Úvod > A NIC NÁS NEROZDĚLÍ aneb ač tvořili zcela rozdílně, přesto je tvorba spojila na celý život

A NIC NÁS NEROZDĚLÍ aneb ač tvořili zcela rozdílně, přesto je tvorba spojila na celý život

16.06.2025 16:18

Anna-Eva Bergman & Hans Hartung

A nic nás nerozdělí

5. 6. - 13. 10. 2025

Kunsthalle Praha

„Dva lidé, žijící bok po boku, se přiblížili svému konci.

Anne-Eva Bergman zemřela v červenci 1987 a Hans Hartung v prosinci 1989.

Během svého života usilovali o vytvoření prostoru, který bude patřit jim oběma:

o otvírání, které je současně způsobem,

jak se skrze umění postavit vlastní konečnosti.“

„Věříme, že je naší odpovědností přezkoumávat uměleckohistorické narativy a

přispívat ke komplexnějšímu porozumění minulosti.

Retrospektiva Anny-Evy Bergman & Hanse Hartunga nazvaná A nic nás nerozdělí si

klade za cíl nabídnout nový pohled na umělecký dialog mezi oběma umělci a

dát Bergman uznání, které si zaslouží.

Její tvorba byla totiž po dlouhou dobu zastíněna slávou jejího partnera.“

Christelle Havranek, hlavní kurátorka Kunsthalle Praha

Stále je co objevovat…

Přínosná výstava je taková výstava, která je krásná, nápaditě instalovaná, poučná, ale neunavující, objevná, a to i pro poučeného diváka, hlavně však znázorňující určitý vnitřní a poutavý příběh. Příběh autorů či jejich tvorby.

Jak dokazuje – zatím relativně ještě nedlouhá existence pražské Kunsthalle - každou novou výstavou, tak zde pořádané výstavy jsou v pravém slova smyslu všestranně přínosné.

A dlužno dodat, že nejen pro zmíněného poučeného diváka, ale i pro skutečné odborníky. Což je už co říci. A co je třeba ocenit.

Z řady zatím výstava zatím v Kunsthalle zrealizovaných, nevybočuje ani nejnovější, už tím přitažlivým názvem - A nic nás nerozdělí. Příběh dvojice mimořádných umělců Anny-Evy Bergman & Hanse Hartunga.

Další z výstav, které objevují pro Prahu a její uměnímilovnou veřejnost, stejně tak jako i pro většinu našich kunsthistoriků, výtvarníků, galeristů a dalších osob „z branže“, něco nového, nebo dosud pouze teoreticky poznaného.

V Kunsthalle tak dochází k objevným setkáním „na vlastní oči“, což je vždy silnější a poučnější než jakékoli sebelepší digitální studium. Vynikajícím způsobem instalovaná výstava Anny-Evy Bergman & Hanse Hartunga je jasným důkazem, že stále máme co objevovat.

První společná autorská retrospektiva…

Výstava „A nic nás nerozdělí“ je díky Kunsthalle první společnou retrospektivou významného páru abstraktního umění otevřená v Praze. Začala 5. června a končit bude 13. října 2025. O jejím významu - a nejen pro Prahu – už svědčí fakt, že ji na samém počátku věnoval pozornost známý a prestižní The Art Newspaper.

Není divu, protože výstava přináší zcela nový pohled na jeden z vůbec nejvýjimečnějších a tiše radikálních, uměleckých párů dvacátého století vůbec.

Součástí retrospektivní výstavy je k vidění přes 300 exponátů. Od významných maleb obou vystavujících, přes velmi vzácně skicy a četné fotografie, až po předměty z obou autorských ateliérů. Dokonce na výstavě objevíme také některé osobní artefakty, soukromou korespondenci a v neposlední řadě - umělecká díla s jistou intimní hodnotou, neboť jde o díla, kterými se pár vzájemně obdarovával při různých soukromých příležitostech.

Výstava tedy nabízí nejen oficiální, veřejnou uměleckou rovinu tvorby obou autorů, ale i citlivý intimní vhled do té jejich dlouhé řady oboustranně plodných desetiletí. Na dobu, kdy trval jejich umělecký dialog, formovaný poznáním se, nuceným odloučením, pak opětovným šťastným shledáním a nakonec vzácně a nezvratně přetrvávající tvůrčí blízkost.

Propletené životy

Propletené životy Anny-Evy Bergman (1909–1987) a Hanse Hartunga (1904–1989) jsou v dějinách uměleckých párů dvacátého století přinejmenším zvláštní.

Jejich společná životní dráha je vedla už od prvního setkání v Paříži ve 20. letech 20. století, přes následné nechtěné odloučení z roce 1937, přes druhou světovou válkou až k šťastnému opětovnému znovushledání v roce 1952, které jim pak už vydrželo až do konce.

Dalo by se tedy předpokládat, že jejich tvorba se bude vzájemně ovlivňovat, spoluvyvíjet a v mnohém inspirovat. Ne, nebylo tomu tak. I tím jsou ovšem - mimo jiné - zvláštní a zajímaví. Navzdory své blízkosti totiž od počátku byli a zůstali oba dva stylově naprosto svébytní a navzájem si neustále vzájemně leda s nadhledem precizovali své vlastní umělecké přístupy. Podle slov pražské kurátorky, právě tuhle neobvyklou souhru odlišností a tematických podobností, výstava „A nic nás nerozdělí“ zkoumá.

Bergman i Hartung vzdor svým realizačním odlišnostem, úzce sdílejí - ne jimi použité techniky - ale inspirační zdroje. Jsou to především přírodní živly, pak také daleké končiny vesmíru a v neposlední řadě i jazyk hudby. Jenže, i přes společné náměty, vždy zůstávají každý jiným a interpretuje se svým nenapodobitelným způsobem.

Takže, i přes rozdílnost jejich tvůrčích vyjádření, se jejich cesty často protínají a dávají tím vzniknout sdílenému prostoru – místu, kde mohou „společně žít prostřednictvím své vlastní malby“.

Výstava, uspořádaná - ve spolupráci s Fondation Hartung-Bergman – Kunsthalle Praha, tak u nás vůbec poprvé staví umělkyni i umělce, do společného dialogu.

A jak dodává kurátorka výstavy, tak vedle mistrovských děl, pocházejících ze zásadních zlomových okamžiků kariéry, obohacují tenhle náš průnik do niterních světů obou tvůrců také dosud nikde zatím neviděné skici, archivní materiály a fotografie… 

Příběh: Bergman a Hartung

Citujeme tiskovou zprávu:

„Bergman a Hartung se potkali v roce 1929 v Paříži. Ve stejném roce se vzali a rychle dospěli k blízkému partnerství jak v umění, tak v životě. Často cestovali a neustále spolu sdíleli své myšlenky. Navrhli vlastní dům na Menorce, společně objevovali Evropu a dále rozvíjeli své osobité umělecké přístupy.

Po rozvodu v roce 1937 strávili patnáct let odděleně. Toto období bylo poznamenané válkou, nemocí a proměnami.

Hartung utrpěl zranění během druhé světové války a svou tvorbu transformoval skrze naléhavost a improvizaci.

Bergman se vrátila do Norska, kde dospěla k vizuálnímu jazyku inspirovanému geologií, mytologií a polární září.

Znovu se shledali v roce 1952, a následně se opět vzali v roce 1957, aby mohli žít společně – nezávisle, ale v hlubokém dialogu.

Postupem času se stali jedním z nejvýznamnějších uměleckých párů 20. století, po boku slavných dvojic jako Sonia a Robert Delauney či Sophie Taeuber a Hans Arp.

„Na partnerství Hanse Hartunga a Anny-Evy Bergman je pozoruhodné, že

si byli velmi blízcí a zároveň si oba uchovávali velkou míru samostatnosti.

I přesto, že prožili většinu života společně,

dospěli ke zcela odlišným výtvarným stylům

čerpajícím z řady společných zájmů, včetně přírodních živlů, vesmíru či hudby.

Současně však vzájemně hráli důležitou roli ve formování umělecké tvorby svého protějšku. Tento protipól sdíleného a odlišného představuje ústřední téma celé výstavy,“

spolukurátor výstavy Theo Carnegy-Tan z výstavního týmu Kunsthalle Praha

Co najdeme na výstavě?

Ještě jednou citujeme z kurátorské zprávy:

„Výstava mapuje neutuchající výměnu a taktéž evoluci obou autorských ateliérů a domova ve

francouzském městě Antibes, kde společně žili a pracovali až do smrti.

Hartung byl klíčovou postavou ve formování gestické abstrakce. Jeho expresivní tvorba ostře kontrastuje s Bergmaninými prosvětlenými kompozicemi, inspirovanými krajinou a přírodními formami.

Jejich umělecké vize byly inspirované přírodními živly – vodou, ohněm, zemí a vzduchem – i společnou fascinací vesmírem, hudební harmonií a architektonickým řádem.

Oddělené ateliéry, denní rytmy a rituály darování uměleckých děl ukazují na hluboké pouto, ve kterém byla stěžejní jak blízkost, tak autonomie.

„Naše výstava je jako cop –

proplétá dvě trajektorie, dva osudy a dva soubory děl, které se

znovu a znovu potkávají, ale nikdy zcela nesplynou.“

spolukurátor výstavy Pierre Wat, spisovatel a

profesor dějin umění na Univerzitě Paříž 1 Panthéon-Sorbonne

Díky pochopení nadace

Uspořádat takto významnou výstavu, takto výjimečných osobností výtvarného umění, není nikdy jen tak. K opravdovému zdaru vede jenom úspěšná spolupráce s klíčovými institucemi. V případě výstavy A nic nás nerozdělí, Anny-Evy Bergman & Hanse Hartunga, šlo o úzkou spolupráci s nadací Fondation Hartung-Bergman (sídlící v Antibes, kde manželé strávili závěrečné dekády svých životů) bez jejíž velkorysé podpory by realizace nebyla

možná.

