Český (hyper)realismus - prof. Zdeněk Beran a jeho žáci aneb proč se k nám dívky zády otáčejí?

18.05.2016 10:55

Galerie kritiků, Palác Adria v Praze

10. – 29. 5. 2016

 

Na vernisáži nové výstavy současných českých hyperrealistů, školených v ateliéru figurální Malby IV. na pražské AVU u prof. Zdeňka Berana, která se koná k poctě Mistra, který skonal v 77 letech v listopadu 2014, byl majitel soukromé sbírky Pavel Feigl osobně přítomen.

 

Sbírku založil Pavel Feigl před 25 lety. Provází ho slabost pro krajinomalby, zátiší a epické výjevy, které zachycují skutečnost. Dává přednost jasnému vyjádření, výmluvnému vzkazu, nikoli šifrám. „Jakmile mi na obraze něco nesedí, a může to být jen maličkost, tak už to nechci“, řekl Feigl (zdroj: Galerie Vernon). 

 

Beranovi žáci se vyhranili stylově jako tendence navazující na premoderní umění, zvláště tradice barokního iluzionismu, manýrismu a klasicismu. Jejich díla zpracovávají viděnou skutečnost ještě precizněji než někdejší anglosaská fotorealistická malba 70. let. Popisnost v obraze zdůrazňují tito umělci jako specifikum své tvorby, nepoužívají malířskou zkratku, ale zobrazují věrně to, co se v daném záběru obrazu vyskytuje.

 

Řadí se ke špičkám této malířské tendence v Čechách od počátku Milénia. Výstava jejich prací k poctě prof. Berana chce být i konfrontačním příspěvkem v dialogu se současnou abstraktní malbou. Zároveň je reprezentativní ukázkou soukromé sbírky Pavla Feigla (Feigl  Gallery v pečlivém výběru děl, jež byla v kontextu tohoto výtvarného názoru vytvořena.

 

„V Čechách neměl totalitní charakter zobrazování fotorealistické malby v 70. letech žádnou šanci, neboť na ideovém protipólu existoval formálně podobný, protěžovaný styl socialistického realismu a namísto tržní nadprodukce fungovala cenzura, potlačující svobodu projevu i v umění. Zakazovaným ideálem se stalo abstraktní umění. Nicméně u mnoha figurálních malířů se uplatnila veristická metodika ověřování nových možností vyjadřování s umisťováním předmětných prvků a fragmentů do plochy obrazu, k nimž patřil i člen skupiny Konfrontace, malíř Zdeněk Beran.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ve shodě s informálním zaměřením skupiny na strukturální abstrakci proslul především pojednáváním zadní strany obrazů jakožto vrstvených materiálových struktur, zahrnujících tyto prvky (Hra s obrazy v prostoru, 1988 -1999), (Odvrácená strana obrazu, 1996- 1997) a instalacemi hromad různorodého odpadu,jakožto devastace přírodních i uměle vytvářených environmentů. Naplňoval premisu filosofa Jeana Baudrillarda, že v naší době hyperreality je předmětná skutečnost buď zcela potlačována, nebo deformována obrazy své existence.  Vpravdě již neexistuje, zbývá jen atmosféra destrukce, rozpadu a zmaru.

 

Tak i ve svých velkoformátových obrazech Beran zpracovával rozpadající se části předmětů a z lidských údů vytvářel existenciálně pojaté kompozice s detaily zad, hýždí nebo povrchu obnaženého stařeckého těla.

Od počátku 90. let působil na AVU v ateliéru klasických malířských technik, kde zásadním způsobem ovlivnil řadu svých žáků.“

(text: Vlasta Čiháková)

 

Hyperrealistické zobrazování je schopné překročit fotorealismus znalostí zobrazovaného předmětu s rozlišovací schopností oka v běžném vidění.

 

Vystavující umělci: Zdeněk Beran, Karel Balcar, Zuzana Dvorská-Šípová, Jan Gemrot, Jindřich Hájek, Pavel Holas, Alžběta Josefy, Filip Kudrnáč, Jan Mikulka, Blanka Nováková, Marek Slavík, Zdeněk Trs, Jan Uldrych

 

Kurátorka: Vlasta Čiháková Noshiro

 

www.galeriekritiku.cz

www.feiglgallery.com

Hodnocení:  99 %

Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)

Foto: © Ing. Olga Koníčková