Úvod > ČESKÁ AMBASÁDA VE STOCKHOLMU aneb klenot brutalismu stvořený týmem architektů pod vedením prof. ing. arch. Jana Bočana

ČESKÁ AMBASÁDA VE STOCKHOLMU aneb klenot brutalismu stvořený týmem architektů pod vedením prof. ing. arch. Jana Bočana

06.07.2022 18:00

ČESKÁ AMBASÁDA VE STOCKHOLMU

Klenot brutalismu

25. 6. – 15. 9. 2022

Winternitzova vila

„Výstava Česká ambasáda ve Stockholmu: Klenot brutalismu v proměnách času představuje transformaci významné stopy české architektury ve Skandinávii, a to prostřednictvím unikátních fotografií pořízených před i po nedávné rekonstrukci.“

Adam Štěch, kurátor výstavy

Československá ambasáda ve Stockholmu byla jednou z posledních realizovaných ambasád v brutalistním stylu. Je dílem týmu architektů - Jana Bočana, Zdeňka Rothbauera, Jana Šrámka a Jiřího Náhlíka. Navržena byla v roce 1969, dokončena v roce 1972.

Československá ambasáda ve Stockholmu koncepčně a výtvarně navazuje na předchozí úspěchy jiných československých ambasád, které byly navrženy pro Dillí a Londýn.

Perly českých architektů v cizině

Pravidelní návštěvníci pražské Vily Winternitz, stejně jako návštěvníci našeho webu, asi zaznamenali, že letošní cyklus výstav ve Winternitzově vile je věnován pracím českých architektů, které významným způsobem uspěly v zahraničí. Za cyklem takto zaměřených a v mnohém i objevných výstav (a to nejen pro laiky) stojí činorodý historik a kurátor těchto konaných výstav - Adam Štěch. On je tím, kdo vybírá architektonické počiny, které ohromily svět a vstoupily do učebnic architektury nejen u nás. K aktuálnímu výběru, jímž je Ambasáda ve Stockholmu, Adam Štěch na vysvětlenou – proč právě tato brutalistní stavba, dodává:

„Ze všech realizací jsem vybral Českou ambasádu ve Stockholmu, protože ji považuji za jeden z nejlepších příkladů české architektury druhé poloviny minulého století, který byl v zahraničí postaven. Zaujala mě i nedávná transformace této stavby do podoby sídla módní značky Acne Studios.“

O kvalitě původní stavby vypovídá její přestavba

Přestavby unikátních architektonických objektů, nebývají pro stavbu ničím dobrým. Změny dispozic poškodí nevratně původní dílo a přinesou neústrojnou přeměnu. Jsou ale samozřejmě jako u všeho i čestné výjimky. Vzniknou, když do kongeniální stavby, špičkového architektonického týmu, vstoupí s přestavbou nový, moderní, ale respektující, chápající a uznalý tým jiných špičkových architektů. Takovým případem je i osud naší, švédy přestavěné, budovy ambasády pro jiné účely.

Náš stát ambasádu odprodal Švédsku. Švédové, se rozhodli přestavět ji na moderní a reprezentační sídlo přední švédské módní značky Acne Studios.

Přestavba byla svěřena švédskému architektu Johannesi Norlanderovi, jenž ve spolupráci s kreativním ředitelem nového majitele budovy, Jonny Johanssonem, úspěšně navázal na naši původní architekturu. Postavili ji na poutavém kontrastu někdejší stavby k výraznému současnému designu.

Kurátor výstavy ve Vile Winternitz, tak výstavou přestavuje jednak skvělou minulost budovy, a současně i její atraktivní současnost. Objevil totiž kontakt na švédského fotografa, který - shodou okolností - nafotil původní ambasádu.

Na výstavě tak máme možnost porovnat, posoudit a zaujmout své vlastní stanovisko při srovnání stavu budovy před rekonstrukcí a po ní.

Staromilci, samozřejmě zatruchlíme, po odeznění jedné vrcholné stavby naší architektury excelující ve světě, ale jsme-li uznalými a oprostíme se od nostalgie, musíme uznat, že nová koncepce budovy je opět špičková. Plyne to z toho, že stavba, bez ohledu na účel, jenž je do ní vložen, je tak dokonalá, že ustojí i zásadní změnu upotřebení - se ctí.