V roli správce sdíleného dědictví obou manželů poskytla Fondation Hartung-Bergman

všechna klíčová díla, archivní materiály a důležité kurátorské poznatky. Přesně v duchu poslání nadace, jímž je uchovávat, zkoumat a propagovat dílo Bergman a Hartunga, a aktivně podporovat vznik nových pohledů na jejich význam v kontextu moderního a současného umění.

Závěrečné slovo patří ředitelce Kaufhalle Praha

„Výstava ´A nic nás nerozdělí´, klade otázky o tom,

co to znamená být s někým hluboce propojený, a

přesto si uchovat vlastní osobitost, i

o našem vztahu k umění, přírodě, vesmíru a vznešenosti.

Tato témata hluboce rezonují i v dnešním světě.

Obzvlášť symbolické je, že se toto umělecké prolnutí uskuteční právě v Praze, tedy ve městě, které

hrálo v propletených životech Bergman a Hartunga významnou roli.“

Ivana Goossen, ředitelka Kunsthalle Praha.

Anna-Eva Bergman (1909–1987)

· narodila se ve Stockholmu.

· matka Norka, otec Švéd.

· V roce 1929 se přestěhovala do Paříže

· studovala na akademii kubistického malíře a učitele Andrého Lhota.

· Zde potkala i Hanse Hartunga, za kterého se ve stejném roce provdala.

· Mezi lety 1933 a 1934 žili na ostrově Menorca (součásti Baleárských ostrovů), kde její zájem o zlatý řez a architekturu ovlivnil jednoduchost formy jejích maleb a akvarelů.

· Po druhé světové válce ve svých malbách Bergman poprvé využila zlatou fólii

· v roce 1951, po několika letech strávených na ostrově Citadelløya v jižním Norsku, začala malovat struktury kamenů omletých mořským příbojem.

· Odtud se následně vyvinul tematický repertoár jejích maleb, které zobrazovaly kameny, stromy, hory, hrobky a planety.

· archetypální formy, inspirované skandinávskou přírodou a polární září, se staly hlavními motivy Bergmaniny tvorby.

· V roce 1973 se spolu s Hartungem přestěhovali do francouzského města Antibes

· Společně si tam navrhli dům a ateliéry

· Její tvorba se postupně posunula k čím dál jednodušším formám a redukované barevné paletě.

· Zároveň se Bergaman také odpoutala od komponování obrazů na základě zlatého řezu a přidala do svého formálního slovníku dva motivy: vlny a déšť.

· Anna-Eva Bergman zemřela v 24. července 1987 v nemocnici v Grasse.

· Dnes jsou jejich dům a ateliéry sídlem nadace Fondation Hartung-Bergman.

Hans Hartung (1904–1989)

· dosáhl mezinárodního uznání jako klíčová figura informelu – výtvarného hnutí, které se zrodilo ve Francii během druhé světové války.

· Jeho charakteristicky odvážný, téměř kaligrafický styl gestické abstrakce byl formovaný nejen výraznou spontánností, ale také racionalismem vycházejícím z jeho zájmu o vztah mezi estetikou a matematikou, obzvláště harmonie zlatého řezu.

· Rovněž byl ovšem ukotvený v nezbytnosti: v raném stádiu své kariéry využíval Hartung čtvercové sítě k reprodukování svých nejzdařilejších abstraktních skic na větších plátnech, kde si nemohl dovolit riskovat s improvizací.

· Zlom v jeho tvorbě přinesla výhra hlavní ceny za malbu na Benátském bienále v roce 1960.

· Následně začal svá plátna malovat přímo skrze improvizaci a také se obrátil k experimentům s novými médii – konkrétně s rychleschnoucími akrylovými a vinylovými barvami – a s technikami škrábání a sprejování.

· Snaha najít rovnováhou mezi spontánností a dokonalostí tvořila stěžejní téma Hartungova malířského stylu až do jeho smrti v roce 1989.

· Nadace Fondation Hartung-Bergman byla založena v roce 1994 a vychází z životů a přání dvou klíčových figur moderního malířství – Hanse Hartunga a Anny-Evy Bergman.

· V roce 1960 si společně pořídili dva hektary olivového háje na kopcích u francouzského města Antibes, kde si následně postavili vilu a ateliéry.

· Toto místo, kde žili a pracovali po zbytek života, je nyní sídlem nadace, která spravuje mimořádnou sbírku děl a archivních materiálů.

· Jakožto veřejně prospěšná organizace má Fondation Hartung-Bergman za cíl uchovávat, šířit a vystavovat tvorbu Anny-Evy Bergman a Hanse Hartunga jak v Antibes, tak po celém světě.