´Sladký život kurev´ aneb proč nikdy s nimi nepřestaneme?! (Whores´ Glory)

16.04.2013 11:46

´Sladký život kurev´ aneb proč nikdy s nimi nepřestaneme?! (Whores´ Glory)

 

V rámci mezinárodního filmového festivalu ´20. Dny evropského filmu´ a v rámci akce ´Slavíme kulatiny´, který se koná v těchto dnech v kinech Světozor a Lucerna v Praze od 11. – 18. 4. 2013, v Brně pak v kině Art 19. – 25. 4. 2013, jsme v kině Světozor samozřejmě zhlédli rakousko-německý film s provokujícím názvem ´Sladký život kurev´. Dokumentární film na téma prostituce byl promítán na MFF  Karlovy Vary a získal četná ocenění.

 

V přeplněném sále kina Světozor , kde si můžeme vybrat místo k sezení, jaké je právě volné, jsme čekali na zahájení, vypadalo to docela marně,  a tak jsem vnímali zatím české titulky na plátně kina: „Najděte místo v sále podle počtu svých dioptrií.“ Ha, dioptrie nemám žádné!...

 

Dokumentární triptych – Bangkok, Faridpur a Reynosa

Ve filmovém triptychu se seznámíme s  třemi podobami světové prostituce, na třech  kontinentech, (tři jazyky, tři kultury)

 

  1. ´Aquarium´ v thajském Bangkoku

Začínáme s všeobecně vyhlášenými kráskami – s Thajkami.  Octneme se  v luxusním nevěstinci ´Aquarium´ v thajském Bangkoku, který navštěvujeme  především my,  místní manažeři  a movitější turisté z celého světa. A přestože je nevěstinec veden vskutku podle nejnovějších technických poznatků, musí prostitutky při příchodu do práce označit své píchačky, aby jejich šéf měl o nich přesnou evidenci .  Ale jsou v pohodě.  Než se dostanou k vlastní práci, musí se zkrášlit- mají k dispozici kadeřnici, maskérku  i luxusní koupelny.   Dělíme je podle jejich sexuálních zkušeností na ty, co mají červené placky s čísly  a na ty, co mají modré placky. To jsou  ty méně zkušené.   Dívky čekají  za prosklenou stěnou, přičemž na opačné straně si muži- zákazníci vybírají podle vzhledu a případně podle doporučení majitele tu svou. A tak když  vyvoláme číslo naší vytoužené milostnice, zaplatíme předem a jsme vyvezeni výtahem do jejího pokoje…a na některé dívky se vůbec zákazník nedostane, a to je potom kráska smutná, protože si  nevydělá a …ale přesto se stále všichni, jak zákazníci, tak i pracovnice nevěstince stále usmíváme…a to je to nejkrásnější… na tomhle filmovém prvním díle…dozvídáme se,  jaké sexuální praktiky praktikují, a jaké nechtějí praktikovat…zejména se bojí krutých Malajců  a Afričanů, kteří mají prý obrovské penisy…a ony jsou tak drobné a bolá je to pak …ale zákazník je zákazník. Po třicítce si však musí  najít jinou práci…asi masáže …kde sex chybět nemusí…vdávat se nechtějí…jenom mít děti…

 

„Pomodlíme se, ať máme hodně zákazníků, práce je práce…musí nás to bavit“  (každodenní rituál kurev)

 

Proč do bordelu ´Aquarium´chodíme?

A protože je to dokument, režisér vyzpovídává zákazníky nevěstince, a tak zjišťujeme, že někteří tam chodí dokonce jen si popovídat, jiný si tam kupuje na tu hodinku ´štěstí´, že doma  jsou se svými ženami každý den, a ty zevšední, a že bez těch prodejných holek by byl život horší, každá jinak voní, nebo chtějí  při každé návštěvě poznávat novou pracovnici…

 

Vztahy nejsou tak jednoduché. A my kurvy můžeme si ale také užít. Jdeme do klubů, kde jsou k mání k nám zase milí muži a tam většinu utratíme, co jsme vydělali…blbé, co?!    

 

 

 

  1. Veřejný dům v bangladéšském Faridpuru

A jsme v Bangladéši! V zemi pustošená přírodními katastrofami a nekonečnou bídou .. veřejný dům  se rozkládá po celé čtvrti. Stovky místních prostitutek se zde narodily a svět ´tam venku´ za celý svůj život nikdy neuvidíme. A později, až dospějeme, bez sebemenších rozpaků přivedeme k nejstaršímu řemeslu i své vlastní dcery. Snímek vskutku otřesný.  To není nevěstinec,  veřejný dům či bordel, to jsou slumy, kde provozujeme prostituci, máme sice svůj pokojík, ve kterém vychováváme své děti…a jsme vydány na pospas hordě sexuchtivých  pracujících mužů, kteří nás navštěvují třeba i dvakrát za den, když mají pracovní přestávku …že mohou pořád….zde už se my  kurvy moc neusmíváme,   ale aspoň se snažíme být k zákazníkovi slušné, abychom si nezkazily pověst,  neboť pak by k nám nikdo nepřišel…aby se zákazník k nám opět vracel…v úzkých a temných uličkách lásky se o každého zákazníka rveme, smlouváme s ním svou cenu a pak si musíme dojít pro kondom  k naší mamá, která nás pase…   neustále se omýváme, vykuřujeme místnosti a trpíme beznadějností situace…

