Alena Kupčíková SEX/ m² aneb chlupatice všech žen (i mužů) holte se!

14.04.2015 12:08

Tančící dům

Galerie Art Salon S -  Praha

10. 4. – 9. 6. 2015

 

Když jsme dostali na podvečer 10. 4. 2015 od Pavly Umlaufové, asistentky Aleny Kupčíkové, osobní pozvánku do odvážné a pro mnohé i poněkud kontroverzní Galerie Art Salon S na výstavu jedné z našich nejavantgardnějších, a pro někoho až  undergroundové, výtvarnice Aleny Kupčíkové, nezaváhali jsme na www.www-kulturaok-eu.cz ani minutu. Jednak se výstava koná v možná nejskvostnější výstavní prostoře moderní Prahy, v kultovním Tančícím domě, což je – kdyby pro nic jiného, tak pro ten výhled na Prahu - zážitek nad jiné, a jednak jde přece, sakra, o Kupčíkovou, a té my držíme palce i u nohou.

 

Nepsaná podmínka oholit ohanbí

Tedy, ne že by součástí případných performancí na výstavách Aleny Kupčíkové bylo nějaké odhalování skrytých partií přítomných, tak daleko se (zatím! škoda!), pokud víme, nejde, ale -jak asi každý s lehkým zapýřením ví - její tvorba stojí a padá na chloupcích z ohanbí dárkyň a postupem času už i dárců. V současnosti už navíc zcela multirasových a multinárodních. Proto je nepsaným (nepovinným) zvykem, do autorkou instalované schránky, po vstupu na výstavu, přispět, pokud možno v neanonymně označené obálce, svojí hromádkou na hromadu tvůrčího materiálu hromadnou.

 

Takže příprava na vernisáž začala i u nás doma přesně tam, kde bylo třeba a teprve pak následovala volba vhodného looku. Ani jedno nebyl problém. Alena Kupčíková si nepotrpí na formality. Naše dámská hrstička byla pochopitelně menší, dozvěděli jsme se to (z růstového hlediska) příliš pozdě, zatímco pánská byla o poznání objemnější, jelikož tentokrát – dočista do čista…

 

Natřískáno, nabito…

Nadržený dav před vstupem do 1. patra Tančícího domu netrpělivě bouřil už dávno před začátkem výstavy. Opozdilci se ale hrnuli hojně ještě hodinu po zahájení. Jako nestranné pozorovatele nás to sice nepřekvapilo, ale při pohledu na sestavu přítomných, se drala do hlavy i ošemetná úvaha o tom, kolik ze zde přítomných bude zítra plivat, věrno svému farizejství, jedovatou slinu na autorku a její výstavu, nebo dokonce přímo tvrdit, že oni by přece na takovouto nemravnost nikdy nešli. No, jsme lidé, a lidé rádi hrají dvě role a mají často dvě tváře jako dávný starořímský bůh Jánus. S tím nic nenaděláme…

 

Skandál? Ani náhodou.

Galerie Art Salon S zpřístupnila veřejnosti provokativně nazvanou výstavu SEX/m² výtvarnice Aleny Kupčíkové od 10. 4. do 9. 6. 2015 v prostorách Tančícího domu. Tečka. A dál je to už o zcela normální zajímavé výstavě. A šmytec.

 

Autorka nám prostě připravila výběr svých prací. A ty jsou – jak už je u Aleny Kupčíkové chvályhodným zvykem – úzce sepjaty s tématem ženy v její nejhlavnější (nejpohlavnější) roli erotické a decentně intimní. Výstava opět - jako vždy - zcela transparentně a bez skrupulí prozradila autorčin upřímný a hluboký zájem o ženu jako takovou, o ženu jako femme fatale, o ženu jako touženou a vytouženou milenku, ale klidně i – a plným právem -  také o ženu jako prostitutku, která provází lidství stejně tak jako puritánství či boj proti této profesi, ale také o ženu osamělou, zoufalou, strádající něhou a neuspokojením, ponechanou na pospas pouze a jen své vlastní fyzické a živočišné podstatě.

 

Co jsme si prohlédli

Samozřejmě nesčetná a krásná díla. Díla vzrušující, ale neurážející, a už vůbec ne jakkoli dehonestující ženu či její sexuální roli. Alena Kupčíková nám nabídla své nejnovější práce, ze svého (snad a doufejme!) nekončícího cyklu Chlupatic. Tedy té tak diskutované série děl, vytvořených přímo z chloupků získaných z bezpočtu ohanbí nejrůznějších dárkyň a dárců. Kromě toho jsme se ale mohli seznámit i s relativně novou kategorií její tvorby, pocházející ze série velice atraktivních smaltů mnohovýznamového cyklu Kabaret ženy. Cyklu, jenž Aleně Kupčíkové umožňuje z různých pohledů ztvárnit ženu, sexuální symbol, erotický sen, pohlavní nádenici, či – bohužel v nejednom případě – též jenom pouhý nástroj k ukojení tuh machistického muže. Prostě ženu v jejím přirozeném světě.

