Anežka NOVĚ! aneb klášter sv. Anežky České ožívá, možná přijde i Anežka

27.10.2016 10:10

 

 

 

 

Někdejší dvojklášter na břehu Vltavy, Anežský areál, patří k Praze a její historii. Doposud byl ale Pražany a v různých bedekrech jednostranně informovanými turisty vnímán jen jako významná, leč odtržená galerie středověkého umění ze sbírek NG. Areál je ale sám od sebe klenot a interiér i exteriér byl dosud prezentován – k jeho i naší škodě - za svým potenciálem. Naštěstí platí dávné starořímské: Tempora mutantur et nos mutamur in illis,čili, jak nás učili v hodinách latiny: Časy se mění a my se měníme v nich. V případě Anežského areálu to platí nejen o nás a našem smýšlení, ale i o areálu a novém pohledu na jeho využití.

 

Dva roky práce a … start! 

Tisková konference pořádaná Národní galerií na půdě revitalizovaného Anežského areálu, na niž jsme za www.www-kulturaok-eu.cz byli pozváni, byla pro nás i pro další život historického areálu přelomová.

 

Na konferenci byl přítomen doc. Dr. et Ing. Jiřím Fajt, Ph.D., generální ředitel Národní galerie v Praze, zástupci dvou participujících a pro zdar věci klíčových ministerstev (Radek Bouška, Ministerstvo kultury ČR a Tereza Vavrečková, Ministerstvo financí ČR), a především realizační tým celé akce.

Ten zastřešovala v první řadě kurátorka a řešitelka grantu, Štěpánka Chlumská. Neopominutelnou osobností byla i doc. Helena Soukupová, historička umění zabývající se řádovou architekturou středověku a mimo jiné i autorka pozoruhodného díla, knihy nazvané jednoznačně - Svatá Anežka Česká, s podtitulem Život a legendy. Knihy, v níž plasticky představila zejména dějiny a význam nejdůležitějšího Anežčina odkazu. Celou konferenci řídila Tereza Ježková z tiskového oddělení NG.

 

 

 

 

Generální ředitel Jiří Fajt byl zjevně v dobré náladě

Úvodní slovo patřilo - už před zahájením konference zjevně dobře naladěnému - generálnímu řediteli Jiřímu Fajtovi. A aby ne. Když nastupoval do funkce – mimo jiné cíle Národní galerie  si vytýčil její oživení, zatraktivnění a větší otevřenost, tedy přechod od strnulé instituce, kde se návštěvník bojí snad i dýchat, v prostor, jenž je přátelský pro všechny bez rozdílu věku i zájmů. Tedy včetně nejmladší generace, což považuje za nejdůležitější.

 

Protože má NG v péči více objektů, upřednostněn byl v té souvislosti Veletržní palác. A zdařilo se. Jeho proměna musí být patrna každému, kdo se tam rozhodne vejít. Ale ani ostatní objekty nebudou obrody ušetřeny. Jen to musí být postupně. Další krok této strategie byl tedy právě Anežský areál. Trvalo to dva roky úsilí celého týmu a památný den pro Anežský areál nadešel právě v den námi navštívené konference (25. 10. 2016), kdy byl nový koncept Anežského areálu představen novinářům, aby ode dne dalšího byl znám  všem příchozím návštěvníkům.

 

Jak Jiří Fait na konferenci řekl, tak:

„Anežský areál teď nabízí zcela novou prezentaci, jež je výslednicí exteriérových, ale i interiérových projektů. A protože se v minulosti jednalo o dvojklášter, udělají si nyní návštěvníci představu i o někdejší mužské části.“

 

Jiří Fajt proto s uspokojením ocenil práci všech, kteří se na nové koncepci podíleli, a připomněl, že za vším stojí finance z tzv. norských fondů (garanty projektu jsou Island, Lichtenštejnsko a Norsko), bez nichž by všechny představy zůstaly pouze představami.

V souvislosti s dovršením proměny Anežského areálu se ale také zmínil o dalších cílech jeho už od počátku prosazovaného a postupně realizovaného plánu na plné zpřístupnění všech objektů Národní galerie. Tím dalším v pořadí je Palác Kinských, kde už některé změny proběhly, další probíhají a snahou je, aby tento tak strategicky situovaný objekt nabízel vysoce atraktivní program a vybízel kolemjdoucí k návštěvě. Znamená to ale řadu změn, včetně změn provozovatelů, což už postupně probíhá.