A to je vlastně další uznání mistrovství tvůrců této stavby, v čele s arch. Janem Bočanem.

Vynikající Jan Bočan

Prof. Ing. arch. Jan Bočan se narodil 17. 10. 1937 v Českém Brodě. Svůj ateliér navždy opustil ve věku 73 let, dne 7. 12. 2010. Byl absolventem Fakulty architektury ČVUT a po roce 1990 se do ní vrátil, jako vedoucí studijního ateliéru. V roce 2006 byl jmenován profesorem. Do rubriky povolání je ale třeba napsat nejen pedagog a architekt, ale také urbanista a designér.

Hlavně však byl Jan Bočan, vůdčím osobností tak veleúspěšných nových budov jakou byla československá ambasáda v Londýně, jež získala v roce 1971 Cenu Královského institutu britských architektů (RIBA). Mimochodem, tato budova neprošla zatím žádnými přestavbami a zdárně slouží jako klenot mezi londýnskou zástavbou Slovenské ambasádě.

K dílům arch. Bočana patří samozřejmě i četné menší projekty, jako rekreační chaty, rodinné vily, či nadstandardní byty, nebo polyfunkční domy. Jeho autorský rukopis je ale vepsán také do dostavby Hlavního nádraží v Praze případně dnes - shodou okolností také přestavovaného - Hotelu Intercontinental a dokonce i v urbanistickém řešení Sídliště Velká Ohrada na pražském Jihozápadním Městě. Ovšem na piedestal naší moderní architektury náleží jeho vrcholné projekty, jakými jsou československá velvyslanectví v Londýně, Brasilii, Tbilisi a právě i to ve Stockholmu. Za londýnskou stavbu získal spolu s autorským týmem, v roce 1971 zmíněnou Cenu za nejlepší realizaci roku udělovanou Unie britských architektů, onu zmíněnou cenu RIBA. Za realizaci ambasády v Tbilisi obdrželi on a jeho tým cenu od Svazu architektů a Ministerstva výstavby Gruzie v roce 2005. A v roce 2009 mu bylo českou Obcí architektů uděleno naše neprestižnější architektonické ocenění, Grand Prix architektů za celoživotní dílo.

Československé velvyslanectví ve Stockholmu

Stavba arch. Jana Bočana vytvořená ve spolupráci s trojicí architektů (Zdeněk Rothbauer, Jan Šrámek a Jiří Náhlík) československé ambasády ve Stockholmu je masivní betonová stavba kombinující beton s tmavohnědým zdivem. Autoři se postarali i o stylový interiér, který nechali oživit výtvarnými díly našich předních tvůrců.

Zajímavostí týkající se vzniku projektu bylo, že v tu samou dobu, kdy uspěl projekt pro Stockholm, tentýž tým vypracoval také projekt na budovu našeho velvyslanectví v Tokiu. Tokijský návrh ale dostal „pouze“ 2. cenu, zatímco velvyslanectví ve Stockholmu – první.

Tým architekta Bočana, jakožto hlavního architekta, vycházel ze zkušeností nabytých při realizaci jejich v tu dobu již fungujícího velvyslanectví v Londýně.

Sám arch. Bočan k projektu později uvedl:

„Rustikální půdorys byl dán požadavkem investora znesnadnit vizuální kontakt mezi exteriérem a interiérem objektu. Suterény objektu jsou věnovány technickému zařízení budovy, garážím a kinosálu. Snížené přízemí je prostorem pro konzulární oddělení, vstupem do bytové části a klubu zaměstnanců. Zvýšené přízemí a 1. patro jsou recepčním prostorem, další dvě patra jsou úřední, další dvě patra jsou obytná a v posledním podlaží je rezidence velvyslance. Celý objekt je prostorovou a dispoziční křížovkou. Pro architekta je to zajímavý úkol. Je ale nutné si uvědomit, že v době komunistického systému to bylo komfortní vězení pro lidi, kteří v objektu pracovali, bydleli a navzájem se hlídali.

Železobetonová konstrukce stěn a stropů (železobetonové kazety) je kombinována s režným, temně hnědým zdivem a dřevěnými tmavými podlahami. Do těchto bloků jsou vloženy skleněné krabice v hliníkové konstrukci. Prostory pro styk s veřejností mají do širokých, dřevěných rámů vloženy hrubou průmyslovou textilii, která má potisk s grafickým motivem travin či rostlin. Autory těchto grafických listů jsou Jiří John a Albín Brunovský. V kombinaci s živými květy, které se nosí jako květinové dary na společenská setkání, bylo působení těchto děl umocněno. Dalším zvýrazňujícím aspektem je skutečnost, že poměr vzdálenosti mezi okem tvůrce a deskou, do které tvůrce vrývá své motivy, a vzdálenosti diváka od zvětšeného vytištěného motivu byl zvětšen tolikrát, kolikrát byl zvětšen původní motiv grafického listu. Tím dochází ke stejnému vnímání prostoru obrazu divákem tak, jak je tvořen umělcem.

Svítidla, čiré skleněné koule v betonových kazetách, jsou naším návrhem. Tato svítidla evokují náladu starých pražských plynových svítilen. Hlavní osvětlovací prvky společenských prostor jsou díly Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové a dále Reného Roubíčka. V dílčích úkolech spolupracovali umělci Hugo Demartini, Kuchařová, Fišar, Cígler, Rudavský, Laluha a řada dalších. Krásná a zajímavá je minizahrada Stanislava Kolíbala. Snažili jsme se vytvořit atmosféru, kterou má v sobě Praha a česká krajina, s trochou smutku tehdejší současnosti. Zároveň jsme chtěli, aby prostředí vyznělo jako abstraktní zahrada, aby bylo cítit kulturu národa, kterou reprezentuje. Dole, ve spojovací části vízového oddělení, je kovový reliéf, abstraktní stín, který v náznaku jakoby vrhá betonový strop.

Mobilní zařizovací předměty byly pro nás další velkou výzvou. Zatímco v Londýně design interiéru pro nás teprve začínal, v éře Stockholmu jsme nabrali zkušenosti a tvořivě jsme je rozvíjeli.“

Při zahajovací recepci ve Stockholmu projevil nejvýznamnější švédský host zájem o rozhovor s architektem. Když jsem vysvětlil, že jsme se snažili vytvořit prostředí, architekturu, která by vypovídala o naší zemi a její kultuře, prohlásil, že v Československu nikdy nebyl, ale že to musí být krásná země. V takovém okamžiku jsem si pomyslel, že jsme čas a úsilí nepromarnili.“ (zdroj: dle Wikipedia)

Objekt námi odprodané ambasády (koncem 90. let, soukromé osobě), byl pro švédskou stranu tak mimořádný, že budovu zařadili mezi své chráněné památky a s největší péčí ji proto i rekonstruovali. Po odstěhování naší ambasádou se totiž vnitřní řešení budovy stalo přístupné pro laickou i odbornou veřejnost a vzbudilo obrovský zájem a pozitivní ohlas. Stavba se ve Švédsku stala učebnicovou ukázkou vynikajícího českého brutalismu z pozdních 60. let.

Unikátní exponát výstavy

Ve Vile Winternitz vystavená polstrovaná židle z ohýbaného dřeva, zhotovená podle návrhu Jana Bočana výhradně pro Československou ambasádu ve Stockholmu, vyrobená Dřevopodnikem Holešov (š. 53 × v. 100 × h. 60 cm) vznikla jako unikátní součást vybavení zasedací místnosti v budově. Dřevěná konstrukce je z lamel zohýbaných do netypických tvarů a potažena je ořechovou dýhou. Původní potah židle se už nezachoval a byl nahrazen novým koženým čalouněním.

Slovo kurátora výstavy Adama Štěcha

„Letošní cyklus výstav ve Winternitzově vile je věnován práci původem českých architektů, kterým se podařilo významným způsobem uspět na mezinárodním poli.

Architekt Jan Bočan patří mezi hlavní představitele českého brutalismu. Během působení v ateliéru Beta se Bočan dostal svými vítěznými návrhy k realizacím projektů, jako byly Československé velvyslanectví v Londýně, Hotel Intercontinental v Praze a konečně Československé velvyslanectví ve Stockholmu. K této realizaci architekt vysvětluje:

´Snažili jsme se vytvořit atmosféru, kterou má v sobě Praha a česká krajina, s trochou smutku tehdejší současnosti. Zároveň jsme chtěli, aby prostředí vyznělo jako abstraktní zahrada, aby bylo cítit kulturu národa, kterou reprezentuje. Dole, ve spojovací části vízového oddělení, je kovový reliéf, abstraktní stín, který v náznaku jakoby vrhá betonový strop.´

Před dvěma lety byla tato unikátní stavba zrekonstruována do podoby nového sídla módní značky Acne Studios. Švédský architekt Johannes Norlander ve spolupráci s kreativním ředitelem značky Jonny Johanssonem navázali na původní architekturu, kterou postavili do kontrastu k výraznému současnému designu.

