Waltrovka aneb po stopách historie, na kterou bychom měli být stále hrdí …
Již po 19. se konala soutěž o nejlepší stavby roku Best of Reality 2017. Soutěže se zúčastnilo 48 developerských projektů. I když uspělo víc pražských projektů (Villa Atrium v Bubenči, DOCK River Watch 2 na Vltavském nábřeží v Praze 8 a rozšířené nákupní Centrum Chodov), nás zaujal projekt Waltrovka.
Pomineme-li soukromé důvody (autor řádek za Waltrovkou ve svém dávnověku trávil krásné chvíle s první láskou v jakémsi lesoparku či lesíku – kdo by si tehdy takových detailů všímal), zbývá důvod objektivnější. Projekt skupiny Penta v Praze 5 - Jinonice na místě bývalé továrny, nazvaný historizujícím odkazem Waltrovka, dobyl ceny dvě. Třetí místo v nejsilněji zastoupené kategorii Rezidence s 1. etapou projektu Waltrovka a 1. místo v kategorii Administrativní centra s nedílnou částí projektu - Mechanika.
Mimo to na nás z médií vykukovala propagace nově vzniklého parku u Waltrovky a co nás nalákalo nejvíc, byl fakt, že v tomto moderním komplexu vzniklo – vedle jediné zachované a chráněné budovy bývalého průmyslového komplexu - prostranství, kam byly umístěny sochy Davida Černého, kterého náš web www.www-kulturaok-eu.cz už nějaký čas sleduje. (Viz. náš článek:https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/david-cerny-black-hole-aneb-kdyz-v-te-nasi-padici-dobe-je-vsechno-v-pohybu/). Zkrátka a dobře, to musíme vidět, řekli jsme si, a vydali se tam jedné podmračené soboty, kdy byl čas i na akce mimo běžný rámec našeho snažení.
Kdo byl Josef Walter?
Především vše, co chceme vědět, najdeme na informačních panelech provázejících volně přístupným areálem a hlavně pak parkem nad bývalou továrnou.
A tak jen to nejdůležitější.
Josef Walter byl významný podnikatel doby průmyslového rozvoje Smíchova.
Narodil se 19. 12. 1873 v obci Vepřek (dnes část obce Nová Ves, okres Mělník, na levobřežní straně Vltavy necelé 2 km od Nové Vsi.)
Zemřel 76 letý, 15. 1. 1950 v Praze. Spočívá nedaleko své továrny, nazvané po něm – Waltrovka na Malvazinkách.
Josef Walter byl kluk ze vsi, ale my ho známe jako zakladatele strojírenské firmy Walter, průmyslníka, vynálezce, konstruktéra a jednu z prvních osobností našeho motorismu. Asi za to mohou geny. Otec byl zámečník a Josef Walter se tedy vyučil nástrojařem. Vzhledem k talentu a snaze, absolvoval i průmyslovku.
Ve 25 letech (1898) si pronajal dílnu na Smíchově (dnes ulice Kořenského, u Arbesova náměstí). Začal tam minimalisticky (vrtačka, výheň, kovadlina a nářadí). Opravoval váhy a kola. Ta záhy už i sám vyráběl. Za 2 roky (1900) se ve 27 letech oženil s dcerou prosperujícího smíchovského klempíře. Jak jinak. Walterovi stačil rok (1901) a měl větší dílnu (v Kinského ulici) napojenou na elektřinu, tehdy výjimečné. Věřil si a věno manželky padlo na stroje. K ruce měl 3 dělníky a jednoho učně. Nebál se dívat vpřed, tak (1902) vyrobil první motokolo vlastní konstrukce (jednoválec, 3 HP). Povedlo se. Dostal za ně stříbrnou medaili od Průmyslové jednoty (1903).
V roce 1905 se opět stěhuje. Na Zatlanku, kde zakládá továrnu a vyrábí motocykly, od roku 1907 dvouválce. Opět s vlastními technickými řešeními. V roce 1910 následují motorové tříkolky dvou a pak i čtyřmístné.
Walter byl ale nejen konstruktér a organizátor, byl také obchodník.
Ceny výrobků měl mírné, kvalitu špičkovou. Tak šly na dračku, i v cizině, která je brzy objevila. Zvládal ale i reklamu. A když jeho tříkolka (1911) s 38letým Waltrem za řízením dorazila do Kyjeva, měl zakázku na 500 mašin. Uspěl i v Srbsku. Do roku 1914 prodal do světa i u nás přes 900 tříkolek, které vyhrávaly i četné závody, což zvýšilo zájem o ně.
To už chtělo továrnu. Dal tedy do kupy (1911) investory a vznikla továrna Walter a spol. v Jinonicích. V roce 1913 už jela naplno. Čtyřicetiletý Walter začal vyrábět čtyřmístné automobily (vodou chlazené čtyřválce). Už prototyp vyhrál závod Zbraslav - Jíloviště.
Po válce (1919) se podnik změnil na „Akciovou továrnu automobilů Josef Walter a spol.“ Jenže ti „a spol.“ měli pocit, že otec zakladatel je konzerva, donutili 46 letého Waltera k abdikaci na ředitele, pak na člena správní rady, a nakonec ho vyštvali z jeho továrny úplně.
Walter se ale nevzdal. A začal znova. V Košířích rozjel továrnu „Walter a synové“. Zaměřili se na výrobu ozubených kol a autosoučástek. Podnik pak předal synu Jaroslavovi. Ten už ale moc šancí neměl. V roce 1948 mu továrnu znárodnili. Po konci podnikání a po smrti otce se oba potatění synové (Jan a Jaroslav) uchýlili do strakonické továrny ČZ. Jaroslav se tam věnoval závodním motocyklům a konstruoval slavné „ČéZety“.
