 1710 v Míšni, dále ve Vídni a teprve až v 19. století i v Praze. Nebylo to vůbec jednoduché. První žádost o zavedení výroby porcelánu podanou roku 1750 státní úředníci odmítli, pravděpodobně proto, aby nevznikla konkurence porcelánce ve Vídni. Roku 1791 vznikla v Praze továrna na kameninu, která relativně pozdě, od roku 1837, začala vyrábět porcelán. Její ředitel, drážďanský obchodník Carl Ludwig Kriegel si byl vědomý konkurence zavedených porcelánek, a tak se snažil prosadit na trhu kvalitou výroby a zaměřil se také na figurální porcelán. Pro zajištění té nejlepší produkce porcelánových sošek angažoval roku 1845 modeléra a sochaře Ernsta Poppa. Popp vytvořil řadu skvělých figur, bust a dalších návrhů, které jsou bravurně modelované, plné života. Především díky jeho práci se pražská porcelánka vyšvihla mezi evropskou elitu.
Ernst Popp (1819–1883)
- pocházel z německého Koburgu, studoval sochařství na mnichovské Akademii výtvarných umění.
- na přelomu let 1844 a 1845 odešel do Prahy a začal pracovat jako modelér porcelánu pražské porcelánky
- jako vynikající portrétista se Popp představil sérií biskvitových bust. Ve své době se jednalo o oblíbený materiál imitující mramorové sochy. Busty se vyráběly ve třech velikostech, často jako suvenýry. Takovým příkladem jsou portréty panovníků: Ferdinanda V. Dobrotivého, Franze Josefa a Sissi, či busta Karla IV., která byla vyrobena roku 1848 u příležitosti oslav 500. výročí od založení univerzity v Praze. Oblíbené byly portréty umělců a vědců, minulých i současných. V jejich výběru hrála velkou roli aktuální obliba jednotlivých osobností, ale Popp měl zřejmě dost volnou ruku, protože u příležitosti úmrtí svého mnichovského učitele Ludwiga Schwanthalera roku 1848 vymodeloval jeho bustu, dokonce neodolal a ztvárnil také autoportrét. Portrétní rysy měly i figury vídeňských herců Johanna Nepomuka Nestroye, Wenzela Scholze či Karla Treumanna, které představovaly jedny z nejobdivovanějších divadelních star.
- Nejpočetnější v sortimentu pražské porcelánky byly druhorokokové sošky mileneckých párů, dětí, amoretů a také figury květomluvy. Intimní rozměry porcelánu dovolovaly dát soškám radikálnější charakter, někdy až lehce eroticky zabarvený. Inspiraci nacházel Ernst Popp v produkci francouzských porcelánek z poloviny 18. století, jako je například jedinečné sousoší Flétnistky původně inspirované kresbou Françoise Bouchera. Dále čerpal z tvorby míšeňských a vídeňských modelérů. Kromě toho ale vycházel i z jeho současných zdrojů.
- Od roku 1852 pracoval na sérii květomluvy, modelované podle publikace Les fleures animées vydané v Paříži roku 1847 s rytinami Charlese Geoffroye provedenými podle kreseb Jeana Gérarda.
Co bychom měli znát
Pražská porcelánka si svou pozici udržela do konce 60. let 19. stol. Pak kvalita postupně upadala, figurální porcelán z nabídky mizel ve prospěch izolátorů a elektrotechnických potřeb. Roku 1908 šla firma do konkurzu a roku 1910 byly budovy prodány v dražbě.
- Porcelán se vyrábí z kaolinu smíchaného s živcem a křemenem, který se vypaluje při teplotě 950 °C, pak se polévá a maluje a vypaluje znovu při teplotě 1380 – 1400 °C.
- Biskvit je nepolévaný porcelán vypalovaný při teplotě 800 – 1000 °C.
