Dva Jakeové aneb Jack Nicholson jako nezničitelné soukromé očko…
ČT2 - Praha
Vánoce 2018… Pro www.www-kulturaok-eu.cz netradiční čas. Nevalí se na nás kulturní akce všeho druhu, o nichž je třeba informovat návštěvníky tohoto webu včas, a tak - dokonce i - vypínáme - na krátko - naše redakční počítače. Co s načatými dny? Polévky primátorů, starostů a kde koho, Rybovy mše, tu i onde, a pak jesličky, kostelíčky a jen tak, kam nás nohy zanesou… A mezi tím? Samozřejmě pohádky, dokumenty na ZOOMu i jinde a onde … a sem a tam i filmy, které nám někdy unikly. Ten, o kterém bude řeč, dokonce o 28 let… Hodně, nebo málo? Jak se to vezme. Hodně z hlediska času, málo z hlediska nadčasovosti filmu. Třeba.
Čínská čtvrť II. aneb Dva Jakeové
Polanského film, tak jako jiné jeho filmy, jsme hltali. Často za hranicemi všedních dnů. Jako např. pro nás dosud jeden z nejděsivějších hororů vůbec, film Lokátor - v českém provedení Nájemník. Ten jsme viděli, když jsme se po celodenním objevování polských hornických Katovic, v čase zbývajícím do odjezdu nočního vlaku do naší republiky, zhroutili úplně mrtví do křesel tamního kina. Naše cesta k nádraží, vedená hluboce socialistickým polským městem, plným šedi, tmy a děsivých přízraků, patří - najmě po takovém filmu, jakým je Lokátor - k nejdobrodružnějším životním zážitkům, uloženým dodnes v našich hlavách s vykřičníkem.
Samozřejmě jsme si nenechali mezi dalšími ujít ani jiný Polanského film - Čínskou čtvrť. A byť děj se v chátrající paměti i tělech už od toho roku 1975, kdy jsme ho viděli, poněkud poztrácel, dojem - tentokrát ne naštěstí hororový - v nás ale zůstal. Dodnes. 44 let…
Takže, když jsme v letošních programech nespočetných televizí mezi desítkami pořadů, jež za vidění nestojí, objevili film Dva Jakeové, název nám byl povědomý. A po studiu anotace nakonec i v mysli vybaven jako ten, co jsem tenkrát (před třemi desetiletími) prošvihli. Pokračování Čínské čtvrti, a dokonce i s Jackem Nicholsonem…No, nešlo odolat. To musíme konečně vidět. Alespoň teď, na sklonku našich životů, když nám v jejich poločase unikl.
Nicholson není Polanský, aneb Polanský je jenom jeden
Jack Nicholson si troufl. Natočit pokračování po Polanském, pustit se do 2. dílu filmu, jenž se zasel mezi klasiku světové filmografie, a nejen že si v něm zahrát, ale ještě to celé režírovat, chce plný pytel odvahy. Nebo koule. Jak se s oblibou říká. Což Nicholson má. Obé. Ale… Nastavovaná kaše je nastavovaná kaše. A Polanský je Polanský. A k tomu paměť časem zavátá… No, ano, 2. díl pokračoval. Doslova. Jenže od čeho…? Dramaturgie ČT2 možná měla nabídnout nejprve i Čínskou čtvrť a o den později snímek Dva Jakeové. Člověk by byl v obraze. Takhle se těžce chytal, když se navazovalo a nebylo už jasné na co…
Záhy jsme ale pochopili, že tudy cesta nepovede. Záblesky paměti už nestačí ke vplutí do děje a souvislostí. Takže nic. Jinak. Je to pro nás film.A skoro jako nový. A hraje v něm Jack Nicholson a dokonce si ho i zrežíroval. Tak to tak berme. A dost mudrování.
Drsná americká škola detektivů?