 

 

 

 

 

 

 

 

Rouhání? Kacířství? Provokace? Ne - jen - nové vidění starého světa?

Pro mnohé, možná, mohl být nápad Aleny Kupčíkové dílo nazvané Československá epopej stvořit z chloupků poněkud šokující. Jak také jinak, Po diskutabilním národoveckém zbožnění Muchovy Slovanské epopeje je to samozřejmě značně odvážné nazvání. A dokonce ještě opepřené dovětkem, že jde o první obraz z jejího monumentálního cyklu. To už může být pro někoho příliš silné kafe. Pro nás na www.www-kulturaok-eu.cz spíš takové malé, dobře mířené a dobře míněné šplouchnutí do stojatých vod našeho uprděného pseudovlastenectví.  A aby byla ta naše malá česká útlocitnost autorkou opravdu popíchnuta dostatečně citelně a dost zřetelně, došlo na vernisáži, k náležitě dramatickému a troufale slavnostnímu, odhalení díla – s neskromnou deklarací, že jde o dílo velkolepé. Akt odhalení se stal dokonce jakýmsi vrcholem vernisáže. Ale budiž. Proč ne. Proti gustu žádný dišputát.

 

Dodejme, že se jedná o další z kompozic vytvořených z chloupků z ohanbí dárců a s důrazem na fakt, že jde v tomto případě záměrně a cíleně o dárce nejrůznějších národností. Proč? Jak nám vysvětlila i sama autorka a před ní i kurátorka Kateřina Dušková, v dějinách našeho nevelkého národa se přes naše území už převalila celá řada národností, dobyvatelů a států a všechny tu nutně zanechaly svoji genetickou stopu. A právě autorčino zkoumání těchto genetických stop – vzniklých, co si budeme povídat, díky sexualitě panující na straně těch valících se, i těch, přes něž se kdosi valí -  je vlastně prvoimpulzem ke vzniku celé chystané moderní a neotřelé autorčiny epopeje.

 

Tak co jsme viděli, co nás zaujalo?

Oprostíme-li se – a to každý normálně myslící příznivec výtvarného umění při zhlédnutí děl Aleny Kupčíkové nutně udělá – od použitého materiálu, jsme svědky zajímavých, něžných, výmluvných a krásných výtvarných počinů. Jednou to jsou krajky zalité do epoxidu (Černý anděl, z roku 2012). Jindy malba chloupky na hedvábí (Labutí tanec I. a II.), připomínající až jemnou čínskou malbu na hedvábí. Nebo zmíněné Kabarety (tu s dovětkem Muži sobě, jindy Před kamerou, či Před západem anebo ultimativní Poslední kabaret). Vše čistá – na první pohled zdánlivá grafika, ale - vzhledem k přímé tvorbě z chloupků fakticky neuvěřitelně filigránské reliéfní sochařství. Potvrzuje to fakt, že Alena Kupčíková se dá – tedy dá-li se vůbec – zaškatulkovávat mezi reliéfní sochaře.

 

Autorka nám ale nabízí i některá svá prostorová díla (Tlustá makrela – korálky, stříbro, epoxid) vyplývající z nekonvenční spolupráce s Preciozou.  

 

A co my na to?

Na výstavě Aleny Kupčíkové se stáváme zvědavými voyuery jejích snových aktů (Žena s kočkou I. a II.), mnohotvárných her se zrcadlením (Labutí tanec), dokonalé grafické linky (sgrafita, smalty, a kovy – Kočičky, Poletování, Vábení)a třeba i svébytné inspirace z všedního žití, na pomezí op-artu (Punčošky, Na zdraví, Zrcadlení, Rozhovor).  

 

 

Ale doporučujeme být na výstavě Aleny Kupčíkové v klidu, vnímat linie a druhoplánové výpovědi jejích obrazů a nechat se jimi unášet do mírně sexualistické krajiny, jaká je, nebo by snad proboha být měla, v každém z nás, ale kterou mnozí z nás nezvládají navštěvovat. S Alenou Kupčíkovou by se jim to podařit, v intimnějším prostředí, než jaké nastolila ona masová vernisáž, podařit mělo. Takže, neváhejte a miřte do Galerie Art Salon S na Alenu Kupčíkovou a její Sex/ m².
 

