Úkryt v zoo aneb moc bezmocných a bezmoc mocných…když hlesnout ani nesmíte…
ICP3 – Praha 3
9. 11. 2017
Jsou filmy, jež nám vyrazí dech. Jsou filmy, co nám musí někdo vysvětlit. Jsou filmy, které chceme vidět a filmy, které jsme vidět nemuseli. Jsou ale i filmy, vyprávějící velký příběh, kdy se nám otvírají oči i kudla v kapse. Filmy podle skutečných událostí z mimořádně vypjatých dob. Ač skutečné, jsou až neskutečné. Jedním z nich je nesporně příběh dvou (vlastně tří) odborníků a milovníků zvířat, které osud postavil na různé strany barikády. Jednomu dal moc a druhým bezmoc. Příběh je ale zajímavý tím, že ten, co dostal moc, si ji tak moc neužil a spíš ho drtila bezmoc. Trochu i kvůli tomu, že se v něm pral člověk s bestií a trochu proto, že věřil, že je pánem situace. Moc ho totiž zbavila rozumu.
Ti druzí dva, co jim osud nadělil bezmoc, se z bezmoci hrabali tím, že konali vše, aby udělali přítrž bezmoci jiných. Ne všech, to nebylo v lidských silách ale – jak uvádí závěrečné titulky – asi třem stům bližních ano. Což je na dva bezmocné mocné.
Takový byl původně skutečný příběh manželů Zabinskich z varšavské ZOO a Lutze Hecka z berlínské ZOO. Z někdejších kolegů, co se vzájemně uznávali a v zásadě i přátelili, se díky dějinným událostem stali - chtě nechtě - antagonistické postavy. Dva zoufalí lidé, co neztratili srdce a nabyli neskutečnou odvahu a ´nadčlověk´, co ztratil soudnost a vyl s vlky z SS, neboť se mu to líbilo a byl pod jejich vlivem zaslepen jejich nadčlověčími vizemi.
Distribuce filmu to vidí takto:
Antonina Zabinská (Jessica Chastain) přímo zbožňuje práci v manželem řízené zoologické zahradě ve Varšavě. Se zvířaty si rozumí mnohem víc než s lidmi, nebojí se vlézt mezi neklidné slony do výběhu, je to vlastně ona, kdo svou energií a rozhodností celou zahradu vede. Ani ona však není schopná čelit valícím se dějinám. Když 1. září 1939 napadne Německo Polsko, pocítí to zahrada prakticky okamžitě. Bombardování a ostřelování města ve vteřině zničí všechno, co manželé Zabinští léta budovali. Ze zahrady bez zvířat se stane skladiště německých zbraní a své odborné znalosti můžou Antonina a její muž Jan (Johan Heldenbergh) využívat jen k chovu prasat. Právě tady ale leží začátek cesty k jejich odvážnému plánu. Prasata se totiž krmí zbytky, které vyprodukují obyvatelé varšavského ghetta. A pro ně jezdí Jan pravidelně s náklaďákem. Ale zpátky neodváží jenom ty zbytky, ale také lidi, které pak ukrývají ve sklepních prostorách pod zahradou. Riskantní operace je o to složitější, že kolem zahrady neustále krouží nacistický pohlavár Lutz Heck (Daniel Brühl), prominentní zoolog, který má pro Antoninu nejen profesionální slabost (zdroj: CinemArt).
Filmařina je tu dřina
Film má jednu zvláštnost. Režírovala ho žena – Niki Caro - podle knižní předlohy další ženy - Diane Ackerman a autorkou scénáře je třetí Grácie - Angela Workman. To je trojí vklad i klad. Dámy totiž vidí vždy válku poněkud jinak, skoro až mateřštěji. Navíc hlavní postavou je další žena – Antonina Zabinská, která skutečně žila a tohle vše opravdu prožila.
Není moc filmů, jež válku vidí z pohledu rodiny, ženy, bez naturalismů a válečných gest. Válka je zde to, tam za okny, či spíš za branou zničené bývalé ZOO. A je to tak, domyslitelně, skoro horší, neboťse to děje víc v rovině rozumu, psychiky, citů a mateřského pudu.
