A M E R I Č A N I /L.B.J.S. Collection aneb elektrické křeslo podle Andyho Warhola či "Poznal jsem, že všechno, co dělám, souvisí se smrtí." A. W.
8gallery - Praha
22. 5. - 26. 6. 2019
Na zahájení (prodejní) výstavy A M E R I Č A N I /L.B.J.S. Collection/, výstavy děl 14 umělců z Ameriky, která byla uspořádána ve dvou výstavních síních 8gallery, nás na www.www-kulturaok-eu.cz nejvíce zaujaly neonový koutek a také dílo (Elektrické křeslo) od Andyho Warhola.
Vystavující autoři
1. Dan Attoe - malíř a sochař
(* 1975, Bremerton, Washington, USA)
2. Matthew Barney (* 25. 3. 1967, San Francisco/Kalifornie)
Američan Matthew Barney bývá považován za jednoho z nejvýznamnějších vizuálních umělců přelomu století. Typicky mu, jako mnoha dalším současným výtvarníkům, nepostačuje pouze jedna forma vyjádření, ale zabývá se fotografií, performancí, kresbou, instalacemi, videem a klasickým filmem. Mezi jeho stěžejní témata patří tělesnost, sexualita, stvoření, a to v kulisách vlastních či již existujících mýtů a historických reálií.
3. Robert Barry (* 9. 3. 1936, Bronx, New York, USA)
Vzdělání získal na Hunter College. Zabýval se konceptuálním uměním.
4. Jonathan Borofsky - malíř a sochař (* 24. 12. 1942, Boston, Massachusetts, USA)
Vzdělání:
Univerzita Yale
Carnegie-Mellonova univerzita
Yale School of Art
Carnegie Mellon School of Art
5. James Lee Byars
(* 1932, Detroit, Michigan, USA), úmrtí 23. 5. 1997, Káhira, Egypt)
Ovlivněn Marcelem Duchampem.
Vzdělání: Wayne State University
6. Mike Kelley - americký výtvarník
(* 27. 10. 1954, Wayne, Michigan, USA, úmrtí: 31. 1. 2012, South Pasadena, Kalifornie, USA)
Spolupracoval také s dalšími umělci, mezi které patří například Paul McCarthy, Tony Oursler a John Miller. Jeho dílo bylo použito například na obalu alba Dirty skupiny Sonic Youth. Pravděpodobně spáchal sebevraždu. Jeho tělo bylo nalezeno ve středu 1. února 2012 v jeho bytě ve vaně. (zdroj: Wikipedie)
7. Sol LeWitt - americký minimalistický malíř, sochař a kreslíř
(* 9. 9. 1928, Hartford, Connecticut, USA)
(úmrtí: 8. 4. 2007, New York, New York, USA)
Vzdělání: Syracuse University (1949), New Britain High School, School of Visual Arts
8. Matt Mullican - umělec (* 18. 9. 1951, Santa Monica, Kalifornie, USA)
1974: studium na California Institute of the Arts
Ocenění: Guggenheimovo stipendium za výtvarné umění, USA a Kanada
9. Bruce Nauman –
americký výtvarný umělec (* 6. 12. 1941 Fort Wayne, Indiana, USA)
Bruce Nauman je americký výtvarný umělec, většinou řazený ke konceptuálnímu umění. Typickým předmětem v jeho instalacích se staly neonové trubice, ale objevují se v nich i sochy, filmy, hologramy, interaktivní prostředí, fotografie, videonahrávky či performance.
10. Sterling Ruby - umělec (* 1972, Bitburg, Německo)
Vzdělání: School of the Art Institute of Chicago, Art Center College of Design
11. Richard Serra - americký sochař (*2. 11. 1939, San Francisco USA)
Původně studoval anglickou literaturu na University of California v Berkeley a v Santa Barbaře. V roce 1964 pak graduoval na Yale a díky podpoře z Fullbrightova stipendia pak strávil rok v Paříži a ve Florencii, kde studoval umění. Během svých studií se seznámil s mnoha uměleckými osobnostmi, mezi jeho přátele patřil například Josef Albers, se kterým spolupracoval na jeho knize Interakce barvy (The Interaction of Color, 1963). Serrova 1. samostatná výstava se konala v roce 1966 v galerii La Salita v Římě, jeho první samostatná výstava ve Spojených státech se konala v Leo Castelli Warehouse v New Yorku.
