4 z 12/15 Pozdě, ale přece aneb výstava členů legendárního Volného sdružení vzdor času, přírodě a osudu opět společná
4 z 12/15 Pozdě, ale přece
Jiří Beránek, Ivan Ouhel, Vladimír Novák a Jiří Načeradský
Kurátor výstavy: Petr Mach
14. 10. - 6. 12. 2026
Galerii Portheimka
Výstava „12/15 Pozdě, ale přece“ představuje díla
čtyř bohužel již nežijících členů Volného sdružení 12/15 Pozdě, ale přece a
navazuje na výpravnou výstavu, proběhnuvší
za velkého zájmu veřejnosti v loňském roce v
Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře.
(Franta Skála zahájil výstavu svým vystoupením) (úvodní slovo měl Lukáš Herold odstupující starosta)
Zatímco kutnohorská výstava mapovala tvorbu
všech dvanácti členů zhruba od poloviny osmdesátých do poloviny devadesátých let
v jednotlivých autorských kolekcích,
na výstavě v Galerii Portheimka představujeme návštěvníkům díla čtyř umělců
ve vzájemném dialogu a bez časového omezení.
Petr Mach, kurátor výstavy
O sdružení 12/15 Pozdě, ale přece
Sdružení s nezvyklým názvem „12/15 Pozdě, ale přece“ vzniklo v roce 1987. Soustředilo výrazné a dodnes výjimečné tvůrce z generace začínající prosazovat v 70. letech. Nešlo o žádné uskupení omezené pravidly a vzájemnými postihy při jejich nedodržení, ale opravdu o volné a myšlenkově příbuzné sdružení ze zájmu.
Již debutová výstava těchto umělců v roce 1988 byla na svou dobu průlomová. Uvádí se dvanácti tisícová návštěva i přesto, že se konala poněkud stranou tehdejší oficiální galerijní scény, v tehdy přece jen poněkud odlehlých Kolodějích.
Zájem veřejnosti byl ale očekávatelný i přes zmíněnou dislokaci konání. Je totiž třeba si uvědomit, že se psal rok 1988, který byl rokem v centrální Praze poznamenaný protesty občanů na Václavském náměstí rozháněnými vodními děly, v roce „perestrojky“ v tehdejším Sovětském svazu, táním režimů všude kolem a tušením blízkého konce kolabující vlády jedné strany i u nás.
Umělci sdružení 12/15 Pozdě, ale přeci se navíc jasně vymezili proti - až do té doby neomezeně výtvarníkům vládnoucímu Svazu českých výtvarných umělců. Učinili tak zasláním svého provolání Svazu. Tohle provolání si však záhy našlo cestu i mezi ostatní výtvarníky a prosáklo tak i na veřejnost…
Znění bylo zcela jednoznačné:
„Volné seskupení 12/15 je reakcí na
současné podmínky pro české výtvarné umění, neumožňující v dostatečné míře
spontánní spolupráci ani konfrontaci umělců.
Vychází z potřeb změnit tuto situaci v kolektivu názorově rozdílných autorů, kteří se
pokusí vzájemně respektovat odlišné výtvarné přístupy.
Seskupení není uzavřené.
Pozdě, ale přece.“
A skutečně, už sama výstava jasně ukazovala jak obrovské rozpětí žánrů, přístupů, technik a způsobů vyjádření, lze ve výtvarném umění aplikovat, a také to – což bylo zásadní - že se do jedné výstavy může klidně soustředit i to, co k sobě, byrokratickým škatulkováním, nemá vůbec patřit.
Stačí ale nahlédnout na seznam autorů na té výstavě vystavujících, tehdy více méně ještě neznámých, dnes už jasně vyhraněných stylově, technikami i pojetím a všeobecně známých.
Členy Sdružení byli a jsou:
Jiří Beránek, Václav Bláha, Jaroslav Eduard Dvořák, Kurt Gebauer, Ivan Kafka,
Ivan Ouhel, Vladimír Novák, Petr Pavlík, Michael Rittstein, Tomáš Švéda,
Jiří Načeradský a Jiří Sopko.
Stačí mít tedy alespoň základní přehled o našem moderním výtvarném umění, abychom si představili tu škálu a stylové rozpětí v tvorbě tohoto uskupení. A že to nebyla tvůrčí cesta omylná, a že nešlo ani o nějaké úletové umění, dokazuje fakt, že většina z autorů, kteří se ke - Sdružení 12/15 Pozdě, ale přece - hlásili, hned po roce 1989 stanulo za katedrami výtvarných škol a našlo tak hned celou generaci svých pokračovatelů, a dnes už dokonce generaci žáků svých žáků…
Nejde o opakování výstavy z galerie GASK
Příznivci Středočeské galerie v Kutné hoře, čili GASKU, stejně jako příznivci zvučných jmen tvůrců ze skupiny „12/15 Pozdě, ale přece“, kteří viděli před rokem tamní výstavu s prakticky stejným názvem, tedy opět „12/15 Pozdě, ale přece“, nemusí mít obavy, že snad jde o její recyklaci, uskutečněnu po roce - pro změnu - v Praze, v Galerii Portheimka.
