ANDREA (básně - část 5-6)
Tak jest…
Noc je cosi pod víčky,
zamčené na sto řas.
Bublá to tam
do snů.
Tak jest…
Přidáváš
trochu medu do šálku
duše?
Zchumlaná
bdíš.
Nahotu vespod
odhalíš až slunci.
Společné mlčení
Nachová zář jde myslí mojí
jak autostráda ke slunci.
Večerní slunce růže seje
a dozrávají beránci.
Hebkost je hostem ve tvých ústech,
peříčko něhou obšité.
Smrt je jen jednou v našich půstech
a sčítá: sytosti i prožité.
Tichoučký dotek dvou tvých dlaní,
neslyšná monotónnost vzlétání.
Strnuly vteřiny, dík obtěžkání,
samota souhlasu a sčítání.
Napsal: Richard Koníček
Foto: Václav Koníček
Kontakt na fotografa: Wenca Nikonicek
www.facebook.com/wenca.nikonicek