Už při svých studiích v Kalifornii si Serra přivydělával v ocelárnách, což bezpochyby ovlivnilo jeho pozdější umělecký vývoj. Ve své tvorbě se zpočátku zaměřoval především na různé industriální materiály, především pak na ocel a olovo. Tyto materiály zpracovával podle myšlenek minimalismu, který nejlépe odpovídal jeho osobnímu uměleckému zaměření a přesvědčení.
Richard Serra svou tvorbou často vzbuzoval kontroverzi, jedno z jeho děl bylo dokonce odmítnuto veřejností - jednalo se o jeho dílo Nakloněný oblouk (1981, vysoký 3,5 metru). Tento ocelový oblouk původně stál na Federal Plaza na dolním Manhattanu. Už ode dne, kdy byl postaven, proti němu protestovali zaměstnanci z okolních budov, prý bránil v průchodu náměstím. V roce 1985 byla svolána valná hromada, která rozhodla, že by se měl oblouk přestěhovat někam jinam, nicméně Serra proti tomuto rozhodnutí protestoval s tím, že oblouk vytvořil právě pro toto místo a že jinam se prostě nehodí. Celá záležitost nakonec dopadla tak, že socha byla 15. 3. 1989 rozebrána a dána do šrotu. Tuto událost a Serrův boj popsal William Gaddi ve svém satirickém románu A Frolic of His Own (Jeho vlastní žert), který byl vydán v roce 1994. (zdroj: wikipedia, internet)
12. Dash Snow
(* 27. 11. 1981, New York, , USA)
(úmrtí: 13. 7. 2009, Lafayette House, New York, USA)
Dvě prázdné plechovky od piva,
jedna prázdná láhev rumu a 13 uzavíratelných sáčků,
nesoucích stopy po heroinu.
Tak vypadal hotelový pokoj,
kde se 13. 7. 2009 ubytoval Dash Snow s cílem spáchat sebevraždu.
Měl v plánu umřít stejně, jak strávil mnoho let svého života – nahý,
ve vaně a s heroinem v těle.
Za pár dní mu mělo být 28, ale do klubu 27 to ještě stihl.
Už odmala se u něj projevovaly stopy rebélie (propichoval například pneumatiky aut) a tak se jeho rodiče rozhodli, že ho pošlou do vzdálené školy, která se specializovala na děti s ODD, vznětlivým a agresivním chováním. Otázkou je, jestli situaci tímhle rozhodnutím ještě nezhoršili - do této školy byly totiž často posílány problémové děti slavných umělců. Dash se zde seznámil například se synem Patti Smith, se kterým se ve svých výtržnostech vzájemně podporovali. Rozhodně ale tenhle trest svým rodičům nikdy neodpustil a později se od nich naprosto odloučil a vzdal se jejich peněz. Jediným členem rodiny, kterého skutečně miloval, byla jeho babička Marie-Christophe de Menil, patronka umění, která měla jako jediná pro Dashe Snowa pochopení. Těžko říct, jak by jeho život bez ní vypadal, konkrétně pak bez jejích peněz, díky kterým si mohl dovolit svůj celoživotní drogový večírek.
