26. MFF Praha - Febiofest začal 21. března 2019 aneb otázky, které francouzský režisér a herec Luis Garrel dostává skoro vždy a všude…
Praha - 25. 3. 2019
Francouzský režisér a herec Louis Garrel, host Febiofestu 2019, v den, kdy byl na Febiofestu 2019 uveden film Věrní nevěrní, v němž hraje hlavní roli, předstoupil před sál v pražském hotelu Carlo IV. plný novinářů, aby nám svůj film představil a také aby odpověděl na otázky, které mu budou kladeny. Moderování tiskové konference se ujala Anna Kopecká, ředitelka programu (spoluzakladatelka festivalu Ostrava Kamera Oko a bývalá akviziční manažerka pro distribuční společnost Artcam). K dispozici byl simultánní překlad do sluchátek, protože se hovořilo česky, anglicky a francouzsky.
Francouzský herec a režisér Louis Garrel v úvodu musel odpovídat na otázku, kterou, jak řekl, dostává skoro vždy a všude.
Louis Garrel, který pochází z francouzského vícegeneračního hereckého klanu, je tedy často tázán na srovnávání s jeho slavným otcem. Zda je to pro něj lepší nebo horší?!
„Spíš mi to pomáhá. Dědeček režisér, matka herečka, otec herec, ti všichni mi poskytli základ. Dědeček mi - když bylo jasné, že se budu herec - řekl: ´Musíš být jako lékař. Studovat a studovat.´ A to mé rodinné zázemí mi pomohlo. Rodina mě nenásilně směrovala a dávala příklady.“
Další otázka se týkala hereckých začátků Louise Garrela. „Hrál jste v roce 2003 ve filmu Bernarda Bertolucciho Snílci. Byl to do jisté míry váš začátek. Jak se vám začínalo pod jeho vedením?“
Louis Garrel: „Ano, bylo mi tehdy 18 let. Dozvěděl jsem se, že Bertolucci bude točit tenhle film. Znal jsem velmi dobře především jeho Poslední tango v Paříži. Úžasný film. Viděl jsem ho bezpočtukrát. Pouštěl jsem si ho v noci, když už všichni spali a říkal jsem mu proto ´půlnoční filmˇ. Věděl jsem samozřejmě i to, jak dopadla Maria Schneider, která natáčení s ním psychicky neunesla. Tak jsem se ho bál. Ale kupodivu, ani ne tak kvůli Schneider, ale kvůli Marlonovi Brandovi. Takže mé první setkání s Bertoluccim bylo dobrodružství. Ale všechno bylo jinak. Já se do něj úplně zamiloval. Byl neuvěřitelně citlivý a smyslný. Vzrušující byla jeho touha provokovat. Jestliže mě do té doby vedl můj otec, tak po setkání a sblížení se s Bertoluccim byl mým druhým profesním otcem. Byl pro mne Mistrem. A kdykoli jsem se ocitl v Římě, navštívil jsem ho. A byli jsme v trvalém kontaktu. Pečlivě sledoval mé filmy. A hodnotil mi je. Bez servítků. A pokud jde o film Snílci, tak při posledním záběru to pro mne bylo bolestné loučení. Plakal jsem lítostí, že to končí. Pro mne to byl sen a nezapomenutelná spolupráce.“
Odborní novináři se také pídili po Garrelovu propojení s Jean-Claude Carrièrem.
Louis Garrel: „Jean-Claude měl pro mne a pro vás tady jednu zvláštní vazbu. Byl v roce 1968 v Paříži, kde byly tehdy studentské nepokoje a spolu s Milošem Formanem tam pracovali na scénáři chystaného filmu. Jenže tam nebyl klid na práci. A tak, aby měli klid, pozval ho Forman do Prahy, kde v té době byla pohoda, radost a Pražské jaro. Jenže krátce po jejich příjezdu - a musím říci, že Carrière na to vzpomíná dodnes - vjeli do Prahy ruské tanky.
