Dana Junková: Hledání aneb když hledáme, abychom se našli
Galerie Arte Decor – Praha
5. 5. – 9. 6. 2017
Jsou galerie a Galerie, galeristé a Galeristé a malíři a Malíři. A není to o superlativech, počtech, hodnotách, povědomí, oceněních, případně o Good address či-li dobré adrese. Ne. Je to o lidech a o tom, zda zapojují víc srdce než mozek. Zda jim jde víc o pohodu, nebo jen o zisk.
Galerie Arte Decor
V relativně poklidné uličce za značně neklidným náměstím Republiky, v Truhlářské uličce, je Galerie Arte Decor. Nevelká, útulná, vlídná, otevřená (doslova i obrazně) a napěchovaná (slovo ne moc umělecké, leč trefné) krásnými artefakty všeho druhu. Vyplatí se tam zavítat a jen tak pokochat. Ono vás to nakonec stejně za čas přitáhne zpět, až budete dumat o dárku k nějaké příležitosti, jenž hladí a není po vyprchání euforie jen další zbytečný krám v bytě.
Ale o to teď nejde. V téhle galerii jako ve všech galeriích nejen podle jména se – jako něco navíc – konají výstavy. V zadním traktu vedoucím do tichého vnitrobloku se tu objevuje, bez hektického a násilného plnění všeobecného galerijního – zpravidla měsíčního – rytmu, výstava. Nečekejte tu ale za každou cenu jen velká jména a nečekejte ani tak (jinde nemile častou) galerijní snobskost. Čekejte milá a – při vší úctě – vám neznámá díla. Tu uměleckých nadšenců z pobřeží Francie, jindy tvůrců z jižních Čech anebo z vlastní tvorby paní galeristky Grazyny Kaletové. Vždy ale jen upřímné, od srdce a k pohodě. Prostě milé zastavení uprostřed cesty Prahou odněkud někam. Výpadek ze shonu a zastavení se v pádící době.
Pozvání od této galerie tedy přijímáme rádi, a i když třeba koliduje s termínem i hodinou seberenomovanější galerie, uděláme vše proto, abychom se do Truhlářské podívali a na našem webu www.www-kulturaok-eu.cz vás o tom informovali.
Hledání Dany Junkové
Ano, jak řekl galerista Daniel Kaleta v úvodním slově na téma, proč se tahle vůbec první takto rozsáhlá výstava obrazů Dany Junkové v Galerii ArteDecor jmenuje Hledání:
„Umělec by měl hledat neustále, jinak se zastaví a stojí.“
Autorka to sice glosovala skromnou replikou, že její výstava má jméno Hledání proto, že stále zkouší a hledá nové techniky, aby je objevovala, pracovala s nimi a zdolávala je s jediným účelem vytěžit z dané technologie to, co jí nabízí k jejímu uměleckému vyjádření. A tak jsou na výstavě její vesměs abstraktní obrazy vytvořeny řadou technik a přístupů.
Poznávání Dany Junkové
Autorku jsme neznali. Ale když jsme s ní byli seznámeni, ve vteřině jsme měli dojem, že se známe. Sršela energií, netajenou radostí a přeletovala, jak čiperný motýl mezi četnými návštěvníky, přáteli.Včetně těch, co k nim přiřadila takříkajíc na první pohled. Jako nás.
Zajímali jsme se samozřejmě o Danu Junkovou jako malířku a osobnost. A dozvěděli, dílem od galeristy Daniela Kalety, dílem od ní a něco málo od jejího zjevně fandícího a neméně nadšeného manžela, mnohé. Rádi posíláme dál.
Dana Junková
Autorka je autodidakt. Nevystudovala malířství, ale aranžérství (což mimochodem dokládaly i mezi obrazy v galerii vkusně umístěné povznášející květinové aranže).
Vábily ji staré i nové obrazy. Zprvu ne jako malířku, ale jako ctitelku krásna. Jenže jak na to?
A tak se rozhodla věnovat profesi – dlužno říci, spíš mužské - rámařství. O její energii, odvaze a schopnostech svědčí, že se stala – již v roce 1987 (!) - jednou z prvních živnostnic v Praze, když si otevřela a hlavně vybojovala, ještě za socializmu (!) soukromé rámařství. Tím to pozoruhodné story o cestě k vlastní tvorbě ale nekončí.
Jak tak rámovala a jak lidé začali likvidovat a probírat staré půdy a sklepy, objevovali přitom staré rámy. A protože mnohým bylo líto jen tak je vyhodit, nosili je Daně Junkové. Ať je použije, chce-li, nebo vyhodí. A Dana Junková, z úcty k řemeslu svých předchůdců, rámy nevyhodila, ale schovala. Ale lákaly ji. Lákaly tak moc, že tajně, doslova, tajně z ostychu, zkusila do jednoho namalovat obraz. A ono to šlo. A tak po prvním následoval druhý, třetí a (asi po 3 letech snažení) mohla být tak připravena námi navštívená výstava v Galerii Arte Decor - Hledání. Autorka tak našla sama sebe. A stala se dalším z dokladů, že když někdo něco moc chce, tak se k tomu může propracovat.
Zajímavostí budiž, že tajnou vášeň své ženy dlouho netušil ani manžel, jenž ji zná prý už od svých 15 let. Malovala totiž tak tajně a v práci, že se jí to dařilo tutlat dost dlouho i před ním.
Obrazy upřímné a od srdce
Historici umění a vědátoři v oboru malířství by možná řekli své. Možná dobré, možná poučné, možná by měli třeba i výhrady. Ale to je akademičnost. Podstatné je, co před těmi obrazy cítí diváci a co autorka. A jak to dohromady souzní. A když jsme se dozvěděli od autorky, že ji malování uklidňuje a že ji láká další hledání, uvědomili jsme si, že nás její obrazy uklidňují a že nás lákají k jejich dalšímu vyhledávání. Takže souhra. A ta je nad vší akademičnost. Jde to do duše a od srdce. A o tom má být umění. Takže - stavte se, a uvidíte sami. A ještě na konec, abychom nezapomněli. Výstava Dany Junkové je včetně (zcela neabstraktní) Vážky samozřejmě prodejní.
110 00 Praha 1
Truhlářská 21
Vstup: volný
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková