Cornelia Renz & Belle Shafir: Legenda in MeMoriam aneb vidíme naráz násilí, sexualitu i groteskno či jak odkrýváme pravdu, o které se v jejich rodinách mluvit nechtělo?!
Museum Montanelli, MuMo - Praha
24. 10. 2019 - 23. 2. 2020
Vernisáž výstavy Legenda in MeMoriam, kterou pro MuMO připravily multimediální umělkyně Cornelia Renz a Belle Shafir, za jejich přítomnosti zahájila Dadja Altenburg Kohl, ředitelka a kurátorka Musea Montanelli. Současně byli přítomni Hagai Segev spolukurátor výstavy a partneři projektu. Projekt Legenda in MeMoriam je společným projektem dvou kurátorů, Izraelce Hagaje Segeva a Dadji Altenburg Kohl.
Jak ve své úvodní řeči pronesla Dadja Altenburg Kohl,
Museum Montanelli často se zaměřuje na projekty,
které se zabývají totalitními systémy a jejich vlivy na celou společnost.
Obě svá díla vystavující umělkyně Cornelia Renz a Belle Shafir jsou silné osobnosti s bohatými kreativními zkušenostmi ve svém umění, přičemž základ jejich uměleckého myšlení a vnímání tvoří vzpomínky, pomocí nichž do svých osobních se noří a odkrývají tak nejhlubší aspekty a temná tajemství minulosti života ve dvou kulturách. Obě umělkyně se totiž narodily v Německu, ale historie jejich rodin je zcela odlišná. Zatímco Cornelia vychází z německého kulturního prostředí, rodina Belle Shafir je židovská a její členové museli projít a trpět v několika koncentračních táborech.
Vliv německých novodobých dějin na jejich osobnosti a způsob, jakým se v jejich současném umění odrážejí vzpomínky na předané traumatické zážitky předešlé generace je proces, který řídí umělecký směr každé z nich. Projekt zkoumá a přibližuje nejen základní prvky v práci se vzpomínkami a jejich zpracováním, ale i celý proces traumatu, reflexe a uzdravování.
Umění obou umělkyní je zcela rozdílné, paradoxně ale současně si podobné v mnoha aspektech. Jejich umělecké vyjádření je zcela nekompromisní, využívající kombinaci různých materiálů a technik /koláže, malba pigmentem, háčkování z koňských žíní, malba na akrylové skleněné desky, voskovaná niť, sítotisk/, video.
„V současné době prožíváme éru, kdy generace našich dětí není zatížena válkami, alespoň tedy zde v Evropě. Nechť tato generace uchopí šanci šířit společně s námi, svědky traumat našich rodičů a prarodičů, zkušenosti minulých generací, zkušenosti předané, a zamezit tak v budoucnu depresím a neurózám pramenícím z minulých zločinů. Často se totiž příslušníci 1. generace vyhýbají jasné řeči o minulosti, a především o tom, co prožili. Nicméně tato rodinná tajemství, ač nevyslovena přímo, zůstávají v rodině vždy přítomna. To pak některé příslušníky 2. generace vede k otevírání těchto témat, a to nejen v rámci uspořádání vlastního života. Je proto nutné, uchopit každou příležitost, abychom šířili vědomí o těchto psycho-sociálních problémech a zátěžových situacích, kterých má jistě každá generace celou řadu.
Tragédie minulého století zatím zůstávají nepřekonány.
Hrůzy, které se udály, především jejich následky, musíme našim potomkům přiblížit jako varovný signál. Umění je totiž jedna z cest, která pomáhá odhalovat i hojit, může poskytovat útěchu a příležitosti k setkání a sblížení.“ (text: Dadja Altenburg Kohl, Hagai Segev)
V expozici (vše je instalováno ve tmě) zhlédneme
- videosnímky -
- velkoplošné malby -
- koláže -
- drobné plastiky -
- instalace specifické pro místo konání -
Cornelia Renz
„Má metoda malby spočívá ve dvojici akrylových skleněných desek, které jsou poté umístěny na sebe, aby vytvořily celý obraz. Kreslím pery, která se primárně používají pro technické výkresy. Umožňují kontrolované, přesné linie. ..Představuji cokoli, co se může jevit jako absurdní nebo urážlivé, jak je to možné. Kromě násilí, sexuality a grotesky je hra všudypřítomná v mé práci. Považuji vše za groteskní, co omezuje naše ´rozumné´ názory na svět.
Groteska je divná a neuvěřitelná - vše, co může být děsivé, ale také neuvěřitelně zábavné.
Ruský filosof a literární teoretik Michail Bachtin hovoří o ´groteskním realismu´, který navrací marginalizovaný zpět do centra událostí: „Klasický realismus představuje realitu, jak by měla být podle norem kulturního řádu, groteskní realismus ukazuje realitu, jako že existuje i přes tento řád. “
Lokalizuju grotesku v duchu karnevalu, který zkresluje a ničí vše, co je hrozným triumfálním smíchem lidí. Čím absolutnější sociální představy o řádu jsou, tím citlivější jsou na smích, ironii a satiru. Používám komiks, abych se vypořádala s temnými oblastmi života, vyzývám ´ideál´, abych porozuměla složitosti lidí a jejich psychickému zmatku.“
Belle Shafir
splétá prameny koňských žíní a vytváří jemné, lineární objekty - éterické, materiální kresby.
Akt háčkování vytváří malé mušky nebo koně, připevněné ke zdi jehlami; sem a tam z těchto tvorů visí prameny vlasů nebo nití. Tyto obrazy, které jsou vytvořeny jako součást systému podobného laboratoři, nahradily přírodní materiály - stromovou kůru, ovoce, zemi a suché listy - které se kdysi objevily v raných dílech Belle Shafir.