 

V další etapě pak budou následovat paláce NG na Hradčanském náměstí, tedy paláce Schwarzenberský, Salmovský a Šternberský. Ale, i když samozřejmě představa je, bylo by podle Jiřího Fajta zatím předčasné o tom hovořit konkrétněji. V závěru ještě Jiří Fait podotkl, že dnes je sice den prvního vykročení nové cesty Anežského areálu, ale že v plné šíři se vše rozvine především v létě, kdy je do exteriéru plánováno ještě letní kino, speciální divadelní představení, vzroste zeleň, vznikne zatím neinstalované „vodní dílo“ jak to nazval při komentované prohlídce, jíž se mezi námi s opravdovým zájmem po skončení konference sám také zúčastnil a dokonce se zmínil i o záměru v zahradě Anežského areálu umístit včelí úl…Tak, kdo ví…

 

Norské fondy oceňují a podporují projekty Národní galerie

Zástupce Ministerstva kultury ČR, které bylo partnerem projektu, Radek Bouška, na tiskové konferenci především ocenil práci Národní galerie a zdůraznil, že do poslední vlny výběrového řízení se o grant „norských fondů“ přihlásilo 305 projektů. Ty probrali nejprve pracovníci ministerstva, pak nezávislí odborníci a finální rozhodnutí o poskytnutí grantu bylo na norské straně.

Uspělo tak nakonec jenom 26 projektů a jeden z nich byl právě projekt Anežského areálu. Svědčí to jednak o kvalitě přípravy projektu a jednak o jeho významu z hlediska celé křesťanské civilizace.

 

Bouškova slova doplnila Tereza Vavrečková, odpovědná za implementaci „norských fondů“ na Ministerstvu financí ČR. I ona ocenila kvalitu projektu i práci Národní galerie a informovala nás, že ač „norské fondy“ investují do více oblastí, pro projekt NG neváhaly vyčlenit 20 mil. Kč. Mají totiž s touto institucí dobré zkušenosti, neboť proměna Anežského kláštera je třetím projektem, na nějž poskytly grant. A jak dokonce prozradila Tereza Vavrečková, „norské fondy“ se po dobrých zkušenostech nebrání dokonce ani případné další participaci s NG na dalším projektu.

 

… a pak jsme se seznámili s projektem

Když dostala slovo kurátorka akce Štěpánka Chlumská, začala děkovat. Všem, co se na projektu podíleli. Z NG i profesím, jež byly k realizaci potřebné. Architektům, botanikům, ale třeba i grafikům, kteří vytvořili zdařilý a velmi vhodný plánek variant prohlídkového okruhu s přehlednými vysvětleními, čeho by si měli návštěvníci všimnout a proč.

 

Nový koncept Anežského areálu totiž sleduje, jak zdůraznila, celkem 5 cílů.

Především to je představení Anežky české jako mimořádné osobnosti. Dále představení dvojkláštera s dokreslením představ o tom, jak areál vypadal a fungoval kompletní a na vrcholu. Navíc, a to je třetí cíl, je zvýrazněna a přiblížena samostatná stavba, úchvatný středověký exponát už sám o sobě. Čtvrtým cílem je pak orientace na dětského návštěvníka, na jeho hravost, touhu po interaktivitě exponátů, soutěživost a v podstatě i o jeho zábavu. Tedy něco na způsob (žel) opomíjeného, ale správného Komenského představy o vzdělávání – Schola venatus čili Škola hrou. A v neposlední řadě je tu pátý cíl projektu, vytvořit v unikátních historických prostorách sochařskou galerii moderního umění, vhodného do svébytných prostor s nezaměnitelnou atmosférou, a dokázat, že umění středověku i to současné mohou spolu korespondovat, aniž by jedno upozaďovalo druhé. Za tím účelem byly osloveny takové osobnosti jako Aleš Veselý (Zavěšené břemeno, 1968 a Šikmý průřez šikmou osou, 1992–2009), Čestmír Suška (Buben, 2001), František Skála, Jaroslav Róna (Podobizna s lebkou, 1994), Pavel Opočenský (Umyvadlo, 1993 a Zpovědnice, 1996), Stefan Milkov (Amorfoid, 2004), Karel Malich (mezi jinými Energie, 1968 a Strom, 1968), Stanislav Kolíbal (Pád, 1970) a Michael Gabriel (Tanečníci, 2007). Spolu s jejich díly, je zde vystaveno i pozoruhodné a monumentální dílo Františka Bílka – Golgota z roku 1892.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Anežský areál se díky novému pohledu Národní galerie otevírá všem… 