- První porcelánový předmět přivezl do Evropy ve 13. století Marco Polo. Tehdy pro něj neexistovalo označení, a tak ho cestovatel přirovnal k mušli – „porcella“, která když se odštípne, je její střep velmi podobný střepu porcelánu. Porcelán se stal žádaným dovozním artiklem z Dálného východu, v angličtině se dodnes porcelánu říká i „china“.
- Květomluva byla v 19. století velmi oblíbená. Květiny měly různé významy, například růží chtěl dárce zvolat: „ ó jak tě krása a nevinnost šlechtí, sličná milenko!“ A zdrženlivé dámy s uzarděním na oplátku podávaly svlačec, kterým sdělovaly „Nemusím hned vše pověděti!“ (kurátorka Martina Lehmannová).
Výstavu pořádá Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci s Muzeem hlavního města Prahy
Kurátorka: Martina Lehmannová, Muzeum hlavního města Prahy
Koordinátorka za GHMP: Sandra Baborovská
Grafické řešení: Belavenir
Redakce textů: Marta Nožková
Anglický překlad: Vladimíra Šefranka
Instalace a produkce, vedoucí: Diana Brabcová
Propagace, vedoucí: Miroslav Koláček
Edukace: Lucie Haškovcová, Iveta Šárníková
Konzervování: Eva Kolovratníková, Lenka Kutmanová, Muzeum hlavního města Prahy
Poděkování: Jindřiška Drozenová, Renata Gallová, Kateřina Krylová, Jiří Kukla
Hodnocení: 100 %
Výstava č. 2
Vášeň, sen a ideál/Passion, Dream, Ideal/Česká secesní plastika
Nově obměněná expozice českého sochařství nabízí průřez tvorbou nejvýraznějších osobností českého sochařství přelomu 19. a 20. století, kdy z tradice klasicistní a novorenesanční plastické formy postupně vzniká moderní plastika. Tento ´boj´ o nový výraz započal Josef Václav Myslbek, který se neorientoval na historismus, ale hledal porovnání ve francouzském kontextu. Těžíštěm výstavy jsou práce Myslbekových nejvýznamnějších žáků: Josefa Mařatky, Quida Kociana, Bohumila Kafky a Jana Štursy. Rovněž zde zhlédneme práce i téměř neznámých sochařů.
- Myslbek působil jako profesor figurálního modelování nejprve na Uměleckoprůmyslové škole (1885).
- Mezi jeho nejstarší žáky patřili Stanislav Sucharda a František Hošek. Sucharda se stal záhy Myslbekovým asistentem, slibný talent Hošek předčasně zemřel.
- Roku 1896 přešel Myslbek na Akademii a založil tam samostatný sochařský ateliér.
- Sucharda a Hošek byli naladěni na žánrovou notu všedního života 80. a 90. let 19. století převládající tehdy spolu s doznívajícím vlastenectvím.
Téma ´práce´ bez žánrových schémat bylo pro české sochařství souhrnněji objeveno až výstavou belgického umělce Constantina Meuniera pořádané Krasoumnou jednotou (1906) v Rudolfinu. Jeho bronzy se však staly pro mladé české sochaře poučením již po roce 1900.
Akt už není pouze modelem idealizované krásy
O ´meunierovské´ výtvarné řeči, která pomáhala utvářet sochařský názor nastupující generace počátku století, svědčí například Ledaři Josefa Mařatky, ověnčení Hlávkovou cenou a mnohé další plastiky. Díla bruselského sochaře sice vznikla v posledním desetiletí 19. století, ale přesto překvapují svou životností a výrazovou monumentalitou. Na rozdíl od Myslbekova pojetí modelu akt už není pouze modelem idealizované krásy.