 

„proč my ženy pořád čekáme celý život, proč musíme tak trpět, máme vůbec nějakou šanci?“

 

Proč do ´ghetta lásky´ chodíme?´

Při  zkoumání  této otázky se dozvíme, že kdyby holek nebylo, že by ženy v Bangladéši vůbec nemohly na ulici vyjít, že by je muži museli znásilňovat,  že po namáhavé práci  si rádi dopřejí zábavu…  že si rádi zašukají…že na nic jiného celý den nemyslí…

 

 

  1. Město Reynosa – Mexiko

Nacházíme se v ´Zóně´ poblíž mexických hranic s Texasem. Hemžíme se  tu -  drogové mafie, zlodějíčci a pasáci.  Projíždíme starými auty a vyhlížíme si dívky – prostitutky, které se nám nabízejí  u  dveří svých pokojíků v celé řadě ubohých domků, slátaných z bůhvíčeho,  jež už známe moc dobře…co která umí a co která dělat nechce… vybíráme si  místní nevěstky , které jen bezútěšnost místa zvyšují.  Lesk jejich mladické krásy dávno pohasl, aby zůstal jen pracně udržovaný zevnějšek.  A hlavně vnímáme jejich víru – ve smrt, i jejich zbožňovaná Bohyně je de facto kostlivec.  A dozvíme se jejich názory na jejich situaci, na smradlavé a špinavé muže…a to už si poslechneme sami…

 

Všechny sledované ženy zažily psychicky i fyzicky více, než si dokážeme představit. Život bez falše a předstírání, za něž jsou placeny, však dosud nepoznaly.  Jen jediná z nich byla spokojená, že je stále nadržená a že jí vlastně muži za potěšení platí… ale výjimka potvrzuje pravidlo, že?

 

Proč do ´Zóny´ jezdíme?

My muži, jezdíme sem rádi, protože doma je nuda.  Že není možné jíst denně doma hranolky se steakem…Že holky nejsou upjatí.  Že se umějí hejbat. Máme rádi jejich píči. A že je tlustá nebo hubená, je nám fuk, hlavně že   např. ochotně připustí  anální styk,  i když jen s kondomem, že vlastně udělá, co si přejeme…vždyť jsme to zaplatili předem…as ony si zase nechají zaplatit jakoukoliv změnu dohodnutého setkání …za další polohu další peníze….

Závěrem: Všimneme si, že jednou z oblíbených nadávek je ´kurva´´,  a přitom za jejich služby ně draze platíme, ale následně zároveň  prostitutky nelítostně  odsuzujeme…přitom bordely  slouží  jim, mužům - zákazníkům, provozovatelům, kteří na prostituci vydělávají, pasákům, ale žít bez nich nemohou a nechtějí….   A proč také? Nás muže to netrápí, my si za zábavu platíme…kam zmizeli muži původně lovci…ale asi to jinak nejde!?  Nejstarší řemeslo nezahyne…jedině nějakou fikanou technikou…hr na ně…!

Pár slov o režisérovi Galwoggerovi  (´Megacities´ , ´Smrt dělníka´)

Rakouský  dokumentarista Michael Glawogger nás nikdy nezklame. Jeho snímky  jsou vždy dokonalé, ať už po stránce obrazové, tak i po stránce autentičnosti  dokumentu, kde účinkují a k nám divákům  rozmlouvají a svěřují  samy hrdinky – kurvy.  Výsledek je o  to působivější , než kdyby  to zahrály drahé herečky a celebrity.   Zjišťujeme tak,  že při výrobě filmu  vydáme nejvíce peněz za  herečky,herce a náklady na techniku  a  realizaci filmu nás tolik bolet nemusejí.  Glawogger je hlavně materialisticky založený kritik.  Vývoj   lidských vztahů v naší civilizaci (které jsou stále více ohrožovány celosvětovou krizí , globálním oteplováním, nezaměstnaností, válkami, terorismem, kde nedosáhneme nikdy  klidu, kde nevnímáme  prostitující  ženy  a jejich duši,  ale  jen jejich těla , jež zneužíváme na produkci peněz či rozkoše)  v tomto snímku můžeme chápat jako neodvratitelný a nekonečný vývoj bezbřehé  chamtivosti po penězích jak u pasáků, tak u bordelmamá a moderních manažerů z  jakéhokoliv oboru….

 

Originální titul:  Whores' Glory - Ein Triptychon(Rakousko) 

 přeložila bych já: ´Sláva kurvám´

Sladký život kurev  (festivalový název)

 

(thajsko-bengálsko-španělská verze s anglickými a  českými titulky)

 

Režie: Michael Glawogger

Produkce: Německo – Rakousko 2011

Stopáž:  114 minut

Žánr:  dokumentární film‎‎

Hodnocení:  100 %

Přístupnost: od 18 let (podle mě)

 

Ocenění/ Awards:

  • MFF Benátky 2011: Zvláštní cena poroty Horizonty
  • Rakouská filmová cena 2012: Nejlepší dokument, Nejlepší kamera
  •  MFF Nezávislý Lisabon 2012: Cena publika
  • IFF Venice 2011 : Sprcial Orizzonti Jury Prize
  • Indie Lisboa IFF: Audience Award

 

Ing.  Olga Koníčková

Foto: internet