Alina Sokolova: Ambivalentní pocit zůstat naživu aneb „Moji tvorbu lze obecně popsat jako propracované zkoumání pohybu.“ A. S.
Alina Sokolova
Ambivalentní pocit zůstat naživu
5. 3. – 7. 4. 2026
Galerie RKF
(ředitelka ÖKF dr. Denise Quistorp)
Ambivalentní pocit zůstat naživu je
autorská výstava ve Vídni žijící umělkyně
Aliny Sokolové,
držitelky Erste Bank Art Award 2025.
Alina Sokolova je oceňována za své mimořádné umělecké sdělení a
nezaměnitelný malířský styl.
V prezentovaných dílech hledá křehké hranice mezi
existencí a odporem a
propojuje osobní zkušenosti, aktuální události i kolektivní narativy do
instinktivní zkušenosti s přežíváním.
O výstavě
Výstava představuje díla, která vznikla v letech 2022–2025 a která se zabývají znepokojivou realitou života v době formované mnohovrstevnatými krizemi.
Pro umělkyni jsou její velkoformátová, ale i komornější figurativní, díla autorskými kronikami současného života.
Alina Sokolova ve svých obrazech zachycuje zdánlivě pomíjivá gesta, která však plně odrážejí tíživé rozpory světa, v nichž se pojem – PŘEŽITÍ - jeví jako něco co je už opravdu naléhavé, ale zároveň stále nejisté, protože základní lidské právo, právo na existenci je dnes stále více a více ohrožováno.
0 ocenění autorky
Alina Sokolova se stala za svou tvorbu nositelkou prestižní ceny Erste Bank Art Award 2025.
Cena Art Award je společností Ersta Bank udílená každoročně. Cena je výslednicí iniciativy významného vídeňského spolku Studio das weisse haus a jím obhospodařovaného dnes utž legendárního výstavního prostoru nazývaného DAS WEISSE HAUS. Při realizacii této aktivity Studia das weisse haus spolupracuje i na sponzorském programu participuje významná rakouská Erste Bank. Výstava Aliny Sokolove Ambivalentní pocit zůstat naživu se letos v Rakouském kulturním fóru Praha nekoná náhodně. RKF totiž bylo v roce 2025 klíčovým mezinárodním partnerem ceny Art Award 2025.
Studio das weisse haus, bylo založeno v roce 2013 Kunstverein das weisse haus a pod vedením Alexandry Grausamové, nabízí rezidence pro místní i mezinárodní umělce, kurátory/teoretiky a kritiky. Program poskytuje také pracovní prostory pro umělce žijící ve Vídni.
Hlavním cílem je poskytnout platformu pro kulturní profesionály z různých zemí a oborů, kde se mohou setkávat a vyměňovat si nápady. Toto prostředí podporuje rozvoj nových kontaktů, rozšiřuje individuální sítě a usnadňuje vstup na místní scénu, čímž pokládá základy pro rozvoj nových spoluprací.
O roli umění v současné situaci
Ukrajinská umělkyně aktuálně žijící ve Vídni nám představila své malby. Na první pohled sice působí svou barevností, ale na druhý pohled poznáváme, že daleko důležitější je pro autorku, do obrazů promítnutá její osobní reflexe a přístup. Hlubším pozorováním obrazů Aliny Sokolove totiž objevujeme, že v obrazech je zakódováno mnohem víc než jen ona příjemná prvoplánová barevnost.
Obrazy autorky totiž neodbytně vyvolávají otázky. Otázky na zásadní až filozofické. Autorka se svými obrazy snaží dobrat odpovědí na to, co je v dnešní době relevantní a hlavně jakou roli sehrávají umění a kultura v čase současných krizí.
Tady otázky, která se vloudí do mysli každého soudného člověka žijícího tady a teď. Není proto divu, že se tomuto širšímu pohledu na vystavené obrazy Aliny Sokolove věnovali při zahájení výstavy obsáhle i zástupkyně DAS WEISSE HAUS přítomné zahájení výstavy Ambivalentní pocit zůstat naživu.
Tři otázky pro Alinu:
Studovala jste na Ukrajině, jaké to bylo, co Vám to dalo?
„V určitém okamžiku jsem si uvědomila, že školský systém se vyčerpal. Pak jsem potkala lidi, kteří v té době již studovali na umělecké škole, a zdáli se mi být alternativně smýšlejícími. Myslela jsem si, že teď je ten správný čas tam vstoupit a zapojit se do své umělecké praxe. V té době jsem měla poněkud idealizovanou představu o umělecké instituci. Z nějakého důvodu se mi zdálo, že bychom si mohli neustále rozšiřovat kulturní zázemí a diskutovat o uměleckých dílech z koncepčního hlediska. Ani jsem nevěděla, s jakými médii budu pracovat, ale chtěla jsem vysílat myšlenky a vidět věci tak, jak to dělal například Lynch, kterého jsem v té době obdivovala.