Tato minimalistická díla připomínají stovky náčrtů vytvořených Shafirou v průběhu let, avšak neobvyklé použití žíní jim dodá silnou, dynamickou kvalitu, která je větší než kvalita tužky nebo pera. Shafirina volba tohoto materiálu není náhodná: její rodiče, oba přeživší z holocaustu z Polska, později emigrovali do Německa a začali pěstovat koně. Život na farmě a rutinní péče o koně jsou ústřední součástí Shafiriny zkušenosti jako dívky. Přesto se jako mladá vzbouřila proti svým rodičům a jejich životnímu stylu, a přestěhovala se do Izraele, nastoupila na kariéru umělkyně a odtrhla se od své minulosti. Volba používání koňských chlupů o 40 let později, v důsledku smrti jejích rodičů, svědčí o tom, jak se vyrovnat s minulostí a znovu se připojit k dětskému životu, který odmítla.
Belle Shafir /hebrejsky ריר, ביל
německo-izraelská sochařka a malířka
- 22. 11. 1953 - Amberg
- 1972: po střední škole emigrovala do Izraele
- od 1984 - 1988: absolvovala umělecký institut Avni Art College/ Tel Aviv
- od 1988 - 1990: zúčastnila se studií s Rudim Lehmanem a Nahumem Inbarem
- od 1990 - 1991: studovala a pracovala ve studiu Gabi Ben-Jano v Raananě
- více než 20 let se aktivně věnuje umění v Izraeli i zahraničí
- žije a pracuje v Tel Avivu
V posledních letech začala zpracovávat rodinnou kolekci fotografií (a také materiály i z různých japonských deníků). Obnovuje obrazy z jejich hlubin a vzájemně je konfrontuje na listech pergamenu v naději, že znovu vypoví události svého života a podaří se jí vypořádat s přerušeným příběhem její rodiny v éře po holocaustu.
Cornelia Renz, umělkyně, kurátorka
- 1966: narodila se v Bavorsku - Německu
- střídavě žije a pracuje v Berlíně (Německo) a Jeruzalémě (Izrael)
- ve svém umění vychází z tradice figurativního malířství
Využívá obrazy již existujících motivů ze všech oblastí výtvarného umění. Půjčuje si je z legend o svatých v kostelích ve své bavorské domovině i z fotografií v rodinných albech. V jejích obrazech lze naráz vidět násilí, sexualitu i groteskno, všudypřítomnost výtvarné hry.
„Vycházím z tradice obrazové malby, můj zájem přesahuje vnější vzhled lidského těla. Zajímají mě anatomické základy těla, a tím i jeho anatomické znázornění, kde se setkávají umělecké a lékařsko-vědecké názory. Také jsem zvědava, jak je naše tělesná realita utvářena společenskými konvencemi, tabu a vlastním vnímáním či paranoií. Zkoumám převládající kulturní obrazy, asociace a role a pokusím se poukázat na původ těchto kulturních standardů, které se postupem času vyvinuly ve zdánlivě ´přirozený´ obraz toho, co je skutečné. “ (Cornelia Renz)
Kurátoři výstavy: Dadja Altenburg Kohl, Hagai Segev
Partneři projektu:
Česko-německý fond budoucnosti
Velvyslanectví státu Izrael
Velvyslanectví Spolkové republiky Německo
Hagai Segev, kurátor
Hagai Segev je nezávislý umělecký kurátor a kritik působící v České republice a Izraeli. Je duchovním otcem řady projektů s uměleckou a historickou tematikou, které sám též zrealizoval. Jako historik umění se zkušenostmi s archeologií, architekturou i moderním uměním v pozici externího kurátora spolupracuje s řadou izraelských muzeí a galerií: jeruzalémskými The Israel Museum a The Bible Lands Museum, ale I Petach Tikva Museum of Art, Eretz Israel Museum, Ein Harod Art Museum, krakovským ICC a mnoha dalšími.
Dadja Altenburg Kohl, profesní dráha v oblasti umění
Prof. Dadja Altenburg-Kohl je původně lékařka.
Paralelně s výkonem svého povolání se vzdělávala v oblasti výtvarného umění.
Před 30 lety založila nejprve několik sbírek umění pro různé společnosti v Německu.
Řadu let působila ve spolupráci se Sárskou německou vládou
v představenstvu Evropského Kulturního Fóra v Berlíně.
Jako kurátorka aktivně organizovala projekty mezi Českou republikou a Německem.
V pražské Nerudově ulici založila v roce 2002 nejprve neziskovou Galerii Montanelli
a
v roce 2009
otevřela pod záštitou Václava Havla Museum Montanelli.
Pražské muzeum MuMo bylo označeno
jako
jedno z nejprestižnějších soukromých muzeí v Praze.
Od té doby realizovalo desítky výstav doma i v zahraničí
a
kooperuje s nejrůznějšími prestižními institucemi v České republice i po celém světě.
118 00 Praha 1
Nerudova 13
Máme otevřeno:
út - pá: 14.00 - 18.00 hodin
so - ne: 13.00 - 18.00 hodin
Vstupné:
Základní: 50 Kč
Zlevněné: skupinové vstupné (8 osob a více): 10 Kč
20% sleva ze vstupného: pro držitele karty Sanquis
Zdarma: držitelé karty ICOM, studenti, děti důchodci, ZTP, novináři
Hodnocení: 100 %
Ing. Olga Koníčková (tisková zpráva, internet)
Foto: © Ing. Olga Koníčková, internet
https://museummontanelli.com/legenda-in-memoriam/