Trojský most aneb přivítejme nejnovější unikátní most!
Trojský most – Praha
17. 11. 2014
Zahraniční turisté v Praze údajně nejvíce fotografují dva architektonické skvosty. Karlův most a Tančící dům. A není se jim co divit. Obě stavby jsou mimořádné a obě mají pozoruhodnou historii vzniku. A je až symbolické, jak se na těchto dvou stavbách snoubí počátky velké Prahy s její současností. Současností? Ono to letí, ale Tančící dům už stojí bezmála dvě desetiletí. Je to sice neuvěřitelné, ale byl postaven a cizinci začal být fotografován už v roce 1996. Ale když už jsme u té současnosti, tak pozor (!), Praha má od letoška co nabídnout. A to opravdu současného - Trojský most…
Čekali jsme na něj čtyři desetiletí…
Trojský (pouze) tramvajový most, kterému Pražané důvěrně říkali „rámusák“ a poznali ho při přejezdu tramvaje po zvuku všichni v širokém okolí, stál na místě nynějšího Trojského mostu. Trojský tramvajový most vznikl jako přechodné provizorium v roce 1981. Třicet let zpátky. A to proto, že už prostě nebylo možné nadále řešit dopravu mezi Holešovicemi a Trojou, po ose Partyzánská – Trojská – Hercovka – Ke Stírce, mostem známým z Drdova románu Němá barikáda a nazývaný proto mostem Barikádníků. A to ani po jeho přestavbě (ten dnešní válku nepamatuje, vznikl až v roce 1980). Prostě doprava houstla a vědělo se to dobře 10 let před tím, než se smontoval alespoň ten ´rámusák´. Takže od myšlenky přes provizorium až k otevření nového opravdového Trojského mostu uplynuly dvě generace, čtyři desetiletí.
Z Partyzánské ulice do Nové Povltavské a Trojské…
Trojský most je na rozdíl od ´rámusáku´ silniční i tramvajový. Otevřen byl 4. 10. 2014 a zprůjezdněn 6. 10. 2014. Časem bude mimoúrovňovou křižovatkou Troja´ propojen s trvale kontroverzním městským okruhem, který snad také jednou bude. Toto vyústění se označuje jako severní předmostí. Jméno dostal logické a místní, i když byly snahy z něj udělat například most Václava Havla. Nic proti němu, ale Pražané už vědí o jmenování ulic a mostů konkrétními jmény své. Za všechny stačí vzpomenout osudy Vinohradské třídy. Nejprve to byla Říčanská, pak Černokostelecká, potom Jungmannova, posléze Fochova, za okupace Schwerinova, po válce až do roku 1946 zase Fochova, kterou střídala Stalinova, aby nakonec dostala název dnešní - Vinohradská a je (už od roku 1962) pokoj. Je tedy asi přece jen rozumnější, když mostu zůstal jeho tradiční, zažitý a místně i logický název - Trojský most.
Když architekti myslí dopředu
Most nabízí dva jízdní pruhy v obou směrech, uprostřed tramvajové těleso a po obou stranách chodníky pro pěší i vyznačené stezky pro cyklisty. Ozvala se samozřejmě kritika, jak moc je naddimenzovaný, ale lepší naddimenzovaný, než aby se za čas zase stavěl další…
Realizované architektonicko-konstrukční řešení bylo jedním z 20 návrhů zaslaných do soutěže vypsané v roce 2005. Magistrátní komise na podzim 2006 vybrala řešení, které už konečně slouží a jehož spoluautory byli Ing. Jiří Petrák, Ing. Ladislav Šašek (Mott MacDonald Praha s. r. o.), Doc. Ing. arch. Roman Koucký a Ing. akad. arch. Libor Kábrt (Roman Koucký architektonická kancelář s. r. o.).
Z technického hlediska jde o ´síťový obloukový most s dolní mostovkou. Předpjatá deska mostovky leží na prefabrikovaných předpjatých příčnících zavěšených přes síťový systém ocelových táhel do plochého ocelového obloukového nosníku´. Kdo rozumí, ví, o čem je řeč.
