Antonín Sládek - ohlédnutí za malířem v klobouku aneb když bohém ženy ma(i)luje

27.09.2013 13:20

Novoměstská radnice – Galerie v přízemí NR a Galerie Věže NR

27. 9. - 29. 11. 2013

 

 

 

Byli jsme pozváni 26. 9. 2013 na vernisáž obrazů a filmových plakátů Antonína Sládka, čestného občana Prahy 2, kterému bylo v letošním roce uděleno čestné občanství Prahy 2.  Nepředstavitelné množství jeho přátel i příznivců se v tento čas shromáždilo na nádvoří Novoměstské radnice, aby vzdalo hold malíři,  jeho obrazům, akvarelům, grafikám a skicám, i  filmovým  plakátům. Spoluorganizátorem výstavy je Galerie La Femme. Výstava se koná pod záštitou starostky MČ Prahy 2 paní  Jany Černochové.

 

Prohlížíme si dílo Antonína Sládka,  malíře, který  tradiční malbou zachycoval  lidi, především však měl rád víno i ženy, a v okamžiku, který mnozí z nás ani vnímat neumíme,  se malíř zastavil a  všední realitu přeměnil v umělecký zážitek, můžeme říci, ba v neskutečný sen. Nejen barevný, ale i mnohdy i nereálný. A nad  obrazy polonahých žen se nemůžeme pohoršovat, vyzařuje z nich jen ´mňam mňam´erotika - obrazy jsou oslavou těl vyzrálých žen, které se staly pro něj věčnou a vděčnou inspirací.

 

Antoníne, je tolik žen, které by nás chtěly milovat a my nevíme, které to jsou. A v tom tajemství je ta krása. V tom, že se to nikdy nedozvíme,“ Michal Pavlata

 

Malíř krásných žen a pařížských zákoutí

Zátiší, pouliční výjevy, pohledy z okna ateliéru,  portréty vznikající v kavárnách, hospodách a bistrech, krajiny…. Můžeme si vybírat. Důležitou součástí jeho tvorby je také práce pro film – filmové plakáty. Celkem jich třiadvacet, z nichž nejznámější je k filmu ´Žlutá ponorka´ (1968), který se stal kultovním plakátem ´beatlemánie´ 60. let 20. století, dále portréty herců, režisérů, významných osobností filmového světa…

 

Jednak Paříž bylo město a Francie země, které jsem obdivoval. Žil jsem tam v 80. letech, ale ne nonstop, pravidelně jsem se vracel domů, byla to lehká schizofrenie. Musím říct, že mně tahle země zachránila malířský život. Po škole jsem nikdy nechtěl být zaměstnaný, tvrdě jsem si hájil svobodné povolání. Malování mě ale neuživilo, proto se dostalo až na druhou kolej. Živil jsem se například ilustracemi, plakáty a podobně. Žil jsem tehdy poměrně chudě, ostatně jako většina mých kolegů. Ve Francii jsem se najednou ocitl v situaci, kdy jsem měl podmínky pro malování. Vytvořila mi je moje francouzská manželka. Ta holka si totiž vzala do hlavy, že mě přivede zpět k malování. Tenkrát jsem neměl problém říct si o všechno, co jsem potřeboval. Žil jsem na jednu stranu velmi bohatě a na druhou, ale chudě. Bylo mi nepříjemné, že jsem na ní závislý, což se naštěstí časem urovnalo.“ (Antonín Sládek  v rozhovoru  pro časopis Krásná paní)  

 

Antonín Sládek, akademický malíř a grafik 

29. 10. 1942 narodil se  v Huštěnovicích u Brna

 

studium:  užité grafiky na Uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti

  • studium malby  na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u Aloise Fišárka
  • v roce 1969 jeho diplomovou práci zakoupil profesor Kotalík do Národní galerie
  • 1970-1978  věnoval hlavně tvorbě filmových plakátů
  • po roce 1968 oženil se z rozumu s Francouzkou, která ho znovu přivedla k malování
  • deset let  žil a maloval v Paříži
  • hrál ve filmu titulní roli fotografa Jana Kubíčka v Olmerově celovečerním hraném filmovém debutu ´Takže ahoj´
  •  s Galerií La Femme se zúčastnil tvůrčích pobytů v Brazílii a Kanadě
  •  Sládkovo dílo je známo po celém světě ze soukromých sbírek a některé z jeho kreseb vlastní i Muzeum moderního umění v New Yorku

31. 10.  2009 : umírá v Praze 2 dny po svých 67. narozeninách na následky těžké nemoci

 

Malíř Antonín Sládek byl člověk společenský, bystrý pozorovatel a pohotový komentátor života. Skicák měl vždy připravený v kapse, aby rychle zachytil podobu člověka, jeho výraz či danou situaci. Dá se říci, že nepracoval s modely, ale s živými lidmi, a proto jsou jeho kresby tak přirozené, zajímavé a jedinečné. Kreslil přímo v terénu, v kavárně, v hospodě, vinárně, ale i v tramvaji, na pátečních obědech s přáteli, v antikvariátě Ztichlá klika, prostě všude. A nikdy se netajil tím, že kreslí, že zachycuje společnost, a vůbec mu nevadilo, že se mu lidé dívají přes rameno a doprovázejí jeho kresby všelijakými poznámkami…“, řekl jeho přítel kunsthistorik a spisovatel Josef Kroutvor

 

Galerie v přízemí a Galerie věže

Novoměstská radnice – Praha 2

Máme otevřeno:  denně, kromě pondělí

10.00  - 18.00  hodin

Vstupné: plné 80 Kč, snížené 40 Kč, rodinné 150 Kč

1. část výstavy v přízemní galerii NR  - vstup do galerie z Vodičkovy ulice průjezdem z podloubí nádvoří vpravo - (vstupenku uschovejme!)

2. část výstavy v galerii Věže -  po prohlídce 1. části výstavy - vstup do věže na rohu Novoměstské radnice na začátku Vodičkovy ulice – se musíme prokázat již zakoupenou vstupenkou v pokladně věže a u kustoda (vstupenku si po zakoupení v galerii v přízemí uschovejme pro prokázání se k prohlídce 2. části výstavy ve věži!)

 

 

 

Zkrácená verze výstavy: jen galerie v přízemí NR:

Vstupné: plné 50 Kč, snížené 25 Kč, rodinné 90 Kč

Hodnocení: 100 %

Ing. Olga Koníčková

Foto: autorka