´Uměním unikat stupiditě světa´ aneb netvoříme jen na odiv
Jánuš Kubíček
Topičův salon – Praha
19. 2. – 19. 4. 2013
Topičův salon k 20. výročí umělcova úmrtí – malíře a grafika -Jánuše Kubíčka - připravil výstavu jeho abstraktních maleb z let 1966–1986. Jánuš Kubíček byl český malíř, grafik a výtvarník, představitel generace 60. let minulého století. Obrazy i grafické listy Jánuše Kubíčka jsme mohli zhlédnout na desítkách výstav domácích i zahraničních, v Bulharsku, České republice, Estonsku, Francii, Chorvatsku, Kuvajtu, Libanonu, Maďarsku, Polsku, Rumunsku, Slovenské republice, Spolkové republice Německo a Švédsku. Dílo Jánuše Kubíčka najdeme ve všech významných galerijních sbírkách v České republice i v Národní galerii v Praze. Nejrozsáhlejší kolekci jeho děl mají v Muzeu města Brna na hradě Špilberku a v Moravské galerii v Brně.
Malíře a grafika Jánuše Kubíčka můžeme považovat za autora, který časem dospěl k abstraktní tvorbě. Uznával tradice, a přitom byl nesmírně vzdělaný a sečtělý. Měl ohromné znalosti výtvarné teorie i vlastního řemesla. (Der Text stammt aus dem Katalog der Jánuš Kubíček Gesamtausstellung im Haus der Kunst der Stadt Brünn vom 16. 4. - 21. 5. 1972) Znalec a obdivovatel odkazu analytika českého kubismu Bohumila Kubišty také zanechal neuvěřitelně rozsáhlé dílo.
Na vernisáži 18. února 2013 výstavního projektu ´Uměním unikat stupiditě světa´, který realizoval Pavel Vašíček, promluvil jeho přítel dr. Jaromír Zemina . A protože jsme předtím zhlédli 30minutový dokumentární film České televize Brno (1993 – režie V. Staňková) , kde jsme se mohli seznámit s životním osudem a díle Jánuše Kubíčka, velmi dojatě se nám dr. Jaromír Zemina omlouval, že už asi nám nemá co říci. Ale chyba lávky! V podání Zeminy jsme se seznámili s Kubíčkem jako s člověkem s osobností vysokých kvalit, který maloval vždy to, co sám viděl a pocítil i prožil. Jánuš Kubíček byl známý tím, že se vyznal díky svým obrovským znalostem v historii. Malíř zachycoval racionalitu, přičemž cílem bylo vyvolávat v nás jako v divákovi především emoce a představu oslavy životní radosti. V 60. letech 20. století se Kubíček už zabývá nefigurativní tvorbou, přesto na svých obrazech znázorňuje objektivní realitu v celé její komplexnosti.
Jak jsme to viděli my 
Pomalu bych mohla říci, že co Čech, to malíř…..Jánuše Kubíčka jsem dosud neznala. Vystavené obrazy v Topičově salonu jsou sice abstraktní, ale působí velmi mě duchovně, nechybí jim jistý spiritualistický náboj. V jednom výstavním sále zhlédneme obrazy, jejichž tmavé barvy mě však bohužel nenadchly. Ale nevadí. V ostatních sálech už to hýří barvami…jemnými odstíny modré…růžové…žluté.. Prostě prima to bylo!
V Praze nejméně známý Jánuš Kubíček
Pocházel z umělecké rodiny - jeho otec i strýc byli známými sochaři (Josef Kubíček a Leoš Kubíček). V roce 1924 přesídlila rodina do Brna, které se stalo Kubíčkovým domovem a hlavním uměleckým působištěm. V rodinném prostředí často navštěvovaném přáteli - umělci (básník Jiří Mahen, malíři Jan Trampota, Antonín a Linka Procházkovi, Ferdiš Duša, historik umění František Kubišta) se formovala raná tvorba Jánuše Kubíčka. Najdeme v ní ohlasy francouzské malby 19. a počátku 20. století (P. Cézanne, P. Gauguin, V. van Gogh, později H. Matisse, P. Picasso, G. Braque), ale zejména vlivy Bohumila Kubišty, s jehož dílem se měl možnost osobně seznámit při přípravě monografie malíře historikem umění Františkem Kubištou.
„Tvoření není stavění na odiv. Umění je, nemá se k něčemu přiznávat. “ Jánuš Kubíček
Jeho výtvarný názor směřující do imaginativní abstrakce ovlivnila rodinná sbírka děl českého moderního umění. Umělec během 60. let 20. století stylizoval náměty a dosáhl tak abstrakce s barokními a imaginativními prvky, a to v cyklech obrazů z antické mytologie (Ikarův pád, Labyrint, Sisyfos, Laokont aj.) Vrchol tvorby Jánuše Kubíčka spatřujeme v cyklu obrazů na téma Ateliery, ve kterých dochází k jednotě malířova senzualismu s racionální konstrukcí výstavby obrazů a jeho osobitou barevností. Vedle malířské tvorby se Kubíček zabýval také grafikou, starými malířskými technikami a je autorem řady sochařských realizací v brněnské architektuře.
Pár čísel neuškodí
1940 - 1. cena za malbu na výstavě Tvorba mladých v Lužánkách v Brně
1941 - maturita na gymnáziu v Brně- Králově Poli
1941 –1943 Škola uměleckých řemesel v Brně
1942 - Odborová organizace výtvarných umělců v Praze
1943 – 1948 Spolek výtvarných umělců Mánes v Praze
1943 – 1945 Spolek výtvarných umělců Aleš v Brně,
1945 – 1948 Blok výtvarných umělců země Moravskoslezské
1947- sdílí ateliér s Bohumírem Matalem v bývalém Zemském domě na Kounicově ulici v Brně
1950 – 1968 Svaz československých výtvarných umělců
1951 - získal ateliér na Františkánské ulici v Brně, ve kterém pracoval až do své smrti
1957 - spoluzaložil tvůrčí skupinu Brno 57 - s malíři Bohumírem Matalem, Vladislavem Vaculkou a Vladimírem Vašíčkem, s architekty Ivanem Rullerem a Zdeňkem Říhákem, se sochaři Josefem Kubíčkem a Karlem Hylišem a s teoretiky umění Zdeňkem Kudělkou, Petrem Spielmannem a Jaromírem Zeminou (později se k nim připojil malíř Pavel Navrátil)
1993 - Sdružení českých umělců grafiků Hollar
- † 21.5.1993 Babice nad Svitavou - pohřben na hřbitově Brno-Královo Pole
Topičův salon, Praha 1, Národní 9, 1. patro
Máme otevřeno: po, čt, pá 10.00 -17.00 hodin
út, st 10.00 - 18.00 hodin
Souběžnou výstavu erotických koláží a grafiky Jánuše Kubíčka ´Sexuální objekt podle mého vkusu´ můžeme navštívit do 10. března 2013 v Galerii U Betlémské kaple.
Ing. Olga Koníčková
Foto: Petr Zhoř