Daniel Pitín: Barokní kancelář/Baroque Office aneb jsme stále vězni svého pracovního prostředí či dokonce i internetu?!

12.01.2016 12:04

hunt kastner - Praha
9 .1 – 27. 2. 2015



Na vernisáži nové obrazové výstavy s názvem ´Barokní kancelář´, kterou připravil autor výstavy Daniel Pitín, bylo spíš než jako v ´barokní kanceláři´, jako na centrálním trhovisku.  Přes neuvěřitelné množství návštěvníků jsme na www.www-kulturaok-eu.cz stěží zahlédli a vyfotografovali přes desítku vskutku majestátních Pitínových obrazů, novou sérii maleb, které evokovaly bohužel již zaniklé textilní továrny, jejich pochmurná atmosféra i jejich zaniklé dělnice - přadleny. Kromě vystavených obrazů jsme mohli ještě zhlédnout krátký film ´Cloud Cartography´, který také Pitín připravil. Daniel Pitín byl akci osobně přítomen.

 

 

 

 

 


Ta práce – matka pokroku, a s ní armáda otroků….

Tématem výstavy je tudíž práce a mechanismy, které postupují náš každodenní život. Autor se s těmito tématy vyrovnal pomocí vztahů svébytné architektury s figurou, které prostupují jak jeho malby, tak i video a koláže.  

 

 

 

 

 

 

 

 

Každý obraz je součástí celku, který se pomalu formuje, aniž by byly jasně definované hranice. Jak formalistické scénografie inspirované vizuální povahou pozdního modernismu, tak rámy různé situace, zároveň vytváří prostor pro pohyb sem a tam mezi nimi. Fyzická hmotnost architektury přestane být kořeny v realitě a je posunuta na úrovni surrealistické krajiny vědomí a paměti.

 

 

 

 

 

 

 

 

Nový film Daniela Pitína Cloud Cartography svým názvem odkazuje k autorovu  dlouhodobému, i když dosud neverbalizovanému prostoru zájmu, naší dennodenní realitě společného soužití v neuchopitelných labyrintech komunikace, kterou je možné reflektovat skrze prostředí internetu.

 

 

 

 

 

 

 

Zatímco zcela automaticky důvěřujeme s našimi nejintimnějšími daty zprostředkovatelům, tzv. ´cloud services´ jako je Google Drive, Dropbox, iCloud a mnohé  další, ve skutečnosti nemáme potuchy, kam  vlastně  naše dokumenty, obrázky, texty, tabulky či  filmy posíláme.  

 

Technici pokoušející se proniknout utajeními internetu, používají termín ´cloud cartography´  k prozkoumání tohoto neznámého teritoria a vytvoření map datových mraků, které ani zdaleka nejsou nehmotné, jak analogie k jejich názvu naznačuje.

 

V době deklarovaných a marketingově manipulujících tendencí ekologického rozvoje  nejnovějších výpočetních technologií, kdy každý nový laptop nebo smart phone nese certifikát přírodu minimálně zatěžující výroby, je onen pomyslný mrak ve skutečnosti prostorem malého počtu  dislokovaných datových center - pečlivě chráněných objektů na odlehlých místech, využívajících tolik energie ze spalování  fosilních paliv jako malé město.

 

A v těchto prostorách nekonečných řad serverových krabic nehraje roli, jestli fotka vašich dětí je uložená na stejném disku jako data z pornografické webové stránky nebo back-up informací o rozmístění vojáků na vzdáleném bojišti. Na jednu stranu může tento fakt naznačovat jistou demokratičnost prostoru internetu, zároveň však vyvolávat silné znepokojení. Proces mapování počítá s proniknutím do jednoho účtu v pomyslném mraku, z něho pak postupně do dalších a dalších okolních uložených dat, až krok po kroku vzniká ucelená kartografie struktury mraku.

 

Internet tak můžeme bez obav přirovnat právě k archaickému kanalizačnímu systému, který spojuje domácnosti napříč celým městem v onu rozsáhlou podzemní řeku …… kam vede potrubí z vašeho umyvadla, už se ale v 99 % případů nedozvíte a ani nechcete.

 

Přestože Pitínovy malby v sobě inherentně drží element času – zastaveného, narativního času  - pouze naznačují, v čem je film ´Cloud Cartography´ doslovný.  Jednotlivé scénografie destruovaných hmot, do nichž jsou zasazeni jednotliví aktéři, otevírají vzájemné průchody, přímé, nepřímé a slepé, které je vzájemně spojují. Pitín sám říká, že když postavíte jeho obrazy za sebe do řad, získáte půdorysy místností a chodeb, které tvoří abstraktní architekturu.

 

Zásadním referenčním zdrojem se pro tvorbu Pitína stal text Gilla Deleuze ´Záhyb, Leibnitz a baroko´ (1988), ve kterém Deleuze podává interpretaci Leibnitzova filozofického díla a používá baroko jako teoretický nástroj pro analýzu současného umění.

 

Kniha začíná  takto:

"Baroko neodkazuje na esenci, ale spíše na operativní funkci, rys. Neustále vytváří záhyby. …Rys baroka, to je záhyb pokračující do nekonečna… podle dvou směrů, podle tvou typů nekonečna, jako kdyby nekonečno mělo dvě patra: přehyby hmoty a záhyby v duši… Labyrint v sobě etymologicky skrývá mnohost, protože má spoustu záhybů. …  Je jasné, že tato dvě patra spolu komunikují.“

 

Přestože je Pitín do značné míry své rekonstrukci Leibnitzova modelu věrný, přesto se snaží jako ve všech svých dílech nabídnout možnost opuštění neukončeně spletité sítě záhybů, které tvoří jeho plátna, jeho scénografii a osudy jejich aktérů. V závěru filmu se zdá, že je cesta ven na dosah. To se však ukazuje jako iluze. Přádla informací totiž neopouští svůj systém, svoji pevnou strukturu a vedou pouze do světla reflektorů veřejné exhibice v prostoru divadla domněle osvětleného venkovním světlem, ve skutečnosti však jen dalšími informačními toky. Stojíme na jevišti, ze kterého není úniku. (zdroj: Jan Kratochvíl)

 

Daniel Pitín (* 1977)

 vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval klasickou malbu u profesora Zdeňka Berana a následně v ateliéru koncepčních médií u profesora Miloše Šejna. Pitín vytváří vizuálně složité obrazy s hustou obrazností a jemnými odkazy ke  kanonickým uměleckým dílům,  architektuře a estetice pozdního modernismu. Jeho temná paleta, éterické figury a  surreální struktury, které zároveň  skrývají a odhalují své aktéry, doplňují jeho práci náladovostí a nádechem nevyřčených obsahů.

 

Popisuje své malby jako fragmenty příběhů a snů, skrze které zkoumá ´osobní a kolektivní paměť dobře známých míst´. Principy formující jeho malířskou práci se zhmotňují také v médiu koláže, videa a filmu, pro něž je zásadní práce s nalezenými materiály, počínaje osobním rodinným archivem, přes internetové zdroje, až k využívání zdrojů z historie kinematografie, konkrétně odkazům k dílu Alfreda Hitchcocka, filmu noir a české filmové tvorbě 60. let 20. století.

 

Kurátor: Jan Kratochvíl

130 00 Praha 3

Bořivojova 85
www.huntkastner.com


Máme otevřeno: úterý - pátek: 13.00 -18.00 hodin, sobota: 14.00 -18.00 hodin

Vstup: volný

 

Hodnocení:  100 %

Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)

Foto: © Ing. Olga Koníčková