Jako kdyby se scénárista filmu Robert Towne zhlédl v Samuelu Dashiell Hammettovi (1894 až 1961), v americkém spisovateli a zakladateli tzv. Hard-Boiled School - drsné školy a v jeho detektivkách. Maltézský sokol, Skleněný klíč, Prokletí rodu Dainů nebo Rudá žeň. Románů, jež se staly náměty filmařů. Maltézský sokol (USA, 1941) s Humphrey Bogartem, představitelem Hammettova detektiva, Sama Spadea,byl nominován na Oscara za nejlepší film roku 1941. Se Skleněným klíčem (USA, 1942) jsou oba filmy klasikou žánru film noir.
Neměl o půl století Jack Nicholson chuť se v té kategorii zhlédnout a zkusit něco podobného?
A bereme-li to takto, tak to byla paráda. Samozřejmě charakteristická a dalo by se říci, že typická a vlastně už i okoukaná gesta a mimika Jacka Nicholsona je neokoukatelná herecká parketa tohoto mistra mimiky. A ta spolu s ním drží celý film. A klidně i bez chápání existujících souvislostí. Je prostě na co se dívat, má to spád, šťávu a dokonce i ty dnes tak nezbytné koule. Má je i Jack Nicholson. Mimochodem film byl na ČT 2 označen jako mládeži nepřístupný. Jistě, že jsme neviděli nic víc než jeden holý zadek zastřeleného milence jeho sokem, svůdný podvazkový pas a v něm další zadek, tentokrát dámský, a slyšeli jsme z klíčové nahrávky, o niž jde, i jakýsi virtuální sex. No a také pár drsných hlášek naživo. Nejlepší byla rozhodně pragmatická výzva Nicholsonova detektiva k nabízející se svůdnici: „Klekni a vystrč na mě zadek. Já se zatím připravím.“ A i když to říkal, jsa v dané chvíli poněkud zdevastovaný neúspěšným nářezem od padouchů, má to i tak z jeho úst ony zmíněné koule. A jaké…
Prostě paráda. Dashiell Hammett by se jistě na film také rád podíval. A Robert Towne se z tohoto pohledu a srovnání nemá zase tak moc za co stydět. Jo.
Herci a nostalgie
Každý má herecké favority. Film nabízí 24, více či méně zvučných amerických jmen z doby kolem roku 1990). Ale v tak letitém filmu si člověk hledá vyvolené.
Naši favorité byli - mimo Jacka Nicholsona - tři. Dva plus jedna. Ten - subjektivně - nejlákavější byl samozřejmě Eli Wallach. Nezapomenutelný Calvera ze Sedmi statečných. Unikát s pozoruhodným pohledem úkosem a vedeným zdola, gesto hodné dějin filmu a mistra herectví. A že Eli mistrem byl, dokázal i v odtažitém žánru, v kultovní komedii - Jak ukrást Venuši. Mnozí si ho tam možná už ani tak moc nevybaví, vedle přepůvabné Audrey Hepburn a okouzlujícího Petera O'Tooleho. A není to ani nic proti ničemu. Eli Wallach se tam zjeví jen párkrát, v roli posedlého amerického sběratele Davisa Lelanda, toužícího za každou cenu mít onu legendární sošku Celliniho Venuše, o níž je film. Eli se ve filmu tedy spíše mihne, ale ten jeho kosý a lehce podhledový pohled Calvery si v roli neodpustil, a kdo to postřehl, pro toho je scéna tímkomičtější. Eliho jsme tedy mohli vidět i víckrát a teď, pro nás nejaktuálněji, ve Dva Jakeové. Už byl ale v letech. A buď neměl šanci, nebo ho někdo umírnil, ale ten jeho kukuč už nám nepředvedl. Škoda. Ale i tak jsme Eliho zase rádi viděli.
