Vánoční koleda v D21 aneb Dickens ´dicky´ bohužel stále aktuální

10.11.2015 09:24

Charles Dickens/Věra Herajtová: Vánoční koleda

Premiéra: 6. 11. 2015

 

 

 

„Vánoční příběh o tom, jak se duše zbavuje pout.“

 

Divadelní svět je buď malý, a každý zná každého, nebo se spřízněné duše přitahují, takže každý zná někoho. Nejnovější, správně adventně načasovaná a stylu divadla D21 plně odpovídající inscenace, s názvem Vánoční koleda, je totiž dílem multiumělecké osobnosti Věry Herajtové. Autorka ji na motivy známé a stejnojmenné Dickensovy povídky napsala a režírovala se souborem, který plně vyhovuje její umělecké krevní skupině, se souborem divadla D21.

Propojení Herajtová a D21 ale není náhodné. Věra Herajtová působící na podobných scénách v Mostě, ale i v Ostravě, a jinde, má k souboru D21 blízko. Není to tak dávno, v roce 2013, co připravila (spolu s Hanou Doskočilovou) pro mostecké Divadlo Rozmanitostí muzikál ´Joj, mama Roma!´, kde – a teď jsme u té vazby k D21 – dramaturgii neměl nikdo jiný než - Jiří Ondra - umělecký šéf D21. Takže půjčka za oplátku? Prostě, divadelníci na podobné vlně spojte se. A spojili. A tak mohla vzniknout prvotřídní inscenace… 

 

Nejdřív něco o příběhu samém

Vánoční koleda Charlese Dickense vyšla jako samostatná kniha 19. 12. 1843. Citlivě ji ilustroval John Leech a ihned po vydání příběh úspěšně zaujal jak  čtenáře, tak kritiky. Kniha vyšla Dickensovi  hned po jeho neúspěšném románu Martin Chuzzlewit, vyvolala opětovný zájem o díla tohoto autora a restartovala jeho až do té doby úspěšnou kariéru.

 

Dokladem, že Dickens jakožto autor na tom nebyl po neúspěchu jednoho z jeho románů nijak ideálně, je i fakt, že Vánoční koledu musel nakonec vydat vlastním nákladem, neboť se mu nepodařilo dohodnout s vydavatelem. A dobře udělal. Vánoční koleda je dnes klasifikována jako Dickensova nejznámější a nejčtenější povídka. Dočkala se i u nás řady vydání a adaptací. Nejznámější je asi kniha pražského nakladatelství pro děti a mládež, Albatros, z roku 1984 s názvem Charles Dickens - Vánoční povídky. No a nejnovější divadelní adaptací je samozřejmě představení v divadle D 21 nazvané Vánoční koleda.

 

 

 

 

 

 

 

Stará parta ladí a hraje s nakažlivou chutí 

Označení ´stará´ neberme z hlediska věku protagonistů, ale z hlediska příslušnosti k souboru, jenž si od roku 2012, tedy od roku, kdy se stal samostatným a nezávislým divadlem, říká Divadlo D21. To ale plynule a organicky navázalo na předchozí letité působení pod názvem Malé Vinohradské divadlo, z něhoži vyšlo. Ačkoli na prknech D21 hrají průběžně všichni zakládající členové souboru, děje se tak v různých hrách a v různém mixu s novými členy D21 i hostujícími herečkami a herci. Aby se sešli tak, jako tentokrát ve Vánoční koledě, pěkně všichni najednou v jednom přestavení, je vzácné. Ale poštěstilo se. S výjimkou Michala Dudka, jenž do expresu D21 přistoupil později, ale už také dávno, jsou Hana Mathauserová, Stela Chmelová, Petr Pochop a Lukáš Šolc pasažéry D21 od počátku.

 

 

 

 

 

 

Není třeba zmiňovat jednotlivé herecké party, jednotlivá herecká čísla a jednotlivé představitele této novinky v D21. Prostě, celý soubor se v několika scénách, mnoha rolích a ve více hereckých polohách (od hororu přes charakterní role až po komedii či klauniádu) přímo vyžívá. Evidentně mají sami radost z toho, co a jak, hrají a jejich chuť hrát se přenášela jako příboj ve vlnách i na publikum. Bez rozdílu věku a vztahu k divadlu. Zaznamenali jsme tu děti, které se sice v několika scénách docela i bály, stejně jako nezřízeně chechtaly ve scénách jiných. Stejně, i když asi v jiných případech reagovali ale i jejich rodiče a prarodiče, včetně nás.

