Daniel Pešta: Škola/School aneb když školní vzpomínky jsou stále v nás…
ARTINBOX GALLERY - Praha
10. 2. - 30. 3. 2017
Na vernisáži nové výstavy, v letošním roce 2017 první výstavy, výstavy především akrylů na plátně, byl jejich autor Daniel Pešta osobně přítomen. Rovněž i Luboš Plný, protože expozici doplňuje společný obraz Daniela Pešty a Luboše Plného - Národní anatomický ústav.
„Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné.“/
Vladimír Holan
Kurátorka výstavy Nadia Rovderová výstavu skvěle uvedla:
Jak nás školy utváří? Vztahy, spolužáci, učitelé, vědomosti, pravdy i manipulace s informacemi o světě a společnosti. Autor se vrací do dob ponurého socialismu, kdy sám dospíval, nachází zde mnoho temného, jenž dodnes přetrvává, ale zároveň laskavě otevírá i dobré vzpomínky. Formou malby, objektů, asambláže i videa Daniel Pešta rozjímá podobně jako David Salinger v knize ´Kdo chytá v žitě´, či Evan Hunter v ´Džungli před tabulí´.
Autor má svým specifickým způsobem blízko k odkazu surrealistů, pracuje se svými, potažmo našimi sny, vizemi, poslouchá něžné i potemnělé hlasy z podvědomí… Jaké byly a jsou naše sny o budoucnosti?
Minulost, vzpomínky. Vlastní i cizí. Vzpomínky na dětství - tu milé, nostalgické, tu s existencionální, či až hororovým nádechem… Tváře neznámých, často už mrtvých anonymních lidí z alb, které autor kupuje v antikvariátech a zasazuje je do svých obrazů a objektů.
Téma minulosti a vzpomínek Daniel Pešta rozvíjí už desítky let. Těm nejranějším vzpomínkám z dětství, z období povinné školní docházky, se začal víc věnovat přibližně před 5 lety.
V roce 2011 vznikl první obraz z tohoto cyklu, naši expozici ním zahajujeme. Portréty konkrétních dětí z romské školy (I was born in your bed) stojí v kontrastu s obrazem německé holčičky Heidi s hákovým křížem na šatičkách.
Období, které jsme si zvykli vnímat jako šťastné a bezproblémové, v sobě nese počátky všeho, co bude následovat.
Téma ´škola´ se může zpočátku jevit jako lapidární, ale mj. i na tomto základu dnes stojí každý z nás.
I tento základ určuje, zda stojíme, či padáme.
Mnoho faktorů nás formuje: geny, talenty, rodina, škola, společnost, přátelé, nepřátelé, dobré či špatné party, politický režim, učitelé, které jsme si nevybrali, přesto nás (tu více, tu méně) formovali.
Zareagovalo v našem dětství okolí na naše talenty, zájmy, touhy, nebo nám určili škatulku, kam máme patřit a na víc se nás nikdo neptal?
Obraz Bílé límečky prezentuje jednu z častých alternativ. Objekt ´Nevěsty´ zas jinou… Končí dětství, končí radost, slýchávali jsme v dětství. Musí tomu tak být? Jsme na správné cestě, nebo na scestí? Následky bývají fatální, často rozhodují o našem celoživotním štěstí a spokojenosti…
Daniel Pešta (* 1959 v Praze)
- je absolventem Výtvarné školy Václava Hollara
- během totalitního režimu se pohyboval mimo oficiální kulturu
- věnoval se především kresbě a pracoval v oblasti užité grafiky
- po roce 1989 navrhoval grafické cykly pro vydavatelství klasické hudby, za knižní a plakátovou tvorbu získal ocenění
Postupy při navrhování plakátů, které u Pešty vždy balancovaly na hranici malby, vyústily na přelomu 80. a 90. let do oblasti volné tvorby
- nejprve studuje figuru, ztvárňuje její zranitelnost, později se věnuje portrétu, ve kterém se soustředí především na jeho expresi
- postupně se jeho práce abstrahují, redukuje barevnost a začíná se přibližovat k podstatě svého výrazu, pro něj typického, který je zcela mimo tendenční vlivy
Po roce 1998, kdy se vrací z 1. studijního pobytu v New Yorku, začíná experimentovat s různorodými materiály, jako je papír, vosk, kůže nebo transparentní pryskyřice.
- právě haptické materiály umožnily autorovi ještě více proniknout do složitosti lidského nitra
- práce balancují na hranici naturalistické syrovosti, dotýkají se nejcitlivějších témat, jako je zrod života a jeho zmar, jdou na dřeň lidské podstaty
- zmíněné atributy se prolínají jeho tvorbou dodnes a staly se pro autora signifikantní
Typický se pro Peštu stává symbol červeného provázku – červené nitě v barvě krve, která prostupuje celou jeho tvorbou a která symbolizuje nejen nevyhnutelnost osudu, ale i nekonečný příběh lidského rodu. Zamotává, prošívá a perforuje křehkou existenci jedince. Do transparentní pryskyřice zatavuje příběhy celých generací, které vyhledává na dobových fotografiích.
- vznikají rozměrné ´Genetické kódy´ a cykly ´temných asambláží´ s tematikou bezpráví a ztráty důstojnosti
- do pryskyřice nekompromisně zatavuje své starší obrazy či objekty do přísných bloků a sloupů, čímž relativizuje smysl tvorby samotné, ale zároveň tím paradoxně otevírá další výrazové možnosti
- téma portrétu ostupně transformuje do výrazu masky, kterou vnímá jako symbol přetvářky a anonymity
Maska se pro něj stává ústředním motivem jak v jeho konceptuálních projektech, tak v autorských videoartech
- videa hovoří jasným jazykem, bez pomocných dějových informací
Obsahově se Peštova tvorba často dotýká politické či sociální tematiky, zabývá se též analýzou vlastních snů, které si systematicky zaznamenává, zůstává však vždy výtvarně konkrétní. Geneze jeho děl podléhá precizním přípravám, na jejichž konečné podobě pracuje i několik let.
Daniel Pešta se řadí mezi tzv. multimediální umělce. Nenechavá se omezovat jedním médiem, ale vytrvale experimentuje v celém spektru výrazových prostředků, v nichž se potkávají všechny naše smysly. (zdroj: textu Nadia Rovderová)
Kurátorka: Nadia Rovderová
Daniel Pešta: ocenění:
- 2014 Now & After, Gulag Muzeum, Moscow (I was born in your bed), čestné uznání
- 2009 Nejkrásnější kniha roku, nominace v kategorii katalogů, Praha
- 2002 Nejkrásnější kniha roku, udělena cena v kategorii bibliofilií, Praha
- 2001 Florence Biennale 3., udělena cena v kategorii nových medií
- 1990 Mexico City Biennale 1., udělena cena v kategorii Politický plakát
110 00 Praha - Staré Město
Perlová 370/3, Dům v Kisně
Hodnocení: 99 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková