Aldin Popaja: Kamenní spáči aneb užívání stećků v pohřebním rituálu spojovalo náboženství pravoslavné, katolické i církev bosenskou…
Galerie Václava Špály - Praha
29. 3. - 5. 5. 2019
Na vernisáži výstavy akrylů na plátně, obrazů z aktuální tvorby Aldina Popaji Kamenní spáči byl autor osobně přítomen. Aldina Popaju jako rodák z Bosny a Hercegoviny byl zasažen lidskou tragédií násilného rozpadu Jugoslávie během 1. pol. 90. let 20. století. Více než 12 let je jeho bosenská totožnost konfrontována (jistě i obohacována) kulturou České republiky. Slovo ´totožnost´ je zde klíčové, protože představuje podstatu toho, čím se Aldin Popaja ve své tvorbě zabývá.
Po osobních zkušenostech brutality vojenského konfliktu získal vědomí o skutečném významu lidské totožnosti, lidských vztahů a lidských hodnot. Jeho humanistická tématika má proto skutečnou autenticitu a platnost pramenící z tvrdé skutečnosti.
Jasně geometricky definovaný tvar a nepravidelnost pocházející z reality, řád a nahodilost - to je rozpor, který se vine dílem Aldina Popaji přibližně od roku 2010, kdy se po období zájmu o figuru přiklonil k abstrakci.
„Současný člověk ze střední, západní či severní Evropy, pokud není válečný zpravodaj, zná válku jen z vyprávění. Z filmů a fotografií. Naštěstí. Postihne-li svět válka, země se ze dne na den stane nehostinným místem, v němž není žádné jistoty. Symbolicky nezůstane kámen na kameni. I díky šrapnelu v noze z prvního dne války nejspíš Aldin Popaja preferuje řád a zabývá se symbolikou, která přetrvala staletí, krále, válečné sváry, hladomory i léta štěstí a hojnosti.
Už první důležitá díla Aldina Popaji známá v Čechách, grafické listy konfrontované s fotografiemi, se týkala války. Jeho diplomová práce na VŠUP byla rozměrným objektem s hyperrealistickými portréty v nadživotní velikosti Šťastná bosenská rodina. Odloučení a vše, co ho provází, bylo vyjádřeno fotografickou perfekcí, dlouhým časem stráveným nad jednotlivými podobiznami. Další kapitolou se stala série několika diptychů nazvaná Dernek, neboli Mejdan v Jajci. I pro tyto obrazy byla důležitým zdrojem fotografie, tentokrát dlouhá expozice, která způsobila, že se z lidí nad stolky s pivem, vínem, kečupem a brambůrkami stali duchové, přítomní a nepřítomní zároveň. Pro svou zemi už nebyli obyvateli, ale návštěvníky.
Možná právě protože se Aldin Popaja přistihl, že je rovněž duchem v městě Jajce, začal zkoumat něco skutečně těžkého a hmatatelného, co přežilo skrze kruhy času - kameny z bosenských nekropolí. Symbolická cesta mezi stéčky a jejich symboliku je cestou do míst a věků, kdy vědění bylo staré, hluboké, úplné a božské, a co je nejdůležitější, sdílené napříč celou kulturou bez ohledu na teologické odlišnosti.
Užívání stećků v pohřebním rituálu totiž nebylo vázané na konkrétní vyznání, spojovalo všechna tři náboženství, pravoslavné, katolické i církev bosenskou. Kamenní spáči, jak jim malíř přezdívá v parafrázi na stejnojmennou sbírku bosenského básníka Maka Dizdara, vznikaly na území Bosny a Hercegoviny, ale i Černé Hory, Srbska a Chorvatska v období středověku od 12. do 16. století. Stećky demonstrují provázání víry, rytířství a lidové kultury, jsou propojeny s místními lidmi a pohádkami, pověrami a zvyky, vyzařuje z nich jakýsi homérský archaismus. S ovládnutím země Osmanskou říší fenomén kamenných nekropolí zanikl a přes všechna archeologická zjištění stećky zůstávají záhadné. Nápisy a reliéfy, jimiž jsou pokryté, významně ovlivnily současnou literaturu a umění na Balkáně. Vápencové kameny se dochovaly v různých formách jako desky, truhly, sarkofágy, pilíře a kříže zdobené reliéfy a rytinami s dekorativními, symbolickými a náboženskými motivy, scénami tance, lovu, každodenního života.
