Úvod > Tajemství Ostrožského jezera aneb příběh tří dětí, která se společně snaží zachránit jedno kouzelné stvoření

Tajemství Ostrožského jezera aneb příběh tří dětí, která se společně snaží zachránit jedno kouzelné stvoření

21.03.2024 18:23

Tajemství Ostrožského jezera

Text: Andrea Helmichová

Ilustrace: Anna Tláskalová

„V písečném zrnku vidět svět

a nebe v luční květině.

Do dlaně vzít nekonečno

a věčnost prožít v hodině.“

Oblíbený citát autorky textu, Andrey Helmichové

Tajemství Ostrožského jezera vypráví příběh o třech kamarádech –

Hynkovi, Petrovi a Lence,

kteří se společně snaží zachránit kouzelné stvoření žijící v tajuplném jezeře na Slovácku.

Co se stane, když Hynek jednoho dne vyloví z jezera malinké vajíčko?

Netuší, že přichází největší dobrodružství jeho dosavadního života…

O knize Tajemství Ostrožského jezera

Příběh, který vytvořila Andrea Helmichová, režisérka a absolventka DAMU, je především mimořádně obrazný. Dokládá, že autorka má smysl pro vizuální stránku děje, což nesporně souvisí s její profesí. Jednotlivé obrazy příběhu tím pádem přímo vyvolávají vizuální představu, které se autorka ilustrací, Anna Tláskalová, ujímá zručně a sdělně.

… Znovu, pomalu, strčil prst do vody a dotkl se podivné kuličky. Lekl se ještě víc.

Zevnitř, jako by mu někdo dotyk oplatil.

Na povrch vystoupla malilinkatá špička a zase zmizela.

Začalo to být čím dál tajemnější. …

Str. 7

Děj příběhu je sice pohádkový, jak se na příběh pro děti, které už chodí do základní školy, čtou, ale jsou ještě pořád na hraně pohádkového věku, sluší a patří. Tedy pro děti, které jsou ještě ochotny a schopny spoluprožívat pohádkové vyprávění, ale už si je v duchu transformují do své reality, jakou prožívají ve všedním žití. Autorka zdárně prokládá ryze fantaskní dění s realitou, jakou už znají čtenáři, a která je běžně obklopuje.

… U stolu začal Hynek vyzvídat: „Mami, kdybychom měli holčičku, jak by se jmenovala?“

„Už zase začínáš? Víš, že holčičku ani chlapečka mít nebudem,

jsme rádi, že máme tebe,“ povzdechla si maminka. …

Str. 15

Na jedné straně tedy příběh líčí pohádku, ale vstupy rodičů, uvědomování si jim udílených varování, jejich povinností, vtahují děcka do situace, že si i ony samy mohou docela dobře představit, že totéž mohou zítra prožívat i ony, když budou mít takové štěstí jako má hlavní hrdina Hynek a jeho kamarádi, sourozenci Petr a Lenka.

… „Hned mě pusťte! Musím jí přece pomoct!“ křičel na ně bezmocný Hynek. …

Str. 20

Andrea Helmichová velice reálně vystihuje v dialozích a činnostech malých předpubertálních hrdinů, fakt, že dívenky jsou v tomto věku vyzrálejší a tím pádem i moudřejší, než kluci téhož roku narození a nejednou se to i nenásilně, ale rozumově projeví.

… „Tady dole, tahá mě za ruku, nevidíš ji“ odpověděl Hynek a stále se přetahoval s vílou.

„Hm, já ji taky nevidím,“ pronesla smutně Lenka. …

Str. 32

V ději se tak mísí to, co přináší sám pohádkový příběh s tím, co k němu dodává dětská fantazie, ale také už i rozumové reakce dětí dneška, poučených výchovou rodičů, školy a všemi medii, které je už nějakým způsobem atakují. V principu nemohou tomu, co prožívají uvěřit, že je to možné, ale důkazy, jež jim příběh přináší, je přesvědčují, že jsou - díky osudu - osloveni něčím co je náhodou – neboť byly ve správnou chvíli na správném místě - potkalo a co se jiným zažít asi nikdy nepodaří.

… „Hele, milá sestro, já chápu, že s tím máš špatné zkušenosti,

ale tady jde o život, rozumíš?

Tady na nějaké pitomé strachy není čas,“ vložil se do toho rozhodně Petr. …

Str. 54

Souznění dějově prostinkého, ale pohádkově bohatého příběhu, vyprávěného Andreou Helmichovou, s ilustracemi Anny Tláskalové působí zcela organicky. Ilustrace, blížící se malebnosti kresby Heleny Zmatlíkové, vynikají barevností, jednoduchou a přehlednou kompozicí skladby a skvěle ladí s pohádkovostí a fantazií děje.

… Julča byla u břehu dřív, než tam stačili všichni doběhnout.

Hynek ve spěchu odhodil boty a už lezl do vody.

Petr s Lenkou ho hned napodobili. …

Str. 64

Anna Tláskalová, ale jen děj popisně neilustruje. Zcela v duchu celé stavby a pojetí příběhu, namnoze ilustrace ozvláštňuje o drobné detaily, jež promlouvají samy za sebe a dokreslují celou ilustraci sdělovaného děje.

… Hynek se podíval na své přátele a poprvé mu došlo, jak je úžasné, že je má.

Že mu celou tu doby věřili a že ho teď nenechali samotného. …

Str. 82

Knížka je tedy především zábavné čtení, držící čtenáře ve stálém napětí a zvědavosti na to, jak se to celé nakonec vyvrbí. V textu však jsou i prvky poučné, ale autorka to s nimi nepřehání a dává spíš prostor pohádkové fantazii, kterou i samy děti konfrontují s tím, co jim nabízí reálný svět.

Ale to, jak to celé nakonec dopadne, a jak to celé vlastně bylo a proč, se čtenář zcela správně dozví až úplně na samém konci. A ten konec není zase až tak snadno předvídatelný, co je správné. Je to další z kladů této knížky.