Úvod > Tomáš Měšťánek - Bez sentimentu aneb „don Quijote“ české malby, se s tím nemazlil a nebál se malovat tak, jak to opravdu vidí (a je)

Tomáš Měšťánek - Bez sentimentu aneb „don Quijote“ české malby, se s tím nemazlil a nebál se malovat tak, jak to opravdu vidí (a je)

01.04.2023 15:55

Tomáš Měšťánek

Bez sentimentu

24. 2. – 21. 5. 2023

Centrum současného umění DOX

„Měšťánek se k vlastní tvorbě a životu stavěl bez kompromisů i sentimentu a jeho malířská jízda si ničím nezadala s volným pádem skrz rozbouřenou vodní stěnu.“

Jan H. Vitvar, šéfredaktor kulturní rubriky týdeníku Respekt

„O projektu jsme společně začali uvažovat už v roce 2017, kdy jsem poprvé navštívil Tomášův ateliér. Razance, bravura malby i nelítostná ironie mi vyrazily dech. Okamžitě mi bylo jasné, že jeho dílo by mělo mít daleko větší ohlas, než se mu do té doby dostalo. Výstavu jsme od počátku zamýšleli jako retrospektivu, která by nabídla širší pohled na jeho tvorbu a měla být i určitou splátkou dluhu, který vůči Tomáši Měšťánkovi česká umělecká scéna má. To, že se kvůli pandemii covidu Tomáš výstavy nedočkal, mi je opravdu líto.“

ředitel Centra současného umění DOX, Leoš Válka

Nesalonní obrazy drsné školy žití

Do DOXu se za www.www-kulturaok-eu.cz rádi vracíme. Ne vždy a ne na vše, co tato instituce nabízí. Možná je to škoda. Ale vracet se musíme, abychom si srovnali vnímání umělecké řeky zaplavující pražské galerie. Čím? Nánosy otřepané klasiky, postmodernou hrající si na těžce filozofující intelektuálno, nudou, rutinou, úlety vzniklými den, či spíše noc, před výstavou, toporností snobství a tím vším pořád a pořád dokola.

To totiž plyne po proudu naší umělecké řeky. Jen vzácně se vynoří z kalu všednosti nečekané. Jen vzácně. I nejlepší menu se občas přejí. A najednou, namísto hovězí veverky na víně nebo Tarte Provençale případně Grilované cukety a meruňkami a sýrem stracciatella si s chutí dáme normální buřty s cibulí, čtvrtku Šumavy“ a jedno točený.

Tak nějak je ovšem i s těmi návštěvami objevitelských výstav v DOXu.

Jsme-li přesyceni vším co nám galerijní svět – Praha, nabízí, poklidná řeka zaplavující uměním, často ale spíše jen „uměním“, nás už uhoupává k průměru. Vyrážíme si pročistit mysl výstavou z jiného světa.

Dramaturgie neúnavného hledače umění z jiného světa, kterou diriguje Leoš Válka, nás pokaždé nezklame. Výstava Bez sentimentu Tomáše Měšťánka, byla a je tou správnou fackou na probuzení z uspávajícího pohlížení do světa poklidu. Měšťánkovy obrazy jsou totálním pohledem jinam, do světa neklidu. A to je dobře vědět.

Tvorba dobrovolného outsidera české výtvarné scény

Tak charakterizují autoři retrospektivní výstavy Tomáše Měšťánka, jeho zařazení do kontextu celé poválečné generace našich malířů. Řečeno natvrdo, kašlal na všechny a na všechno a furt si maloval co chtěl a jak to cítil. A jeho pohled na svět kolem, je dost drsný. Art brut z nitra duše, z hlubin lidské – dokořán obnažené – podstaty. Měšťánkovy obrazy nejsou na světě božím pro fifleny, estéty, kšeftaře s uměním, naboby a pseudointoše. Měšťánkovy obrazy Vás plesknou přes ústa, řečeno slušně, a zbaví všech klamných iluzí.

Ano, tak to je. Akorát, že si to nepřiznáváme. Bojíme se kápnout božskou, přiznat si, že nás mnohé děsí, mnohé znechucuje a dalšíi mnohé, řekněme to slušně, leč nevýstižně – štve. Nelze říci, že divák tomu všemu z gruntu a hned porozumí. Nelze ani říci, že se mu musí nutně vše líbit. Je to totiž síla…

Ale v úhrnu, ve výsledném pocitu z projití – prožití – Měšťánkovy výstavy, si řekne - má to něco do sebe. Je to jako úlevné „sprosté“ slovo z ohleduplnosti nepronesené na konci neférových cizích keců, jako rána pěstí do stolu, jako nakopnutí kohosi kamsi.

Měšťánek se s tím zkrátka nepárá. On ono zapovězené slovo klidně pronese, on mluvčího o ničem pošle do nikam, on se nebojí praštit do stolu, když už to nejde dál a kopu, tam kam se má, se s nadhledem a přirozeností jemu vlastní, také nebrání.

Ano, je to zajímavá výstava. zajímavého autora a potřebný doušek jiného šálku kávy. Čehož je nám třeba. Všem a alespoň občas. Abychom nezblbli a neztratili soudnost.

Ale dejme slovo povolaným

„Pro někoho „legenda“, „démon“ a svéráz české výtvarné scény vybočující ze všech mantinelů, pro většinu malíř jen málo známý.“ uvádí v textu své tiskové zprávy kurátoři výstavy.

„Nevystavoval příliš často, o slávu a lesk výstavních síní nestál. Nezajímaly ho příliš názory galeristů ani kritiků, jen lidí, pro které maloval. Veřejnosti tak zůstala jeho tvorba povětšinou skryta.“ shrnují roli Tomáše Měšťánka v kontextu naší výtvarné scény.