Žáci ´nové´ Myslbekovy sochařské školy začali objevovat také tvorbu Meunierova přítele Augusta Rodina. Poznali ho osobně při příležitosti jeho významné výstavy pořádané Spolkem výtvarných umělců Mánes roku 1902. Téhož roku se po boku Rodina představili na přehlídce Krasoumné jednoty v Rudolfinu absolventi Myslbekovy školy – Quido Kocian, Josef Kalvoda, Bohumil Kafka a Ladislav Kofránek. Není jistě náhoda, že všichni čtyři byli absolventy proslulé C. k. odborné školy sochařsko-kamenické v Hořicích, kterou Myslbek uznával a dokonce ji upřednostňoval před Umprum. K Myslbekovi nastupovali dobře technicky vybaveni, chyběl jim však rozhled v moderním sochařství. Tuto výhodu v nevýhodě měl Jan Štursa, který byl z finančních důvodů nucen po absolvování Hořic (1899) odjet pracovat do Berlína, kde se seznámil prostřednictvím Berlínské secese s novou moderností. Tehdy již ukončil jako první svá studia Kocian. Odnesl si z nich po konfliktu s Myslbekem, i přes inovativní pojetí plastiky Šárka (1897), traumata a úzkosti, jichž se nikdy nezbavil.
Roku 1900 byli Kofránek s Kafkou a Kalvodou přeloženi do druhého oddělení ve Stromovce, kde měli ateliéry malíři. Potkali se tam také se svými německy mluvícími spolužáky Aloisem Rieberem a Karlem Wilfertem mladším. Oba se narodili v západních Čechách, Rieber v Bečově, Wilfert v Chebu. Po ukončení Akademie vystavovali v rámci skupiny Verein deutscher bildender Künstler in Böhmen po boku Franze Metznera, rodáka z Všerub u Plzně. Metzner vyučoval na vídeňské uměleckoprůmyslové škole (1903–1909) a působil zároveň jako člen kuratoria německé sekce Moderní galerie v Praze. Pravidelně se zúčastňoval výročních výstav Krasoumné jednoty v Rudolfinu. Roku 1905 mu byla věnována celá místnost, jejímž ústředním motivem se stala plastika Země. O rok později se vrátil do Berlína.
V Berlíně působil před koncem století také hořický absolvent František Přítel, sochař, jehož jméno upadlo v českém kontextu v zapomnění. Přítelovo Torzo raněného vojína (1900) získalo na Mezinárodní výstavě v Mnichově zlatou medaili a za sochu Evy byl jmenován dopisujícím členem tamějšího spolku Secession. O zahraniční zakázky neměl nouzi, v Čechách o sobě dával vědět na výročních výstavách Krasoumné jednoty až do roku 1908 s uvedeným bydlištěm v Berlíně. Ve stejné době se zcestovalý Přítel mohl potkat s dalším neznámým hořickým absolventem Janem Laušmanem, jenž odjel do Berlína po dokončení Umprum, sochařského ateliéru Stanislava Suchardy a ateliéru dekorativní plastiky Celdy Kloučka. Po svém návratu založil v Brně vlastní ateliér. Zachovaná díla spadají do období kolem roku 1903 a vyznačují se výraznou formální nadčasovostí.
Výstava v zámku Troja naznačuje stylovou různorodost uměleckých forem v sochařském projevu kolem roku 1900 a zároveň vedle sebe představuje sochaře známé vedle dávno zapomenutých. Dobový zápas o nový sloh zbavený historismů sváděli všichni sochaři. Constantine Meunier z českého kontextu sochařství vypadl stejně tak čeští Němci. Dlouhá cesta přehodnocování, která úzce souvisí s vyrovnáním se s vlastní historií, je stále před námi. (kurátorka Sandra Baborovská)
Kurátorka: Sandra Baborovská
Architektonické řešení: Jan Pfeiffer
Grafické řešení: Belavenir
Redakce textů: Marta Nožková
Anglický překlad: Vanda Krutsky
Instalace a produkce, vedoucí: Diana Brabcová
Propagace, vedoucí: Miroslav Koláček
Edukace: Lucie Haškovcová, Iveta Šárníková
Restaurování a konzervace: Kateřina Kořenková, Jan Kyncl, Richard Kracík