A teď to laikům srozumitelnější:
Most
měří na délku 262 metry
rozpětí oblouku hlavního pole má 196 metrů
celková výška nosné konstrukce činí 34 metrů nad maximální plavební hladinou
opěry a pilíře stojí na vrtaných pilotách ve skalním podloží na březích, do šířky řeky žádný nezasahuje. To má své výhody pro říční dopravu pod mostem
Jak se stavělo…
Těžko, draho a dlouho. Ne vinou tvůrců, ale zákulisí. Stavba mostu byla zahájena v polovině roku 2010 s tím, že bude hotova v roce 2011. V únoru 2011 se ale oznámilo a různě vysvětlovalo, že v roce 2011 to nebude, nýbrž v půli roku 2013. Tutově! No a na jaře 2013 se zase krkolomně vysvětlovalo, že v půli roku zrovna ne, ale na konci, na konci, už to jistojistě bude. Akorát, že ještě ne pro auta, cyklisty a chodce. Drobný detail. To že prý až v roce 2014. V srpnu 2014 jsme se ale dozvěděli, že prý 6. října 2014 otvíráme. Bum! Že by? I pro tramvaje i pro automobily i pro chodce a kola. Tak jak, ano, nebo ne? Když ale 20. srpna 2014začaly zatěžkávací zkoušky, přes den tzv. dynamické, v noci tzv. statické, začalo to vypadat nadějně. Vždyť jen ve středu 20. srpna 2014 na most najelo 24 plně naložených nákladních aut a 4 tramvaje. Zkoušky pak trvaly ještě 3 dny. A po dvouměsíčním netrpělivém očekávání se to opravdu stalo. Ano, 6. října 2014 začal most sloužit. Hurááá…
Dopravní komfort
Trojský most konečně umožnil obnovit trasu linky 17 do stanice Vozovna Kobylisy. Linka 3, která ji suplovala, může zase končit u metra v Kobylisích. Trasu tím už také změnila ´zoologická´ autobusová linka 112 (Nádraží Holešovice – Zoologická zahrada – Podhoří).
Takže most obnovil tramvajové spojení Holešovic a Troje, umožnil autům, kolům i pěším pohodlný přesun od holešovického nádraží k ústí tunelu Blanka a dále k zoologické zahradě. Uleví se mostu Barikádníků, který by nadále měl hrát roli hlavního přivaděče k tunelu z centra Prahy.
Nepřehlédnutelná dominanta
Jsou věci, na kterých se nemá šetřit. Lze samozřejmě zkoumat fakturu od faktury, zejména u takhle impozantního díla, ale na druhé straně výsledek stojí za to. Původní minimalistický požadavek na úsporné řešení (za půl miliardy korun!) se změnil v noblesní projekt (za miliardu korun!), ale je to znát. A to je to hlavní. I když jistě lze o částkách diskutovat. Ale kdo dnes zkoumá, co stál ten Karlův most a zda to nemohlo být méně, a dokonce už ani nikdo nezkoumá ani položky vynaložené na Tančící dům. Paměť ráda tyhle ´detaily´ zapomene, když ví, že to prostě stálo za to. Podstatné je, že má Praha po 20 letech od zmíněného Tančícího domu konečně zase nové sousto pro fotografující cizince. I když je tak trochu mimo centrum, což by mělo motivovat průvodcovské službya instituce pro cestovní ruch, aby vymyslely důvody, proč a jak se dostávat i k Trojskému mostu. A věřte, že zahraniční turisté budou mít hned co fotografovat. Máme tu zkrátka jeden zbrusu nový unikát, který má dokonce na to, aby se stal novou pohlednicí matky měst. A hlavně je jiný než všechny předchozí…Tak hurááá…
Praha: osmnáct mostů přes Vltavu
Od teď už nám 18 pražských mostů umožňuje přejít z jednoho břehu Vltavy na druhý. Všechny ostatní, a že jich je, jsou ´jen´ odněkud někam.
A že nevíte, které všechny máme přesvltavské? Klídek, to jistí internet. A abyste nemuseli hledat vy, tak jsme za vás hledali my. A tady jsou. A podle stáří.
- Karlův most
kamenný, z let 1357–1402, spojuje Staré Město a Malou Stranu
2. Negrelliho viadukt
kamenný, z let 1846–1850, spojuje Karlín, Štvanici a Holešovice
3. Palackého most
kamenný, z let 1876–1878, spojuje Nové Město a Smíchov
4. Most Legií
kamenný, z let 1898–1901, spojuje Nové Město a Malou Stranu
5. Vyšehradský most
ocelový, z roku 1901, spojuje Výtoň a Smíchov
6. Čechův most
železný, z let 1905–1908, spojuje Staré Město a Holešovice
7. Hlávkův most
železobetonový, z let 1909–1912, spojuje Karlín a Holešovice
8. Mánesův most
betonový, z let 1911–1914, spojuje Staré Město a Malou Stranu
9. Libeňský most
betonový, z let 1924–1928, spojuje Holešovice a Libeň
10. Jiráskův most
železobetonový, z let 1929–1933, spojuje Nové Město a Smíchov
11. Štefánikův most
železobetonový,z let 1949-1951, spojuje Staré Město a Holešovice
12. Branický most
železobetonový, z let 1949–1955, spojuje Braník a Chuchli
13. Most Závodu míru
železobetonový, z roku 1964, spojuje pravo- a levobřežní části Zbraslavi
14. Holešovický most
betonový, z let 1966–1975, spojuje Holešovice a Libeň
15. Most Barikádníků
železobetonový, z let 1972–1980, spojuje Holešovice a Libeň
16. Barrandovský most
betonový, z let 1978–1988, spojuje Braník a Hlubočepy
17. Komořanský most
železobetonový, z let 2006–2010, spojuje Komořany a Lahovice
18. Trojský most
ocelový, obloukový z let 2010–2014, spojuje Holešovice a Troju
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková