Úvod > Afterbirth of a Dream aneb kovové hrací karty Pokémon v latexu?!

Afterbirth of a Dream aneb kovové hrací karty Pokémon v latexu?!

01.08.2017 13:17

Galerie MeetFactory – Praha

10. 6. - 27. 8. 2017

Skupinová výstava Afterbirth of a Dream, kterou připravili kurátoři Christina Gigliotti (USA) a Jan Zálešák, volně navazuje na dvojici kurátorských projektů Jana Zálešáka, Apocalypse Me (2016) a Letting Go (2017). S posunem k dialogickému způsobu utváření kurátorského narativu vystoupila do popředí nová témata…

- krize lidství; nové formulování vztahů mezi světy lidí a ne-lidí;

uvažování o budoucnosti,

jež by nebylo kontaminováno lidskou subjektivitou,

či přímo ne-lidské uvažování budoucnosti…

Společným leitmotivem celé neformální trilogie nicméně zůstává zaměření na pomezní oblasti lidského světa – na oblasti, kde se rozpouští hranice lidského a nelidského.

Práce zahrnuté do výstavy Afterbirth of a Dream můžeme zasadit do vývojové linie moderního umění, jež usilovalo o vykročení ze sféry ´normálnosti´, o vystoupení ze svrchovaného panství racionálního subjektu. Stěžejním mechanismem utváření moderní subjektivity byla dlouho vzděláním kultivovaná zkušenost s lineárním textem.

Dnešní subjektivita je spíše utvářena delirickou zkušeností s neustále přeskupovaným a transformujícím se obsahem Sítě, vznášejícím se jako přízračný předobraz nad nepříliš dobře udržovanou fasádou ´reality´, za kterou ale není nic takové, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Pod povrchem lidských těl existují symbiotická multidruhová univerza, pod displeji chytrých zařízení strojové asambláže lidského a nelidského, pod hladinou vědomí mlhoviny snů a afektů, připravené kdykoli explodovat a následně pohltit vše jako černá díra.

Většina z autorek a autorů zastoupených na výstavě se ve své aktuální tvorbě zaměřuje na médium sochy či objektu s přesahy k místně specifické instalaci.

Zsófia Keresztes představil práci, v níž dále rozvíjí svou poetiku ´nové nové figurace´, v níž byl existencialismem motivovaný zájem o lidskou postavu nahrazen posthumanistickou perspektivou.

Podobně lze charakterizovat i tvorbu Estrid Lutz a Emile Molda, ovšem s tím rozdílem, že v jejich asamblážích se spíše než ´anonymní materiály´ uplatňují prvky jasně přináležející do světa techniky, které ovšem v tvůrčím procesu podléhají techno-animistické transformaci.

Vychylování objektů z trajektorií výroby a distribuce řízených kapitalistickou pragmatikou je charakteristický rovněž pro tvorbu Carla Palma. Obyčejné věci a části galerijního prostoru pokrývá vrstvou transparentního latexu, takže přestávají být snadno dostupné, o to více ale poutají pozornost k jiným než pouze užitným kvalitám.

Anna Slama s Markem Delongem připravili instalaci, potvrzující jejich současný zájem o emocionální působivost artefaktu a prohlubující jejich polemiku s kulturní dominancí dematerializovaného toku virtuálních obrazů.

Zájem o afekty a emoce, o spontánnost spojenou s poznáváním světa, který je v přímé zkušenosti vždy trochu jiný oproti tomu, co nám říkají ´dospělí´, je charakteristický pro tvorbu Leona Eisermanna, který na výstavu přispěl nejen svými objekty, ale také kresbami a malbami.

Že větší míra poznání nemusí mít nutně charakter ´osvícení´, které nám ukáže svět a vše, co se v něm nachází, jako přehlednou strukturu, je důležitým sdělením videa Pavla Sterce nazvaného Syndikáty života/Družstva života. Jako jedna z mála prací figurují Syndikáty v procesu přípravy výstavy jako již dokončené dílo, které se nicméně re-instalací v jiném kontextu jistě otevře novým čtením.

Totéž je možné říci také o příspěvku Jana Brože, který vychází z principu vyzkoušeného již v budapešťské Galerii Trafó. Pro výstavu Afterbirth of a Dream ovšem autor rozvinul existující sérii digitálních tisků na transparentních fóliích o nové motivy, jež korespondují s celkovým posunem tematického zaměření výstavy. (zdroj: tisková zpráva)