Druhou nostalgickou ikonou byla Meg Tilly. Otloukánek z kultovního Formanova Valmonta. Tam dominovala dvojka Annette Bening a Colin Firth, ale útlocitné oko autora těchto řádek padlo na Meg Tilly. Meg se mu tehdy stala rozkošným zjevením i dojemnou chudinkou, již by autor těchto řádek šel ihned ochraňovat. A tak na ni čekal i ve filmu Dva Jakeové. Až ji zase někde objeví. Objevil, ale ve Dvou Jakeách mu ji zblonďatěli. Navíc tam hraje zcela jiný part. Inu, ženy jsou proměnlivé. A tuhle Meg už nemusím. A už vůbec ne ji ochraňovat.
A poslední vějička, alespoň naše, Harvey Keitel. Zde i jinde často nelákavá postava i zjev, a tím asi nejobsazovanější herec USA. Osobnost americké filmotéky skoro od věků po dnes. Letos ho půjde spatřit (v 80 letech!) ve snímku Nabarvené ptáče. Ale ve filmu Dva Jakeové je možná rouháním poznámka, že už nám předvedl i lepší herecké kreace. Snad tedy neideální příležitost, snad jen osobní pohled autora těchto řádek, ale zkrátka a dobře - nic moc. Škoda.
Takže, stálo to za to, ale nesmí se to srovnávat
Do jednoho filmu filmař i scénárista dvakrát nevstoupí. Ale jako zážitek to stálo za to. A tak už jen oficiální slovo distributora a dovětek, kdo chce, ať si snímek vyhledá, kdo nemusí, zase tak moc neprohloupí.
A teď už ta citace:
„Soukromé očko Jake Gittes se vrací
v pokračování slavného filmu Romana Polanského Čínská čtvrť.
Druhá světová válka skončila
a v roce 1948 už v Los Angeles
opět mnozí lidé překypují optimismem a rychle vydělanými penězi.
Soukromý detektiv Jake Gittes právě vyšetřuje
na prvý pohled zdánlivě nudný, všední případ
sňatkového podvodníka Jakea Bermana.
Nechává se přitom vést starým kriminalistickým pravidlem,
že při pátrání po penězích se v devíti případech z deseti dostane k pravdě.
Tedy k cíli svého pátrání.
Z běžné "záležitosti" se však najednou vyklube vražda,
která má souvislost jak s podezřelým vlastníkem nafty,
tak s Jakeovou vlastní minulostí...
Hlavní roli v kriminálním příběhu,
volně navazujícím na slavný film noir Romana Polanského
Čínská čtvrť,
znovu vytvořil proslulý hollywoodský herec Jack Nicholson.
Ten se přitom tentokrát představil také jako
Režisér
a filmovou kameru
mu vedl slavný kameraman maďarského původu Vilmos Zsigmond.“
(oficiální text distributora)
Takže, jak libo. My se bavili. Nicholsonem a jeho gesty. Především. Nevnucujeme, ale upozorňujeme. Vidět se to dá a vzhledem k dalším aktérům i obsahu by možná i mělo.
Titul: Dva Jakeové
Titul anglicky: The Two Jakes
Titul slovensky: Dvaja Jakeovia
Země produkce: USA 1990
Produkce: Jack Nicholson, Robert Evans, Harold Schneider
Režie: Jack Nicholson
Scénář: Robert Towne
Kamera: Vilmos Zsigmond
Hudba: Van Dyke Parks
Hrají: Jack Nicholson, Harvey Keitel, Meg Tilly, Madeleine Stowe, Eli Wallach, Rubén Blades, Frederic Forrest, David Keith, Richard Farnsworth, Tracey Walter, Joe Mantell, James Hong, Perry Lopez, Van Dyke Parks, Randi Ingerman, Tom Waits, Faye Dunaway, Earl Palmer, Luana Anders, Lee Weaver, Rebecca Broussard, Moreen Littrell, John Herman Shaner a John Hackett …
Střih: Anne Goursaud
Scénografie: Richard Sawyer
Kostýmy: Wayne A. Finkelman
Žánr: krimi / drama / mysteriózní
Stopáž: 138 minut
Hodnocení: 79 %
Richard Koníček
Foto: internet
Trailer
https://www.youtube.com/watch?v=Yb5mph3Qrzk