Jinak je Jean-Claude můj přítel. Radil mi a radí dodnes. Dokonce jsem si v jednom filmu - ne v jeho - nevěděl rady s jistou scénou, a tak jsem se o tom zmínil Jean-Claudovi. Pomohl mi scénu ztvárnit a nakonec se ukázalo, že to byla v tom filmu scéna vůbec nejsilnější. Carrière je pro mne génius, který umí neuvěřitelně čarovat přímo z plátna. Každá scéna musí být podle něj pro diváka překvapením. A je. On totiž ví, jak na to. Když jsem s ním chtěl i já pracovat, vyprávěl mi především strašně dlouho a krásně o Milošovi Formanovi. A pořád se vracel k tomu roku 1968. On je tím, kdo mi vysvětlil souvislosti téhle vaší události. Jsem rád, že se mi splnil sen a já s ním mohl opravdu nejen setrvávat v rozhovorech, ale i pracovat.“
Když je herec i režisérem, a dokonce v obou rolích na jednom filmu, tak to je vždy takový zvláštní stav. Proto padla i otázka, čím se Louis Garrel cítí víc.
Louis Garrel: „Mně osobně, to pomáhá, když hraji a režíruji současně. Jsme si s herci blíž. A dokonce jim to podle mé zkušenosti nevadí. Chápou, že mám víc práce. Ale je to pro mne i větší závazek. Už proto, že hráli i režírovalii takové osobnosti jako Roman Polanski, Orson Welles nebo Charlie Chaplin… To jsou vysoké mety. Ale jinak je taková dvoukolejnost pro mne potěšením.“
Zajímalo nás, že když už byl úspěšný herec, proč a kdy přesně se pro režii rozhodl …?!
Louis Garrel: „S režií jsem začal dávno. Ne, až když jsem byl známý. Režíroval jsem už ve 24 letech krátké filmy. A důvod? Jak jsem zmínil. Chtěl jsem být mezi herci, pracovat s nimi. Mě hrozně baví dívat se na herce při práci. Fascinují mě. A dělal jsem to už ve škole při školních představeních. Dokonce i na film, ne na můj, na jiný, nekoukám jako divák, ale vnímám, jak herci pracují. Někdy se v některých filmech ztrácím. Herci totiž bývají nevěrní lidské části té které role. Ztrácejí procítění. Jen hrají a nedokážou se do role vžít a po dobu záběru se s ní opravdu ztotožnit.
Louis Garrel natáčel i s otcem. Zajímalo nás, kdo je pak šéf? Zejména, pokud i režíruje.
Louis Garrel: „Koukám, že jste tu posedlí vztahy otce a syna. Musím vám říci, že je to u nás odděleno. Natočili jsme 4 filmy. Práce s tátou vyžaduje cit a chytrost. Je profesionál, má letité zkušenosti, a tak se s ním těžko pracuje. To je fakt. Ale za ta léta, od mých 5 let, kdy jsme začali, jsem si už nějak zvykl. Táty se dnes už ptám spíše na technické detaily dané scény.
Pak se stočil náš zájem k Febiofestu 2019. „Ve snímku Věrní nevěrní hrajete s manželkou, herečkou.“
Louis Garrel: „Jo, i na to se mne při premiérách tohoto filmu ptají. Odpovídám, že doma je to mezi námi jinak než v práci. V tomhle filmu to byla pro mne ale nová zkušenost. Zatím jsme spolu ještě nehráli. A musím říci, že jsem si ji objevil v novém světle. A dost mě překvapovala. Říkám, že při natáčení jsem poznal manželčinu novou tvář. Jinak, hrát s někým blízkým, pro mne není takové novum. Už v pěti letech jsem hrál s našimi. S celou rodinou. A později jsem se při natáčení setkal ještě s příbuznými víckrát. Tak se dá říci, že jsem na to celkem zvyklý. Spíš to ale bylo zvláštní pro Laetitiu. To ano. Ale pro mne to byla pohoda a normálka.“
Jak to bylo vůbec s castingem na film Věrní nevěrní?
Louis Garrel: „Já mám v tom filmu relativně malou roli. S Jean-Claude Carrièrem jsme si vybrali 18 letou dívku, tedy ve věku, jaký má na plátně a v roli představovat. Na chlapce jsme ale casting vůbec nedělali. Zahlédl jsem ho jednou v parku. Neváhal jsem a oslovil jeho rodiče. Souhlasili. A dopadlo to dokonale. Tak dokonale, že už mě uhánějí čtyři režiséři, abych jim ho předal. Tak se jim ve filmu líbil. Je opravdu úžasně chytrý a má přirozené herecké nadání.
Zajímalo nás, co Louis Garrel chystá. Bez okolků nám to prozradil.
Louis Garrel: „Natáčíme film s Romanem Polanskim. Je o Dreyfusově aféře. Hraju tam Dreyfuse. A pokud zde o té aféře něco víte, tak možná také víte, že Dreyfus vypadal úplně jinak než já. Takže jsem si musel pro natáčení oholit hlavu, aby mě pak mohli nainstalovat paruku a náležitě přeměnit.“
A poslední otázka byla už spíše filozofující. Kam svými filmy a projekty míří?
Louis Garrel: „Chci, aby filmy cestovaly. Mé, cizí, všechny. Jsem rád, že Věrní nevěrní vycestovali do Prahy. To hlavní na filmu - podle mne j e- aby nezůstal doma. Aby nebyl lokání. Protože, když film cestuje, oslovuje všude. Ale když vy natočíte film tady a natočíte ho s řadou vašich lokálních věcí, nebudou mu jinde rozumět. Film musí být obecný. Ano, prostředí, charakter, ale jen jako doplněk, že se odehrává tam či onde. Ale jinak musí oslovovat i jiné národy. Jiné diváky. Cizinec lokálnímu filmu neporozumí. A to je chyba. Tam mířím svými projekty.“
Čas pro novináře vypršel a Anna Kopecká s potěšením kvitovala, že se podařilo stihnout tolik témat ve vymezeném časovém limitu a hlavně zakončit tak krásnou tečkou.
Louis Garrel - herec a režisér
Louis Garrel byl nejspíš od kolébky předurčen pro kariéru u filmu. Potomek režiséra Phillipa Garrela a herečky Brigitte Sy se objevil před kamerou už jako dítě v otcově filmu Les baisers de secours (1989), kde hrál syna své matky.
Výmluvný začátek těsného spojení mezi filmovými rolemi a jeho reálným životem, které se stalo charakteristickým pro jeho další kariéru.
Po studiu na Pařížské konzervatoři se začal před kamerou objevovat pravidelně. Zahrál si ve dvou filmech na téma bouřlivého roku 1968, v Bertolucciho Snílcích (2003) a Pravidelných milencích (2005) svého otce, kde za svůj herecký výkon získal Césara.
Renomé nejromantičtějšího francouzského herce stvrdil, když filmový vztah s režisérkou a hlavní herečkou filmu Herečky (2007) Valerií Bruni Tadeschi přenesl i do reality.
Postupně se ale kromě herectví začal zaměřovat i na filmovou režii. Natočil tři krátké filmy, kdy poslední z nich La règle de trois (2011) později rozpracoval do svého celovečerního debutu Dva přátelé (2015). V příběhu o milostném trojúhelníku a těžké zkoušce mužského přátelství ztvárnila hlavní ženskou roli íránská herečka Golshifteh Farahani.
Charakteristické zaměření na city a partnerské vztahy se projevilo v jeho druhém celovečerním filmu Věrní nevěrní (2018). Garreltu, v hlavní mužské roli, volí mezi dvěma ženami Evou (Lily-Rose Depp) a Marianne, kterou hraje jeho pravá manželka Laetitia Casta.
(zdroj: Febiofest)
SAVE THE DATE! Prague IFF starts in one month! (https://www.febiofest.cz)
(https://twitter.com/Febiofest)
(https://www.facebook.com/febiofest/)
(https://www.febiofest.cz)
(https://www.instagram.com/febiofest/)
(https://www.febiofest.cz/en/)
Copyright © 2018 MFF Praha - Febiofest, All rights reserved.
MFF PRAHA - FEBIOFEST s.r.o.
e-mail: info@febiofest.cz
Praha 21. - 29. 3. 2019 / Regiony 1. 4. - 18. 4. 2019
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková, www.febiofest.cz
Trailer - znělka Febio:
https://www.youtube.com/channel/UCkIR1AfZTMuBXnYn_95A2XQ