Úvod > Alena Kupčíková: 40 KISSES/Život jako polibek aneb kabaret letního odpoledne

Alena Kupčíková: 40 KISSES/Život jako polibek aneb kabaret letního odpoledne

05.10.2016 14:59

Galerie Vltavín - Praha
4. 10. – 4. 11. 2016

Ošklivé udělat krásné…
Od Chlupatic až ke slabikáři k prevenci dyslexie,
dva naprosto nezaměnitelné symboly díla Aleny Kupčíkové

Na vernisáži nové (prodejní) výstavy Aleny Kupčíkové, kterou autorka uspořádala v galerii Vltavín, byla autorka osobně přítomna.

Ke svým 40. narozeninám si Alena Kupčíková darovala výstavu s názvem Forty kisses. Nádechem a obsahem mystická díla, stále stejně ženská, vyzývavě erotická a absolutně neodolatelná v rozporech, v jakých se nacházejí. Taková jsou díla, výstava i sama umělkyně ve 40 letech. Životní bilanci však na výstavě nehledejme.

Kupčíková vystavuje již od roku 1993 a její příznivce najdeme napříč všemi generacemi od předškoláků až po seniory. Její dílo je velmi rozmanité stran ojedinělých a nenapodobitelných technik, které sama vymýšlí a inovuje.

Bravurně přechází od tradičních řemesel, akademické tradiční formy 19. století až po multimediální technologie. Pohybuje se mezi těmito formami zcela přirozeně, s lehkostí sobě vlastní a otvírá tabu, která jiným zůstávají ukryta.

Komu patří všech 40 polibků v podobě děl Aleny Kupčíkové? Nejproslulejší jsou bezesporu její Chlupatice, které zpochybňují klasický koncept uměleckého díla jako duchovního, netělesného výtvoru, jehož materiál prochází v procesu tvorby transformací a stává se odhmotněným, transparentním médiem.

Její dílo se nesnaží skrýt svou tělesnost a je neustálou výzvou tomuto konceptu. Zvláštní ambivalence mezi estetickou složkou, která je zde nepochybně přítomná, a konceptuálními odkazy vytváří neustálé napětí, mnohoznačnost. Před lety byly svou formou vulgárnější a pobuřovaly společnost, díla také v průběhu času prošla mnohými cenzurami. Známá je kauza s manželkou tehdejšího francouzského prezidenta Chiraca. Ta Kupčíkové odmítla osobně předat prestižní cenu L VMH právě za její Chlupatice.

První polibky tedy směřují múzám, které umělkyni inspirovaly k jejich vytvoření. Díly tvořenými z chloupků z ohanbí však její tvorba nekončí, doplňuje je o další techniky od pozlacování chloupků, malbu jedním chloupkem, po osazování děl diamanty. To vše v podobě explicitních ženských aktů - amazonky, nymfy v doprovodu různých zvířat v mnoha formách a ztvárnění – sgrafita ve smaltu, předměty a obrazy z kamenů firmy Preciosy.

Opomenout nesmíme ani jedinečné hudební transformace do obrazu a zvuku či monumentální kinetickou sochu Zpívající tančící strom, který visí v pražské Dlouhé ulici od října 2015 do října 2016.

Další rovinou, v které je Kupčíková neméně úspěšná, jsou její aktivity na poli dyslexie. Další polibky tedy poputují tímto směrem. Její vlastní zkušenost s dyslexií a touha pomoci druhým ji pasovaly do role vynálezkyně a inovátorky.

Za multimediální slabikář a testy pro prevenci dyslexie sbírá zlaté medaile na prestižních mezinárodních výstavách inovací a vynálezů. Proslula také coby zakladatelka Dne Dyslexie a neziskové organizace Umění a věda na podporu dyslektickým dětem.

Je až neuvěřitelné na kolika polích Kupčíková působí, nutno dodat velmi úspěšně. Další polibky patří všem, pro které je krása základním stavebním kamenem umění, neodmyslitelně spjatým s jejich životem. Právě Kupčíkové umění je přímé a neobalené, téměř až staromódně lpící na heslu ošklivé udělat krásným. Poslední polibky poletí sběratelům z celého světa, kteří se pyšní jejími díly.

Alena Kupčíková řekla:“Výstava není retrospektivní, jak by někdo očekával, ale větší část tvoří zcela nová díla a mnozí budou překvapeni možná až přílišnou barevností. Propadla jsem řemeslu smaltování a jako jednu ze ztvárněných forem jsem zvolila hodiny, které pro mne nepředstavují jen design. Chtěla jsem obraz nějakým způsobem proměňovat - symbol času a pohyb ručiček či kyvadla mi přišli nejpříhodnější. Často mi je vytýkáno, že dělám díla příliš krásná, přitom např. samotné chloupky jsou brány jako něco ohavného. Já jim dávám podobu krásy. Také proto jsem se rozhodla ztvárnit něco prvoplánově ošklivého, tím je pro mne např. otravná a přidrzlá moucha, kterou jsem osázela kameny z Preciosy a posadila ji na zlaté lejno. Kouká sama na sebe narcisticky do zrcadla.

Možná bude mým dalším počinem vytvoření jejího profilu na sociálních sítích. Ženy jsou pro mne jako ženu celoživotním tématem, proto nemohu nezmínit mé nejnovější dílo v podobě ženy, mou dcerku Sarah.“

Alena Kupčíková (*1976)

umělkyně, která se již přes 20 let zabývá tématem ženy
vystudovala Akademii výtvarného umění, kterou ukončila titulem Ph.D
studovala v zahraničí - v JAR a Paříži
získala ocenění jak za své umělecké, tak za vědecké aktivity v rámci dyslexie
do jejího portfolia patří mnohé - od konceptuálních přesahů až po klasické disciplíny
zatím poslední monumentální prací je kinetický objekt - Zpívající tančící strom, kterým se již rok honosí Dlouhá ulice v Praze před klubem Roxy. Zpívající tančící strom bude k vidění do 8. 10.2016
nejznámějším počinem je vytvoření techniky „reliéfy z chloupků ohanbí – Chlupatice“
za své erotické reliéfy „Chlupatice“ získala v roce 2003 prestižní mezinárodní cenu LVMH-Louis Vuitton-Moët Hennessey v Paříži. Mnohdy jimi dodnes pobuřuje obecenstvo na celém světě.
za svůj projekt Multimediální a Interaktivní Slabikář a Testy pro děti od 4 let jako prevence počátečních problémů se čtením (dyslexie) a psaním (dysgrafie) a hyperaktivitou získala na výstavách vynálezů a inovací 3 zlaté medaile v Číně, Moldavsku, České republice a speciální ocenění ze Srbska
její díla jsou zastoupena ve sbírce Národní galerie v Praze, v soukromých sbírkách v České republice, Slovensku, Německu, Polsku, Holandsku, Anglii, Švýcarsku, Japonsku, USA
je členkou výtvarné skupiny FEMLINK: (1 žena, 1 video, 1 země), založené v Paříži v roce 2006 (toto seskupení vystavuje v mnoha zemích a na mnoha kontinentech po celém světě)
založila neziskovou organizaci Umění a věda na podporu dyslektickým dětem a Den dyslexie konaný každoročně 9. září (letos se nekonal).