Úvod > Adam Štěch: Honolulu – Modernistická perla pacifiku aneb poslední fotovýstava věnovaná specifikám Tropického modernismu

Adam Štěch: Honolulu – Modernistická perla pacifiku aneb poslední fotovýstava věnovaná specifikám Tropického modernismu

18.12.2025 16:02

Adam Štěch

Kurátor, fotograf a autor textů

Honolulu – Modernistická perla pacifiku

19. 10. 2025 – 1. 2. 2026

Vila Winternitz

Výstava představuje cestu havajské architektury

od raných misionářských a eklektických staveb 19. století

přes první pionýry moderny, jako byli Hart Wood či Charles W. Dickey,

až k silné generaci architektů

Allena Johnsona, Vladimira Ossipoffa, Alfreda Preise a George „Pete“ Wimberlyho, kteří definovali autentickou podobu tropického modernismu.

„Díky geografické poloze Havaje, rozmanitým kulturním skupinám a idylickému klimatu má zdejší architektura tendenci přejímat ideály a sny z celého světa a

přizpůsobovat si je k obrazu svému.

Otevřené interiéry propojené s krajinou tady dávají smysl více než kde jinde.

A minimalismus?

V ostrovní ekonomice s omezenými zdroji není ideálem, ale nutností.

Myslím, že havajská modernistická architektura si uzpůsobila

všechny aspirace a utopické ideály poválečné doby a skutečně je realizovala.“

Graham Hart

Přínos práce Adama Štěcha

Na počátku to byla „jen“ taková nenápadná a více méně soukromá posedlost Adama Štěcha. Objevoval vesměs širšímu okruhu zájemců, natož pak běžným divákům, zcela neznámou architekturu. Cílevědomostí a jistou urputností Adama se jeho soukromá radost a zájem zhodnotily tak, že se na tabuli našich osobností věnujících se teorii architektury, přibyla jedna specifická a zaměřením doslova mimořádná osobnost. Dnes už plně uznávaný přední znalec neokoukané architektury a jejích tvůrců.

Adam Štěch už osobně zmapoval a nám přiblížil bezpočet staveb vymykajících se průměru v rámci existující celoplanetární architektury. Adam Štěch tím doplňuje škálu ostatních teoretiků architektury, z nichž se každý věnuje nějakému jinému pohledu na architekturu. Výsledky Štěchových badatelských a často skoro až objevných, cest jsou u nás novum. My, diváci, se jeho prostřednictvím z jím pořízených fotografií, dozvídáme zajímavosti o architektuře téměř doslova „od Adama“. Díky jeho píli a fundovanosti objevujeme unikátní výtvory architektury, o kterých jsme – my diváci rozhodně a lze očekávat, že i nejeden profesionál, dosud nevěděli.

„Trojjediný“ Adam Štěch?

V podtitulu výstavy čteme tři role, které v rámci té které výstavy Adam Štěch zaujímá. Uvedeno je tam „Kurátor, fotograf a autor textů“. Možná až neskromně tam uvádí jen ony tři role. Není totiž od věci doplnit k nim ještě - teoretik světové architektury, což postihne jeho odbornost a škálu znalostí nezbytných k vytipování představovaných tvůrčích počinů a jejich odborné zhodnocení. Ale nemalou rolí je i jeho schopnost šířit osvětu. Štěchovy pravidelné vstupy na stanici Českého rozhlasu Vltava, stejně jako výstavy konané ve Vile Winternitz, zprostředkovávají srozumitelnou a názornou formou širší povědomí o vrcholech celosvětové architektury. A hlavně, určené všem kteří o to mají zájem. Zaměříme-li se ale pouze na tři role uvedené (Kurátor, fotograf a autor textů), doplníme teoretickou osvětu z toho plynoucí, zbývá ještě vyzdvihnout i roli fotografa. Fotit architekturu je totiž mistrovská disciplína a fotit ji tak, že není jen pouhou – byť technicky a řemeslně sebekvalitnější - dokumentací, dostáváme se už do kategorie umělecké fotografie. A česká historie disponuje výjimečnými jmény věnujícími se vrcholné umělecké fotografii architektury. Stačí zmínit, v časové řadě, Josefa Sudka, Jaromíra Funkeho, Jiřího Všetečku či například Pavla Štechu. Zkrátka obraz naší hvězdné scény tohoto oboru. A Adam Štěch do této sféry, výstavu od výstavy, svými fotografiemi nezadržitelně míří.

