Aurel Fábri aneb malíř obrazů architektonizovaného světa, které nejsou ani grafikou, ani malbou, neboť ruku vede pocit a svoboda tvorby
Miesto Impresia Atmosféra
Aurel Fábri
Architektonická kresba
Slovenský dom v Prahe
„O Fábriho kresbě lze hovořit jako o kresbě architektonické, neboť
nejpřesvědčivěji se architektonickou stává
zvládnutím prostorových plánů a prostorových celků.
Není to však nikdy technická architektonická kresba, jelikož
její ambicí je neopakovatelnost okamžiku. A to ve dvojím smyslu:
jednak v zachycení nálady a
jednak časem zpracování.
Proto se Fábriho tvorba pohybuje na hraně
mezi grafickým a malířským projevem…
Výstava Aurela Fábriho je výběrem z velkého a mnohotvárného repertoáru Fábriho kreseb. Nejde však o výstavu retrospektivní.
Jde o představení rozmanité linie Fábriho kresby.
Základní složky autorových kreseb, označujeme třemi pojmy
místo, imprese, atmosféra.
Na výstavě tak dochází k jakémusi dialogu a
ústředním tématem je vždy jedna ze tří základních složek“
kurátor, Marián Zervan
· MÍSTO
MÍSTO je na první pohled v tvorbě Aurela Fábriho určující. Fábriho kresby jsou záznamem jeho putování a zastavení. V tomto smyslu připomínají poutní deníky, deníky malířů či architektů.
MÍSTO je však více než jen prostý motiv či téma. Fábry je přesvědčen, že mu viděné „kdoví jak“ samo od sebe vrůstá až do duše a odtud ovládá jeho ruku a pak - jejím prostřednictvím – přerůstá do jeho kreslení. A právě tyto okamžiky, okamžiky přerůstání kresby a MÍSTA, stejně jako jejich vzájemná diferenciace, jsou jedním ze poselství této výstavy.
· IMPRESE
IMPRESE - podle Fábriho - je to náhlý a pronikavý dojem z vnějšího i architektonizovaného světa v celé jeho proměnlivosti a určité neurčitosti. Kresba nabývá charakteristický synkopický rytmus bodů a liniových zkratek, zdánlivě nezávislých na nějakém konkrétním MÍSTĚ. Kresební gesto se pak nejprve okem a pak už i rukou MÍSTU otevírá a přijímá jeho impulsy, aby vzápětí objevilo jeho neopakovatelné trvání.
· ATMOSFÉRA
A právě to lze jedním slovem pojmenovat pojmem – ATMOSFÉRA. Není to ovšem pouhý subjektivní zážitek, je to něco, čím nás MÍSTO osloví, abychom vstoupili do jeho architektoniky. Kresba se stává malířskou či přesněji akvarelovou právě v tom smyslu, jak se trvání kostky cukru vyjadřuje časem jejího rozpouštění.
· Bílé, neurčité prázdno
Nakonec je tu něco, co dává všem třem složkám smysl a tím je - bílé neurčité prázdno. Prázdno, které není a ani nemůže být jenom jakýmsi blíže nedefinovaným pozadím, ale stává se pak naopak proudící energií, pronikající všemi směry a všemi vrstvami kresby.
Kresby Aurela Fábriho
Kresby Aurela Fábriho (1958) by bylo dobré prozkoumat historicky, formově, ikonograficky, žánrově i technicko-technologicky…
Zjistili bychom, že kresbě se Fábri začal věnovat již během studii na Vysoké škole výtvarných umění, kde diplomoval u profesora Rastislava Janáka a že v ní pokračuje dodnes.
Zpočátku šlo o kresby tužkou a později tušem a čínskými fixy. Ostatně proč ne, protože Fábriho kresby působí do jité míry jak tradiční asijská kaligrafie.
Vždy ale šlo o kresby na papíře různých kvalit, které Fábri využívá a nechává, vyznít.
Kresba vzniká na bílém pozadí a její rámcování se mění od detailů po celky: od kompozice až po detaily objektu. Jde o celky rozmanitých kulturních a přírodních prostředí stejně jako panoramata a siluety měst.
Ve většině případů je kresba Aurela Fábriho aktuálním záznamem plenérové situace a my cítíme, že v ní jde – po vzoru fotografické technologie - o zachycení neopakovatelného okamžiku, o momentální spatření, které kresba postihuje a dodává mu nezávislosti. Autor také poznává ústrojné konstitutivní siločáry génia loci předem navštívené a zvolené přírodní či městské reality.
Kresba Aurela Fábriho
Kresba Aurela Fábriho zachází s liniemi, body a plochami, které oscilují mezi definováním tvarů a hledáním neopakovatelné nálady. Cítíme z ní poučení pocházející stejně z čínské tradice akvarelu, jako ze slovenské kresby realistické.
Ikonografie Fábriho kresby je dána zobrazováním skutečných architektur a prostředí, nikoli fiktivních či konceptuálních míst.
Člověk v ní někdy zcela absentuje, nebo je alespoň přítomen v měřítku, dokreslující kolorit. Proto lze mluvit o Fábriho kresbě jako kresbě architektonické.
Nejpřesvědčivější Fábriho kresba stává architektonickou, zvládnutím prostorových plánů a prostorových celků.
Není to ale nikdy „jen“ technická architektonická kresba. Její ambicí je neopakovatelnost okamžiku. Ztvárněná ve dvojím smyslu: jako zachycení nálady a čas zpracování.
Proto se o kresbě Aurela Fábriho hovoří jako o kresbě, která se pohybuje na hranici mezi grafickým a malířským projevem.
Text – volný překlad kurátorské zprávy Mariána Zervana připravil: Richard Koníček
Foto: RiKK
Miesto Impresia Atmosféra
Aurel Fábri
Architektonická kresba
Kurátor: Marián Zervan
Slovenský dom v Prahe
Soukenická 3, Praha 1
https://www.slovenskydomvprahe.cz/
