Úvod > Basim Magdy: Only stone, bronze and the sky shall outlive all the rest aneb když pro zapomětlivé se ztráta stane tradicí

Basim Magdy: Only stone, bronze and the sky shall outlive all the rest aneb když pro zapomětlivé se ztráta stane tradicí

28.03.2017 14:00

hunt kastner - Praha

25. 2. – 15. 4. 2017

Na vernisáži výstavy Only stone, bronze and the sky shall outlive all the rest /Jen kámen, bronz a nebe přežije nás všechny´ byl symatický autor Basim Magdy osobně přítomen, a tak otevřel v hunt kastner již svou 2. výstavu.

Basim Magdy zde prezentuje svůj krátký videofilm The Many Colours of the Sky Radiate Forgetfulness a instalaci několika fotografických prací, především fotografickou instalaci Nenaplněná touha osídlit imaginární města (2015) a další práce.

Autor užívá textu, obrazu a zvuku k vytvoření fiktivního místa. Nastavil tak jistý scénář, se skepticismem vyslýchá a podává obraz našich utopií a kolektivní identity. Každý obraz je fragmentem skutečnosti procházející chemickými procesy, a vytváří tak různé stupně ztráty. Jako snění a naše paměť, která podléhá tíze času ve vrstvách našich zkušeností. (oficiální anotace)

V Magdyho světě stojíme v pohybu

Historie, současnost ani budoucnost u něj není směsí faktů, čísel, dat, litrů prolité krve, vojenských operací, revolucí či paradigmatických změn.

Je to pohyblivá a proměnlivá masa všeho, co si chceme i nechceme, umíme i neumíme pamatovat.

Nejasná, zastřená a nezřetelná směs emocí, vztahů, křivd, radostí a bolestí, velkých i malých událostí, změn i toho, co se mění příliš pomalu na to, abychom si toho dokázali všimnout.

Práce Basima Magdyho otevírají tu část rozpomínání, která nepotřebuje jít na ruku historiografickým kategorizacím.

Nepostuluje, jak věci byly, neptá se po logických spojeních.

Nejde mu o vítěze a poražené, ani o to, kdo stál na které straně barikády. Spíš váhá, hledá a nachází, sbírá a zaznamenává, intuitivně fabuluje, vciťuje se.

Nutí nás znovu prožít a zhmotnit emoce a těkavé vzpomínky v přítomnosti. Aktualizovat jejich podobu s vědomím, že jejich znovuobjevení je opět jenom prchavou a neuchopitelnou chvilkou v čase. Chvilkou, která za krátký moment zapadne do zapomnění, aby ji někdo jiný někde jinde nějak jinak vzkřísil z popela. Právě tímto váháním nám dovoluje přiblížit se paměti mnohem blíž, než bychom tohoto byli běžně schopni, i když s rizikem, že na to hned zase zapomeneme.

V centrálním exponátu - video The Many Colours of the Sky Radiate Forgetfulness (2014), zhlédneme němé tváře starých soch, skály, údolí, vodu stojatou i tekoucí, stromy, dravá zvířata. Zjistíme rychle, že nám mají něco připomínat, i když už vlastně nevíme co, ani proč. (Doprovodný text je však pouze v angličtině, má svůj význam, ale je nutné se nad ním zamyslet, pokud rozumíme angličtině.)