Samozřejmě, že tím, že to vidí autorky jinak, a i představitelka to celé prožívá jinak, mohou být a také jsou, milovníci heroických válečných filmů, brilantních bojových scén a nezbytných naturalizmů popuzeni. Válečné scény jsou až příliš neumělé. Ale o ty přece nejde. Známe je z mnoha jiných filmů. Co ale neznáme a neumíme si přestavit, to je to, co ve filmu nevidíme, co tušíme, co z dějepisu víme.
Likvidace – masová (!) likvidace – především Židů, ale i ostatních lidí.
A k tomu zoufalá snaha dvou odvážlivců tomu po svém, v malém, ale alespoň nějakém, čelit. A to se třem autorkám daří vykreslit. Od - až barvotiskových scén - počáteční idyly přes zkázu všeho i té zcela irelevantní ZOO. Od pudu sebezáchovy (a ZOO záchovy přechodem na prasečák), až po heroické přepravování a přechovávání těch, co už dávno měli být proměněni v dým. A vše jen s nejasnou vidinou, že to jednou skončí.
Jedinou slabinou filmu tedy je, že se to točilo v americkém duchu. A tam se s detaily a fakty nikdo zas až tak moc nepárá. A jistá povrchnost tu vadí. Občas tomu nejde věřit. Je jasné, že takhle jednoduché to být nemohlo. V kooprodukci je i Velká Británie. Škoda, že film není veden v duchu a herecké virtuozitě uvěřitelnější britské shakespearovské školy.
Osoby a obsazení, lokace a zpodobnění
Předně - točilo se u nás. Pevnost Josefov v Jaroměři (ghetto), v Žatci (Varšava) a na pražském Výstavišti (ZOO). Milé je, že na natáčení přijela dcera Antoniny Zabinské, autorky předlohy, Theresa Zabinska, a že si dokonce ve filmu v jedné epizodní roli směla symbolicky zahrát.
A milé je i to, že nejen do komparsu, ale i menších rolí, americká produkce, pustila české herečky a herce (vypsáno z titulků: Martha Issová, Daniel Ratimorský, Arnošt Goldflam, Marián Mitaš, Martin Hofmann, Jitka Smutná, Alena Mihulová, Nataša Burger, Hana Frejková, Magdaléna Sidonová, Ester Kočičková, Petra Bučková, Roman Vejdovec, Roman Horák, Ladislav Hampl, Václav Neužil ml., Jakub Šmíd, Míra Nosek, Daniel Sidon, Anna Fialová, Štepánka Fingerhutová, Jakub Koudela a Josef Havrda).
Lutze Hecka, reálná to postava (viz blok na konci článku) představuje, www.www-kulturaok-eu.cz už z loňského Febiofestu i osobně známý, Daniel Brühl (* 16.6.1978). Španěl, německého původu, proslulý už dávným kultovním německým dvouhodinovým snímkem Good by Lenin (2003).
My jsme ho obdivovali také v roli Nikiho Laudy ve filmu Rivalové (https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/film-%c2%b4rivalove%c2%b4-aneb-niki-lauda-a-james-hunt-%e2%80%a6-vecni-rivalove-%e2%80%a6%28rush%29/).
Ale hlavně na Febiofestu 2016 ve filmu Kolonie ( https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/febiofest-2016-kolonie-aneb-akcni-thriller-ktery-napsal-pro-bruhla-sam-zivot/) a pak osobně na besedě v rámci Febiofestu (https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/daniel-bruhl-aneb-je-rad-ze-je-muz-protoze-muzi-s-vekem-zraji-zatimco-zeny-se-starnutim-maji-problem/).
Jeho protihráči jsou manželé Zabinští. Jana ztvárnil Belgičan Johan Heldenbergh (*1967), známý asi víc znalcům, neboť jeho filmografii tvoří převaha belgických filmů a TV projektů.
