Bravos aneb jak je současný španělský design důležitý?
Bravos aneb jak je současný španělský design důležitý? 
2. 10. - 25. 11. 2012
Uměleckoprůmyslové muzeum - Praha
Výstavu ´Bravos´ zaplnily práce nejmladší generace nadějných tvůrců z oblasti produktového designu.
Rukopisem, kreativitou a vlastním ego, které tradičně náležely do světa umění, módy a architektury, ovlivňujeme i vzhled předmětů pro každodenní potřebu lidí. Jestliže se španělský design ve 20. století vyjadřoval prostřednictvím předmětů, ve 21. století se vyjadřuje skrze autory.
Proč ´Bravos´?
Dnes již můžeme tvrdit, že španělský design představuje nepopiratelnou realitu. Design ve Španělsku postupně zakořenil a rozvinul se do svébytné podoby, která nyní prochází intenzivním procesem proměn. Již nejde o onen původní, tradiční design, nýbrž o jeho svobodnější, proměnlivější a samostatnější variantu. Design 21. století je v rukou nové generace designérů. A především v jejich hlavách. Pro takové, jako jsou oni, má španělština výraz „bravos“ –, udatní, divocí, stateční…
Je španělský design důležitý?
Považujeme Španělsko pro dnešní svět designu za důležité? Výstavou ´Bravos´ dokazujeme, že ano, přestože jsme omezeni vědomím, že rozsah expozice není nekonečný a že v období globalizace mizí hranice jednotlivých států závratným tempem. Počátek 21. století byl poznamenán obrovským nárůstem individualismu, který se však konfrontoval na poli globálním. Můžeme tedy vůbec mluvit v dnešní době o španělském designu? Není španělský design velmi podobný tomu evropskému? Na výstavě prezentujeme jednotlivé tvůrce pomocí portrétů od vynikajícího fotografa Rafaela Vargase, které odrážejí jeho osobní pohled na ně.
Milujme se při španělských svítidlech!
Jak prohlásil kurátor výstavy, Juli Capella z Barcelony, dobrý francouzský parfém, italské elegantní oblečení, úsporné německé žárovky, ale osvětlení pro požitek, pro tu správnou atmosféru při milování, volme výhradně od španělských designérů. Zajímavé, že!
Charakteristické rysy současného španělského designu
Nový španělský design, který můžeme vysledovat spolu se zrodem 21. století, má řadu charakteristických rysů. Na rozdíl od funkcionalistických průkopníků z šedesátých let či boomu organického designu z let osmdesátých nenalezneme na jeho počátku výraznější názorovou jednotu. Zahrnujeme sem: individualitu, ekodesign, koncepčnost, experiment, křížení, proces, ironie a humor, hranice mezi designem a uměním, nové možnosti využití, kosmopolitnost, internetová generace, uživatel, nikoli zákazník, „Do it yourself“ a společenská odpovědnost.
Individualita
Každý z tvůrců má svůj styl nebo alespoň osobitý způsob, jakým pracuje. Designéři si nepřejí být spojováni s určitou tendencí ani skupinou s týmž stylem. Každý má svůj vlastní svět. Na druhou stranu jim to nebrání ve spolupráci s kolegy, s nimiž se cítí spřízněni, a často tak vznikají společné ateliéry. Nejraději ale pracují na základě stylové volnosti.
Ekodesign
Dalším ze základních rysů nové generace je její citlivý přístup k ekologickým tématům. Její postoj k ekodesignu není intelektuální pózou ani projevem nesmiřitelnosti, ale daleko spíše přirozeným, logickým a konzistentním stanoviskem. Generace vyrůstala v prostředí zelené kultury. Mnozí designéři se na počátku své kariéry zabývali možnostmi recyklace – využívali starý nábytek a odpadky, aby jim vdechli nový život.
