BOŠKA a DÖRFL: Stálost variace aneb dva, kteří hledali řád proto, aby ho mohli narušit
Jindřich BOŠKA / František DÖRFL: Stálost variace
9. 12. 2023 – 10. 3. 2024
Museum Kampa
„Oba přinášeli modely a piktografické poznámky o témže imaginárním světě,
avšak
každý z jiné strany a v odlišném strukturálním přehodnocení.“
Arsén Pohribný, historik, sběratel a kritik umění, 20. století o tvorbě obou autorů
„Jedním z výrazných fenoménů českého, potažmo československého poválečného umění byl Klub konkrétistů,
který sdružoval umělce se zájmem o geometrickou abstrakci z celého Československa.
Vedle Prahy, Bratislavy, Brna, Olomouce a Ostravy byla důležitým centrem také Jihlava.
V tamní Oblastní galerii Vysočiny se v roce 1968 uskutečnila první výstava Klubu a s Jihlavou spojili své životy dva důležití členové uskupení
– Jindřich Boška a František Dörfl.“
PhDr. Ilona Víchová Czakó, kunsthistorička, kurátorka umění a této výstavy
Konkretismus
„Concretism nebo Concrete Art, je umělecké hnutí vytvořené Theo Van Doesburgem ve 20. letech 20. století. Na rozdíl od abstraktního obrazového umění.“ (viz. Konkretismus - https://cs.wikiital.com/wiki/Concretismo).
Zkrátka a dobře, řečeno laicky, konkretismus, je taková hravá geometrie…
Objevitelské výstavy, které obohacují diváky
Paní Ilona Víchová, byť působí v Brně, spolupracuje intenzivně s Museem Kampa, pro něž znovuobjevuje osobnosti, pražskému obecenstvu povětšině téměř, či zcela, neznámé. Osobnosti, jež jsou, a byli i dříve, ve stínu hojně představovaných jmen z okruhu pražské výstavní scény, které však s oněmi frekventovanými jmény, svojí mimořádnou tvorbou, drží krok. Jen se o nich, k naší škodě, moc neví…
Paní Ilona Víchová o nich ale ví, a nemálo, tak je schopna pro nás, diváky, připravovat výstavy nebývalé a povětšině značně objevné. Museum Kampa jí k tomu ochotně skýtá svojí vstřícností víc než příhodný prostor. Není to dlouho, co na Kampě proběhla výstava sochaře Jana Hendrycha. Před tím, to byla jména jako Zbyněk Sekal, Svatoslav Böhm, Eduard Ovčáček či Jiří Bielecki a další.
Uvážlivá galerijní dramaturgie Musea Kampa, tak poskytla této, doslova objevitelské, kurátorce, možnost pokračovat v tom, co už dělala kdysi v galerii s géniem loci, v Topičově salonu. Ten byl - už svojí historií a svým uměleckým významem - přímo předurčen k výstavám, jaké pro něj přitavovala právě Ilona Víchová.
Patří tedy ke cti Musea Kampa, že po zániku původního ducha Galerie Topičův salon, převzala štafetu zaměřenou na podobnou uměleckou vlnu a poskytla své prostory výstavám připravovaným opět Ilonou Víchovou. Nivó (ve smyslu základní úroveň) takových výstav dokonale ladí s noblesou zakladatelky Musea Kampa, paní Medy Mládkové, a s jejím zaměřením na vybraný umělecký styl.
Proč Bošek a Dörfl pod jednou střechou?
Výstava s názvem Stálost variace, konaná ve druhém patře Musea Kampa, představuje primárně průřez dílem dvou umělců, Jindřicha Boška a Františka Dörfla. Ale, byť výstava vyzdvihuje specifika každého z nich, vyznívá ve výsledku jako jeden celek, jako jeden společný umělecký tón, který oba tvůrce spojuje.
Tedy na straně jedné je to Boškův neúnavný zájem o „jazyk ornamentálních prvků a skladebně rytmickou hudebnost vzorců“, který rozvíjel především metodami alchymáže a papirexu.
A na straně druhé, Dörflovo plné zaujetí pro „vztahy tvarů a proměny struktury“, projevující se jak v jeho malbě, tak i objektech a grafických listech.
