Aktivní zálohy nasazeny v D21 aneb, co mají společného začínající herci a začínající vojáci, ovšem bráno pěkně po česku
Lucie Ferenzová, Jiří Ondra
Aktivní zálohy
Nejen podle literární předlohy:
Petry Horákové Krištofové:
„Deník vojínky“
Premiéra: 16. 4. 2026
Reprízy: 14. května a 8. června 2026
„S tím, jak se kolem téma války a obrany
stává čím dál víc součástí našich běžných životů,
začala ve mně klíčit i potřeba
téma prostudovat a uchopit.
Chápu, jak se svět během posledních let proměnil a že
funkční obrana je určitým reálným řešením, ale
představa, že bych sama do armády nebo někdo z mých blízkých vstoupil,
pro mne byla vzdálená.
Proto mě zajímalo zeptat se známých a přátel, kteří dobrovolně nastoupili k armádě.
Hledala jsem jejich motivace, co je k tomu vedlo a
jak se vypořádávali se specifickým prostředím či jeho pravidly.
Zajímalo mě,
proč v době dnešního individualismu a důrazu na osobní svobodu a vlastní rozhodování
je někdo ochotný se této svobody a rozhodování vzdát
ve jménu obrany vlasti, pro národ, pro své spoluobčany…”
autorka, režisérka a dramaturgyně hry: Lucie Ferenzová
Učenej z nebe nespad
Má-li člověk cokoli dělat, tedy rozumí se – pořádně dělat - musí se před tím něco naučit, něco natrénovat, musí si na to zvyknout, něco pochopit a hlavně, hlavně, to už napřed musí myslet a brát všechno vážně.
Potud celkem jasná zpráva o tom, co by se mělo. Jenže, hned vyvstává ono záludné - jenže.
Profesí, kterou si vybrala autorka literární předlohy (Petra Horáková Krištofová – Deník vojínky), byla tzv. Aktivní záloha, tedy dobrovolně vycvičení vojáci, zatím ještě v záloze.
Definice aktivní zálohy:
„Aktivní záloha je součást zálohy ozbrojených sil České republiky v době míru a tvoří ji vojáci zařazení do aktivní zálohy ozbrojených sil na základě dobrovolného převzetí výkonu branné povinnosti.“
Autorka, režisérka a dramaturgyně inscenace Aktivní zálohy, Lucie Ferenzová, si pro srovnání vybrala jinou profesi, hereckou. Ttedy mladé lidi dneška, kteří se z různých důvodů rozhodli stát aktivními záložníky. Pro větší impulz k divákově zamyšlení, Lucie Ferencová obě ty profese propojila jakousi dvojrolí (neoficiálně) pedagogického vedení v herecké škole a (oficiálně) velitelem výcviku vojenského. Tím se dostávají do kontrastu dva světy, dvě roviny lidských životů - humánně-umělecká a drilově-racionální.
Velitel Zmrd je pěknej a typickej zmrd, ale…
Inscenace se skládá z jednotlivých epizod, často skečů, scének, anekdot, minidramat a kdo ví čeho všeho. Ale netřeba obav z roztříštěnosti. Od toho je tu j. h. herečka Ivana Huspeková, v roli onoho Zmrda, což je její–jeho alter ego, na které je – jak řekl ten zmrd Zmrd - hrd. Jak zdůraznil hned v úvodu jasně i pro publikum. Ano i pro publikum. To se totiž díky Ivaně a její známé schopnosti navázat kontakt přes pomyslnou divadelní rampu, stává od první chvíle vstupu do hlediště, součástí představení. Děje se tak nejen symbolicky, ale často přímo, interaktivně, dobrovolně, a Ivana spontánně improvizuje a zapojuje tak další publikum, aniž by ho ale nutila, k přímé účasti ve hře samé. Tím nejen, že umně spojuje jednotlivá čísla kaleidoskopu, až - krok za krokem - cílí k cíli a k pointě celého představení. Ivana je Zmrd, ale k pomilování skvělej Zmrd. Klobouk, vlastně vojenskou čepici - dolů…
Řachanda až publikum praská ve švech po celé představení?
