Věci: ´O stromech a věcech´ - ´America is not ready fot this´ - ´Vladimirova noc´ - tři výstavy ve třech patrech

22.01.2014 14:55

Centrum pro současné umění Futura – Praha Smíchov

21. 01. – 23. 3. 2014

 

Byli jsme pozváni na vernisáž tří výstav, které jsme instalovali  současně  v jednom velmi zajímavvém postoru na Smíchově , v Holečkově ulici. Velice složité instalace nás donutily k tomu, že vlastními slovy to nevypovíme, takže využíváme možnosti přetištění tiskových zpráv osob povolanějších…

 

O stromech a věcech - Pavel Sterec, Roee Rosen

Paní Tugendhatová vzpomínala, že to bylo její nejoblíbenější místo k posezení nad šálkem čaje a že i za pošmourného dne zde mohla cítit dotek slunce,” říká průvodkyně stojící vedle prosvícené stěny z bílého skla, která společně s částí makasarového oblouku a pochromovaným sloupem stavební konstrukce tvoří kompozici pro čtyři trubkové židle Brno potažené bílým pergamenem a stolek s kruhovou skleněnou deskou Barcelona. Oproti vrcholné utopii moderny bere Pavel Sterec pojem ´druhá příroda´ doslovně - následná příroda zmanipulovaná člověkem. Stejně jako účastníci dětského tábora v Hitlerově lese, který je dnes HIT-em, ani my nakonec vlastně vůbec netušíme, co se za žehličkou Morphy Richards z videa skupiny Buried Alive Group vlastně skrývá.

 

Věci nikdy nejsou jen bezvládnými předměty, mrtvými skořápkami nebo pasivními položkami určenými k likvidaci jejich odškrtnutím. Jsou to spíše shluky touhy, přání a intenzit stejně jako předmět dohledu mocenských vztahů. Ať již je to plánované opotřebení žárovky, prvního produktu s dopředu úmyslně omezenou životností, nebo vědecký vynález stroje, který fakticky umožňuje obejít náboženské přikázání sobotního klidu, věc je vždy hmotou veskrze ideologickou.

Věci však mají i schopnost, která se vyvléká možnosti je úplně vylíčit pouhým rozumem, ale je spíše jakousi jejich vlastní silou, temnou, mystickou, bez duše, ale živoucí.

 

Je to tak právě jen objekt, který může zničit samotnou koncepci subjektu. “Je toho mnoho, co bychom mohli říci o mýdle. Přesně řečeno zcela všechno, co říká samo o sobě, až do úplného vytracení, vyčerpání subjektu. To je poté přesně ten předmět pro mne,” píše Francis Pong ve své stostránkové oslavě nazvané Mýdlo.

“Každý ví, že tvůj spodek je mocný a žhavý,” jsou slova písně ´Malá žehlička´ Maxima Komara Myshkina. Jacques Lacan tvrdí, že sexuální pud je vždy orientován nikoli vůči komplexní osobě, ale jen vůči její některé části – objektu touhy. Sex zakotvený v realitě objektů je tak také opakem významu a tedy i vztahu, komunikace. Subjekt se vytrácí, tak jako je Vladimír Putin na obrazech Komara Myshkina zneužíván, mučen a nakonec zabit věcmi.

 

Jakkoliv může spiritualismus místa či animismus věcí znít spíše jako mýtus než jako materialismus, pokud budeme chápat i samotné myšlení jako paměť zakotvenou v hmotě, obnova následující po revoluci nemůže být nikdy tím samým starým pořádkem, a to i na úrovni neuronů.

 

Vše, co existuje, jsou reálné předměty jako autonomní reality nebo individuální substance. Lidé sami se tak stanou objekty, vedle ohně, bavlny a stromu,“ píše filosof spekulativního realismu Graham Harman. Strom má ostatně od člověka o pouze osm procent odlišnou DNA. Místo vězňů jsou dnes v komplexu terezínského ghetta uloženy a katalogizovány věci z depozitáře Národního muzea. V díle Pavla Sterce rozehrávají jejich 3D modely remake původní dětské opery, která byla nacisty zneužita pro vytvoření obrazu ideálního města, které věnoval Hitler židům, a nyní nese název Brundibár 3D. “Myslete na Vladimíra Putina, který důmyslně obnovil červenou komunistické minulosti a pro carské Rusko charakteristickou dvouhlavou orlici, aby vytvořil ultranacionalistický (…) pocit moci a pýchy,” píše se v manifestu Buried Alive Group. Dnešní realita tak sestává z obrazů, nebo spíše z věcí, konstelací a procesů, které jsme kdysi obrazy nazývali.

