Bearth & Deplazes / Amurs aneb když v dané kultuře a v daném prostoru nové stavby situujeme s láskou

27.07.2017 14:29

Galerie Jaroslava Fragnera – Praha

21. 6. – 31. 8. 2017

 

V Galerii  Jaroslava Fragnera probíhá od 21. 6. 2017 výstava  Bearth & Deplazes / Amurs, na jejíž vernisáž jsme se z organizačních důvodů nemohli  dostavit. A tak jsme v těchto deštivých dnech výstavu současné švýcarské architektury konečně navštívili, a vskutku jsme nepochybili. V prostoru galerie jsme se pružně pohybovali mezi světelnými panely s kvalitními fotografiemi realizací, které jsou dílem švýcarské firmy Bearth & Deplazes.

 

Současná švýcarská architektura právem vzbuzuje trvalý a zasloužený zájem odborné veřejnosti po celém světě. Její specifikum spočívá v multikulturní a topografické jedinečnosti konfederace, dobrému vzdělávacímu systému a osvícené podpoře institucí i obyvatel. Charakterizuje ji výjimečná estetická kvalita, vysoká technologická úroveň a citlivý přístup k přírodě a krajině, ať již formou udržitelnosti, nebo kontextuálního zasazení stavby do okolí.

 

Za své stavby, u nichž Bearth & Deplazes sázejí na konstrukci, materiál a jednoduchou, avšak působivou estetiku jednoho či několika málo motivů, získali více než 30 ocenění, jako např. za vinařství Gantenbein či technicky náročnou chatu Monte Rosa na Zermattu. Pozornost vzbudila také jejich racionálně čistá a jasná přístavba Soudního dvoru k neoklasicistní stavbě (Bellinzona), expresivní betonové, ale velkoryse prosvětlené ředitelství pojišťovny ÖKK (Landquart) nebo cihlový ateliér a galerie sběratele umění (Demarktoberdorf)

 

Bearth & Deplazes…

  • 1988 založili Valentin Bearth (*1957, absolvent ETH, od roku 2000 profesor na Mendrisio Academy of Architecture, 2007 - 2011 ředitel tamtéž) a Andrea Deplazes (*1960, absolvent ETH, od 1997 profesor na ETH, 2005 -2007 vedoucí Katedry tamtéž)
  • 1995 se k nim připojil jako 3. partner Daniel Ladner (*1959, absolvent techniky na HTL Chur)

 

AMURS, latinsky láska, je vyznáním vztahu ke Graubündene. Architekti se zpravidla snaží vyhnout historickým a turistickým klišé. V mnoha ohledech se tomu rozporu mezi tradicí a novým pojetím vyhnout nemohou; historická podstata budovy, vesnice nebo jejího centra představují identitu regionu, kterému hrozí ztráta kouzla a původního charakteru. Nejen nádherné a majestátní Alpy, ale i architektura je součástí bündnerské kulturní krajiny a součást tamější identity, jež si zaslouží si rozvoj.

 

Všechna díla Bearth & Deplazese se zabývají situací v metaforickém i zcela doslovném smyslu slova: situováním v kultuře a situováním v prostoru. Ať už v případě domu, kanceláře, nebo veřejné budovy – všechny budovy jsou součástí celku a koexistují na určitém, malém území. Jsou navrženy s konkrétním záměrem a nadějí poskytnout lidem v Graubündenu pocit pohody, pocit domova, vytvořit dobrý důvod usadit se zde nebo zůstat.

 

 

 

 

 

 

 

 

Před architekty tak mohou vyvstávat neodbytné otázky typu, jako:

Co definuje kvalitu místa?

Jak ji vyjádřit současnými prostředky?

Jak ji posílit, fyzicky, prostorově i metaforicky?

Co dělá Graubünden tím, čím je ve všech svých různých kulturních a prostorových aspektech?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V tomto smyslu je každá budova aktem odporu proti hrozbě exodu a zapomnění -  co znamená ´Bündner´ i proti povrchnímu zploštění rozmanitosti této kultury. Každé z jejich děl je silně kontextuální a nelze ji zaměnit za kteroukoli jinou a jinde. (zdroj: tisková zpráva)

 

Vystavené fotografie v expozici … se týkaly těchto objektů

1/ Hlavní sídlo ÖKK V Landquart

Kancelářská budova pojišťovny se otevírá k veřejnosti svým výrazem i obsahem:

s restaurací, auditoriem a vstupním nádvořím.

Celistvý, noblesní obvodový plášť skořepiny a vnitřní stěny jsou nosné, z pohledového betonu.

Maximální perforace stěn klenutými otvory. Vlnité stropní prvky z prefabrikovaného pohledového betonu.

Pět identických podlaží nad sebou.

Kanceláře po obvodu jsou velkoryse prosklené, vnitřní platformy otevřené do přízemí se s výškou budovy zužují.

Víceúčelový sál je osvětlený zeshora.

 

2/ Věžový dům v Sevgein

Věžový dům na lesní pasece s výhledem na Vorderrheintal.

Dřevěné konstrukce s příčně položenými

podlažími kopírují terén.

Výsledkem je i přes členitost vnitřní konstrukce výrazné prostorové propojení interiéru.

Dřevěné obložení majitel osobně nařezal a obarvil.

 

3/ Vinice Gantenbein ve FLÄSCH

Pilířová konstrukce s fasádami z otevřených cihel doplňuje stávající soubor hospodářských budov.

Jedná se o funkční dům s přirozenou klimatizací,

která ve výběru materiálů a prostorovém uspořádání odráží základní metody pěstování a produkce vína.

Prvky zdí jsou prefabrikované, například perforované panely z pálených cihel s otevřenými spárami.

 

 

4/ Umělecké ateliéry v Marktoberdorf

Künstlerhaus je prostorem pro výstavy i ateliéry výtvarníků.

Za zděným předním dvorem se nachází dvě třípodlažní kostky.

Stěny jsou masivní, neupravované, z pálených cihel.

Odhalenou ocelovou konstrukci stropu doplňují pouze zářivková tělesa.

Plánuje se rozšíření: sochařská zahrada, lemovaná sloupořadím.

 

5/ Federální trestní soud v Bellinzoně ve spolupráci s Durisch + Nolli Architetti Sagl, Lugano

Rozšíření stávající neoklasicistní budovy s otevřenou vstupní halou:

společně s plánovanou budovou kantonského soudu, tzv. „Pretoriem“,

se stává jednou ze dvou soudních budov, mezi nimiž se nachází park.

Pracovní prostory jsou umístěny od vnitřní oblasti, jež není zvenku vidět.

Velká soudní místnost se sedadly pro veřejnost leží uprostřed, dvě atria a dvě menší soudní síně jsou po stranách.

Sály mají dva pyramidové světlíky, jejichž pláště tvoří bílý beton z prefabrikovaných trojúhelníkových dílů.

 

6/ Švýcarský koutek, švýcarské centrum v Miláně

Platforma pro švýcarskou kulturu a ekonomii v Miláně.

Bar se salonkem a výstavním prostorem, osvětlené stěny,

které mohou být pozměněny podle přání a transformovat atmosféru i vnímání prostoru.

V baru se odráží v rámech z chromové oceli.

V široké výkladní skříni je vystaven obraz Noční ptáci od Edwarda Hoppera.

 

7/ Dům na šesti pilířích v Schaan

Dům byl postaven tak, aby maximálně využil úzký pozemek i jeho polohu:

obytné prostory na samém vrcholu nabízejí výhled do údolí Rýna a na pohoří Drei Schwestern.

Ložnice je umístěná šikmo a skrytá v privátní zóně.

Otevřené přízemí na pilířích je zároveň vchodem, terasou i zahradou.

Hluboko pod zemí se nachází vinný sklípek.

Každé podlaží má jiný půdorys.

Dvojitá šroubovice schodiště odděluje prostory přístupné hostům od soukromých.

 

8/ Sedačková lanovka  Carmenna v Arose

Sedačková lanovka vede přes tři terénní stanice.

Dolní stanice má rozsáhlé vybavení pro změnu směru, technickou údržbu a uložení sedaček.

Zvrásněný povrch zelené střechy splývá s topografií.

Horní stanice je zaříznuta diagonálně do horského hřebene.

Jednoduchá stanová forma.

Exteriér je interakcí mezi technickou konstrukcí a horskou krajinou,

zatímco obložení interiéru je neonové.

9/ Chata Monte Rosa Cas poblíž Zermatt

Moderní verze středověké hradní věže: pětipodlažní dřevěná konstrukce z prefabrikovaných rámových dílů.

Izolovaná horská poloha vyžaduje maximální možnou soběstačnost.

Strukturu budovy definuje rozpolcenost mezi pocitem bezpečnosti a odkrytosti:

společné oblasti lemuje pás velkých oken, nad nimi se nacházejí soukromé ložnice.

Kaskádovité, točité schodiště při výstupu otevírá panoramatické výhledy,

opisuje dráhu slunce, zachycuje sluneční paprsky a distribuuje jeho teplo do celého domu.

 

10/ Bazén, lázně a sportovní centrum St. Moritz ve spolupráci s Morger + Dettli Architekten, Basilej

Tyto ´chrámové lázně´ mají nezaměnitelný tvar i vzhled a jsou dobře začleněny do okolního prostředí.

Snížený vnější plášť z bílého betonu ze tří stran vymezuje komplexní zážitek prostoru uvnitř.

Prostor recepce je vymezen tmavými materiály.

Zóna vnitřních bazénů, odkud se dá přejít i k venkovním bazénům, je světlá a nabízí nerušený panoramatický výhled na pohoří Engadin.

Pocit intimity lázeňského prostoru umocňuje prostorná střecha.

www.gjf.cz

 

Hodnocení:  99 %

Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)

Foto: © Ing. Olga Koníčková