Úvod > David Moješčík MojDa ´takové, jaké je´aneb ´nahá´ krása či krása levitace…

David Moješčík MojDa ´takové, jaké je´aneb ´nahá´ krása či krása levitace…

31.01.2020 18:50

Galerie Václava Špály - Praha

31. 1. - 15. 3. 2020

Na vernisáži autorské výstavy Davida Moješčíka MojDy ´takové, jaké je´ byl David Moješčík MojDa - sochař (od 2004 na volné noze), autor vystavených plastik, osobně přítomen. V suterénu můžeme zhlédnout videoprojekci z autorových soutěžních i realizovaných návrhů, včetně plastiky Milady Horákové i Věry Špinarové (Ostrava).

„David Moješčík( * 1973) již má za sebou poměrně rozsáhlé sochařské dílo. Dnes patří k domácím sochařům již střední generace a stal se ´známým´ i prostřednictvím vícerých realizací v ostravském veřejném prostoru, které se staly předmětem lidové zloby i odborných polemik a nezřízených vášní...

David Moješčík totiž patří k těm nemnoha současným sochařům, kteří nepůsobí v akademickém prostředí a není tedy tzv. kryt kolegiálními zájmy vlastní institucím.

Proto se může jevit v dnešní komplikované době zájmově přidělovaných grantů a statisticky úročených, avšak umělecky málo podmětných bodů RUV jako možný terč, jako pouhý romantický dobrodruh, který možná až urputně dělá to, co nejlépe umí - figurální sochařství.

Moješčíkova sochařská tvůrčí práce se zdá být ovlivňována dvěma zdánlivě místem i časem nesouměřitelnými mentálními světy: spiritismem budhistického Východu a romantizujícím simulakrem někdejší měšťanské kultury ´fin de sieçle´.

Její mnohdy naivně spekulativní zření v průnicích tak reálného jako i pohádkového světa,

tak blízkého postprodukci v současné zábavné literatuře

v počítačových hrách pro velké malé diváky.

Již v 80. letech 20. století přirovnal historik umění a esejista Josef Kroutvor obdobná dění k dění v mohutné deltě ¹/, v níž nejrůznější formální ideje, jejich tvary a síly vzájemně proplétají, až zmizí; a pak opět vystoupily z hlubiny, aby se vzápětí zase propadaly k zapomnění, či mělce ožily v (sub)prostředí možná již slepého ramene… etc.

Obecně platí, že staré má být zničeno, aby poté mohlo být (správně) nalezeno.

Pamatuji si, že již v době Moješčíkových studií na brněnské FaVu jeho neobvykle sofistikované figury mi přišly zajímavé. Pokud jsem správně porozuměl situaci, nešlo tu jen o realistickou studii modelu, nýbrž šlo o vystižení určitého ideálu: ´těla těl´ z daných jednotlivostí výsledku studia několika modelů.

Již tehdy David Moješčík své panáky či panenky jako by generoval v málo obvyklých pozicích; jejich finální vzhled ale podřídil vztahům poměru k celku, v klasické normě a ideálu souladu vnější a vnitřní - až do nedávné doby pouze dívčí - ´nahé´ krásy.

Moješčíkovy akty jsou modelérsky dokonalé,

snad proto i mohou působit na diváky trochu odtažitě.

Přitom však nepostrádají výrazovou naléhavost,

jako by byly k nám posílány

z ´jiného břehu!´

Dojem z vnitřní intervence doprovází vytušení nenásilného,

a přitom však silně expanzivního okamžiku,

který

jako když po výdechu následuje nádech

´musí´ přece přijít!

Přímo ukázkové jsou Moješčíkovy Levitace, ženské figury v meditující pozici jogína, jaksi ´letmo´ vyrovnávající vlastní gravitaci na 3 opravdu minimálních bodech - v malíčku nohy a prostřednictvím jednoho z prstů pravé i levé ruky.

Účinek formálního nadskočení základny a zvednutí vlastního těžiště sochy podporuje prokomponovávaná spleť z energeticky živých obrysových linií figury, která jako by tak sochou ´rotovala´ zevnitř ven i kolem středu. ´

Pozoruhodná svým vnitřně zastaveným pohybem je i zatím poslední Moješčíkova figura v ´životní´ velikosti s výrazným vertikálním přesahem nad těžištěm pohlaví a kříže končetin, po x letech ženských studií výjimečně mužská: neduální Ishvara (2019-2020), ztvárňující opět fyzicky nejnáročnější jogínskou pozici ²/, hinduistický filosofický koncept monisticky přítomného, na sebe soustředěného, nezávislého bezkonfesního věčného boha, nejvyššího Pána světa …, etc. " (text: Pavel Netopil)