A pak už jsme se vydali na prohlídku areálu. Průvodkyní nám byla Štěpánka Chlumská, kterou doprovázela, glosovala (a trpně u toho snášela nepřízeň počasí) doc. Helena Soukupová.

 

Zde se už ale zdržíme vlastního komentáře a dáme slovo Štěpánce Chlumské

„Areál Anežského kláštera patří k nejvýznamnějším středověkým památkám u nás. Málokdo z kolemjdoucích tuší, že se za zdmi kláštera, uprostřed rušného města, skrývá oáza, která je pozůstatkem původních klášterních zahrad. Ač byl klášter v roce 1782 zrušen, zachovala se jeho unikátní gotická architektura v nebývalém rozsahu. NG v Praze, která objekt získala v roce 1963, sice Zahradu při severní bráně zpřístupnila v 80. letech, ale povodeň v roce 2002 ji opět uzavřela.

Díky realizaci nového projektu mají tedy návštěvníci poprvé příležitost do areálu vstoupit oběma branami. Tedy i z Dvořákova nábřeží, z ulice Na Františku. Prohlédnou si restaurované zbytky kláštera menších bratří a odpočinou v jeho zahradách.

 

Od 26. 10. 2016 je pro veřejnost v areálu bývalého dvojkláštera klarisek a menších bratří, zpřístupněn nový prohlídkový okruh, zahrnujícíi lapidárium, komentovanou trasu historickou architekturou kláštera klarisek a menších bratří i samostatnou trasu pro dětské návštěvníky.

Expozice lapidária v přízemí je první expozicí svého druhu v areálu kláštera a představuje nejcennější artefakty nalezené za desetiletí archeologických výzkumů objektu. Nedílnou součástí projektu je i sochařská zahrada v nově zrekonstruovaných zahradách bývalého dvojkláštera. Zcela nově jsou řešeny sadovnické úpravy zejména v Zahradě za svatyněmi a v klášteře menších bratří, obnovena byla však i zeleň v Zahradě při severní bráně.

V patře Anežského kláštera je nadále výběr nejlepšího středověkého umění ze sbírek NG.

 

Zahrady kláštera oživil nový mobiliář a téměř 20 sochařských děl současných autorů. Koncept expozice doplňuje i jedna z prvních sochařských realizací Františka Bílka - Golgota.

 

 

 

 

 

 

 

 

Pro zahrady Anežského kláštera vytvořil autorské objekty i František Skála. Ty potěší jistě nejmenší návštěvníky.

 Objekt zvaný „Přístěnek“ je jim přímo určen. Jde o autorskou reminiscenci na někdejší chudinské domky („lepeníky, při zdech zplísnuté“), které byly povolovány kdysi těm nejpotřebnějším.

 

Další objekt zvaný Sluneční vozík, zase pracuje s nečekanými zážitky vnímání

barev a tvarů přes materiál sochařského objektu.

 

Tato sochařská díla bude od jara 2017 doplňovat také zvuková instalace Pavla Büchlera v ambitu menších bratří.

Cílem celého projektu oživení Anežského areálu bylo stvořit divácky poutavou sochařskou galerii pod širým nebem. Do zahrad se podařilo zapůjčit opravdu reprezentativní soubor sochařských děl současných uměleckých osobností. A propojení výrazu a obsahu současných děl s prostředím gotického kláštera přináší neobyčejně zajímavé divácké zážitky.

Zahrady jsou teď přístupné sezónně a zdarma.

Otevírací doba v letních měsících bude oproti otevírací době galerijních expozic v interiéru kláštera prodloužena.

V létě bude možné volně přístupnými zahradami vstupovat dokonce i do přízemí kláštera klarisek a menších bratří, a budou tak dostupné i vchody do svatyně Salvátora a presbytáře kostela sv. Františka.

Podzimní otevření  je jen první krok řady chystaných aktivit, s cílem vytvořit z bývalých klášterních zahrad přátelské a živé místo vyhledávané pro svoji jedinečnou atmosféru Pražany i zahraničními návštěvníky metropole.

 

Další etapa oživení Anežského kláštera, která bude zahrnovat pestrou škálu doprovodných akcí pořádaných v zrekonstruovaných zahradách, bude představena NG na jaře roku 2017 a bude mít podtitul - Anežka LIVE!

 

Nedílnou součástí projektu revitalizace areálu byl rovněž nový koncept sadovnických úprav, který bylo potřeba vytvořit zejména pro Zahradu za svatyněmi východně od konventu klarisek. Původně byly tyto plochy zahradami sdruženého kláštera, od 16. st. ale byla neužívaná část klášteřiště rozprodávána a parcelována a v místě dnešních zahrad vznikla různorodá zástavba.

 

Okolí Anežského kláštera bylo také obestavěno domy, dílnami a sklady. Tato zástavba pak byla postupně zase bourána (od konce 19. st.). Ale ještě v 50. letech 20. st. byla plocha zahrad, kde jsou dnes nově instalována sochařská galerie, zastavěna bloky domů, jejichž pitoresknost a zvláštní půvab si dle pamětníků nezadal s půvaby hradní Zlaté uličky.

 

Tato skutečnost dodnes ovlivňuje i koncepci osazení zelených ploch – na řadě míst jsou totiž cenné archeologické lokality, či pozůstatky zakládání dřívějších měšťanských domů.

Záměrem autorů projektu bylo skladbou rostlin navázat na starší sadovnické práce v objektu a znovu připomenout téma klášterních zahrad. Do vegetační skladby rostlin jsou však nyní vkomponovány i plané rostliny. Zahrady budou oživovat také letničky a kvetoucí trvalky.

Dosud nepřístupné zahrady východně od klariského konventu byly osázeny až v konci

stavebních úprav, v létě 2016, takže vegetace bude návštěvníky čekat až na jaře roku 2017.

 

Popínavé hortenzie, břečťany a rostliny, vyrůstající z drnů v archeologické lokalitě ambitu menších bratří budou ovšem potřebovat k plné kráse podstatně více času.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jahodníky osazené za svatyněmi, letničky a bylinky v zahradách však potěší návštěvníky už zanedlouho.

 

Na závěr čistě osobní douška

Když se v srpnu 1992 po letech otevřela veřejnosti tzv. Úvodní expozice Botanické zahrady v Troji, byli jsme za jeden pražský týdeník vysláni na reportáž o budoucí zahradě. Nadšený průvodce nám (také za nepřízně počasí) líčil, kde bude to, či ono, kde Japonská zahrada, a tak, a my hleděli na dosud holou pláň, dělenou jen orientačními předěly. Uplynulo 24 let a dnes Botanická zahrada v Troji patří k nejkrásnějším na světě. Držme palce i zahradám Anežského areálu, aby dospěly v zelenou oázu uprostřed bouřlivého města, dýchající historií a těšící své současníky. Jsme rádi, že jsme u tohoto vznikajícího zázraku mohli být mezi prvními…

 

Anežka NOVĚ!

Národní galerie v Praze - Klášter sv. Anežky České — kostel sv. Františka

10 00  Praha 1

Anežská 12

 

od 25. 10. 2016 volně přístupné 

 

Zahrada za svatyněmi

Červen–srpen: 9.00–19.00 hodin

Březen–květen a září–říjen: 9.00–18.00 hodin

Listopad–únor: 10.00–16.00 hodin

 

Zahrada při severní bráně

Červen–srpen: 9.00–22.00 hodin

Březen– květen a září–říjen: 9.00–18.00 hodin

Listopad–únor: 10.00–16.00  hodin

 

www.ngprague.cz

www.norwaygrants.org

 

Hodnocení:  99 %

Richard Koníček

Foto: © Ing. Olga Koníčková