Výtvarné přístupy obou umělců měly společné jmenovatele
Výstavy uspořádané kurátorkou jakou je Ilona Víchová, je radost navštívit, ale ještě větší potěšení je, účastnit se kurátorské prohlídky. Sebelépe připravená a informačně zpracovaná výstava, nenahradí možnost vyslechnout si zasvěcený a mile živý a srozumitelný slovní doprovod osoby, jíž je dané téma, vlastní. A to Iloně Víchové je.
Ale pouhé tlumočení slyšeného a do „novinářského bloku“ zachyceného, je málo. Raději odcitujeme část kurátorské zprávy.
„Výtvarné přístupy obou umělců měly společné jmenovatele, a to především jazyk slučující prvky drobnopisu s řečí ornamentu, výraznou expresivitu malířského gesta a důraz na barvu, které nacházely komplementární protipól v krajně minimalistických skladbách černobílé barevnosti.
Společným rysem jejich tvůrčích snah byl také zájem o zákonitosti struktury, principy proměny, opakování a variace, hledání řádu a možnosti jeho narušení, jež vždy zastřešovala neutuchající radost z práce.“
Dva, co se sice nehledali, ale kteří se našli
Pozoruhodný a až lehce mystický je i životní příběh obou tvůrců. Ale i zde dáme slovo paní Iloně Víchové:
„Životní cesty obou umělců se v mnoha ohledech protínaly.
Oba se narodili v jihočeském regionu, poblíž Šumavy.
Dörfl v Černé v Pošumaví, Boška ve Vlachově Březí.
Oba se počátkem 50. let usadili v Jihlavě.
Oba jsou autodidakti.
Oba své dílo rozvíjeli vnitřně směrováni uměleckou tradicí svých rodin.
Osobně se ale setkali až koncem 50. let.
Až do konce života tvořili v úzkém přátelském kontaktu.
Navštěvovalis e, debatovali o umění, vzájemně se inspirovali.
Ale názory jeden od druhé nepřejímali.
Vedle sebe dospěli ke specifickým a zcela svobodným výtvarným projevům.
Jejích díla od počátku 60. let vzbouzela zájem teoretiků, jako Jiří Valoch či Arsén Pohribný.
Dokonce i jejich životní a tvůrčí cesta končila v týž rok, na podzim roku 2017.“
Dluh Prahy splacen (alespoň v případě těchto dvou autorů)
Je smutnou vizitkou Prahy, že ač oba tvůrci aktivně pracovali bezmála sedm desetiletí, bezpočtukrát společně, či v v rámci kolektivních přehlídek Klubu konkretistů, vystavovali, nevznikla v Praze dosud žádná společná autorská výstava, která by shrnula a zhodnotila jejich dílo.
Tím více je třeba ocenit dramaturgii Musea Kampa, které konečně, skoro deset let od jejich skonů, s takovým hodnotícím projektem přišla. A zásluhou kurátorky Ilony Víchové je, že výstava, s těmito ambicemi, vznikla. Jedná se přece jen o „dvě osobnosti a výrazné umělce, kteří skromně, v ústraní Jihlavy, rozvíjeli výrazově bohaté a názorově koherentní dílo.“, jak píše autorka výstavy.
Jindřich Boška
· * 1931 + 2017
· malíř, grafik, jevištní a reklamní výtvarník, písmomalíř
· Narodil se ve Vlachově Březí.
· Studoval soukromě u svého otce Jindřicha Bošky a akademických malířů Václava Boukala, Theodora Bechníka, Františka Grosse a Arséna Pohribného.
· K plánovanému Boškovu studiu na grafické škole v Praze po vyučení písmomalířem už nedošlo, musel nastoupit vojenskou službu k oddílu PTP do Děčína a poté do Štok u Jihlavy.
· V roce 1954 byl propuštěn do civilu, usadil se v Jihlavě a pracoval jako písmomalíř pro místní komunální služby.
· V roce 1963 působil jako propagační výtvarník v Modetě Jihlava, dále pak v letech 1970 až 1991 jako jevištní výtvarník Horáckého divadla.
· Umělecká tvorba Jindřicha Bošky prošla vývojem od realismu přes expresionismus, informelní struktury až ke geometrické abstrakci.
· Autorův osobitý projev se začal rozvíjet od počátku šedesátých let, koncem šedesátých let jeho zájem o třetí rozměr vyústil od reliéfů až k tvorbě volných objektů.
· V autorově díle dochází k propojování dvou výtvarných tendencí – přísné geometričnosti a živé ornamentální struktury.
· V 70., 80. a 90. letech pak navazuje a opakuje zkušenosti z minulých let, navrací se i k realističtějším námětům, avšak stále v duchu svého ornamentálního cítění.
· Jindřich Boška byl členem Skupiny Současnost v Jihlavě, Klubu konkretistů, Svazu československých výtvarných umělců, TT klubu v Brně a od 1990 roku Sdružení výtvarných umělců Vysočiny, Jihlava.
· Dílo Jindřicha Bošky je zastoupeno ve sbírkách Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Galerie výtvarného umění v Hodoníně, Ministerstva kultury ČR, Galerie Lambert – D´Art Paříž, Galerie Joan Miró Barcelona, Kleine Galerie Perg (Rakousko), Galerie D´arte La Viscontea Milán, Internazionale di Grafica „Amici del Pomero“ Milán.
František Dörfl
· * 1934 + 2017
· malíř, kreslíř, grafik, sochař
· Narodil se v Černé u Českého Krumlova.
· Jeho otec byl živnostníkem, vlastnil zámečnictví a malý obchod s potravinami.
· Roku 1947 se rodina přestěhovala do Jihlavy.
· V letech 1951 až 1953 studoval na Střední průmyslové škole strojní v Jihlavě a soukromě u malíře Theodora Bechníka v letech 1957 až 1962.
· Od roku 1953 až 1961 se věnoval tradičně orientované figurativní tvorbě
· v letech 1962 – 1963 se utvářel jeho svébytný výtvarný názor v oblasti nepředmětné tvorby, který je dodnes charakterizován polaritou mezi řízenou expresí a racionálním řádem s uplatněním jazyka geometrie.
· V šedesátých letech zhodnotil dripping (malířská technika volného stříkání a stékání barev na plátno), často ve škále černá-bílá jako ryzí estetické kvality, někdy kontrapunktované dalším zásahem, třeba asamblážovaným objektem.
· Asi od roku 1967 klade větší důraz na konstruktivní orientace, zejména v reliéfech z různě barevných destiček perforovaného plechu či ze dřeva.
· V průběhu sedmdesátých let v jeho tvorbě konstruktivní organizace mizí, vznikají cykly maleb, v nichž je organický tvar začleňován do kontextu kompozice rastrem volně malovaných bodů, které jsou zároveň nositelem barevnosti.
· Důležitou složkou tvorby jsou cykly monotypů, tvořených postupným otiskováním jednoduchých, vesměs geometrických útvarů a kreseb, pro něž je charakteristické volné geometrické řazení jednotlivých útvarů a či drobných stop.
· Monotypy i kresby vznikají spontánně, jako záznam, ale organizující řád je v nich podstatnou složkou sdělení.
· Od poloviny 80. let vytváří reliéfy a barevné plastiky, v nichž se objevují konfrontace několika typů „citátů“ – např. prostorový geometrické rastr, malířský záznam a nalezený objekt.
· Těmito pracemi se Dörfl přiblížil v té době aktuální sféře „neo geo“.
· Účastnil se aktivit Klubu konkretistů, jehož je členem.
· Dále je členem Sdružení výtvarných umělců Vysočiny.
· V letech 1991 až 1995 byl členem TT klubu.
· V letech 1982, 1989 a 1991 byl oceněn medailemi za grafiku v Miláně.
· Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách Ministerstva kultury České republiky v Praze, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Galerie moderního umění v Hradci Králové, Galleria La Viscontea Milán, Horácká galerie vlastní pastely z cyklu Nikdy nekončící a dva objekty ze dřeva (Z cyklu Útočiště, Studie).
Text: Richard Koníček
Foto: Wenca Nikoníček
Jindřich BOŠKA / František DÖRFL: Stálost variace
9. 12. 2023 – 10. 3. 2024
Museum Kampa