„Ve svém ateliéru v Uherském Hradišti ale s nepolevujícím zápalem po desetiletí chrlil malby, skici a kresby, které jsou strhující svou expresivitou, barevností a energií. Jako by malovat znamenalo dýchat. S nadsázkou a sarkasmem dokázal ve výstižných metaforách ztvárnit ´kapesní katastrofy světa´ a absurditu vztahů v něm. Opilci nočních barů i krásky v nesnázích, barvy filmových plakátů a blues temných uliček, přeplněné popelníky nádražních hospod, donquijotovští hrdinové, boxeři. Napětí, disharmonie, kontrast. Vše je namalováno, tedy řečeno. Bez zábran, bez servítků, bez sentimentu.“

Kunsthistorička Milada Frolcová, spolupracující na výstavě, říká, že „vnímala Tomáše Měšťánka coby ´pozorovatele´ života.“ a dodává: „Byl malířem – figuralistou, který se orientoval na výrazové pojetí malby, založené na smyslovém přístupu k tématu, tvarové modifikaci a uvolněném malířském způsobu práce. Stavěl na skutečném prožitku a obsahovosti, syrovosti námětů, nikdy nic neidealizoval. Zaznamenával náhodný okamžik, atmosféru, zobrazoval stav věcí a světa, ve kterém žijeme své tragikomické životy. Svým životním osudem připomínal postavy jakoby vystřižené z hrabalovských povídek.“

Podle dalšího spolupracovníka výstavy, novináře Jana H. Vitvara, „byl Tomáš Měšťánek malíř Prahy, který nebyl z Prahy. Měšťánkův ideální vlak jezdil na trase Uherské Hradiště – Praha a zpět. Jak ukazují jeho zachovalé skicáky, do hlavního města jezdil pravidelně i po skončení školy a dělal to až do konce života. Ve městě na řece Vltava hledal a nacházel témata, která mu město na řece Morava nemohlo poskytnout. Přitahoval ho rej tepajícího velkoměstského organismu, ve kterém sice nikdy nedokázal žít, ale zároveň ho nikdy nedokázal opustit. V Praze potkával své opilce a noční běsy, díky kterým se jeho rukopis během let postupně proměnil v divoce expresivní kroniku plnou prolitých a propálených stránek, tak jako byly prolité a propálené životy lidí, jejichž stopy najdeme na jeho obrazech.

Měšťánek ve svém ateliéru v Uherském Hradišti chrlil s nepolevujícím zápalem po desetiletí malby, skici a kresby, které jsou strhující svou expresivitou, barevností a energií. Jako by malovat znamenalo dýchat. Jako trénovaný boxer se uměl prát. S ostatními i se životem. „Měl rád velké příběhy, velké hrdiny, nebál se ale ani velkých padouchů. Pro každého se na jeho plátnech našlo místo. Doteď se ale nenašlo místo pro Tomáše Měšťánka na české výtvarné scéně.“

A do třetice, podle kurátorky výstavy a umělecké ředitelky Centra DOX Michaely Šilpochové, byly Tomáš Měšťánek autorem, „který dokázal s nadsázkou a sarkasmem ve výstižných metaforách ztvárnit ´kapesní katastrofy světa´ i absurditu vztahů v něm. Svá plátna plnil osobními běsy i velkými příběhy. K jeho oblíbeným motivům patřil don Quijote, kterého ztvárňoval mnoha různými způsoby a opakovaně se k němu vracel. Fascinoval ho motiv Krysaře, Poeova Havrana, Kafkovy romány, francouzská nová vlna i příběhy českých odbojářů. Ať už maloval cokoli, bylo to vždy se zápalem připomínajícím boxerský souboj. A se svými plátny se rval stejně jako se životem.“

Ad.: Tomáš Měšťánek

· T. M. (1951–2021)

· Narozen v Březolupech, malé slovácké obci u Uherského Hradiště

· Celý život s jednou, pětiletou přestávkou prožil v Uherském Hradišti

· Vystudoval střední uměleckoprůmyslovou školu

· 1971–1976 studoval na pražské Akademii výtvarných umění u Karla Součka, tou dobou vedoucího ateliéru figurální malby a někdejšího člena Skupiny 42

· Dobrovolný outsider českého uměleckého prostředí

· Nevystavoval příliš často, o slávu a lesk výstavních síní nestál

· Nezajímaly ho názory kritiků, jen lidí, pro které maloval

· Výstava Bez sentimentu je Měšťánkovou první větší retrospektivou

· Nabízí průřez jeho dílem od školních let až po současnost

· Ukazuje několik poloh a proměn, kterými autorova tvorba během jeho života prošla

· Životním a nevyčerpatelným zdrojem inspirace mu byla sociální tematika, téma člověk a společnost, život na periférii a realita viděná z nekonvenčního úhlu

· V jeho obrazech a kresbách se promítá psychóza a hysterie dnešní doby

· Maloval opilce nočních barů i krásky v nesnázích, barvy filmových plakátů a blues temných uliček, přeplněné popelníky nádražních hospod, donquijotské hrdiny a v neposlední řadě boxery

· Všímal si projevů života, které některým lidem zůstanou navždy skryty – života tuláků, bezdomovců a žebráků na nárožích

· Zachycoval atmosféru nasáklou vnitřním napětím, drogami a lhostejností…

Hesla charakterizující Tomáše Měšťánka:

Napětí, disharmonie, kontrast.

Vše je namalováno, tedy řečeno.

Bez zábran, bez servítek, bez sentimentu.

Text: Richard Koníček a Marie Kubíčová, DiS.

Foto: Marie Kubíčková, DiS.