Ve své úvodní řeči, na níž dostal slovo ještě od odcházejícího starosty Prahy 5 Lukáše Herolda, neboť nový starosta nebyl v té chví.li ještě jmenován, na to důrazně upozorňoval kurátor současné výstavy v Portheimce, Petr Mach.
Pozorný divák, si ale už na plakátech mohl všimnout nenápadného dodatku „4 z“ a pak teprve onoho následujícího „12/15 Pozdě, ale přece“. Kurátor pražské výstavy totiž vybral na pražskou výstavu pouze autory „4 z“ oné dvanáctky. Záměrně zvolil ty, kteří už navždy opustili své ateliéry. Petr Mach se na předchozí výstavě v GASKu kurátorsky loni podílel ještě s pány Josefem Vomáčkou a dvorním kurátorem GASKu Richardem Drurym. Pražská výstava je tak jakýmsi projevem úcty k vystavující čtveřici autorů.
Skupina 12/15 je minulost, ale její členové drží i nadále laťku vysoko
Skupina 12/15 běhen své padesátileté historie se jako taková postupně vytrácela, až z ní zbyla
jen nepřehlédnutelná historická událost. Důvod vyšumění skupiny nebyl nikterak destruktivní, negativní, ideový. Ne. Dvanáctka našich „apoštolů“ moderního výtvarného umění, která na počátku spojila své snažení do skupiny, se postupně vydávala, každý svou cestou. Spolkovost se pozvolna tlumila ve prospěch osobních cest a dalšího vývoje. Nebylo v tom nic osobního. I na nynější vernisáži „4 z…“ bylo možno mnohé z původní dvanáctky spatřit zcela v pohodě a opět takříkajíc mezi svými. Prostě čas plynul, původní konstelace okolností pominula a vývoj dal těmto dvanácti statečným nové směry.
Teď už je ale na čase podrobněji zkoumat kam a jak se členové tohoto spolku dopracovali a jakou cestou se ubírají, nebo alespoň ubírali. Ten minulý čas patří právě téhle „čtveřici z…“ a je výstavou z pozůstalosti.
Výstava v Portheimce nabízí jiný pohled na někdejší členy skupiny. Vzhledem k vynikajícím prostorovým dispozicím Portheimky, dostávají všichni čtyři náležitý prostor a vnímavému publiku, sledujícímu jednotlivá autorství na popiskách, se tak naskýtá i možnost srovnávání vybraných autorů.
Můžeme se zamýšlet na tím, jak se tito autoři za ta léta vyvinuli, jak čelili společenským změnám, komerčním tlakům a porovnávat je mezi sebou podle svého a po svém.
Čest veteránům studené války
Tak se vyjádřil o Skupině „12/15 Pozdě, ale přece“, jeden z členů – Michael Rittstein. S ním jsme se mimo jiné viděli i na zahájení výstavy v Galerii Portheimka. Měl pravdu. I když to vyslovil už dříve, v Příbrami, v souvislosti s jinou výstavou pořádanou tam, ale to platí stále. Zejména pak pro čtveřici autorů, kteří již mezi námi nejsou.
A proč, že ta čest? Především proto, že byli o krok před ostatními, kterým podobné sebevyjádření přinesl až teprve završený rok 1989.
Členové „Skupiny 12/15 Pozdě, ale přeci“ vykročili směle a odvážně jako předvoj už o dva roky dřív než ostatní, ještě v čase dokonávající studené války. A za to jim náleží ta čest a proto tu teď my přebíráme i ten výrok Michaela Rittsteina. Dokázali, že opravdová tvorba může být katalyzátorem doby. V duchu našich umělecko-národních tradic. Spolky výtvarníků u nás v historii měly vždy podobné významy. Od Tvrdohlavých (Róna. Nikl a Skála, který mimochodem přišel podpořit výstavu svým vlastním performativním prologem), přes Skupinu 42 (Hudeček, Gros a Lhoták) až třeba po Tvrdošíjné (Čapek, Špála, Zrzavý).