 

 

 

 

 

 

 

PhD. Alena Kupčíková - malířka, sochařka, konceptualistka

  • narozena 22. října 1976 v Šumperku
  • Vzdělání: AVU Praha, MgA., Ph.D., Technikon Natal v Durbanu, École nationale supérieure des beaux-arts Paříž
  • 1993 - 1995 studovala na Střední průmyslové škole keramické v Bechyni
  • do 1997 na Výtvarné škole Václava Hollara v Praze
  • 1997 - 2010 studovala na AVU v Praze zpočátku u profesora Aleše Veselého v ateliéru monumentální tvorby
  • od 2004 studovala u profesora Milana Knížáka.
  •  Studium ukončila obhajobou a udělením titulu Ph.D. za projekt „Slabikář a Hra/Testy pro prevenci a možné odhalení počátečních problému se psaním a čtením pro děti od 4 let (dyslexie, dysgrafie)“
  • studovala na Technikon Natal (JAR, 2000) a École nationale supérieure des beaux-arts (Francie, 2003)
  • je členkou výtvarné skupiny FEMLINK, (1 žena, 1 video, 1 země), založené v Paříži v roce 2006

U nás založila neziskovou organizaci Umění a věda na podporu dyslektickým dětem a vyhlásila 9. září Dnem Dyslexie (poprvé 2010 v Národní galerii v Praze).

 

K jejím průlomovým dílům patří tzv. Chlupatý reliéf, plastika z chloupků ženského ohanbí, jímž zbořila jedno dosavadní tabu, a to nejen na území České republiky. Poprvé dílo představila na výstavě Mladý maso v roce 2002.

 

Následovaly další a další Chlupatice, jak jim autorka říká, které jsou prakticky nerozlišitelné od kresby tužkou.

 

Od roku 2009 tvoří už i z jiných chloupků a chlupů. Přidává i mužské a zvířecí chlupy. Inovací její provokativní tvorby, jsou také malby jediným ženským chloupkem na plátno jediným ženským chloupkem. Chloupky také pozlacuje a postříbřuje ručně galvanickou a dokonce je osazuje brilianty.

  • V roce 2013 zahájila projekt vedoucí ke vzniku své nové České epopeje, pod heslem DARUJTE SVÉ OCHLUPENÍ z ohanbí. Má to být historický a biologický záznam českého národa.

Další novinkou v tvorbě Aleny Kupčíkové jsou obrazy ženských těl z broušených křišťálových kamenů od Preciosy, se spolupoužitím krajek, brokátu, ručně zalité do Aralditu.

 

Autorka je dyslektyčka a její složitá práce se slovyvyústila nakonec v její doktorandský projekt, interaktivní multimediální Hry a Slabikáře pro možné odhalení a prevenci počátečních problémů se čtením a psaním pro děti od 4let.

Řadu let se mimo jiné zabývá i záznamy partitur různých zvuků a pocitů. Vytvořila hudbu pohybu slunce, zobrazila zvuk celého lesa i jednotlivých stromů, hudba očí, do partitury zaznamenala pohyb lidí s použitím GPS technologie atd.

Nový projekt nazvala Orchestrální pohled na bytí lidských stop. Cesty, silnice z asfaltu či kamenů…

Zaujaly ji i cesty v různých místech zeměkoule, systematicky zaznamenala jejich povrchy se stopami lidské činnosti. Zvolenými výtvarnými technikami pak zprostředkovává tyto záznamy stop lidské činnosti a usiluje o jejich zviditelnění a převod do našeho jazyka. Pomocí kódu, obrazu a zvuku je transformuje do vizuálních a akustických obrazů.

 

Za své práce získala (výběr):

  • 2003, Mezinárodní cena – LVMH – Moët Hennessy Louis Vuitton, Paříž  
  • 2014 Zlatá medaile na Mezinárodním veletrhu vynálezů Khun-Šan, Čína (za multimediální projekt pro děti s dyslexií)

 

Díla Aleny Kupčíkové už nalezneme nejen v Národní galerii v Praze, ale i v soukromých sbírkách v České republice, Německu, Holandsku, Japonsku a v USA.

 

Hodnocení: 85 %

Richard Koníček

Foto: © Ing. Olga Koníčková

 


Více zde: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/a4-rocnik-%c2%b4den-dyslexie%c2%b4-aneb-prijdme-se-presvedcit%2c-ze-s-handicapem-jdou-delat-zazraky%21/