Koncepčnost
Účelem není navrhnout nový předmět, nýbrž vytvořit zcela nový koncept, často jako teoretickou výzvu bez praktického využití. Projekt je intelektuálním podnětem a má hodnotu sám o sobě. Cílem je upozornit na určité téma a předložit jeho abstraktní řešení.
Experiment
Na první pohled je zde patrná tendence experimentovat. Nejde o estetické změny běžných produktů, ale o to, vyvolávat malé revoluce. Experimentování ve studiu je tedy výchozím bodem, tvůrčím systémem a někdy i jediným účelem.
Křížení
Hranice mezi disciplínami 20. století mizí a dochází k mísení oborů. Už neexistují neprostupné kategorie jako grafický design, průmyslový design, interiérový design apod. Každý z autorů je schopen vypořádat se s jakýmkoli oborem. Móda, šperk, řemeslná produkce, audiovizuální média, architektura, technika… vše se nevázaně mísí s designem.
Proces
Design není pouhým výsledkem. Proces vedoucí k jeho dosažení už nemusí zůstat skryt a stává se dokonce jedním z účelů. Cesta k výslednému produktu tvoří součást projektu, který sice má nějaké zakončení, ale to není jediným závěrem. Konečný produkt je irelevantní, důležitá je cesta k němu.
Ironie a humor
Tradičně se španělský design vyznačoval poměrně vážným tónem. Nesmělou výjimku představovala několikaletá existence soutěže Disueńo, skupina Transatlantic a lidé s permanentně veselým pohledem na svět, jako Javier Mariscal. Nová generace však jednoznačně sází na hravost. Řada výtvorů funguje jako spiklenecké mrknutí na diváka, sází na jeho inteligenci, na hru s uživatelem. Netýká se to jen vzhledu předmětů, ale také způsobu jejich prezentace a názvů, které někdy mívají kritický tón.
Hranice mezi designem a uměním
Design proniká hluboko do světa umění a naopak. Na rozsáhlou hraniční oblast útočí bez rozdílu umělci i designéři. Mnozí designéři například vystavují svá díla v galeriích umění, a přitom navrhují i pro sériovou výrobu. Výtvarní umělci zkoumají svět designu a mnohdy vytvářejí prostorové, interiérové či grafické kreace úzce související s designem – někdy dokonce určené přímo pro trh.
Nové možnosti využití
Všední život se každým dnem mění. Design podněcuje ke zkoumání nových zvyklostí a dává vzniknout předmětům určeným pro dříve neexistující účely. Nejde už o vytvoření dalšího produktu, x-té židle, nýbrž o nalezení produktu zcela nového, určeného pro scénář, který zde v minulosti vůbec nebyl – počítačového flash disku, obalu na mobil. Každý chce být tím prvním, kdo objeví design, který uspokojí potřeby, jež se objevují v souvislosti s novým způsobem života.
Kosmopolitnost
Designéři si uvědomili, že španělský trh není tím jediným. Nová generace je velmi otevřená, kosmopolitní, cestuje. Jednotlivá řešení se vyznačují globálním nadhledem, ale na druhou stranu se designéři často věnují i lokálním tématům a přetváření tradičních motivů. A právě v tom spočívá jejich odlišnost a geografická výhoda. Mnozí z nich studovali, pobývali nebo se usadili v zahraničí.
Internetová generace
Dalším z charakteristických rysů je příslušnost ke generaci, která již vyrůstala v době internetových možností. Mladí designéři internet využívají inteligentním způsobem jak pro zisk širokého spektra informací, tak jako prostředek komunikace a sdružování. Zejména jim však slouží pro reklamní účely – internet se stává rafinovaným prostředkem ke „svádění“, který je přítomen prakticky v každé domácnosti. Mnozí mají webové stránky, někdy dokonce ještě dříve, než se zrealizují jejich návrhy.