Fotografovat na Polaroid začal Dash kolem puberty, kdy si zamiloval graffiti a se svými kamarády, umělcem Danem Colenem a dalším slavných fotografem Ryan McGinleyim, lezl po budovách New Yorku a sprejoval na ně svoji přezdívku Sace…
…. Přes všechen ten ruch nedokázali vidět skrytou zprávu, kterou jim umělec celou dobu vysílal – nezáleží na kariéře, důchodovém spoření a obklopování se materiálními věcmi. Podle něj byla naopak důležitá přítomnost a byl přesvědčen, že vzpomínky jsou to nejcennější, co kdy člověk bude mít. (zdroj: https://www.polagraph.cz/blog/2017/06/06/slavni-fotografove-dash-snow/)
13. Robert Stanley
Brian Jones of the Rolling Stones/akryl na plátně1965
14. Andy Warhol/ Andrew Warhol
(* 6. 8. 1928, Pittsburgh, Pensylvánie, USA)
(úmrtí: 22. 2. 1987, New York Hospital, New York, USA)
Americký malíř, grafik, filmový tvůrce a vůdčí osobnost amerického hnutí pop artu. Svou kariéru zahájil jako ilustrátor reklamních předmětů. Později se stal známý po celém světě jako malíř, režisér avantgardních filmů a manažer rockové skupiny The Velvet Underground. (Wikipedie)
Génius, nebo podivín? Z reklamního grafika milionářem OSOBNOST Andy Warhol je ztělesním amerického snu. Syn chudých přistěhovalců z východního Slovenska (nebyli však Slováci, jak by se mohlo zdát, nýbrž Rusíni), kterým bylo souzeno otročit v pittsburských uhelných dolech, se doslova vypracoval z nuly na umělce snad nejlépe zosobňujícího rozporuplné dvacáté století. Andy Warhol se stal legendou.
Lidem je jedno, jestli byl spíš grafikem, kreslířem, malířem, filmařem, producentem, sběratelem nebo fotografem. Neřeší to. Warhol byl prostě Warhol - značka světoznámé firmy, pod níž se všechny obory, do nichž významně zasahoval, skrývají. Někomu se vybaví jeho obrazy krásné americké herečky Marilyn Monroeové, jinému zase portréty čínského diktátora Mao-ce-tunga, někomu třeba obrazy elektrického křesla či plechovek Campbellovy polévky.
Elektrické křeslo na obraze
A proč ta posedlost opakováním? Možná nechtěl, aby se věci měnily, protože se bál neúprosně postupujícího času. Snad vytušil, že mu není souzena dlouhověkost jako Picassovi, který se dožil v plné síle devadesátky. Je-li každý den zdánlivě stejný i díky neměnným zvykům, jež si vypěstujeme, můžeme uvěřit iluzi, že zastavujeme čas. Andyho Warhola fascinovala smrt.
"Poznal jsem, že všechno, co dělám, souvisí se smrtí,"
svěřil se jednou. Proto se její motiv tolikrát objevuje v jeho díle. Tento tvůrčí proud spustil obrazem nazvaným 129 mrtvých v proudovém letadle ve stejném roce, v němž se rozhodl pro sítotisk - ve dvaašedesátém. Na obraz přenesl titulní stránku z novin. Několikrát stejným způsobem zachytil tragicky končící automobilové nehody.
Potom smrt pojednal ´nepřímo´: jako elektrické křeslo, nejenom pro Američany výhružně působící popravčí nástroj, ale také jako atomovou bombu, nejstrašnější věc, jež se zrodila v minulém století. Umělec tyto neveselé záležitosti divákům předkládal věcně, bez vlastního komentáře, jenom je upravil svou oblíbenou technikou a zmnožil (jeden obraz se jmenuje Bílá autonehoda 19 krát). Neříkal, ba ani nenaznačoval, jak by to měli chápat. Nechával na pozorovatelích, aby si sami udělali úsudek, co mají jeho obrazy znamenat. Ať je to jak chce, lidem připadají pořád záhadnější a záhadnější, asi jako úsměv Mony Lisy od Leonarda da Vinciho.
(zdroj: https://www.abicko.cz/clanek/casopis-abc/2936/andy-warhol.html)
180 00 Praha 8 - Karlín
Prvního pluku 6
Máme otevřeno:
úterý: 10.00 - 14.00 hodin
středa, čtvrtek: 13.00 - 18.00 hodin
návštěvu lze rezervovat i v jinou dobu na tel. 777 569 552
Hodnocení: 79 %
Ing. Olga Koníčková (internet, wikipedia)
Foto: © Ing. Olga Koníčková