Úvod > Adam Vačkář: NANOSPASM LAB aneb ve formě laboratoře hyperrealistických zbytků generovaných excesy konzumerismu…či poznejme Vačkářovy simulakry…

Adam Vačkář: NANOSPASM LAB aneb ve formě laboratoře hyperrealistických zbytků generovaných excesy konzumerismu…či poznejme Vačkářovy simulakry…

30.07.2019 16:04

Experimentální prostor NoD

Galerie NoD - Praha

24. 7. - 1. 9. 2019

Na vernisáži Nanospasm Lab byl autor výstavy Adam Vačkář osobně přítomen. Akci zahájil kurátor Pavel Kubesa.

„Umělecké hledání Adama Vačkáře postupuje směrem, který v jistém ohledu jasně odkazuje na oblast vědy. Přesto však Vačkářův intuitivní přístup cílí k převrácení tohoto směru vzhůru nohama, činí jej kruhově cyklickým, zatímco prvkům, které jej tvoří a diktují rytmus, dodává sakrální a současně dvojznačnou auru.

Vystavená Vačkářova díla v podobě reálných terestriálně-přírodních instalací, které jsou simulakry ´možné´ a neodčinitelně blízké budoucí konformace, simulují převládající aspekt zamořeného ekosystému a jsou zároveň alarmujícími signály a svědectvím již přítomné budoucnosti.

Výše uvedený výraz ´možné´ je pravděpodobně hlavním klíčem ke čtení Vačkářových prací. Větší část jeho umělecké produkce tvoří efemérní prostorové konstrukce, které jsou směsicí průmyslového odpadu jako je plast, ocel a sklo, volně a promyšleně kombinované s přírodními prvky, větvemi, nebo jinými částmi stromů.

Všechny tyto prvky mají svůj původ v reálném světě a přitom nastiňují něco prozatím ještě ne zcela reálného. Ono ´možné´ tak pro Adama Vačkáře není ve výsledku ´eventuální´, je to spíše již nesporné, ´jisté´. Kruhový pohyb, který je jak svým přístupem, tak i logickým principem vzdálený systematice vědy manifestující svůj vývoj spíše v jednosměrných liniích, způsobuje, že to, co se představuje našim očím oděné do hypotetické, ale v reálu již přítomné budoucnosti, je ve skutečnosti již přítomné a to, co je přítomné, tvoří zítřek.

Takový je tedy náhled na Vačkářovu kompozici simulaker (latinské simulacrum značí zdání, které neodkazuje na žádnou podkreslující skutečnost, ale činí si nárok mít hodnotu skutečnosti plné a samotné), představených ve formě laboratoře hyperrealistických zbytků generovaných excesy konzumerismu.

Instalace v této výstavě vzdávají hold výše zmíněnému kruhovému pohybu: máte pocit, že chodíte v cizím prostředí, ve kterém každý prvek připomíná důvěrně známou dvojakost, v prostředí, z něhož lze cítit rotaci větru a neustále vám připomíná den za dnem dokonanou nenapravitelnou změnu pozemského ekosystému a to tak postupně a intenzivně, že není možné jasně oddělit přítomnost od budoucnosti.“

(text: Domenico de Chirico, 2019)