Co nám prozradil Adam Štěch?

Ve svém vstupu při zahájení výstavy „Honolulu – Modernistická perla pacifiku“, předřevším Adam Štěch poděkoval manželům Cysařovým, že mu umožnili pořádat své výstavy světové architektury právě v budově naší české světové architektury, ve Vile Winternitz, které tvář vdechl sám Adolf Loos.

Dále připomněl, že se jedná již o čtrnáctou výstavu. Že již po čtrnácté má možnost představovat různá témata architektury. V poslední době se jedná zejména o pozoruhodné projekty ze světa, především z míst nabízejících spíše (ne)očekávanou vrcholnou architekturu.

Přiznal, že je mu již od počátku vnitřně dáno či souzeno ocitat se sice exotických zemích, ale nenavštěvovat tamní pláže, přírodní rezervace, vybrané restaurace. Ne, jeho až neovladatelným pudem je vyhledávat tam zajímavé, ba až unikátní stavby z cihel a skla. Doplnil, že konkrétně v Honolulu mu v tom pomohl významný místní architekt Graham Hard, s nímž se tam setkal a který se shodou okolností zabývá podobnými tématy jako on. Spolu pak navštívili naprosto mimořádné realizace projektů od osobností architektury. A takovou byl i Alfred Preis, který tam ve své době působil a který byl v určité tvůrčí etapě, dokonce spolupracovníkem samotného Adolfa Loose.

Závěrem nás navnadil programem jeho nadcházejících výstav, plánovaných na příští rok, které budou tři a na nichž zamíří pokaždé do Japonska. Mimo jiné i po stopách českých architektů, kteří v této pozoruhodné zemi působili.

Co je v kurátorské zprávě

„Třetí a poslední výstava z cyklu Tropický modernismus nás zavede do architektonických tajů exotické Havaje.

Izolace Havajských ostrovů uprostřed Pacifiku, ale zároveň i jejich kulturní rozmanitost, dala vzniknout architektuře, která je v mezinárodním kontextu zcela jedinečná.

Modernismus na Havaji se formoval ve 30. – 60. letech 20. století a spojil v sobě americké architektonické vzdělání, inspiraci japonskou architekturou i prvky tradiční havajské stavební kultury, zejména využití venkovní terasy zvané lanai.

Adam Štěch se do Honolulu vydal, aby na vlastní oči poznal tuto dosud málo známou modernistickou architekturu.

S pomocí místního architekta Grahama Harta navštívil řadu výjimečných staveb a podrobně je zdokumentoval.

Výstava představuje cestu havajské architektury od raných misionářských a eklektických staveb 19. Století, přes první pionýry moderny, jako byli Hart Wood či Charles W. Dickey, až k silné generaci architektů Allena Johnsona, Vladimira Ossipoffa, Alfreda Preise a George „Pete“ Wimberlyho, kteří definovali autentickou podobu tropického modernismu.

Návštěvníci výstavy se proto mohou těšit na výjimečný vizuální materiál a objevování staveb, které přinášejí originální odpověď na otázku, jak modernismus dokázal zakořenit v tropickém prostředí Pacifiku.

Velké díky však patří i architektovi Grahamu Hartovi, za jeho pomoc při objevování architektury Honolulu.“

Text: Richard Koníček

Foto architektury: Adam Štech

Foto ze zahájení a z výstavních sálů: Wenca Nikoníček