Úvod > Compassion Fatigue: Semestrální výstava Centra audiovizuálních studií FAMU aneb když jsme z degradujícího ekosystému stále unavenější…a také neschopni něco řešit …

Compassion Fatigue: Semestrální výstava Centra audiovizuálních studií FAMU aneb když jsme z degradujícího ekosystému stále unavenější…a také neschopni něco řešit …

05.02.2019 15:23

Galerie AMU/ GAMU - Praha

1. - 17. 2. 2019

Na vernisáži výstavy Compassion Fatigue, semestrální (skupinové) výstavy Centra audiovizuálních studií FAMU, na které se svými pracemi prezentovali Daniel Burda, František Fekete, Nina Grúňová, Anežka Horová, Alexandra C. Machová, Petr Pololánik, Veronika Přistoupilová, Veronika Švecová a Klára Trsková, bylo ke zhlédnutí mnohé z videí, jež vskutku stála i za opakované zhlédnutí.

„Příběh posledního žijícího nosorožce, stejně jako příběhy dalších velkých savců, nebo celých degradujících ekosystému, oscilují v prostoru globálních médií, společně se záběry rozpadajících se ledovců, mořských ptáků obalených plastovým odpadem a dojemnými příběhy ostrovních obyvatel, kteří počítají poslední dny existence pevniny.

Tento,

a podobné narativy ovládají i prostor globální představy budoucnosti,

imaginativního bodu,

k němuž je zákonitě nutné dospět,

ač není zřejmé

kdy a za jakých obětí.

Bod, který byl v minulosti vyhrazen různým typům utopických vizí, je dnes ovládán momentem neodvratitelné distopie. Co budeme dělat, až dojde pitná voda? Co budeme dělat, až vymřou včely? Co budeme dělat, až stoupne hladina oceánů? Život v prekarizovaných podmínkách pozdního antropocénu je současně i nejoblíbenějším tématem sci-fi, která v minulosti vytvářela silné obrazy hypotetické budoucnosti.

Skupinový výstavní projekt Compassion Fatigue je výsledkem společných diskuzí, revizí kulturních symptomů, společenských artefaktů, politických a ekonomických strategií. Pohybuje se na hranici distopického diskurzu a romantizujícího obratu k tělesnosti, nové ritualitě a esoterismu. Jeho název odkazuje k fenoménu ztráty empatie, compassion fatigue, kterým je popisováno přehlcení stresujícími podněty, které vede k neschopnosti vnímat utrpení. Ten vede k nečinnosti, ustrnutému melancholickému limbu, v němž se zůstává jen emocionální a fyzický prožitek nezastavitelného úpadku. Vystavené práce se snaží reflektovat nově vznikající meziprostor mezi ztrátou důvěry v systém a stále zřetelnějšímu hledání prostoru osobní existence mezi neforemnou přítomností a neexistující budoucností.“ (text: Martin Blažíček)