Ve skutečnosti se ale vysokoškolské vzdělání ukázalo být ještě formálnější než školský systém. Myšlenka alternativního uměleckého vzdělávání se zhroutila.
Navzdory neustálým protestům proti malování zátiší a automatickému kopírování soch jsem vděčná, že jsem právě tam potkala skvělé lidi.
Studovala jsem keramiku, mou učitelkou byla Nata Popovová, u které byl celý pobyt velmi příjemný.
Po druhém ročníku jsem se stále chtěla dál rozvíjet, takže bez dokončení vysoké školy jsem po třech letech nastoupila do Bratislavy na Akademii umění a poté začal dlouhý proces studia na evropských institucích.“
Studovala jste v Bratislavě, bylo tam to studium odlišné?
„V Bratislavě jsem měla poněkud temné období, protože se ukázalo, že se jedná o pokračování ukrajinského akademického systému, ale s kopírováním trendů moderního umění. To znamená, že tam musíte například umět vytesat realistickou sochu lidského trupu, ale také si musíte osvojit dovednost trendově se prezentovat jako moderní umělec. Je to jakási imitace, protože diskuse nebo hlubší reflexe prostě chybí, nebo je maskovaná.
Ve druhém ročníku jsem získala stipendium na jeden semestr studia na Akademii ve Vídni a poté jsem se do Bratislavy už nikdy nevrátila.
Rozhodla jsem se začít studium ve Vídni od samého začátku.“
To byla Akademie der bildenden Künste? Na které fakultě jste tam studovala?
„Ano. Prvních šest měsíců jsem studovala figurativní malbu, ale během studia jsem měla štěstí, že jsem našla dalšího profesora v kurzu ´Výtvarná výchova a fotografie´ (Martin Guttmann), který měl pravděpodobně největší vliv na můj vývoj jako umělce a zároveň nejméně zasahoval do mého osobního rozvoje, za což jsem mu velmi vděčná. Hrál roli psychoterapeuta a filozofa, který trefně vytáhne autora textu nebo jméno umělce/umělců, když to nejvíce potřebujete, nebo jednoduše formuluje správnou otázku ve správný čas. Martin, bývalý filozof a matematik, každý týden nakreslí trojúhelník, kde se nachází umělecké dílo, umělec a divák, a vraceli jsme se často i k diskusím o Kantově estetice...“
„Pro mě je malba nejintimnějším médiem ze všech“
Alina Sokolova
Alina Sokolova
· * 1995 Užhorod, žije a tvoří ve Vídni
· 2010 – 2012 Vysoká škola umění, Uzorod, Ukrajina
· Letní semestr 2019 na HFBK Hamburg, kurz fotografie
· 2016 – 2021 Mag. umění. Akademie výtvarných umění ve Vídni, kurz umění a fotografie
· Akademie výtvarných umění a designu v Bratislavě, Slovensko, kurz sochařství a instalace
· Ocenění a stipendia:
2015 mobilitní stipendium OeAD, Akademie výtvarných umění ve Vídni, kurz figurativní malby
2020 „Pinchuk Art Centre Prize“ nominován do užšího výběru
2022 Art Mentoring Program Akademie výtvarných umění ve Vídni
2022 „Strabag art award“ nominován do užšího výběru
2023 Start-Stipendium Bildende Kunst, Úřad rakouského spolkového kancléře
2024 Schiele Award 2024
2025 Erste Bank Art Award 2025
· Další vybrané samostatné a skupinové výstavy
2024 „The cook is burned but the food is great“, skupinová výstava, Das weisse Haus, Vídeň
2023 „Craving stability“, duo výstava s Bobbym Meierem a Zlati Ajngel, Varaždin
2023 „Motherland“, skupinová výstava, Stadtmuseum Berlín
2022 „RAW“, skupinová výstava, galerie Vacancy, Šanghaj
2021 „I saw it hang down there“, skupinová výstava, galerie Bode, Berlín
2020 „Proč budou ve Lvově umělkyně?“ skupinová výstava, Městské umělecké centrum, Lvov
2020 „Cena Pinchuk Art Centre“ výstava 20 nominovaných umělců, Kyjev
2019 „Melancholia“ skupinová výstava v Muzeu umění, Žilina
2018 „Delirious islands“ v rámci měsíce fotografie, veřejný prostor, Bělehrad
2016 „Whoja Vu, Folx“, skupinová výstava, New Jörg art space, Vídeň
Text: Richard Koníček
Foto. Wenca Nikoníček
Alina Sokolova
Ambivalentní pocit zůstat naživu
5. 3. – 7. 4. 2026
Galerie RKF
Jungmannovo nám. 18, Praha 1
Po - Pá: 10:00—17:00
v letních měsících červenci a srpnu 10:00—16:00
o českých a rakouských svátcích zavřeno
