Jiří Thýn: Vědomí jako základní předpoklad I, II /Consciousness as a Fundamental Attribute I, II aneb proč řežeme své vábivé předlohy
Galerie hunt kastner – Praha
28. 8. – 11. 10. 2014
Na vernisáži v galerii hunt kastner jsme kromě videa zhlédli práce fotografa a výtvarníka Jiřího Thýna (* 1977 v Praze), kde se pohybujeme na hranici fotografie,videa, instalace a intervence do veřejného prostoru, přičemž mnohé žánry se často navzájem propojují a prostupují. Po dlouhých letech postupného zpřesňování svého ´konceptuálního lyrismu´ se autor zabývá otázkou obrazového vědomí (či nevědomí) a fotografického zachycení reality na pozadí modernistického kánonu. Výstava je opětovným pokusem pojmenovat cosi, co v obrazech vnímáme jen podvědomě, ale s čím bychom měli počítat jako s našeptáváním a ohrožením.
Thýn je tu napůl ničitelem a napůl stylistou, pracujícím s arzenálem současné vizuality způsobem, který vychází z jeho vlastního podvědomí. Vábivost své předlohy zpytuje a přerušuje automatickými gesty řezacího nože. Onen nevědomý automatismus v protikladu vůči Thýnově obvyklé technické brilanci vyvolá otázky po povaze toho, s čím autor pracuje a bojuje. Onen první řez, kdy se obraz jako takový rozpadl na souhrn elementů, proběhl již před stoletím a změnil radikálně naše čtení obrazu. A k tomu se í Thýn vrací v poloze, která analýzu kombinuje se snivou nostalgií.
Od estetických východisek se dostáváme k sociopolitickým otázkám existence v globalizovaném normativním univerzu, kde se hlásí slovu nepřeložitelnost, která v sobě nenese ambici k propojení, ale ke konfrontaci, údivu a disharmonii.
Modernita se zde ukazuje jakostnost abstrahovat sociální a politická fakta, a abstrakce jako její grafické esperanto.
Thýnovy studie o obrazové skladbě jsou vlastně recyklační sochy, které se snaží vymanit z plochy, aby se do ní záhy s bolestivým vydechnutím vrátily. V prostoru zůstává jen samotný tvar průrvy, jako zoufale dokonalý vykřičník, jako inverzní socha nože či samotné jeho funkce, která restrukturalizuje naše vidění a vědomí.
Sama otázka po existenci abstraktního jazyka je zde nakonec otočena, neptáme se již post-historicky po tom, jak různě lze abstrakci použít a citovat, ale spíše na to a za proč a za jakých podmínek může abstraktní jazyk vůbec ještě existovat. Je možné abstrakci samu vůbec abstrahovat?
(oficiální zdroj: Pavel Vančát)
Kurátor: Pavel Vančát
130 00 Praha 3
Bořivojova 85
Máme otevřeno:
úterý–pátek 13.00–18.00 hodin
sobota: 14.00–18.00 nebo po domluvě
Vstup: zdarma
Hodnocení: 75 %
Ing. Olga Koníčková
Foto: © Ing. Olga Koníčková