Jan Paul: ´Světlo, které nevrhá stín´ aneb když už svými prsty malujeme pořád
Jan Paul: Výběr z nejnovější tvorby 2004 – 2013
Galerie kritiků/Palác Adria - Praha
16. 10. - 16. 11. 2013
Byli jsme pozváni 15. 10. 2013 na vernisáž prací Jana Paula, který nás již osobně pozval na výstavě předchozí, která se konala rovněž v Galerii kritiků. Se zájmem jsme tedy čekali na výstavu sympatického malíře, výtvarného kritika, publicisty a prozaika. Na vernisáži nám zahrál nějak smutně vyhlížející Vladimír Merta.
Po 13 letech vystavujeme opět v Praze tvorbu Jana Paula, a to pouze tvorbu vzniklou po roce 2004, kdy se rozhodl malovat prsty bez použití štětců. Malbou prsty si umělec vytvořil svébytný rukopis, díky němuž se stává na české výtvarné scéně výrazným solitérem, který nepatří do žádného současného názorového okruhu. Přesto jeho tvorba navazuje svým významem a naléhavostí na všechno hodnotné, co přejímáme z vývoje našeho umění.
Když mě stará matka….
Rok 2004, v němž prožil umírání matky v domácím prostředí (vyvzdoroval si možnost ji mít doma u sebe v jejím umírání, což je v dnešní době k neúctě ke stáří obdivuhodné, ne tak příliš časté) byl pro autora nejen zásadním předělem jeho tvůrčího úsilí a změny přístupu k tvorbě, ale i mezníkem jeho života. Autor sám říká, že v posledních okamžicích života své matky cítil a vnímal ´Boží světlo´…
Astrální figurace
Obojí propojil v silný osobní prožitek a zhodnotil v malbách, jež můžeme charakterizovat jako astrální figurace. Cyklus deseti obrazů ´Mezi životem a smrtí´ (2004) je především jeho autentickou intimní výpovědí umělce, snahou vymalovat se z osobního prožitku a uzavřít ho.
Malujeme ´na střed´
Autor některé obrazy komponuje ´na střed´. Vznikají tak dramatizující výjevy, kdy obcházíme obrazovou plochu plátna v horizontální poloze a soustředíme se na vertikálu, která je osou obrazu, jako např. to můžeme vidět u barokní malby chrámových kupolí. A jsme tak opticky vtahováni do šerosvitu jakési kosmické ´černé díry´…kde vyvstane poznané a zobrazené, jež současně ale zaniká…v závěru se tavíme v barevných vírech...
Zhlíží na nás všude tváře staré, ale ušlechtilé…všichni nevyhnutelně zemřeme
Pozdější obrazy, malované dodnes bez štětců jako šerosvitná abstrakce, i sochařské práce, hnětené z hlíny a modelované rukou, jsou samy o sobě nosné tematicky - zřetelně vypovídají o údělu člověka a jeho zkušenosti s existencialitou.
Bolest a strach ze smrti se dotýká nás všech, jak živých, tak i umírajících...
Pozn. Ing. O. K:
"Mohli říci, musí to být zajímavé pozorovat malíře při práci na svých obrazech, kdy štětce odhodí v dál a jen svými prsty maluje!")
´Ze smrti v rovině obecně lidského údělu se dokážeme přesáhnout jen duchovně…´. Jan Paul
„Osobně já mám staré lidi ráda již od dětství, asi proto, že jsem neměla babičky ani dědečky, ale vždy jsem v rozhovoru s nimi nacházela jimi nabytou moudrost… a pozorovala krásu jejich tváří…při prohlížení reliéfu staré tváře ...od Jana Paula.. mě napadla myšlenka, zda by to vlastně nemohl být sám Kristus… kterého si přece stále představujeme jako mladého a nadějného 33letého muže…bez vrásek ve tváři…“ (Olga Koníčková)
Světlo je naděje – světlo, které nevrhá stín
Umělec se posunul také k námětu naděje, jehož ústředním motivem je světlo, které nevrhá stín, odnikud nikam nesměřuje, ale věčně trvá, světlo jako duchovní energie vyzařující z prostoru malby….
„Nejen světlo jako stopa barvy zanechané na plátně, ale jako duchovní energie vyzařující z prostoru malby“ (Jan Paul).
Malba unáší autora do imaginace světla a tmy, modelování ho fascinuje možností vyjádřit téma jinými prostředky (použito z tiskové zprávy – výtvarný kritik Jaroslav Vanča)
Koncepce výstavy a texty v katalogu: Jaroslav Vanča, Jan Paul
Kurátor: Jaroslav Vanča
Jan Paul
- 31. 10. 1956 – narozen v Příbrami
- v dětství kreslil seriály do časopisu ABC
- vyučen aranžérem – pracoval jako tapetář, písmomalíř, kamenosochař, arteterapeut
- 1979 – 1985 – studium na Akademii výtvarných umění v Praze
- zpočátku se zabýval tvorbou objektů, instalacemi s použitím textu ve fotografii a projekty týkajících se otázek identity člověka v současném světě
- od 2004 - po prožitém traumatu umírání své staré matky maluje již jen prsty, bez štětců
- další jeho činnosti: fotografuje, píše básně a texty, hraje na kytaru, doprovází se na foukací harmoniku, píše eseje na kulturní a společenská témata, publikuje v oboru výtvarného umění (Revolver Revue, Ateliér, Britské listy – Monitor Jana Paula, časopisy, denní tisk)
- 2003- psaní prózy
- 2006 – prvotina – sbírka povídek Deník pošetilého milence
- 2011 – vychází kniha ´O štěstí v umírání´
- člen Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků
- žije a pracuje v Praze
Autor děkuje za zapůjčení děl ze soukromých sbírek panu Miru Kekovi, Petru Kozákovi, Danielu Sokolovi, Růženě Roehner, Danielu Julišovi a Františku Mikšovi
Galerie kritiků
Palác Adria – 1. patro
110 00 Praha
Jungmannova 36/31
t: +420 224 494 205
f: +420 222 520 676
galeriekritiku@volny.cz
Máme otevřeno: denně mimo pondělí od 11.00 – 18.00 hodin
Vstupné:
základní: 40 Kč
snížené: 20 Kč
školní (skupina nejméně deseti žáků v doprovodu pedagoga): 10 Kč
Hodnocení: 90 %
Ing. Olga Koníčková
Foto: autorka
O Galerii kritiků
Hlavní význam a přínos Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků protínajících se v Galerii kritiků, je sloučení s existencí České sekce AICY (Mezinárodní asociace výtvarných kritiků a teoretiků), jež se ve svém současném sídle v pražském paláci Adria věnuje se novým formám kurátorské práce, besedám, setkáním s umělci, komentovaným prohlídkám výstav a pořádání výstav multimediálního a mezioborového druhu. V těchto případech je podporován teoretický a tvůrčí experiment s dodatečnou integrací uměleckých děl do širšího společenského kontextu.
O Paláci Adria
- Palác pochází z let 1923-1924, kdy byl postaven ve stylu rondokubizmu italskou pojišťovnou Riunione. Autorem návrhu byl arch. Josef Zasch, který na něm spolupracoval s architektem Pavlem Janákem
- Palácem prochází z Jungmannovy ulice na Národní třídu pasáž Adria
- Sochařskou výzdobu paláce vytvořili Otto Gutfreund, Jan Štursa, František Anýž, Karel Dvořák a Bohumil Kafka
- Přestavba objektu pro divadelní provoz, kterou provedli architekti František Cubr, Josef Hrubý a Zdeněk Pokorný jsme uskutečnili v letech 1958-1959