A teď něco o Waltrovce
Výroba se rozjela rok před 1. sv. válkou. V té byla silně poškozena a plná výroba naběhla až rok po válce (1919), kdy vyráběla automobily Walter. Waltrovka, po vyštvání Josefa Waltera, prosperovala i bez něho. Auta vyráběla i po válce.
Už od roku 1928 vyráběla továrna také letecké motory Walter. Rok od roku silnější a úspěšnější, a to vždy vlastní konstrukce. To přerušila to jen německá okupace, kdy továrna musela vyrábět v licenci motory německé. V konci války se právě zde rozjížděla i výroba prvních proudových motorů. Ta se u nás už ale realizovat nestihla.
Za války nebyla při spojeneckých náletech továrna kupodivu poškozena, a tak se s jejím mohlo pokračovat právě ve vývoji a výrobě i těch proudových motorů.
V roce 1947 byla do Motorletu dokonce převedena i výroba běžných leteckých motorů z Pragovky. Vše šlo až do roku 1964, kdy byla celá produkce klasických leteckých motorů ukončena a přesunuta do Avie Letňany. V Motorletu (Waltrovce) tak zůstala jen moderní výroba motorů turbínových.
Po roce 1989 začal úpadek a postupná likvidace Waltrovky. V roce 1995 se sice obnovil název Walter a. s., ale továrna přestala být náhle soběstačná, takže v roce 2000 bylo propuštěno přes 1000 z původních 1500 zaměstnanců. Americký majitel nemínil do Waltrovky investovat a špatné smlouvy podnik drtily. Nastalo dělení na jiné subjekty, přesuny, odkupy, změny vlastníků a nakonec se zbytková firma Walter odstěhovala. Původní areál byl demolován. Zlikvidována byla i (z architektonického hlediska zajímavá tzv. Kumperova vila, jež k objektu přiléhala).
Areál zaujal developery. Plánů, jak místo využít, bylo víc. Některé zněly i slibně, ale nakonec z nich nebylo nic. Až v roce 2012 celý prostor odkoupil Penta Investments, s. r. o. a v roce 2014 začala stavba moderního kancelářského komplexu s názvem Rezidence Waltrovka. Do roka byla hotova první část, krásná budova se vzletným a příhodným názvem Aviatica.
A dnešní Waltrovka?
Vzniklá a vznikající „Rezidence Waltrovka“ je komplex budov obytných a kancelářsko-administrativních. Odkazy na minulost jsou chvályhodné. I logo názvu firmy Walter, Walter Engines, má ve znaku nový komplex budov. Dokončení areálu je plánováno v roce 2019. Projekt (půdorys tvarem připomíná ještěrku či krokodýla, má 2 části.
Obytnou (rodinné řadové a patrové obytné domy) a kancelářsko-administrativní, kam jsme zavítali na naší misi i my za www.www-kulturaok.eu.cz. Tvoří ji fakticky tři objekty. Aviatica (dokončena 2015) první z budov rezidence Mechanica. K níž patří jediná zachovaná (památkově chráněná skvostná budova Walter). Dnes je v ní zdravotnické zařízení (chirurgie, ortopedie, gynekologie, ORL a stomatochirurgie) s ambulancemi i operačními sály.
A náš „objevitelský“ dojem?
Areál stojí za návštěvu. A klidně i teď, před plným dokončením. Jak se tam dostat, je snadné. Vystoupíme na stanici trasy B - Jinonice. Dáme se dolů z kopce. Waltrovku vidíme. Navíc vede zajímavý mostek nad komunikací. Připomíná červený koberec z filmového festivalu v Karlových Varech.
Po něm sestoupíte až k sousoší Pegas, Davida Černého, poprvé představeného na jeho výstavě v DSC Gallery nazvané - Black Hole ((Viz. náš článek:https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/david-cerny-black-hole-aneb-kdyz-v-te-nasi-padici-dobe-je-vsechno-v-pohybu/). Není to ale jeho jediný počin pro tuto lokalitu realizovaný. Dalším je socha Aviatik/ běžícího – letícího muže z lesklého kovu, umístěná v bráně jednoho z objektů, která za noci svítí. Členěný areál nás pak při procházení zavede neomylně k parku Waltrovka, který je určen veřejnosti. Lze tu pobýt u fontány, děti si mají kde hrát. Je tu dětské hřiště s nápaditou a stylovou prolézačkou ve tvaru letadla.
Milovníci historie a pohnuté minulosti areálu si mohou studovat zabezpečení místní válečné výroby v systému krytů. Zachovánaje kopulovitá střílna a vojenský bunkr. Není sice přístupný, ale z jeho střešní ocelové pozorovatelny, je - a hlavně po dokončení bude - areál pod námi jak na dlani. Potěšitelné je i to, že bylo zachováno 80 stromů z minulosti (že bychom bývali právě zde kdysi nacházeli ono výše naznačené romantické útočiště?) a 300 nových dubů, lip, javorů a hrušní bylo usazeno nově. Navíc, až bude jaro, spatříme, že zde přibylo také přes 700 keřů a několik tisíc trvalek a okrasných trav.
Výlet se vyplatí v každém období. My tam byli na podzim 2017. Ale zdá se, že je „použitelný“ i k procházce v zimě. Terény se jeví zvládnutelné i hůře chodícím na sněhové pokrývce. Takže vřele doručujeme. Co nenaznačí naše fotky, napoví video z Aktuálně CZ. (https://video.aktualne.cz/david-cerny/l~i:keyword:2814/?redirected=1511704251)
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková, internet