Pestrá dějová všehochuť není bezduchým pelmelem

Hra Vánoční koleda, napsaná a režírovaná pro D21 Věrou Herajtovou, je, jak už bylo naznačeno, shodně s Dickensovou předlohou, mimo jiné i duchařina. Občas až lehce hororová (nevítané návštěvy duchů u Ebenezera Scroogeho, hraje ho bravurně Petr Pochop, či scéna jeho setkání se zesnulým kolegou). Proto je ostatně představení určeno dětem od 8 let.

Místy je to ale pro změnu pohádka (vstup 3 imaginárních zvířátek – čínské kachny, jedovatého hada a domácího pejska). To vše střídají pasáže a scény typicky dickensovsky dojemné (o chudých, strádajících, co se v zlých snech vrací jak ozvěna špatného svědomí Scroogemu, jehož jméno se do češtiny překládává sice neústrojně, leč výstižně - Vydřigroš.)

 

Ve hře najdeme i něžně snové pasáže, ba i láska se mihne (vzpomínka na Scroogeho milou, v podání dojemně něžné a hebce éterické Hany Mathauserové). Nechybí bezmála až vesnická taškařice, kdy režie doplnila ´útlou´ Stelu Chmelovou kostýmem s přebujelým megapoprsím a ještě přebujelejším megapozadím,a ta si pak střihne tancovačku, jako z Ladových obrázků.

 

Našlo by se ještě více hereckých etud, dotvářejících kaleidoskop Scroogeho nepěkného žití a jeho postupného uvědomování si toho, co všechno komu udělal.

 

 

 

Ale protože jde v zásadě o pohádku, o typické vánoční vyrovnání se uvnitř nás i s těmi kolem nás, což je ostatně do jisté míry i smysl Vánoc, končí to napravením Vydřigroše a sérií jeho dobrých skutků, jimiž si vykupuje své špatné svědomí.

 

 

Takže – jak to praví program připravený k představení? „Starý lakomec a necita, který je zatvrzelým odpůrcem svátečního veselí, putuje svou minulostí, současností a budoucností, aby nakonec svým blízkým a podřízeným vlastnoručně upekl krocana! Ať žijí, žijí, žijí Vánoce!“

 

Verše neškodí, zpěvy navodí…

Dodejme ještě, že to vše se děje ve verších, které ale nejsou příliš pevně vázané, takže ze šťavnatého přirozeného textu nedělají suchopárnou intelektuálštinu, jen mile posouvají celý spektákl do jakési polohy lidové hry, která je pro čas vánoční víc než ideální.

 

Nevtíravá hudba Zdeňka Dočekala děj zase spíše ilustruje a zpěvními pasážemi oživuje. Občas netradičně, až k voicebandu (= ´sborová recitace textu více herci najednou, tzv. synkopickou technikou, jenž v rytmu a intonaci jevištní řeči napodobuje běžné hudební vyjadřování´).

Zvlášť zdařilá se nám jevila scéna týkající se ´úsporné´ šlichty páně Scroogeho, okoštované a komentované třemi zvířátky: „To jídlo se nedá žrát.“  Myslím, že E. F. Burian, jenž po jistou část svého působení byl přímo fanatikem českého voicebandu, by měl radost ze svých současných pokračovatelů.

Opominout nejde ani vysloveně zpívané songy, jež ale neexhibují nad vlastní hrou a nesnaží se ji převlékat za muzikál. A pokud jde o závěr, hromadný zpěv známé vánoční písně strhl  nás - nezpěváky - i přítomné publikum ke kolektivnímu brumendu a opakování refrénu. 

 

 

 

 

 

 

 

 

Bez střechy a bez zákona v praxi

Motto letošní sezony D21 je: ´Bez střechy a bez zákona´. A jak nám už před sezonou vysvětlila dramaturgyně D21, Magdalena Frydrych Gregorová: „Název nové sezóny Bez střechy a bez zákona napovídá, že v ní nebudeme opěvovat hrdiny krásné, silné a zdravé, ale řeč bude spíše o vyděděncích společnosti. Volíme příběhy, které se zabývají lidmi, kteří se ocitli na samé hraně přežití – ať už svojí nebo cizí vinou. Tematicky zajímavý je pro nás především okamžik, v němž je člověk nucen se zásadně rozhodnout. Toto rozhodnutí má fatální vliv na jeho další existenci, může být stroze rozumové, ale také naprosto iracionální.“