 

Kurátor: Michal Novotný

Výstavu podpořili: Robe Lighting s.r.o., Velvyslanectví státu Izrael

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

  1. Karol Radziszewski: America is not ready fot this
  • Nebylo příliš očekávané, že i 34 let poté, co Natalia LL navštívila díky stipendiu od Kościuszko Foundation New York, bude možno nalézt nějaké stopy jejího pobytu. Navzdory tomu se roku 2011 Karol Radziszewski rozhodl vyrazit na cestu v jejích stopách a potkat se s umělci a art dealery, které sama potkala v roce 1977. Jen s několika černobílými fotografiemi a seznámen jmen, které si v rychlosti poznamenal do notesu, zatímco poslouchal Nataliiny vzpomínky, podnikl Radziszewski unikátní výzkumnou výpravu, která se stala výchozím bodem ke zkoumání paralel mezi jeho a Natalinými uměleckými zkušenostmi.
  • Výstava sama staví na těchto setkáních a je složena ze záznamu rozhovorů s osobnostmi jako jsou Vito Acconci, Carolee Schneemann nebo Marina Abramović, ze vzájemné korespondence s těmito a jinými umělci stejně jako z archivních fotografií USA. To vše poté formuje zcela nový obraz v polských dějinách umění zcela zásadní umělkyně. ´Amerika na tohle není připravena´ =  slova Leo Castelliho, slavného art dealera a sběratele, utrousená, když Castelli prohlížel dokumentaci její práce, Natalii LL nutně nediskretuje v očích amerických diváků. Místo toho, můžeme pohlížet na její pobyt, během kterého se nechala inspirovat místním umění a  snažila se definovat vlastní uměleckou pozici jako souboj dvou izolovaných světů.
  • Na jedné straně stojí New York a bohémský životní styl, kde vítězí kult umělce (jako heterosexuální celebrity s bílou pletí). Na druhé straně najdeme perspektivu ženy - umělkyně, původem z ´východního bloku´, kde lidé věřili, že záležitost ženské emancipace již byla vyřešena a normalizována ve státním systému. A právě jedno z nejzásadnějších děl Natalie LL - ´Spotřebitelské umění´ (1972) popírá obě tyto strany. Pojídání banánu způsobem evokujícím erotickou předehru symbolizuje něco jiného pro Američana a něco zcela jiného pro občany Polské lidové republiky.
  •  Zajímavým se na celém projektu stal čas, který uběhl mezi zmíněnými dvěma cestami a zároveň zcela vyrovnal tyto rozdíly. Karol Radziszewski považuje Nataliin příběh za zajímavý zejména kvůli podobné zkušenosti s proklamací některých fenoménů, které jsou považovány za důležité v tom určitém místním umění. V době, kdy navštívila NY, se Natalia velmi zajímala o feministický diskurz v umění, který byl však v Polsku poměrně neznámý. Karol je zase chápán jako jeden z nejvýznamnějších umělců pracujících s queer tématikou. V Americe byla a jsou obě tato témata chápána zcela jinak než v Polsku a právě tyto rozdíly se staly jedním z hlavních témat konverzace mezi Radziszewskim a umělci, které vyzpovídával, aby objasnil některé aspekty Nataliina pobytu.

     

  • Film, který se mimo jiné skládá z těchto rozhovorů, se sice stal poctou Natalii LL, ale poctou nepřímou a zbavenou monumentalizujícího charakteru. Jeho cílem bylo nejenom zrekonstruovat vzpomínky na cestu v roce 1977, ale také odkrýt určitá pravidla hry globální sféry umění – hry, která určovala existenci umělců tehdy stejně tak jako nyní.

Kurátor: Piotr Stasiowski

Spolupráce s Wroclaw Contemporary Museum

Projekt byl uskutečněn ve spolupráci s Residency Unlimited a s podporou Polského kulturního institutu v NY.

 

 

  1. O Vladimirově noci Maxima Komar-Myshkina

Výňatky z eseje Pomystychtivý animismus, publikované v katalogu Animismus, editovaného Anselmem Franke Foundation, Vídeň , 2011

 

Ruský autor a umělec Efim Poplavsky (1978 – 2011 vždy tvrdil, že není autorem ani umělcem. Jeho pseudonym znamená v ruštině myš a komár, skrze atributy těchto zvířat vnímal svou tvorbu: komár parazituje a živí se krví ´opravdových´ lidí (jako jsou mocní politici nebo uznávané osobnosti kultury), myš se živí zbytky a ukrytými zásobami.  Oba, myš i komár, jsou spíše malou nepříjemností než velkým problémem (i když za těchto okolností smrtonosnými) a oba jsou přítomni v domácnosti, přestože se urputně snaží zůstat skrytí a neviditelní. Poplavsky pak popisoval vše, co potají tvořil, jako ´vlastní lejno´.

 

Brzy poté, co Komar- Myshkin emigroval na konci 90. let do Izraele, založil skupinu Buried Alive…z úzce propojených  sovětských mladých umělců, herců, muzikantů a spisovatelů. Ani toto pojmenování  není bez významu.  Vyjadřuje nejen dost morbidní smysl a povahu jejich aktivit, pro humor typický pro skupinu, ale i schizofrenní povahu jejich aktivit.

 

Hodnocení:  75 %


Ing. Olga Koníčková – z tiskových zpráv

Foto: autorka