Prvoplánově, ano. To je přece typicky český dar. Dělat si srandu i v nejvážnějších situacích. To nás asi taky ještě jedince i národ drží nad vodou. I Němci přece za okupace říkali, v podtextu ovšem s mrazením v zádech, že Češi jsou smějící se bestie. Smáli jsme se nepřátelům od nepaměti. I v 68 i v 89 a asi to tak bude vždy. Doufám.
Scénář hry je ve výsledku obrazem nás všech. Nás, co jsme v hospodě u piva, před partou, před milenkou, před rodinou za machry a geroje a když jde to tuhého, zbývá nám ten „hrdinský“ smích. Myslím, že na představení by se bavili dobře i klasici tohoto vnímání jako byli Hašek, Švandrlík či Škvorecký. Teď se k nim přiřadili i autoři a tvůrci tohoto představení. Dík.
Sem ještě malá vsuvka o zaklínadle slovem - explicitní
V galeriích čteme nejednou u malíře, který se s tím nepárá, varování, před explicitními obrazy. U filmů zase bývá varovně sdělováno, že film osahuje explicitní záběry a v divadlech scény.
Co to je za novotu?
Obrana před aktivisty a zběsilci, kteří se zaklínají vlastní ctností a z necností viní vše, co se jim zamane. (Škoda, že nejde nenápadně nahlédnout za dveře jejich příbytků…)
Organizátoři a provozovatelé, tvůrci a pořadatelé se proto preventivně a v sebeobraně, musejí uchylovat k takovéto alibistické, avšak - bohužel - nezbytné sebeobraně.
Proč to sem pletu?
Protože v případě Aktivních záloh, by totiž mohlo dojít k podobné aktivistické akci, zaměřené na slovník této inscenace. Stálo by snad za to vyvěsit nad hlediště: Pozor, nebezpečí explicitních slov?
Potěšilo mě, že to ale nikomu z přítomných na zcela vyprodaném přestavení, alespoň tedy zjevně, nevadilo. A proč by taky…
Souhlasím s tím a nevidím důvod se proto rdít. Ona použitá explicitní slova ve scénáři, totiž k tématu a myšlence všech epizod představení sedla jako … jako … no … jako, prdel na hrnec. No.
Divácký pocit č. 1?
Jasně, není to zrovna hra až tak moc povzbuzující náš optimismus. Doba a její turbulence vně i uvnitř české kotliny jsou poněkud temné. A kdyby… tak to raději nedomýšlet.
Jenže srandičkami se děsně blbě brání zfanatizovaným barbarům. Co by se dělo (děje), kdybychom to brali (a berem) teď, za pět minut dvanáct, na lehkou váhu.
Jenže, doba hájení po celé tři čtvrtě století nás poněkud uhoupala.
Teď je poslední šance se nad tím (alespoň) zamyslet.
Hra na Aktivní zálohy k tomu nabádá, ale také nás varuje, že dělat si z toho jenom chvíli prču a pak zase usednout v nějaké té alternativní kavárně dávat se uhoupávat čučením do mobilu nám bude platné jako mrtvýmu zimník. Pokud jím nebudeme sami.
Divácký pocit č. 2?
Suprová zábava a strhující drajf. Aktéři dostávají do těla, diváci do bránic, rej jede jak japonská šinkansen a akční scény, střídá poetika, bohapustou grotesku závažná sondu do lidské duše, ukázky precizního herectví, rozvolněné komediantství, přehršel improvizace, vytuněná choreografie.
Herci – včetně hostující Ivany Huspekové – si tuhle exhibici fakt pořádně odmakají a téměř nekončený potlesk na závěr, který soubor – ještě i na první repríze, které jsme se zúčastnili – nahnal asi šestkrát na scénu, než rozjařené publikum rozbolely dlaně.
Myslím, že nejvíc se bavili ti, kdo ještě vojnu v nějaké formě zažili a možná i ti, kteří si to už nějak zkusili. Ale my ostatní tu vojančinu máme nakoukanou z filmových podob děl výše zmíněných klasiků. Ne nadarmo začíná představení projekcí na kulisu stereoskopem pochodujících Rakousko- uherských vojáků, tedy do značné míry právě českých synků jdoucích na jistá jatka Velké války. Ovšem za jiné, pro jiné a hlavně, kvůli jiným. Popsané pomníky na každé návsi by o tom mohly vyprávět…
A co herecké výkony? Absolutní.
