´Diskrétní transformace´ – proměny děl 12 malířů v čase aneb ´tehdy a nyní´
21. 10. – 22. 11. 2013
Byli jsme pozváni na vernisáž 21. 10. 2013 do Topičova salonu na výstavu ´Diskrétní transformace´, kde jsme mohli zhlédnout práce 12 malířů, ne však té nejstarší malířské generace. Jména Filipa Černého, Julie Koudela Hans-Löve, Veroniky Holcové, Igora Korpaczewského, Petra Maliny, Marka Meduny, Michala Nesázala, Jaromíra Novotného, Jiřího Petrboka, Miroslava Polácha, Zbyňka Sedleckého a Pavla Šmída nejsou nám jistě neznámá, a tak jsme chtěli prostřednictvím výběrového řešení poukázat na faktickou, doložitelnou proměnu díla toho kterého autora, která se odehrávala v konkrétním čase. A srovnání je už jen na nás, přemýšlivých návštěvnících...
„Tvořit neznamená vždy produkovat…“
... tehdy a nyní…
Místo odosobněného abstraktního zastřešujícího pojmu, s nímž je ´transformace´ spojována a který je používán coby, marcuseovsky řečeno , ´operacionální´ termín , např. v souvislosti s tzv. společensko–ekonomickými změnami a jejich reflexí, na výstavě představujeme vybraný, doložitelný akt – cestu konkrétního osobního vývoje ve tvorbě. Myslíme tím i onu ´diskrétnost´, která má blíž k jedinci, která vychází v pomyslné hierarchii společnosti odspodu, a proto má daleko k sociologické rétorice aplikované shora. Východisko výběru děl je jednoduché: stanovení polarity – tehdy a nyní…
Proč jsme vybrali dva obrazy od každého autora?!
Od každého osloveného autora jsme vybrali vždy dva obrazy, protože jinak srovnávat nelze. Vybraný jeden obraz pochází vždy z roku 2013 a druhý musí být 5 a více let starý, přičemž toto časové rozkročení je u každého umělce jiné, někdy i extrémní, sahající až do dětských let. .
Vzniká živé referenční pole, které informuje především o pestrosti pohybu „po vlastní ose“. U někoho je doložitelný větší důraz na kontinuitu práce, u jiného jsou výrazové zlomy zásadní, a zásadním způsobem reflektují proměny autorského myšlení. Délka časové osy pochopitelně také ovlivňuje, modeluje a individualizuje strukturu zpřítomňované metamorfózy.
Výsledkem je rozmanitá mozaika děl skládající dohromady nikdy nesložitelný a proto otevřený celek, za kterým ale můžeme spat
řit obrysy čehosi společného, co proměňuje samotné autorství ve svědectví. Svědectví, které je ale vždy, proto i tentokrát, pouze výběrové a dílčí. V tom ovšem spočívá jeho hodnota.
Koncepce výstavy je postavena na srovnávání vybraných děl a zároveň na reflexi toho, co ´přítomno není´, času, který uplynul mezi letošním obrazem a tím, jenž vznikl v minulosti. Výsledkem je rozmanitá mozaika, kaleidoskop děl skládající dohromady variabilní, nikdy nesložitelný a proto otevřený celek, za kterým ale můžeme spatřit obrysy čehosi společného, co proměňuje samotné autorství ve svědectví. Svědectví, které je ale vždy, proto i
tentokrát, pouze výběrové, dílčí, neúplné, zato však v pohybu, dynamické a proto ´otevřené´.
V tom ovšem spočívá jeho hodnota, které postrádá ekonomické konotace.
(zdroj: Petr Vaňous)
Topičův salon
110 00 Praha 1
Národní třída 9
Hodnocení: 75 %
Ing. Olga Koníčková
Foto: autorka