Dekory zahrnují zakřivené čáry s trojlístkem, plastický cikcak, radiální kruh, růžice, měsíc, hvězdy, spirálové křivky, luk a šíp. Symboly na stećcích lze považovat za kulturní prazáklad, na nějž pozdější náboženství navazovala. Pro Aldina Popaju jde tedy o cestu k původní bázi, která předchází moderním konfliktům, ke zlatému věku, o němž sníme jako o věku jednoty, míru, rovnováhy a jednoznačné identity. Nezanedbatelným je motiv spánku, který asociuje jednu z českých pověstí o Blanických rytířích. Obraz spícího bojovníka či jakékoli deaktivované síly či energie doprovází řadu oblastí legend a mytologie. Spánek předpokládá probuzení, návrat toho, co usnulo a z vědomí zmizelo.
Konfrontací mezi jasně definovaným geometrickým tvarem a nepravidelností pocházející z reality, z reliéfů a nápisů na stećcích, se Aldin Popaja zabývá přibližně od roku 2010, kdy se po období zájmu o figuru přiklonil k abstrakci. Malíř užívá překvapivé barevné kombinace, vyjadřuje se prostřednictvím kompaktní plochy a náznakem iluze. Užívá tmavé a bílé pozadí, které můžeme interpretovat jako noc a den. Geometrickým řádem obrazců se proleptává nepravidelnost jako rentgenové světlo. Malíř hledá to, co je na symbolech estetické, co historicky podmíněné a co nese význam.
Aldin Popaja se považuje za českého malíře bosenského původu. Jeho témata jsou bosenská, ale většinu výtvarného vzdělání a přemýšlení o umění získal v Čechách. Kromě grafické práce, hyperrealistických pláten a symbolických kamenných spáčů je Aldin Popaja také autorem série Balkánci, namalované stylem věcného realismu, v níž dokázal, že je výborným pozorovatelem a vypravěčem.“ (text: Martina Vítková)
Aldin Popaja (*1971 Jajce, Bosna a Hercegovina)
- 1990 - 1995/Akademie výtvarných umění v Sarajevu, ateliér malby
- 1995 - 2000/ vystudoval VŠUP v Praze, kde dodnes působí jako odborný asistent Stanislava Diviše v ateliéru malby
- žije a pracuje v Praze
- členství v tvůrčích uskupeních
- od 2010: člen skupiny Clan
- od 2014: člen skupiny Divná parta
Komentované prohlídky: v 17.30 hodin
středa 10. 4. 2019
pondělí 29. 4. 2019
Kurátorka: Martina Vítková
Organizátor: Pavel Lagner, PPF Art a.s., kurátor galerie
110 00 Praha 1
Národní 30
Máme otevřeno denně: 11.00 - 19.00 hodin
Základní vstupné: 40 Kč
studenti: 20 Kč
zdarma: senioři nad 60 let, držitelé průkazu ZTP, děti do 15 let a studenti uměleckých škol
Hodnocení: 100 %
Ing. Olga Koníčková (tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková
Vysv.: stećky
=
kamenné náhrobky /
mají podobu kamenných bloků,
kamenných desek,
sarkofágů,
křížů, sloupů a stél.
Jejich tvary, obrysy, rozměry i hmotnost se výrazně liší:
od malých stél až po kamenné kolosy o hmotnosti až 30 tun.