To paní Antonina Zabinská (Jessica Chastain) je jiná třída. Američanka, narozená v roce 1977 v Kalifornii, se blýskla už v roce 2010 v nezapomenutelném TV seriálu po boku Davida Sucheta coby Hercula Poirota, a to ve Vraždě v Orient Expresu. Ale jinak, její herecký průlom se odehrál v TV adaptaci upírského hororu Dark Shadows (2004). Zazářila i v TV sériích jako Pohotovost (1994), Veronica Mars (2004), Zločiny ze sousedství (2005) či u nás dost známý Zákon a pořádek (2005). Dnes už je ale tahle zrzka éterickou kráskou spatřitelnou třeba s hvězdami jako Brad Pitt a Sean Penn (Strom života, 2011) a podobně.
Role paní Zabiňské jí nesporně sedla. Subtilní, křehká a v jádru nečekaně heroina. A když se o ní na počátku říká„umí instinktivně komunikovat nejen s lidmi, ale i se zvířaty“, dá se jí to celý film věřit. I ve scénách se zvířaty i s lidmi. Dokonce se jí dá věřit i to, když ona řekne: „Asi proto mám ráda zvířata. Stačí se jim podívat do očí a víte přesně, co k vám cítí“.
Závěr
Ač film není v kinech novinkou, a už se asi ani nehraje,
stojí za to si ho opatřit a zhlédnout ho. I s těmi předvídatelnostmi,
i s těmi často trochu až nelogičnostmi. Pro ten skutečný příběh,
který se v detailech opravdu odehrál.
Určitě naturalističtěji, ale hlavně pro zamyšlení.
Berme to jako hraný dokument o něčem velikém, co lidé také dokázali. Pro to nejvíc.
Titul: Úkryt v ZOO (The Zookeeper's Wife)
Země produkce: USA / Česko / Velká Británie, 2017, 127 min
Režie: NikiCaro
Předloha: Diane Ackerman (kniha)
Scénář: Angela Workman
Kamera: Andrij Parekh
Hudba: Harry Gregson-Williams
Hrají: Jessica Chastain, Johan Heldenbergh, Daniel Brühl, Iddo Goldberg, Shira Haas, Michael Mc Elhatton, Val Maloku, Goran Kostic, Slavko Sobin, Magdalena Lamparska, Brian Caspe, Timothy Radford a výše jmenovaní čeští herci
Producenti: Jamie Patricof, Jeff Abberley, Diane Miller Levin, Kim Zubick
Střih: David Coulson
Scénografie: Suzie Davies
Kostýmy: Bina Daigeler
Stopáž: 127 minut
Žánr: životopisný / drama / historický / válečný
Trailer:https://www.youtube.com/watch?v=Ne7_3QRvadI
Ludwig Georg Heinrich Heck (23. 4 1892 Berlín - 6. 4.1983 Wiesbaden)
- německý nacistický zoolog, živočišný výzkumník, autor publikací o zvířatech, ředitel berlínské zoologické zahrady.
- za II. sv. války v SS (Hauptsturmführer).
- s bratrem (Heinz Heck, zoolog a ředitel největší zoologické zahrady v jižním Německu), v ZOO Hellabrunn (Mnichov) zahájili selektivní chovný program, jímž usilovali - na základě znalosti genetiky zvířat - o ´znovuvytvoření´ vyhynulých divokých živočišných druhů, a to z různých forem domácích zvířat, které jsou jejich domestikovanými potomky
Vyšlechtili plemena skotu a koní - později nazvaná jako ´Heck-dobytek´ a ´Heck-kůň´,
jež jsou dnes vnímána jako ´dostatečně podobná´ předkům.
Heinz a Lutz Heckovi však byli přesvědčeni, že zaniklá plemena opravdu znovuvzkřísili.
Za II. sv. války usiloval Ludwig Heck i o ´vzkříšení´ pratura, a to v jeho dávném přirozeném prostředí, tedy v Polsku.
Zvolil si k tomu varšavskou ZOO, proslulou vynikajícím odchovem mimořádných druhů zvířat vůbec.
Ta nejhodnotnější zvířata dal také po porážce Polska přemístit do německých zoologických zahrad, zejména do té jeho berlínské.
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: internet