Architektura a feminismus: Bez začátku a konce aneb sto let, než byl uznán za možný i ženský pohled na obytný prostor
Architektura a feminismus: Bez začátku a konce
30. 9. – 1. 12. 2022
Instituto Cervantes (Praga)
„Lineární čas je výtvorem Západu; čas není lineární, je to podivuhodná spleť, v níž lze v každém okamžiku volit body a vymýšlet řešení bez začátku a konce. “
Lina Bo Bardi, přední brazilská architektka
Výstava Architektura a feminismus vychází z principu „bez začátku a bez konce“ prosazovaného brazilskou architektkou Linou Bo Bardi. Přestavuje tedy rozličné pojetí architektury a umění z pohledu genderu a soustředí se na udržitelnější a spravedlivější obývání prostoru.
Autorkami výstavy jsou Ana Gallardo, Costa Badía, Julia Galán, Mara Sánchez Llorens, Luciana Levinton, Inés Sánchez de Madariaga, Col·lectiu Punt 6 a „Madrid, město žen“, tým vedený Mariánem Lópezem Fdz. Cao.
Kurátorkou Semíramis González
Lina Bo Bardi
Lina Bo Bardi, (5. 12. 1914 – 20. 3. 1992), byla brazilská modernistická architektka italského původu. Většinu svého pracovního nasazení prožívala v Brazilii, kde se v roli architektky a designérky, intenzivně věnovala propagaci sociálního a kulturního potenciálu architektury a designu. Studovala sice pod vedením radikálních italských architektů, ale v praxi ji zaujal brazilský lidový design. Řešila, jak by právě on mohl ovlivnit moderní brazilskou architekturu. I když působila v Brazilii a úspěšně, stále na ní dopadaly dva zásadní handicapy, jimž musela neustále čelit a místní, tedy brazilští architekti, ji jako cizinku a ženu přehlíželi.
Její realizace se vyznačovaly vždy zcela jedinečným autorským rukopisem. Setkávala se tedy v místním machistickým myšlením s mnoha různými reakcemi, povětšině posměšnými až urážlivými. Neragovala na ně a dál si šla svojí cestou. Proslula mimo jiné i díky svým mimořádně nápaditým a osobitým návrhům nábytku a šperků. Jak už to tak bývá. Za svého plodného života se s uznáním prakticky nesetkala, ale dlouho po smrti, od roku 2008 náhle propukla vlna ocenění a uznání jejích děl, které se náhle staly velmi populární. Dokresluje to osud posmrtného katalogu jejích prací. Zatímco v roce vydání, v roce 1993, tedy rok po jejím skonu, katalog nezaujal a minul pozornost odborníků i čtenářů, jeho druhé vydání v roce 2008 se stalo událostí. Práce Liny Bo Bardi se 16 let po jejím skonu dočkala nejvyššího uznání. Řada jejích návrhů byla najednou vnímána s obdivem, došlo uspořádáním řady výstav a to s velkým úspěchem nebývalou pozorností. Ohromující úspěch třeba zaznamenala výstava jejích stojanů ze skla a betonu, které ale vytvořila již v roce 1968…
Dialog s Le Corbusierem a spol.?
Výstava Architektura a feminismus: Bez začátku a konce reaguje samozřejmě na nejproslulejšího architekta Brazílie, Le Corbusiera, který v prvních desetiletích 20. století razil myšlenku, že dům má být "strojem na bydlení". Jenže on, muž, navíc v čase po první světové válce, o prostorách domu či bytu uvažoval stejně jako i ostatní kolegové jeho doby, pouze z mužského, navíc nebrazilského, ale západního, buržoazního a čistě heterosexuálního hlediska. Z tohoto úhlu, ignoroval i tento geniální architekt vše, co do této nomenklatury, do směru jeho chápání nezapadalo. Ženy a feministické hnutí, v čele s Linou Bo Bardi, tak čekala ještě velice dlouhá cesta ke změně pohledu a vnímání obytného prostoru, a ta trvala několik desetiletí. Téměř jedno století, než získal feministický pohled prostor i v architektuře a zejména pak v urbanismu. Nežli světová architektura a v tomto případě především ta brazilská, dospěla k ochotě dát prostor i jiným způsobům budování našeho světa. Pohledu žen, Architektek, jeho tvůrkyň, stejně jako žen, jeho uživatelek.
Bez začátku, bez konce
Výstava zachycuje především konec 50. let 20. Století, kdy začala Lina Bo Bardi pracovat na různých dobově kontroverzních projektech, jež charakterizovala ona věta z titulku výstavy „Bez začátku a bez konce“. Výstava zdůrazňuje myšlenku, že architektura a feminismus jsou dvě oblasti nezbytné pro udržitelnější, rovnostářštější a spravedlivější obývání obytného prostoru. Představeny jsou zde proto návrhy nejen samotné Liny Bo Bardi, ale i architektonických ateliérů, které s touto oblastí pracují.
Výstavu navíc doplňují díla výtvarných umělců, ne architektů, kteří se také zamýšlejí nad prostory jako více či méně přátelskými místy z hlediska žen a nad tím, jak budovat prostory jiné, lepší, obytnější.
„Přiblížení se k něčemu tak každodennímu, jako jsou architektonické prostory zohledňující pohled těch, které byly tradičně ignorovány, a navrhující rovnostářštější alternativy.“
Semíramis González, kurátorka výstavy
Text: Richard Koníček a Marie Kubíčková, DiS.
Foto: Marie Kubíčková, DiS.
Architektura a feminismus: Bez začátku a konce
30. 9. – 1. 12. 2022
Instituto Cervantes (Praga)
Sala de exposiciones
výstavní sál Institutu Cervantes v Praze Na Rybníčku 6
12000 Praha 2
Otevřeno: Pondělí - pátek, 10,00 -19,00
https://cultura.cervantes.es/praga/cs/arquitectura-y-feminismo%3a-sin-principio-ni-fin/153799