A poznámka na závěr: Skupina 12/15 Pozdě ale přece, nebyla dodnes oficiálně rozpuštěna. Je jenom poněkud roztroušena a vyvíjí se po svém ale dál v nevzájemné shodě. A že opravdu předběhli dobu, dokazuje i výstava autorů z této Skupiny, jejichž působení jim ukončil neúprosný a dávno vyměřený - čas.
4 z …
Jiří Beránek (* 1945 + 2021)
· Sochař a malíř
· Vysokoškolský pedagog
· Tvůrce konceptuálních a land artových projektů
· 1961 – 1965 Výtvarná škola Václava Holara Praha
· 1966 – 1972 Akademie výtvarných umění Praha (Vincenc Makovský, Karel Lidický)
· Po absolutoriu se zaměřil na land Art a navázal kontakt s alternativní scénou
· Od roku 1973 účasti na neoficiálních výstavách
· Vytvářel sochy z dubového dřeva, z rašeliny, sena či slámy
· 1979 první autorská výstava ve Vlastivědném muzeu Šumperk
· 1982 kontakty s Jindřichem Chalupeckým
· Do 1989 spolupráce s galerií bří. Hálů, Kostelec nad Černými lesy, jako sochař
· 1987 spoluzakladatel Skupinu 12/15 Pozdě, ale přece
· Od roku 1990 vystavuje i v zahraničí (Regensburg, New York, Finsko, Norsko, Švédsko…)
· 1991 získává stipendium Pollock-Krasner Foundation
· 1993 pedagog na Vysoké škole uměleckoprůmyslové Praha
· 1996 – 2008 vedoucí ateliéru Socha II.
· 2001 jmenován profesorem
· 2007 působil na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara (ateliér sochařství)
· Ve věku 76 let umírá
Jiří Načeradský (* 1936 +2014)
· Malíř a grafik
· Vysokoškolský pedagog
· Představitel českého moderního malířství
· 1957 – 1963 Akademie výtvarných umění Praha (Vlastimil Rada)
· Kolem roku 1968, dvouletý tvůrčí pobyt v Paříži
· 1987 spoluzakládá Spolek 12/15 Pozdě, ale přece
· 1989 zahájil pedagogickou činnost
· Jeho díla opatrují NGP, GHMP, GASK, ale také pařížské Centre Georges Pompidou
· Ve věku 78 let umírá
Vladimír Novák (* 1947 + 2024)
· Malíř, grafik, ilustrátor
· 1963 - 1967 Stření odborná škola na Hollarově náměstí Praha
· 1967 – 1973 Akademie výtvarných umění, ateliér monumentální malby (A. Paderlík)
· 1967 – 1973 Akademie výtvarných umění, grafika (Jiří John. Vojtěch Tittelbach)
· 1969 člen komparzu souboru Camerata Nova
· 1972 první společná výstava (+ Václav Bláha, Michael Rittstein)
· 1976 účast na výstavě Umění mladých, která se stala demonstrací odporu k moci
· 1976 – 1989 nuceně ilustrátor literatury pro mládež
· 1978 účast na neoficiální výstavě Konfrontace v Mikrobiologickém ústavu ČSAV
· 1978 spoluzakládá Spolek 12/15 Pozdě ale přeci
· 1979 první neoficiální autorská výstava v Činoherním klubu
· 1987 první oficiální výstava v GHMP
· 1987 spoluzakladatel spolku 12/14 Pozdě, ale přece
· Od 1989 člen Nové skupiny
· Od 1990 už běžně vystavuje (Karlovy Vary, Pražský hrad, Mánes, Topičův salon…)
· Ve věku 77 let umírá
Ivan Ouhel (* 1945 + 2021)
· Malíř, grafik, pedagog
· Významný krajinář
· 1968 – 1974 Akademie výtvarného umění Praha (Karel Souček)
· 1984 účast na Benátském Bienále
· 1987 spoluzakladatel Spolku 12/15 Pozdě, ale přece
· 1988 účast na Benátském Bienále
· 1992 člen obnovené Umělecké besedy
· Vystavoval v ČR (Praha, Kutná Hora, Cheb, Karlovy Vary, Liberec, Opava…)
· Ve věku 76 let umírá
Text: Richard Koníček
Foto: Wenca Nikoníček (+ 4 x internet)
4 z 12/15 Pozdě, ale přece
Jiří Beránek, Ivan Ouhel, Vladimír Novák a Jiří Načeradský
Kurátor výstavy: Petr Mach
14. 10. - 6. 12. 2026
Galerii Portheimka
Štefanikova 12, Praha 5
Více k Jiřímu Načeradskému a Ivanu Ouhelovi:
https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ivan-ouhel-barevny-svet-aneb-kdyz-se-barev-jeste-nebojime-/