· O Ivaně Huspekové,
coby veliteli Zmrdovi a současně herecké lektorce už slovo padlo. Bez ní by to nelepilo dohromady. Tu posune děj, ondy vytvoří předěl, občas naznačí, že to, co je teď prča, nebude až taková sranda pak. I když je Ivana, díky scénáři i režii, maličko ušetřena fyzického nasazení srovnatelného s hereckou aktivní zálohou kolem ní na jevišti, určitě si i tak mákla taky až dost. Ne, že ne...
· Julia Kazarovets
Hvězda – i na pohled – tohoto přestavení, byla překvapivě výborná, vyzrálá ač dosud neznámá. Něha, ženská povaha, zarputilost, poznamenání osudy a životem emigranta, humor nepostrádající - a nejen slovní - daný scénářem, i osobní gestický, daný tvárností a měnlavostí holky která se nestydí udělat si legraci i ze sebe přesně podle ducha právě ztvárňované etudy. Jo, bylo se nač dívat…
· Michal Kraus
Dnes už osvědčený novogenerační pilíř „aktivní zálohy divadla D21“ ve svých sólo číslech zahrál na dřen své rozdychtění po pánských zadcích v maskáčích i bez nich. A glosa o tom, že právě to, dělá bojeschopnost armády věděli nejen velitelé římských legií, jak i zazní z jeviště, ale stála na tom dokonce už dávno před tím někdejší neporazitelnost řecké Sparty (o Letné tu ale nemluvím…)
Ostatně, kdo viděl v D21 inscenaci Vijanovy Pěny dní a Michalův herecký part v této hře, jistě o jeho talentu nezapochybuje a na jeho živelné herectví se může s jistotou těšit.
· Jakub Jelínek
Dokonalá protiváha spoluzáložníka. V roli je zjevný introvert, jenž se ale dostal - sám neví jak - někam, kam se snaží vtělit, ale kam vlastně nepatří. Umí být něžný, vážný, snivý, i když se dá se strhnout k ledasčemu. A samozřejmě, nemůže být neokouzlen vojandou, co je mu v tom zeleném prostředí takříkajíc na dotek.
Pravověrní návštěvníci divadla D21 už Jakuba mohli zřít v inscenaci Tracyho tygra a také společně s Michalem Krausem i v Pěně dní.
Rozhodně výrazná tvář „aktivní zálohy“ D21.
· Jolanta Lipková
Jolanta si především, s podporou páně režiséra Jirky Ondry, doslova vyhrála se světelným designem, což je aktuálně, zdá se, její hlavní obor. Jinak je ovšem absolventkou režie na DAMU a dalších divadelních škol a studií, ověnčená už dvěma významnými uznáními. V roce 2022 si dovezla z Ljublany, 2. místo za hru The Third Therapy Session na The International One-Minute Play Contest. Rok po té, v roce 2023, byla nominována na prestižní Cenu Evalda Schorma, za hru Zprávy o mravencích a lidech.
Mimo to představení ozdobila také zpěvem. A rozhodně ne ledasjakým. Stylově šlo o staré vojácké písničky, z dob před první válkou (jinak by zněly Hašlerky) známé jako třeba „Spadla ně šavlička z vraného koníčka, poď ně ju milá podať – já mosím mašírovat“ a podobně.
Teď už ale dejme slovo povolaným
Z připravených tiskových matriálů vybíráme:
„Lucie Ferenzová je podepsána pod mnoha inscenacemi mimo jiné pod hrou Racek či Černá voda a s režisérem představení Jiřím Ondrou pod tituly jako MEIN GOTT!, Panna Orleánská, Vojcek, Bakchantky, KRYL, Trnová koruna KHB a další a další.
Text hry vznikal z několika zdrojů v dialogu autorky Lucie Ferenzové a režiséra Jiřího Ondry. Byl psán přímo pro konkrétní herce a herečky divákům dobře známé z okruhu D21 (Ivana Huspeková, Jakub Jelínek a Michal Kraus).
Hostující Julia Kazarovets, čerstvá absolventka herecké školy tímto představením vstupuje na profesionální scénu vůbec poprvé.
Zajímavé je, že materiál ze života mladé herečky, která v inscenaci hraje jednu z rekrutů Aktivních záloh je i jedním ze zdrojů výsledného textu.