 

Přesně na tuto strunu zahrála inscenace Dickensovy Vánoční koledy. Odehrává se v Anglii, počátkem viktoriánské doby, kdy průmyslová revoluce brutálně mění společnost. Kdy sice nastal nesporný rozvoj kapitalismu a života na straně jedné, ale, díky té samé průmyslové revoluci, se ocitla masa pracujících bez práce na pokraji chudoby. Vkrádá se tedy tiše podprahová myšlenka asociace naší české ´průmyslové revoluce´ po roce 1989, naší kapitalizace, s chováním a mravy našich ´takypodnikatelů´. Ale to už bychom zašli moc daleko.

Nastávají Vánoce a nejnovější hra D21 Vánoční koleda je v podstatě pohádka. A v pohádkách se dějí zázraky. A Scrooge-Vydřigroš možná prozří a možná se změní na slušňáka?! Nechme se překvapit, jak se to v té pohádce zařídí  a nechme se unést tou nesmrtelnou pohádkou. A třeba začneme věřit, že se ještě zázraky dějí i dnes. Alespoň po dobu představení a cestou z divadla…

 

 

Proč  jsou Vánoce  pro Scroogeho  jen ´humbuk´?!´…

Co pro tebe doba Vánoc znamená?

Konec roku,

Kdy účty platit máš

a není čím…

Kapsa je prázdná, kuchyň studená…

Zas o jeden rok jsi starší,

A ani o minutu bohatší!

Jak já ty vaše Vánoce nesnáším!

Jděte mi někam i s vašimi ´Vánoci!´

Poslouchat koledy od rána do noci?

Titul: Vánoční koleda

Autoři: Charles Dickens/Věra Herajtová

Hrají:  Petr Pochop, Stela Chmelová, Hana Mathauserová, Michal Dudek, Milan Ligač/ Lukáš Šolc

Režie: Věra Herajtová

Dramaturgie: Magdalena Frydrich Gregorová

Hudba: Zdeněk Dočekal

Výprava: Magdalena K. Hůlová

Výroba scény: Milan ´Kapišto´ Willinger

 

Premiéra: 6. listopadu 2015

 

Představení hrajeme ještě:

15. 11. 2015 v 16.00 a v 18.30 hodin

20. 12. 2015 v 16.00 hodin

Hrajeme i dopoledne, v rámci projektu Divadlo školám.

 

Charles Dickens  (1812 - 1870) - anglický prozaik 19. století. Kritizoval sociální nespravedlnost a čerpal z vlastních zkušeností. V jeho románech a povídkách je soucítění s nejnižšími vrstvami obyvatelstva. Neměl lehké dětství. Od 10 let dřel v továrně na leštidla. Vzdělával se jen četbou. Později pracoval jako písař a psal do různých časopisů. Věnoval se také ochotnickému herectví. Zemřel na mrtvici, doma v Kentu. Proslul už prvotinou Kronika Pickwickova klubu. K dalším dílům patří např. Oliver Twist, David Copperfield, Malá Doritka, Nadějné vyhlídky a jiné…

 

Věra Herajtová adaptovala Dickensovu povídku pro Divadlo D21. Je výraznou osobností současné české divadelní režie. Vystudovala operní zpěv na brněnské konzervatoři a studovala choreografii u Pavla Šmoka na pražské HAMU. Jako choreografka je spjata i s naší první porevoluční muzikálovou produkcí  - Les Misèrables v Divadle na Vinohradech (1992). Od devadesátých let 20. století se ale orientuje už převážně na činohru.V jejích režiích ale hudební i tanečně-choreografickou zkušenost vystopovat lze. Důraz na herce, péče o stylizaci pohybu na jevišti a důležitost hudební stránky inscenace charakterizují její činoherní režie. V centru inscenace tak není pouze text, ale kompletní jevištní obraz. Mezi herci je známá svou precizní přípravou, lidským přístupem a hlavně smysluplnou prací. I  když je přesně cílená, přesto dopřává hercům prostor ke tvorbě. Věra Herajtová má na kontě už kolem stovky divadelních inscenací.

 

Divadlo D21

120 00 Praha2

Záhřebská 21

 

www.divadlo21.cz

 

Hodnocení:  100 %

Richard Koníček

Foto: © Ing. Olga Koníčková, D21