Historie a současnost budovy jsou prostřednictvím fotografií postaveny vedle sebe.

Zatímco renomovaný švédský fotograf Åke E:son Lindman nás svými fotografiemi vrátí do období, kdy původní interiéry velvyslanectví byly ještě zcela intaktní, snímky Rasmuse Norlandera demonstrují jejich nedávnou proměnu architektem Johannesem Norlanderem pro účely švédské módní značky Acne Studios.

Reprezentativní architektura československých ambasád byla finančně podporována státem a díky značným prostředkům mohly být stavby realizované ve vysoké kvalitě, včetně na míru navrženého mobiliáře a výtvarných děl. Součástí expozice jsou i komplexně tvarovaná křesla z ohýbané kulatiny s rákosovým výpletem, které vyrobil do interiérů ambasády tehdejší státní podnik TON.“

Architekt a pedagog, prof. Ing. arch. Jan Bočan o architektuře

· „Architektura je pro mne tvorbou prostoru. Měřítkem prostoru je člověk a jeho vjemy. Pro mne není rozdíl mezi urbanismem a architekturou. Jsou jen úkoly rozměrově a podrobnostně rozdílné.“

· Architektura je prostor, který je vymezován hmotou. Prioritou je komponovat prostor. Hmota domu je prostředek - materiál k vymezování prostoru. Myslím, že toto je podstata architektonické tvorby.“

· „Nepotřebovali jsme publicitu ani společenské pocty. Chtěli jsme jen úkol, do kterého jsme se úplně ponořili. Obávám se, že další generace budou tuto skutečnost chápat jen velmi obtížně.“

Malá vsuvka o paní Daniele Bočanové

Bude-li se čtenáři zdát jméno Bočan povědomé a vybaví-li si předního scénáristu a režiséra Hynka Bočana, tak nejde o příbuznost, ale pouze o shodu jmen.

Zato, vybaví-li se mu jméno herečky a moderátorky Mahuleny Bočanové, pak o příbuznost jde, neboť je to dcera arch. Jana Bočana a paní Daniely Bočanové, s níž jsme měli za www.www-kulturaok-eu.cz možnost se při zahájení výstavy setkat a dokonce si s ní i krátce pohovořit. Ukázalo se, že paní Daniela Bočanová je energetická dáma, která si od kurátora výstavy Adama Štecha vyžádala soukromou komentovanou prohlídku výstavy a fundovanými dotazy důkladně prověřila kurátorovu odbornost.

Současně se však projevila i jako nesmírně skromná osobnost, neboť odmítla jakoukoli sebeprezentaci při zahájení a pro většinu účastníků zahájení, tak zůstala zcela anonymně v davu. Důvodem byla skromnost paní Daniely, ale i to, že akci chápala jako připomenutí práce a významu svého muže a neviděla důvod sklízet uznání za jeho práci. V rozhovoru s námi však působila velice mile, rozšafně as zvídavě. I nás však také nejprve prověřila, kdo jako jsme a proč si ji fotíme…

A perlička z akce navíc

Po oficiálním zahájení každé výstavy, se Vila Winternitz zásluhou majitelů, manželů Cysařových stává tím, čím bývala v čase jejich předků, příjemným téměř prvorepublikovým salonem. Salonem, na němž nemohla nikdy chybět ani živá hudba, zpravidla provozovaná zcela spontánně někým z hostů.

Bylo tomu tak i tentokrát, byť v jiné době.

O hudební produkci se tentokrát postaral Josef Abrhám. Zde nejde o shodu jmen, ale o Josefa III. Abrháma, Josefa Abrháma nejmladšího. Vnuka legendárního herce Josefa I. Abrháma a syna významného režiséra, scenáristy a producenta Josefa II. Abrháma. A nutno říci, že Josef III. hrál stylově, co se repertoáru týče, ale hlavně statečně, při frmolu kolem se pohybujících hostů jaký panoval po zahájení výstavy…