„Od začátku jsme věděli, že Julii budeme muset stvořit takovou postavu, ve které bude přiznaný její běloruský přízvuk, proto je postava napsaná Julii na tělo; zároveň však vychází z dalšího nahraného rozhovoru, charakteru a osudu.”
Lucie Ferenzová a Jiří Ondra
Režisér a dramaturgyně společně se scénografem Karlem Czechem zvolili pro inscenaci jasný
scénický klíč, kterým je paralela vojenských a hereckých cvičení.
Hudbu tvořila přímo na zkouškách performerka a studentka herectví Nikola Týčová a v inscenaci živě zpívá lidové písně (zde) osvětlovačka a zvukařka, Jolanta Lipková.
Hra Aktivní zálohy tedy využívá pro navození atmosféry Kurzu základní přípravy postav a
dialogů z knihy Deník vojínky od Petry Horákové Krištofové, vydané v roce 2025 v nakladatelství Albatros Media a.s.
Závěrem malé producentské shrnutí:
„Svět hoří. Je válka. A pokud je nebe zrcadlo, které odráží čas, obraz hořících domů pořád visí nad městem. Pořád to mám před očima. Odraz ohně – obraz světla. S přibývajícím světlem roste jeho stín.
Autorská inscenace o lidech, kteří se iniciativně a pod vlivem náhlých dějinných událostí roz-
hodli vstoupit do tzv. aktivních záloh armády.
Hra o okamžicích rozhodnutí, které zásadně mění život, o ideálech, snech a realitě ve ´skutečných´ kulisách války. Je pocit morální odpovědnosti povinností? Pro koho je obrana vlas] otázkou přesvědčení? Pro koho je válka byznys? A co na to ´obyčejný český člověk´? Námět je inspirován současnou reálnou situací (a reálnými příběhy), kdy prudce stoupá zájem o dobrovolná vojenská cvičení v rámci posílení aktivních záloh Armády České republiky. Kromě současného rámce nabízí ponory do dob minulých, střídá prvky reálné a fantaskní. Inscenace rozvíjí téma svědomí a tíhy odpovědnosti v groteskním obraze válečné vřavy.“
Produkce představení: Hana Mathauserová
Pro zájemce, něco o nové tváři v řadách D21
JULIA KAZAROVETS = „Ta, která mluví s přízvukem a myslí bez hranic.“
Určitě jste zaznamenali neokoukanou krásku už na plakátu k AKTIVNÍM ZÁLOHÁM.
Není to profesionální modelka, i když by asi klidně mohla být...
Je o dost zajímavější.
Julia pochází z Běloruska a je herečka.
Loni absolvovala obor herectví a moderování na Vyšší odborné škole herecké
(rolemi v inscenacích JÍDLO a MILUJ MRTVÉHO SVÉHO).
Jejími ročníkovými pedagogy byli Radka Fidlerová a Jiří Ondra,
který ji také pozval k hostování ve své nejnovější inscenaci v D21.
Juli, vítej!
Těšíme se z nové spolupráce.
Divadlo D21
Text: Richard Koníček
Foto:
Michaela Škvrňáková,
absolventka Tvůrčího psaní a publicistiky na Literární akademii Josefa Škvoreckého
Lucie Ferenzová, Jiří Ondra
Aktivní zálohy
Nejen podle literární předlohy:
Petry Horákové Krištofové:
„Deník vojínky“
Premiéra: 16. 4. 2026
Dramaturgie: Lucie Ferenzová
Výprava: Karel Czech
Světelný design: Jolanta Lipková a Jiří Ondra
Hudba: Nikola Týčová
Režie: Jiří Ondra.
produkce: Hana Mathauserová
Asistentka režie: Eliška Fialová
Hrají: Ivana Huspeková, Julia Kazarovets, Jakub Jelínek, Michal Kraus, Jolanta Lipková
Nejbližší reprízy: 14. května a 8. června 2026
Divadlo D21, z. s. / Záhřebská 21, Praha 2, 120 00 / IČO: 26639050
tel. +420 777 922 277/ pr@divadlod21.cz / www.divadlod21.cz
(Julia Kazarovets, Jakub jelínek, Michal Kraus, Ivana Huspeková)