Poděkování: Národní galerie v Praze, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, Galerie umění Karlovy Vary, Galerie plastik Hořice, Galerie Zlatá Husa, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Galerie Crears, Střední průmyslová škola kamenická a sochařská v Hořicích
Partneři: Skupina ČEZ
Mediální partneři: A2, Literární noviny, Metropolis, Art and Antiques, ArtMix, Pražský deník, Rádio Classic, Radio 1, ArtMap, Český rozhlas Vltava, Hyperinzerce, Artikl
Hodnocení: 80 %
Doprovodný program pro obě výstavy platný
- Víkendové výtvarné workshopy – „Tvořivé dialogy s uměním“
Tyto akce jsme určili dětem, rodinám s dětmi, ale i všem dalším zájemcům všech věkových kategorií včetně seniorů a znevýhodněných. Akce jsou koncipované, organizované a realizované edukačním oddělením. Jde o výtvarné dílny s lektorkou Lucií Haškovcovou nebo případně s Ivetou Šárníkovou přímo v expozici, které jsou formálně a obsahově provázány s výstavou, na niž návštěvníci výtvarně reagují a inspirují se jí – po prohlídce následuje vlastní tvorba návštěvníků. Seznámíme se s tradičními i netradičními technikami z oblasti kresby, malby, experimentální fotografie i prostorové, intermediální, akční a konceptuální tvorby. Cena je 5 Kč pro děti do 10 let, 20 Kč pro návštěvníky nad 10 let. Příchod a odchod je individuální – tzn. kdykoliv ve vymezeném čase. V případě zájmu se na akce můžeme rezervovat do 16.00 hodin předchozího dne na následujících kontaktech: lucie.haskovcova@ghmp.cz
606 612 987, 608 216 418 (rezervace není podmínkou účasti)
- Tvořivé dialogy s uměním:
(sobotní výtvarné workshopy)
sobota 7. 6. 2014 13.00 – 18.00 hodin
Trojský zámek "3D-experimenty" (k výstavě secesní plastiky a figurálního porcelánu)
V rámci výtvarných reakcí na nové výstavy v Trojském zámku (secesní plastika + porcelán) se budeme zabývat prostorovou tvorbou a sochařstvím. Akce propojíme i se zdejší veřejnou barokní plastikou v zahradách zámku (sochy olympských bohů ze schodiště Tartar, personifikace 4 živlů, světadílů a ročních období, barokní vázy). Kromě klasických studijních skic celých artefaktů i jednotlivých detailů zrealizujeme i ´živé sochy´, kde se pokusíme vystihnout kompozice, gesta a výrazy postav. Opět budeme experimentovat s názvy děl a jejich přesuny do nových kontextů. Do jiných souvislostí posuneme ale i kresby samotných soch - pozměníme je s cílem konfrontovat jejich význam původní s ´novým´. Ze speciální tvrdnoucí hmoty vytvoříme ale i 3D objekty přímo i volně inspirované zdejšími plastikami.
- Interaktivní prohlídky výstavy pro všechny typy škol
Na objednávku interaktivní prohlídky výstavy pro všechny typy škol i další věkové a zájmové skupiny
s možností následné výtvarné reakce ve formě vlastní tvorby. Akce přizpůsobujeme časově, tematicky i úrovní náročnosti konkrétním požadavkům každé školy. Více informací je na webu GHMP v sekci „edukace“ – „umění interaktivně pro školy“. Akce rezervujeme i na těchto kontaktech: tel. 606 612 987, 608 216 418, e-mail: lucie.haskovcova@ghmp.cz. Cena je 5 Kč pro děti do 10 let, 20 Kč pro ostatní nad 10 let, 5 Kč pro studenty uměleckých škol, 5 Kč pro učitele a pedagogický doprovod.
Galerie hlavního města Prahy
Zámek Troja
170 00 Praha 7
U Trojského zámku 4/1
Máme otevřeno:
úterý –neděle 10.00–18.00 hodin
pátek : 13.00–18.00 hodin
Vstupné:
120,– Kč plné (dospělí)
60,– Kč snížené (studenti)
30,– Kč (senioři)
Ing. Olga Koníčková (z tiskové zprávy)
Foto: autorka
Malá návštěvnice..jak z porcelánu...