Úvod > Barbora Tydlitátová a Natálie Bozděchová: Izotopy aneb láska ke sklu se z generace na generaci dědí často…

Barbora Tydlitátová a Natálie Bozděchová: Izotopy aneb láska ke sklu se z generace na generaci dědí často…

26.07.2018 09:49

Galerie Kuzebauch - Praha

25. 7. - 11. 9. 2018

Nikde na světě neexistuje tak propracovaná síť státního středního a vysokého sklářského školství

jako je tomu v České republice.

Každý rok vlétnou do praxe desítky absolventů s odhodláním dělat věci po svém.

Jsou jako řeka s mnoha rozličnými prameny, která proto nemůže vyschnout.

Díky nim má české sklo nespornou konkurenční výhodu ve stále nových proudech imaginace

- nestárne -

ale vstřebává do sebe zkušenosti a ambice celých generací.

Je proto dobré tomuto jevu věnovat náležitou pozornost

a představovat zajímavé mladé výtvarníky veřejnosti,

dávat jim šanci ukázat se.

Petr Nový

hlavní kurátor Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou

kurátor Galerie Kuzebauch

Na vernisáži prodejní výstavy skla, expozice pozoruhodné práce dvou spřízněných autorských duší Barbory Tydlitátové a Natálie Bozděchové, která se konala v tropickém předvečeru, byly obě autorky osobně přítomny. Obě autorky tvoří jak samostatně, tak společně v rámci volného tvůrčího uskupení vystupujícího pod internetovou identitou p a z d r á t i. Autorky jsou podobny izotopům, tj. variacím jednoho chemického prvku. Jsou zdánlivě stejné, ale přesto se v něčem liší. Obě společně absolvovaly obor Návrhářství skla a šperku na Technické univerzitě v Liberci (ak. soch. Oldřich Plíva a doc. Ludmila Šikolová; 2012-2016), aby se poté vydaly prohloubit své znalosti o skle na SUPŠ sklářské v Železném Brodě (obor Hutní tvarování skla, MgA. Martin Hlubuček), kde Natálie Bozděchová ještě studuje.

Výstavu zahájil MgA. Tomáš Hendrych, spolumajitel Happy Materials, provozující mimo jiné Galerii Kuzebauch. V dobrém rozmaru se otázal, proč vystavují právě tyto dvě sklářské výtvarnice a proč ne jiné? A sám si na ni hned odpověděl: "Protože se snažíme objevovat a prezentovat mladé sklářské výtvarníky. A mladé sklářské výtvarnice…“

Pak předal slovo PhDr. Petru Novému, ´dvornímu´ kurátorovi galerie Kuzebauch. Také začal otázkou, proč se nynější výstava obou výtvarnic jmenuje Izotopy? Na rozdíl od Tomáše Hendrycha si na ni odpověděl tak, že na ni neodpověděl. „Hádejte,“ řekl jen.

A odkázal nás na svůj kurátorský text, který je umístěn na zdi galerie ve výstavním sále. Pak ale tento netradiční úvod objasnil tím, že nikdy v zahajovacím slově vernisáže výstavy neopakuje to, co už napsal ve svém kurátorském textu.

Což je z hlediska návštěvníků této vernisáže dobře. Dozvěděli jsme se totiž i něco navíc. Tak to dáváme dál pro všechny, kteří na výstavu zavítají a kurátor ani autorky přítomni již nebudou. A že zavítat na výstavu je podle nás na www.www-kulturaok-eu.cz dobré, by měli vědět hlavně ti, kdo mají rádi krásné neokoukané skleněné artefakty. A těch je k vidění na této výstavě rozhodně dostatek.

Ale pojďme zpět k úvodnímu slovu Petra Nového.

Připomněl nám totiž především jeden zajímavý údaj. Máme u nás, rozlohou i počtem obyvatel v nevelké republice aktuálně 300 až 400 výtvarníků, kteří se věnují práci se sklem a které lze je zařadit do špičkové kategorie A+. A navíc je ku prospěchu oboru, že tito špičkoví sklářští výtvarníci jsou rozvrstveni do 3generací. A světovou specialitou našeho českého sklářství je i bohatě zastoupený ženský prvek. Což je na tom do jisté míry to nejzajímavější, protože v sklářském světě to není jev zas tak běžný.

Proto se dramaturgie Galerie Kuzebauch snaží s tímto okruhem výtvarníků i výtvarnic spolupracovat a nové talenty do kategorie A+ zařaditelné objevovat. A pak jim výstavou v galerii tak trochu usnadňovat další tvůrčí cestu. Fyzická výstava prací je totiž něco zcela jiného než běžná dokumentace na webu či facebooku.

Příprava výstavy těchto dvou mladých talentovaných výtvarnic trvala zhruba jeden rok.

Obě autorky jsou spojeny se školou v Liberci a sklárnou v Železném Brodě. Jedna již školu absolvovala, druhá ji ještě studuje. Obě se také snaží si podle svých návrhů své výtvory i samy vyrábět. A sklářské výtvarnictví jim k tomu dnes nabízí stále nové a nové možnosti. Díky novým technologiím totiž vznikají i zcela nové varianty sklářské hmoty. Tím se rozšiřují možnosti tvůrčího vyjádření se i výtvarníkům. Ostatně, jak nám Petr Novotný prozradil, stačí navštívit web obou autorek - https://pazdrati.cz/.

Doma jsme ho navštívili a v úvodu se dočetli, že:

„Jsme volné tvůrčí uskupení vystupující pod internetovou identitou pazdráti. Věnujeme se autorské tvorbě šperku a skla. Potkaly jsme se na vysoké škole v Liberci. Vedle technik taveného skla v peci se věnujeme i tvorbě hutně tvarovaného skla, které se snažíme si osvojit. Svou tvorbu jsme měly možnost rozvíjet pod vedením Ludmily Šikolové, Oldřicha Plívy, Jakuba Berdycha staršího a Martina Hlubučka. Držíme při sobě nejen v tvůrčím, ale i v osobním životě. Děláme práci, kterou milujeme a baví nás ji sdílet. Tvoříme šperky i objekty ze skla volně i na zakázku, pro konkrétního člověka. Každá nová spolupráce je pro nás výzvou a radostí.

Tomáš Hendrych pak ještě slova Petra Nového doplnil, tím, že většina vystavených prací jsou původní díla autorek, které tvoří často společně a menší část exponátů jsou zápůjčky jejich prací z jejich školy.

A pak už jsme se kochali více jak 56 artefakty vytvořenými oběma umělkyněmi a těšili z milého prostředí poklidné pražské lokality a vřelého přijetí hostiteli. (Richard Koníček)

Barbora Tydlitátová a Natálie Bozděchová

patří k nejmladší generaci českých sklářských nadějí.

Sklo je pro ně materiálem,

jehož prostřednictvím chtějí vyprávět o svém vidění světa.

Nebojí se experimentu,

jsou odvážné, ale nikoliv zbrklé - o své práci přemýšlejí,

řekněme,

že s nadsázkou dvakrát řežou a dvakrát měří.

Obě autorky fascinuje, jak sklo dokáže měnit svůj charakter užitím

rozličných technologických postupů při jeho dekorování.