Uživatel, nikoli zákazník
Jejich návrhy oslovují nový druh uživatele, který je aktivní a ochotný spolupracovat. Návrhy jsou většinou jedinečné a proces tvorby dokončuje až uživatel. Cílem už není hledat konzumenty pro konkrétní výtvory, nýbrž do určité míry duše, které budou schopné daný produkt dotvořit či přijmout za svůj. Jde o odvržení konzumnosti a hledání klientely ochotné se na tvorbě podílet.
„Do it yourself“
Jestliže na počátku své kariéry nenacházejí pro své prvotní, často odvážné, nápady výrobce, designéři financují jejich realizaci z vlastních zdrojů. Vznikají tak limitované série výrobků, určené pro úzký okruh zájemců nebo prodej po internetu.
Společenská odpovědnost
Někteří designéři jsou si dobře vědomi závazku vůči společnosti, který plyne z jejich profese. Jejich práce není sterilní, nýbrž kritická vůči konzumnosti kapitalismu, jíž však v konečném důsledku slouží. Nejsou politickými aktivisty, politice se naopak snaží spíše vyhýbat. Svými projekty však žalují uspořádání naší společnosti, jsou alternativní a kritičtí.
Výběr z úvodního textu Juli Capelly z publikace Bravos, Groundbraking Spanish Design/Diseňo (Espaňol de Vanguardia, AECID & Lunwerg S.L. 2009)
Designéři zastoupení na výstavě:
Antoni Arola (Tarragona, 1960 / www.estudiarola.com)
Martín Azúa (Vitoria-Gasteiz, 1965 / www.martinazua.com)
Nacho Carbonell (Valencia, 1980 / www. nachocarbonell.com
Curro Claret (Barcelona, 1968 / www.curroclaret.com)
CuldeSac (Pepe García, Valencia, 1974 / www. culdesac.es)
díez+díez diseño (J. Diéz, Madrid, 1966, José L. Diéz, Madrid, 1968 / www.diezmasdiez.com)
El Último Grito (R. Hurtado, Madrid, 1969, R. Feo, Londres, 1964 / www.eugstudio.com)
Emiliana Design (A. Mir, Valencia, 1969, E. Padrós. Barcelona, 1969 / www.emilianadesign.com)
Luis Eslava (Valencia, 1976 / www.luiseslava.com)
Guillem Ferran (Tarragona, 1983 / www.guillemferran.com)
Joan Gaspar (Barcelona, 1966 / www.joangaspar.com)
Martí Guixé (Barcelona, 1964 / www.guixe.com)
Jaime Hayón (Madrid, 1974 / www.hayonstudio.com)
Lagranja (G. Schiavon, Padua, 1973 a tým, www.lagranja.it)
Ernest Perera (Vilanova i la Geltrú, Barcelona, 1974 / www.ernestperera.com)
Diego Ramos (Barcelona, 1978 / wwwdiegorammos.com)
Mario Ruíz (Alicante, 1965 / www.marioruiz.com)
Héctor Serrano ( Valencia, 1974 / www.hectorserrano.com)
Stone Designs (C. Mazuelos, Madrid, 1973, E. Prego, Logrona, 1974 / www.stone-dsgns.com)
Ramón Úbeda (Jaén, 1962 / www.ramonubeda.com)
Patricia Urquiola (Oviedo, 1961 / www.patriciaurquiola.com)
Výstavu BRAVOS připravilo Uměleckoprůmyslové museum v Praze ve spolupráci
s Velvyslanectvím Španělského království v Praze a Španělskou agenturou pro mezinárodní spolupráci a rozvoj (AECID). Záštitu nad výstavou převzal J. E. pan Pascual Navarro Ríos, velvyslanec Španělského království v ČR.
Doprovodný program
9. 10. a 20. 11. v 17 hodin komentovaná prohlídka s komisařkou výstavy M. Holou.
Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
17. listopadu 2, 110 00 Praha 1
otevřeno denně kromě pondělí 10-18 hodin, úterý 10-19 hodin
vstupné na výstavu: plné 80 Kč, snížené 40 Kč, rodinné 150 Kč
Ing. Olga Koníčková
Foto: Bravos