Úvod > Alžbeta Vlčková: ŽI(i)Well aneb Někdy mlčet je zlato…či Průlet hrušek za úplňku…

Alžbeta Vlčková: ŽI(i)Well aneb Někdy mlčet je zlato…či Průlet hrušek za úplňku…

19.02.2020 10:11

Slovenský dom v Prahe

18. 2. 2020

Akci prezentovanou jako vernisáž (prodejní) výstavy obrazů a ilustrací charismatické multižánrové osobnosti, Alžbety Vlčkové, kterou příhodně nazvala kryptogramem ŽI(i)Well, Vladimír Skalský, ředitel Slovenského domu v Praze a předseda Světového sdružení Slováků v zahraničí a vystavující umělkyně Alžbeta Vlčková proměnili včetně autorského čtení v talk show. A to tak mistrně, že by se pořadatelé přemnožených talk show na všech televizních kanálech a rozhlasových vlnách bývali měli přijít podívat, jak by se kvalitní zábava dělat měla.

Humor a neformálnost se jako svěží ping pong odehrávaly mezi oběma protagonisty a my, coby diváci, jsme neměli ani na minutu důvod věnovat se sklence vína v rámci welcome drinku a křupkám na všech stolech, které spolutvořily velmi příjemné prostředí.

A říká-li se, že basa tvrdí muziku, tak zde ´tvrdilo´ zábavu zpěv a violoncello svébytné umělkyně Terezy Vodičky Kovalové. Tato věhlasná a svérázná violoncellistka, ale i třeba modelka, jež má na kontě spolupráci s řadou hudebníků, především alternativní scény a jež je známá z působení v několika projektech (Zvíře jménem Podzim, Calm Season… aj.) držela s oběma hlavními aktéry krok.

Večer rozehrál Vojtěch Čelka

Noblesní a živý projev dr. Vojtěcha Čelko, emeritního předsedy Spolku sdružení Slováků, navodil téma - Alžbeta Vlčková. Vtipně využil paralely s pohádkovými sudičkami, jež v těchto příbězích stávají nad kolébkou dané osoby. Tam ale bývají tři a každá vloží novorozeňátku určitou vlastnost, a tím i nasměruje jeho osud. Dr. Vojtěch Čelko takových sudiček ale potřeboval 13. Třináct proto, že pečlivě usrovnáno vyjmenoval dvanáct talentů, dvanáct osudů a dvanáct seberealizací autorky. A o té třinácté sudičce je řeč proto, že ta se ke kolébce autorky nedostavila. Měla totiž v repertoáru závist, lenost, zlobu a neochotu. Hlavně ale politickou korektnost, která jak sama uvádí, zabíjí kulturu a umění. Tyhle vlastnosti tedy nelze u Alžbety Vlčkové dohledat.

PhDr. Alžbeta Vlčková - Čelková

(*1961 Liptovský Mikuláš)

A tak jsme se postupně i s okružím dozvěděli o Alžbetě Vlčkové skoro vše, co bychom vědět měli. Od stručného životopisu a nesčetným a veskrze úspěšným, ba i k vrcholovým aktivitám jedné jediné osoby, Alžbety Vlčkové.

Narodila se v Liptovském Mikuláši.

Ač je tedy Slovenka, již od roku 1991 žije a tvoří v Brně.

V roce 1993 jí bylo uděleno občanství České republiky.

Vystudovala grafiku na Střední umělecko-průmyslové škole v Bratislavě,

poté obor Věda o výtvarném umění a estetika

na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě,

kde také dokončila doktorandské studium.

Výtvarnou tvorbou se vyjadřuje skoro všemi existujícími způsoby. Zejména jde ale o kresby, malby, grafiky, vitráže a interiérový design. Svá díla už vystavovala nejen na Slovensku (Bratislava, Piešťany), v Česku (Praha, Brno) ale také v Evropě (Německo, Rakousko) a dokonce už i ve světě hodně vzdáleném, např. v Japonsku (Tokio).

V rámci oněch 12 zmíněných sudiček se ale také aktivně věnuje arteterapii. Dlouhodobě spolupracuje s Nadačním fondem Modrý hroch ve spolupráci s Dětskou nemocnicí FN Brno. Tahle nadace se zaměřuje především na imobilní děti po úrazech.

Alžbeta Vlčková nadaci pomáhá tím, že s dětmi v nemocnici maluje obrazy, které se pak v aukci vydraží. Výtěžky přispívají na vozíky a jiné pomůcky a potřeby. Dětem to pomáhá tím, že prostřednictvím svých výtvarných snah vyjadřují své pocity, touhy, reagují na konkrétní podněty, a to jim v jejich situaci duševně prospívá.

Alžbeta Vlčková také publikuje.

A to hned několika způsoby.

Píše fejetony, povídky i poezii, má publicistický blog na portálu iDNES.cz,

přispívá fejetony do pseudointelektuálních novin The Zeitung.

Na jaře 2018 v nakladatelství Ryšavý jí vyšel autobiografický román

Sfumato,

věnující se bouřlivým osudům její rozvětvené rodiny

na pozadí novodobých dějin Československé republiky.

A ke svému románu si zároveň vytvořila i vlastní ilustrace a navrhla obálku.

Alžbeta Vlčková ale také ilustrovala úspěšnou knihu Magdy Jogheeové Je na kostele stále pět? (2017). V neposlední řadě Alžbeta Vlčková je i moudrá a citlivá básnířka.

Mimo tyto klíčové aktivity, jež jí vložily na cestu životem ony sudičky, byly připomenuty i její zcela nečekané osudové cesty. Reprezentovala naši tehdy ještě Československou republiku na Olympiádě mladých v Moskvě, špičkově se věnovala tenisu, windsurfingu, který dokonce u nás ve své době propagovala jako jedna z prvních žen, závodila na jednomístné jachtě…

Zaznělo toho ještě mnohem více, ale o povaze a pohledu na svět Alžbety Vlčkové svědčí věta, kterou pronesla, když utichl potlesk pro Vojtěcha Čelku.

„Překvapivá a krásná slova,

ale já se teď cítím jako nejméně stoletá…“.

Alžbeta Vlčková

V následné besedě, či spíše jak už řečené talk show, jsme pak slyšeli ukázky z tvorby blogerské, povídkové i básnické. Román byl nabízen zájemcům k zakoupení na místě vernisáže. Richard Koníček